Využití tarotu v arteterapii

Několik poznámek k malování tarotových témat v terapeutické komunitě pro léčbu drogově závislých.

(Miroslav Huptych)

Tarot jsou vykládací karty, které se používají nejen k předpovídání budoucnosti, ale je to též karetní systém, který může napomáhat k hlubšímu sebepoznání. O tarotu vyšla řada knižních publikací, které se zabývají nejrůznějšími způsoby práce s těmito kartami. Zájemcům o psychoterapeutické a arteterapeutické využití mohu doporučit knihy: B. Vurm – Tajemství karet nebo: Amber Jayanti – Tarot v životě. Tarot se skládá ze sedmdesáti osmi karet. K malování jsem si vybral 22 karet Velké arkány. Těchto 22 karet představuje 22 symbolů /archetypů/, které člověka provázejí na jeho cestě životem. Malování tarotových témat je vhodné tam, kde předpokládáme dlouhodobější spolupráci. Při jednom „sezení“ není účelné malovat víc než jedno téma, takže předpokládáme minimálně 22 arteterapeutických setkání. Tento časový horizont vyhovuje arteterapeutickému využití v komunitě pro léčbu drogově závislých, kde můžeme s klientem pracovat v období až jednoho roku. Tyto poznámky vycházejí z mé tříleté zkušenosti z malování tarotových témat v TK.

 

Arteterapeutická skupina

Nově příchozí klient dostane na listu papíru napsaných 22 tarotových témat a je vyzván, aby si na každém setkání vybral jeden námět, který bude malovat.

Je důležité, pro závěrečnou analýzu, aby klient výkres z druhé strany podepsal, napsal, jakou kartu maloval a připojil datum /pořadové číslo výkresu/. Arteterapeutická skupina je časově rozvržena na hodinu malování a půl hodiny povídání /reflexí/ o vzniklých artefaktech. V režimu komunitní léčby se nám osvědčilo, že na arteterapeutickou skupinu navazovala po půl hodinové přestávce psychoterapeutická skupina. Běžně se stává, že během malování a následné interpretace v klientovi dozraje odhodlání „vzít si skupinu“ a hovořit o sobě.

 

Tarotová témata

Nyní se pokusím formou postřehů a poznámek sdělit, jak zadaná témata klienti zpracovávali. Některá tarotová témata slučuji k sobě, neboť byla významově pro klienty téměř identická, i když v esoterickém výkladu tarotové symboliky mají značně odlišný výklad. V naprosté většině klienti o tarotu nevěděli vůbec nic.

 

Císařovna  a Velekněžka

/archetyp ženy, matky, ženská autorita/

Setkáváme se s démonickým provedením. Ženy jsou malovány jako čarodějnice. Můžeme nacházet souvislosti s vnímáním vlastní matky a jiných důležitých ženských postav z klientova okolí. Konfliktní vztahy mohou nalézat výraz v expresivních barvách. Za povšimnutí stojí, že se velmi často opakují na portrétech velké rudé rty. Interpretace orality v souvislosti se závislostí má bohatou škálu výkladů, psychoanalytické vysvětlení může poukazovat na citovou nenasycenost v ranných stádiích klientova vývoje. To se může projevovat i ve vztahu k sexualitě, která je „lačná“ a mívá projevy hedonistického konzumenství. Taktéž jsem zaznamenal na portrétech opakující se malování červených očí. Napadá mě souvislost s potlačovanou agresivitou /„vidět rudě“/. Je důležité všímat si barevnosti, velikosti a výrazu namalovaných očí. Tato klientova projekce nám velmi napoví o jeho vztahu a „vidění“ portrétované postavy.

 

Císař a Velekněz

/archetyp muže, otce, mužská autorita/

Na obrázcích nacházíme čaroděje, monstra, klíšťata nebo chobotnice, což může souviset se strachem z autorit. Karikování na sebe bere podobu učitele s rákoskou.

Vzpoura proti autoritám se projevuje malováním loupežníků, ohnivých mužů, rytířů a bojovníků. I zde jsou pozoruhodné oči, které bývají rudé, černé, zelené nebo  kombinace žluté s červenou /modrou a zelenou/. Ruce bývají někdy zakončeny drápy a doplněny mečem, dýkou či jinou zbraní. Klient, jehož otec z něj chtěl „vycepovat“ špičkového sportovce, namaloval toto téma jako výkres zaplněný pouze očima. Otcovské „dohlížení“ mělo za následek až paranoidní postoje klienta ke svému okolí.

Celkově se dá shrnout: na výkresech nalézáme postoje k mužským autoritám, které se projevují agresivitou /bojové prvky/, odporem /karikatury/ a strachem /např. zvýraznění očí – ne nadarmo se říká, že „strach má velké oči“/.

 

Blázen, Kejklíř a Poustevník

/archetyp poutníka, tuláka, šaška, kouzelníka, starce, mudrce/

V obrázcích Blázna se projevují zkušenosti z psychiatrických hospitalizací a z psychotických zážitků při užívání drog. Obrázky mívají podobu halucinogenních kreseb. U kresby Kejklíře bývá zajímavé, jak ho namaluje „skupinový šašek“. Ve zpracování se objevují „skořápkáři“, což souvisí s jejich drogovou minulostí. Malby kejklířů, klaunů a šašků většinou nepůsobí uvolněně, ale výhružně /cení zuby/. To může souviset se strachem ze zesměšnění. Téma Poustevník je někdy zpracováno jako karikatura. Můžeme se domnívat, že to má spojitost s tím, že většina drogově závislých si neumí poradit se samotou. Samota je pro ně synonymem nudy a prázdnoty, kterou zaplňovali drogou.

 

Smrt, Viselec a Ďábel

/archetyp Smrtky, oběti, Satana, pokušitele/

Obrázky Smrti se hemží kostlivci, lebkami, katy, rakvemi, kříži, kosami, hroby atd. Pro drogově závislé je specifické, že tuto emblematiku doplňují o výtvarné zpodobnění injekčních stříkaček a jiného „feťáckého nádobíčka“. Tento námět bývá malován jako jeden z prvních. Záliba ve funerální tématice se váže na to, že při užívání drog se klienti víc, než je obvyklé, setkávali se smrtí u předávkovaných souputníků. Mnohdy sami riskovali předávkování a smrt často postávala vedle nich. Výtvarná podoba má formu černo-humorné koketérie. Kostlivci se smějí, smrt má podobu smyslné mladé ženy apod. Je možné najít vazby k historickým malbám „tanců smrti“, které ilustrovaly morové rány. Téma Ďábel bývá obvykle namalováno jako portrét tváře s vyceněnými zuby. Výraz šelmy dotváří i barva očí, které jsou nejčastěji červené s černými zornicemi, žluto-černé nebo zelené s červenými zornicemi. Na několika výkresech byly zornice vyvedeny jako lebky. Zpravidla kresby nepostrádají rohy.  Ďábel může mít také podobu rockera v černých brýlích anebo dealera drog. Je možné se domnívat, že spatřujeme odvrácenou klientovu tvář /skrytou v jungovském Stínu/. Při interpretacích bývá Ďábel ztotožňován s drogou /pokušení utéct z léčby a “jít si šlehnout“/. Pro proces sebepoznání má tento artefakt nedocenitelný význam.

 

Slunce, Hvězda a Luna

/archetyp ohně a tmy/

Zpracování tématu Slunce ukazuje na dynamiku a životní energii osobnosti. Vzhledem k motivaci k léčbě, už samotné odhodlání změnit svůj život, přestat se ruinovat drogami, předpokládá „slunečnou energii“. Proto tyto obrázky jsou plné energie a dynamiky. Jestliže vyjde obrázek slunce přemalbami „ušpiněný“, je zapotřebí hledat, co klientovi brání /jaké obrany ještě neodhodil? / v „rozsvícení“…

Snad stojí za zamyšlení, že mnohokrát vidíme, jak je slunce opatřeno ostrými hroty paprsků, až to může připomínat zkrvavený žlutý kotouč cirkulárky. Pozoruhodné je, že tatáž zubatá ostrost se vyskytuje i na zpodobněních Luny a Hvězdy. Samozřejmě, že je nasnadě myslet na agresivitu. Negativní zabarvení slova agresivita nás nesmí zavádět… Někdy je namístě užívat jiných slov, například: bojovnost, statečnost, odvážnost, rozhodnost, vznětlivost atd. Ctižádostivost a snaha o úspěch se bez energie neobejdou. Agresivita je bezohledná, bojovnost však může být spojena se smyslem pro spravedlnost a fair play. Změnit feťácké návyky, kde první místo zaujímá bezohledná honba za drogou a za požitky, na ohleduplné, obětavé a nezištné chování ve vzájemných vztazích, je heroický úkol pro terapeuty i klienty. Aspekty této lidské proměny můžeme pozorovat i ve vývoji výtvarného výrazu.

 

Síla a Střídmost 

/archetyp lva, statečnosti  - anděla a mírumilovnosti/

V tématu Síla je otevřen průchod potlačované /i nepotlačované/ agresivitě. Výkresy jsou zaplněny ostrými předměty /meče, oštěpy, dýky a jiné zbraně/, cení zde zuby lvi a jiné potvory, zápasí se s býky, draky, létají blesky, vybuchují sopky, dynamitové nálože a zhusta nechybí ani šlehající pekelné plameny. Je možné hledat rozlišení mezi pozitivní a negativní sílou. Když je jako Síla zpodobňována válka nebo kat, který usekl své oběti hlavu, je to něco jiného než třeba zápas s býkem. Toto rozlišování nám pomůže orientovat se při interpretacích výkresů. U tohoto tématu se též nejlépe interpretuje způsob boje o moc ve skupině. Téma Střídmost je snad vůbec nejtěžší k namalování pro léčené z drogové závislosti. Obvykle si jej nechávají až na konec a nevědí si s ním rady. V drogové subkultuře je mírnost synonymem pro slabost. Dát najevo slabost v této skupině, znamená být zneužit. Proto projevy siláctví a cynismu zakrývají vnitřní křehkost a zranitelnost. Jedním z cílů terapie je navodit ve skupině atmosféru důvěry, kde si klient může dovolit, aniž by byl zesměšněn, ukázat svoje slabosti, nedostatečnost, vše, za co hluboce styděl a co by si nikdy před tím nedovolil před ostatními přiznat. Takové zpovědi bývají nezřídka doprovázeny úlevným pláčem. Citlivost, jemnost, pozornost, něha, ušlechtilost, čestnost – to vše je v klientech převálcované lety na ulici a protispolečenskou trestnou činností. Terapeuti jsou svědky, jak se tyto skoro zapomenuté vlastnosti probouzejí k životu. K odložení krunýřů obran a k otevírání  svého nitra v terapeutické skupině nabírá klient postupně odvahu. Povzbuzují ho v tom zkušenější klienti, kteří na vlastní kůži poznali očistný a léčivý účinek bolestivé výpovědi o svém dětství, vztazích a strachu z toho, že ho ostatní nebudou přijímat /mít rádi/. Paradoxně v sobě musí najít velkou sílu, aby si mohl dovolit ukázat ostatním svoje slabosti. Jedním z největších cílů v terapii je klienty navigovat ke střídmosti. Jejich minulost byla nestřídmá. Lze předpokládat, že raná citová nenasycenost může vést k bezohledné lačnosti po prožitcích všeho druhu. Zážitkové obžerství, které v povrchní konzumaci kdečeho, vede nakonec k i drogové závislosti. Střídmost je nezávislá, neboť si umí odpírat. Je proto charakteristické, že  klienti malují Střídmost křiklavými barvami. Také se můžeme setkat s tím, že ji zpodobní jako mrtvolu nebo urnu. Velkého terapeutického úspěchu jsme dosáhli, když se dryáčnická barevnost promění na pastelovou. To je ovšem zřejmě chiméra. Nic podobného jsem při opakovaném zadání tématu Střídmosti nespatřil.

 

Spravedlnost, Soud a Svět

/archetyp soudce /

Témata Spravedlnost a Soud mají u klientů TK také mimořádnou specifičnost. Souvisí to s drogovou minulostí. Mnozí z nich již stáli před soudem, nebo je jejich minulá trestná činnost v komunitě zastihuje v podobě soudních obsílek nebo vyšetřovatelů. Na obrázcích opět vidíme persekuční emblematiku /šibenice, popravčí meče, pekelné tresty apod./. Nechybí samozřejmě symbolické váhy spravedlnosti. Na jejich miskách jsou nejčastěji peníze, atributy požitkářství /pokrmy, alkohol, nahotinky, auta atd./. Na druhou stranu vah je umístěna symbolika trestů. Na dvou výkresech jsem zaznamenal, že ramena váhy stojí na špičce nože. To mluví samo za sebe. Klienti velmi často vnímají okolní svět jako nespravedlivý. Je to stará dětská křivda: všichni mají habaděj bonbónů… /peněz, ženských, aut, zážitků/ …já chci taky… S tématem Svět si taktéž klienti nevědí rady. Nejčastěji ho malují jako zeměkouli ve vesmíru. Svět je příliš složitý a neuchopitelný a je těžké jej personifikovat do obrázku. Lze ho zjednodušit na kouli nebo na „mičudu“, která je nachystána k nakopnutí, což patří k charakteristickým postojům: nevím-li si s tím rady, tak to nakopnu….

 

Zamilovaný

/archetyp Adam a Eva/

Ve zpracování tohoto tématu je pro tyto klienty charakteristická citová nevyzrálost. Partnerské vztahy na drogách většinou postrádají vzájemnou reciprocitu obdarovávání /rituál namlouvání, něžné pozornosti k potřebám toho druhého, obětavost atd./. Vztahy jsou spíše konzumentské a egoistické, navíc poznamenané tvrdostí a bezohledností při shánění drog. Nezřídka dochází k partnerské prostituci, kdy je partnerka prodávána, aby byly peníze na drogy. Téma bývá zpracováváno abstraktně anebo za pomocí symbolů. Vidíme například, jak se kolem sebe obepínají dvě liány, nebo v prostší emblematice sledujeme různě zraňovaná srdce. Nejsou neobvyklé degradující a ironické výtvory, kdy lásku symbolizuje pečlivě vykreslená krabička prezervativů apod. Pozoruhodné je, že pokud se klienti odhodlají malovat mileneckou dvojici, často si všimneme, že milencům chybí části rukou. Napadá mě, že by tento detail mohl mít příčinu v zákazu sexu v komunitě.

 

Kolo štěstí /archetyp radosti/

Věž /archetyp domu, symbol osobnosti/

Vůz /archetyp cesty, jezdce, hrdiny/

U zpracování těchto témat jsem zatím nevypozoroval nějaká zvláštní specifika. Na Kole štěstí se objevují symboly peněz, úspěchu apod. Někdy je zadání zpracováno negativisticky a nazváno Kolem neštěstí. Věž bývá malována jako zřícenina. Za povšimnutí možná stojí, že několik věží v asociacích připomínalo penisy nebo oštěpy. Vůz bývá nejčastěji malován jako auto /někdy bez kol/, ale také jako např. funebrácký kočár.

 

Závěrečná analýza

Můžeme v průběhu léčby klientovi nabízet, aby se k některým tématům, se kterými není spokojen, vrátil a znovu je namaloval. Režimová léčba je v komunitě rozvržena do III. fází. K závěru II. fáze je vhodné udělat celkové zhodnocení /analýzu/ klientovy výtvarné produkce. Věnujeme na to alespoň půl hodiny arteterapeutického času. Klient rozloží na zemi své výkresy podle pořadí, jak byly namalovány. Společně se skupinou si všímáme:

  1. jaká témata si vybíral k malování na začátku léčby a která si nechával až na konec, hledáme v tom souvislosti s jeho problémy, které řešil během léčby;
  2. sledujeme vývoj barevnosti u výkresů /které barvy převládají/, dynamiku malby, kompozici /kompoziční proměny ve vývoji/;
  3. hledáme jednotlivé předměty, postavy, zvířata, živly atd., které se na obrázcích víckrát opakují, a hledáme spojitosti s osobností klienta;
  4. klient určuje obrázky, které se mu nejvíc povedly, a označuje nevydařené;
  5. společně hledáme ve výtvarném vývoji významové kontexty s celkovým vyzráváním jeho osobnosti v komunitní léčbě;
  6. klient zhodnotí, v čem mu malování pomohlo v procesu terapie a sebepoznávání.

 

Závěr

V popisu zpracování jednotlivých témat jsem záměrně zvýznamnil některé v nich přítomné tendence. Velká část výkresů by se zřejmě dala zařadit do běžné produkce věkově adekvátní skupině, která nemá za sebou drogovou kariéru. Specifika artefaktů vytvořených skupinou léčených pro drogovou závislost se dají shrnout do několika obecných postřehů:

-          klienti přicházející do komunity obvykle začínají malovat jako první témata Blázen, Ďábel, Smrt, Slunce, Síla;

-          nejproblematičtějšími a nejtěžšími tématy jsou Zamilovaný a Střídmost;

-          setkáváme se ve větší míře s výtvarnými projevy agresivity /tematika, barevnost/; to zřejmě souvisí se zkušenostmi s drogových part, ale primárně nacházíme zdroje konfliktů v nejrůznějších podobách poruch osobnostního vývoje a v citové rozháranosti primární rodiny. Téměř všichni mají problémy s přijímáním autorit, což se projevuje ve zpracování námětů.

 

Práce arteterapeuta spočívá v tom, že pomáhá klientům „objevovat“ v jejich výkresech to, co je pro ně nevědomé = neuvědomované a dávat to do souvislosti s jeho terapeutickým procesem sebepoznání. Proto je důležité, aby vnímal to, „co je ve vzduchu“ = v atmosféře komunity.  Musí rozumět tomu, co se děje ve vzájemných vztazích mezi klienty. Je velmi důležité umět vlastní projekce držet na uzdě – pouze  ve formě otázek a nabízených možností pohledu. Otázky mohou stimulovat klienta k novému nazření na artefakt, avšak musíme se vystříhat role experta, který jednoznačně interpretuje. Sebepoznávací hodnotu má teprve to, když klient učiní objev sám. Zejména toto „kolumbovské“ objevování neznámých končin vlastního nitra a svého místa ve světě - může mít energii s něčím v klientovi pohnout.