aforismy

Moje aforismy byly publikovány v knize
Nezabolí jazyk od dobrého slova (antologie českých aforistů 19 - 20. stol.)
( nakladatelství Knižní klub 2003, editor Jiří Žáček a Miroslav Huptych)

Miroslav Huptych

Hodinky s ohňostrojem

Kdyby měl Daidalos svobodu, nevynalezl by křídla.

Podzemní organizace mají nejvíce členů na hřbitovech.

Řekne-li vám žena, že si našla přítele, jen výjimečně to bude kniha.

Aby obhájil to, že mu leze do zadku, říkal: „Vyženu mu roupy z těla“

Kati nemají smysl pro šibeniční humor. Znevažuje jejich práci.

Neberte si svá tajemství do hrobu. Při zmrtvýchvstání nemusí už nikoho zajímat.

I labutí klíny nás opouštějí… vzdychají stárnoucí básníci.

Když už nám přerostou problémy přes hlavu, můžeme se alespoň těšit z jejich chladivého stínu.

Řekli mu: Kopete si hrob. Odpověděl: A co když studnu…

Nečtu sladké romány – tloustne po nich mozek!

Do lásky slibované až za hrob se také nejdřív zahryznou červi pochybností.

Spřádal pavučiny snů a chytal do nich – anděly.

Sněte nejen se zavřenýma očima, ale i ústy!

Myslel jsem si, že jsem svého osudu strůjcem, zatímco jsem jeho šatnářem.

Z lidí tvárných jako vosk se nejsnadněji dělají svíce k rakvi svobody.

Některé myšlenky by se ani nedostaly do světa, kdyby kdosi nesnažil, vyhnat nám je z hlavy.

Kam uklidíš mrtvolu, až zvítězíš sám nad sebou?

Skryté rezervy mozku? – Kolečko navíc!

Kolo vašeho osudu může někomu posloužit jako rezerva u jeho limuzíny.

Kdyby nám ženy byly věrné, byla by nouze o milenky.

Leckterý vodnatelný mozek se pokládá za studnici moudrosti.

Nuda je navštívenkou blba.

Když už se před nadřízeným plazíte, mohli byste alespoň syčet!

Kam ruka zákona nedosáhne, tam by ještě mohla dostřelit.

Opakování je matkou – papoušků.

Heslo kritiků: po nás potupa!

Básníku, nevař z vody, ale z krve!

A nezapomeň přidat kroupy a blesky!

Do literárního nebe vede cesta přes soukromé peklo.

Jeho slova padala na úrodnou půdu. Vyrostl však plevel.

Když jsi sražen na kolena, ještě to můžeš maskovat zavazováním tkaniček.

Neklesej na duchnu!

Rozdíl mezi šibenicí a stromem? – Na strom se můžeš pověsit sám, ale pro šibenici musíš uzrát.

Kompromis mezi srdcem a hlavou nelze dělat sekyrou.

To, co jsem uměl v mládí překousnout, musím umět nyní spolknout.

Kdy je člověk v nejlepších letech? – Dokud žije.

Pokud láska prochází žaludkem, je možné považovat ženské slzy za výtečný aperitiv.

Jste-li svou ženou přistiženi při nevěře, pořád ještě můžete být věrný svému psu.

Člověk má hodnotu pro ďábla. – Do nebe se musíme doprošovat.

Když mám v hlavě okno, možná tam mám i květiny.

Lež bývá krásnější než pravda. Ženy často lžou nikoliv ze zkaženosti, ale z pouhého smyslu pro
krásu.

U koryta se nediskutuje.

Rána pod pás nás může zbavit toho, co nám leželo v žaludku.

Kdo v životě nic nepohnojí, ten také nemá právo očekávat slušnou úrodu.

Někdy je ráno ještě blbější než večer.

Paroháči se nedostanou do pekla. Vzbuzovali by v čertech komplexy.

Jakmile sundáte šampaňskému náhubek, zjistíte, že má vzteklinu.

Řekli mu, že má v hlavě o kolečko navíc. Odpověděl: „A přece se točí…!"

Člověk se má v životě pro něco zapálit. V krematoriu je už pozdě.

Básnířky nepotřebují křídla – stačí jim koště.

Z žabomyších válek se dělá kočkám špatně. – Z přežranosti.

Nic se nemá odkládat na zítra, slečno! – Šaty je třeba odložit hned!

Je smutné, když trpělivost přinese růže teprve až na hrob.

Když to jde s básníkem od devíti k pěti, raduje se, že bude mít konečně všech pět pohromadě.

Jenom hrobník má v náplni práce pomáhat nám do hrobu. Ostatní vyvíjejí nepatřičnou iniciativu.

Kdyby ženy nepodléhaly mužům, podlehly by zkáze.

Chraňte se peněz. Dokážou člověka tak zblbnout, že si navléká punčochu na hlavu.

Opakem kladení věnců je kladení vajec.

Nebožtíci by měli tři dny před smrtí pít už jenom čistý líh. – Aby lépe hořeli.

Upír je druh lidožrouta, který se dal na chlast.

Nacucané pijavice jsou jednohubkami upírů.

To by bylo k neunesení, po rozepnutí podprsenky - nahmatat činku.

Kdyby ti, co nás pomlouvají, měli víc fantazie, mohli bychom se stát slavnými.

Láhev je přechodným bydlištěm vína. Trvale se usazuje v játrech.

Odrostl z dětských střevíců rovnou do španělských bot.

Čiň dívce dobře a tchýní se ti odmění.

Ti, co se na nás dívají skrz prsty, představují si nás za mřížemi.

Bijte básníky! – kostmi jejich kritiků.

Bude na světě radostněji, až optimisté všechny pesimisty pověsí?

Vzdušné zámky nelze stavět z prdů.

Nebojte se vzdálit od svých zásad. - Nebývají předmětem krádeže.

Podobali se sobě jako pukavec pukavci.

Chtěl ji vidět tak jak ji pánbůh stvořil. Když se mu podvolila, ztratil víru v boží existenci.

Rád hraje kuželky. Představuje si, že kácí modly.

Optimista? – I v želízkách si mne ruce!

Múzou básnířek je satyr.

Postupně, jak mu měkl mozek, tvrdly jeho rysy.

Když máš nůž na krku, neměl bys údivem kroutit hlavou.

Tolerantní muž nazývá přelétavou ženu – andělem.

Když se konečně dostal ke slovu, ostatní už byli u lizu.

Z dobráků od kosti může být možná také dobrý vývar.

Ke zlaté svatbě – zlaté parohy!

Výkon mozku se neměří v koních, ale v koninách.

Když se vám zdá, že vás život míjí, nastavte mu nohu.