Nezabolí jazyk dobrého slova (antologie českých aforistů 19 - 20. stol.)

Nezabolí jazyk dobrého slova (antologie českých aforistů 19 - 20. stol.)

Antologie  českého aforismu

 

Nezabolí jazyk od dobrého slova

 

 

Uspořádali Miroslav Huptych a Jiří Žáček

      

 

 Úvodem

 

 Uspěchaná doba by měla mít zálibu nikoli v románech, nýbrž v aforismech, jejichž předností je stručnost. Pro milovníky nekonečných ság a seriálů je ovšem stručnost nedostatkem: než se čtenář stačí soustředit, aforismus je u konce. Ani sami spisovatelé zpravidla nepovažují aforismy za víc než poznámky na okraj, v lepším případě za koření vhodné k pikantnímu ochucení rozměrnějších děl.

 

Poetika definuje aforismus, jehož původ bývá hledán v lakonických poučkách starořecké hippokratovské medicíny, jako krátkou pregnantní větu, vyjadřující nějaký postřeh. Nemusí nutně být „příslovím vzdělanců“ či satiricko-filozofickým paradoxem. Volný rámec umožňuje

považovat za aforismus i vážnou myšlenku, stejně jako výrok parodický či mystifikační. A rovněž poetickou gregerii, kterou bychom mohli definovat jako „metaforu, která se udělala sama pro sebe“, pro niž

V. Kubín nalezl šťastný ekvivalent „metaforismus“.

Ale definicí aforismu a jeho proměnami v dobovém literárním kontextu ať se zabývají literární vědci; pro nás je podstatné, že aforismus může mít tvář veselou i vážnou, ironickou i patetickou, bláznivou i skeptickou.

 

Pracovním nástrojem aforisty je nejspíš „básnické střevo“. To napovídá výběr autorů této antologie, většina z nich psala nebo píše verše.

Aforismy se jim často vylíhly pod rukama při psaní básní. Někdy, jako to dělávají kukačky, vyhodily ostatní verše z hnízda.  Zná to každý sebekritický básník. Za čas mu z nejedné básně zůstane jediný verš – aforismus.

K podobnému efektu zřejmě dochází i při psaní prózy. Klasik českého aforismu Gabriel Laub, který se jako jediný dočkal cizojazyčných knižních vydání svých „zkušeností“, proslul i jako prozaik. Ryzích prozaiků zde však uvádíme víc.

Specializovaní aforisté tvoří mezi autory naší antologie pouhý hlouček. Ale ať už vznikají aforismy tak či onak, stručně a vynalézavě formulovaná myšlenka je vždy opěrným bodem tvořivého myšlení -–v literatuře, vědě i v životě.

 

Počátky aforismu bychom v české literatuře mohli hledat u myslitelů 14. až 17. století.  Namátkou vybíráme: „Kdo zlu nebrání, dobru škodí.“ Tomáš ze Štítného. „Ohně nelze upáliti, vody utopiti, větru zadusiti a pravdě zahynouti.“ Jošt z Rožmberka. „ Kdo nemá smělé srdce, měj rychlé nohy!“ Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. – „Kdyby hlupáků nebylo, kde by se brala moudrost?“ Jan Amos Komenský. – Co věta to maxima hodna vytesání do mramoru. Během staletí se aforismus proměňuje. Přibývá skepse, ironie, pocitů absurdity, vědomí relativnosti absolutních pravd. Novodobá česká literatura by mohla být zlatým dolem aforismů. Vydloubávat věty či verše z básní, próz či dramat by nám však připadalo poněkud nekorektní, na to má právo jen autor. Proč také připravovat čtenáře o radost z vlastních objevů? Trpělivý pátrač bude odměněn kolekcí pozoruhodných miniatur, mezi nimiž nebudou nejspíš chybět ani tyto:  „Láska se podobá nečekaně ulovené opici.“ Ladislav Stroupežnický. – „Pleš je dialektická přeměna horní části těla v dolní, nejprve co do vzhledu a později i co do obsahu.“ Zdeněk Matěj Kuděj. „Jsi bez rozporů? Jsi bez možností.“ Vladimír Holan  - Člověk velkoměsta musí mít šatník představ, aby pro krásu nespáchal vraždu z vilnosti.“ Bohumil Hrabal  - „Dětství je zadarmo, k senilitě se musíme tvrdě propracovat.“ Miroslav Švandrlík.

-Minulost každého z nás je možnost stejně dobře upravit v životopis milovaného státníka jako v životopis zločince.“ Milan Kundera. – Blbost je velký dar přírody. Činí člověka šťastným.“ Vladimír Komárek

 

Zvažovali jsme, zda do antologie zařadit lidová rčení a přísloví. Má-li však být aforistická benefice úplná, nebylo by spravedlivé pominout bezpočet dávných anonymních aforistů, jejichž myšlenky zlidověly. Jejich jadrné a metaforicky překvapivé postřehy a glosy, laděné moralistně i rozverně, se staly ponornou řekou fantazie, z níž čerpáme dodnes.

 

Perličky ze školních lavic, soudních síní a krematorií těží především z kouzla nechtěného. Při troše dobré vůle je můžeme považovat za soudobou mutaci lidových přísloví v nezamýšlené parodické a groteskní masce. Bylo by škoda tyto potměšilé průniky života do literatury nepřipomenout alespoň letmým výběrem.

 

„U aforismu je všechno nejisté“, píše J. R. Pick. „Nikdy nevíš, kolikrát bude čten, a dokonce ani to, kolikrát už byl napsán.“ Snad každý autor aforismů zažil trapas, když objevil vlastní nápad u jiného autora, pohříchu i u dávno mrtvých klasiků. Málokdo se dopustí vědomého plagiátu, spíš jde o případ zrádné paměti, která časem přestane rozlišovat myšlenky vlastní a cizí. Riziko aforismu je také v tom, že stejný nápad, jak parafrázovat zavedené rčení nebo úsloví, na jehož formulaci máme rozměr jediné věty, si zpravidla sám zvolí obdobná slova.

Berme tedy autorství s jistým nadhledem. Jako u lidí. Nezáleží ani tak na tom, kdo je otcem, jako spíš na tom, aby potomek byl k světu.

 

Aforisté neměli a nikdy nebudou mít ustláno na růžích, natož na vavřínech. Humor je lehkonohá múza, jež na kritické decimálce váží pár legračních gramů. Je-li Haškův Švejk na kritickém Parnase dodnes přijímán s jistými rozpaky, žádný div, že pozoruhodní aforisté z přelomu19. a20. století – František Vymazal a Jaroslav Dvořáček byli na rozdíl od řady autorů kýčovitých románů odsouzeni téměř k zapomenutí.

Přehlížený outsider aforismus však úbytěmi netrpí, rozmarně vegetuje na periferii literatury a nezájmem krasoduchů se příliš netrápí. Není-li ctěn, je nepochybně čten: nenápadné knížečky aforismů nápadně rychle mizí z knihkupeckých pultů, ať již jsou to rozličně uspořádané „inspiromaty“, „perly ducha“, „murphologie“ anebo samostatné autorské soubory. Přehledná antologie českého aforismu mezi nimi zatím chyběla.

K satisfakci nejkratšího žánru, zdá se, přispívá rozšíření počítačů a mobilních telefonů, jejichž prostřednictvím si zvláště mladí a nejmladší posílají přátelské a milostné vzkazy, které jsou čímsi mezi aforismem a lyrickou miniaturou.

Také v dívčích památníčcích se už dávno neobjevují pouze sentimentální morality z časů prababiček, ale pointované žerty: „Láska bez bubičky je jako cyklista bez pumpičky.“  „Co je lepšího než sex? – Dva sexy“. Co jiného je to než aforismy? Šaškovský převlek ostatně aforismu sluší odjakživa víc než roucho mudrcovo. Neboť, slovy klasika, „humor je jediný důstojný způsob, jak být smuten“.

 

Přes sympatie k nejkratšímu žánru bychom jej nechtěli přeceňovat. Vnímejte, prosím, tuto antologii jako rej jisker, které nemají sílu plamene, ale jsou ve své jiskřivé pomíjivosti krásné, jako pestrá kytice ohňostroje hasnoucí na nočním nebi. Hvězdná obloha budiž autorům nedostižnou inspirací.

 

                   Miroslav Huptych a Jiří Žáček

 

 

Obsah

 

Slovo  úvodem

 

Lidová přísloví

Lidová rčení

 

Karel Havlíček Borovský: Aforismy  

Jan Neruda: Skromné myšlénky   

František Vymazal: Zrnka

Ladislav Klíma: Sentence  

Jaromír John: Nový Demokritos   

Jaroslav Dvořáček: Kytička kopřiv   

Josef Čapek:Psáno do mraků   

Karel Čapek: Útržky, Bajky 

Vlasta Burian: Páté přes deváté  

Vladimír Vondráček: Diagnózy  

Karel Konrád: Krůpěje  

Otto František Babler: Sentence  

Jan Werich: Útržky  

Oldřich Fišer: Nápady  

Václav Kubín: Metaforismy  

Cyril Šedý: Chuťovky  

Zdeněk Janík: Zásloví a podsloví  

Miroslav Holub: Nápady

Eduard Petiška: Věty o lásce, štěstí a umění  

Ivan Diviš: Z Teorie nespolehlivosti  

Jiří Robert Pick: Pickantérie  

Josef Poláček: Postřehy  

Miroslav Zůna: Černé myšlenky  

Milan Růžička: Nevhodná  slova  

Gabriel Laub: Zkušenosti  

Ladislav Muška: Postřehy  

Pavel Grym: Uvěřitelná dobrodružství  pana G.  

Karel Trinkewitz: České aforismy  

Jiří Suchý: Z Většího lexikonu pro zamilované 

Eduard  Světlík: Aforismy  

Jaroslav Boček: Zaříkávání diblíků  

Jiří Jirásek: Sběrné surovosti  

Stanislav Komenda: Veřejné tajnosti  

František Uher: Člověk – to zní tvrdě  

Milan Novotný:  777   

Josef Fousek: Fouskoviny  

Jiří Faltus: Euforismy   

Ivan Kraus: Aforismy  

Stanislav Brožek: Jadýrka  

Jan Vodňanský: Důvěrná sdělení  

Jiří Just: Zkušenosti nezkušeného  

Jan Lukáš: Ecce homo  

Eugen Brikcius: Tak pravil Brikcius  

Václav Vojáček: Překlady z češtiny  

Rudolf Křesťan: Aforismy   

Jan Bernat: Duševní kulturismus  

Jan Sobotka: Aforismy z tehdy i nyní a možná i pro příště  

Jiří Žáček: Hovory s mým horším já   

Ivan Fontana: Klobouk  myšlenek  

Karel Sýs: K. ještě po 10 letech  

Jiří Olič: Velký Strážce  

Daniela Fischerová: Nápady  

Stanislav Minařík: Bolehlav pijme na ex  

Lubomír Brožek: Úlety  

Patricie Holečková: Polibky M(ed)úzy  

Eduard Martin: Lov slov  

Miroslav Huptych: Hodinky s ohňostrojem   

Otakar Matušek: Duše je perla  

Lubomír Martínek: Doznání vynucené polehčujícími okolnostmi 

Kamil Kovář: Halabala  

Lech Przeczk: Střípky   

Zdeňka Ortová: Dámská volenka    

 

 Školní perličky   

 Perličky ze soudních síní a předsíní

 Drazí truchlící a ostatní hosté  

 

 

 

 

 

Česká přísloví

 

 

Otec, matka vyučili mluvení, a svět mlčení.

 

Pánbůh napřed, a já za ním – a ty, čerte, vzadu tlač!

 

Čert má mnoho cukru, a proto i hřích činí sladkým.

 

Hořké naše titule, jsou-li prázdné škatule.

 

By vedl osla do Paříže, komoň z něho nebude.

 

Poruč psu, pes ocasu: pes lehne, ocas se nehne!

 

Zloděj v tlačenici a čert po samotách nejvíce uloví.

 

Láska jako slza rodí se v očích a padá  k srdci.

 

Noc, láska a víno všecko pouštějí mimo.

 

Vola za rohy, člověka za jazyk lapají.

 

Jest věru věc těžká pěstí zabíti ježka.

 

Proti palici šermu není.

 

Kdybychom měli tolik mouky, kolik nemáme másla, napekli bychom celému světu buchet.

 

I kokot /kohout/ na svém smetišti udaten.

 

Na ptáky lepem a ne cepem!

 

Kde pán chrom, tam i sluha kulhá.

 

Mnoho čápů, málo žab.

 

Pod sladkým medem tráví lidé lidi jedem.

 

Kdo nevděčnou  pravdu pánům hude, houslemi o hlavu míti bude!

 

Nedal Pánbůh svini rohy, aby netrkala.

 

Osel oslu nejpěknější.

 

Kdo se mezi plevy míchá, svině ho sežerou.

 

Kdo se psy líhá, s blechami vstává.

 

Chraň se koňského zadku, panského  předku a kněze po předu  i po zadu!

 

Oslu když se dobře vede, jde na led tancovat!

 

Jeden blázen více může nadělati, než mu deset moudrých stačí odpovídati.

 

Z drobných ptáčků nejlepší husa.

 

Také černá kráva bílé mléko dává.

 

Ženy umějí bláznům pískati.

 

Nevíš, co stojí mezi anděly a čerty? Žerty.

 

Ukradli mi truhlici, ale štěstí, že od ní klíč mám!

 

Čím vyšší strom, tím bližší hrom.

 

Z čerta anděl nebude, kdyby ho v devíti kostelech světil.

 

Kdo doma radosti nemá, darmo ji po světě hledá.

 

Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.

 

Za svatého se nehodíš, a za čerta jsi hloupý.

 

Když je šití, neni nití, když jsou nitě, neni šití.

 

Do loterie krávu vsadí a ocas vytáhne.

 

Z pusté stodoly vyletí sova, z hloupého člověka hloupá  slova.

 

Dáváš rozsochaté otázky a žádáš kulaté odpovědi.

 

Do nebe nepřijdu a do pekla mám ještě čas!

 

Raduj se, nahý, nepotrháš košile!

 

Brebtavý nejvíc chce mluviti, kulhavý choditi, slepý viděti, bezruký dělati a blázen mudrovati.

 

Kdo mluví, co chce, uslyší, co by nerad.

 

Která slípka mnoho kdáče, ta málo vajec nese.

 

Nezabolí  jazyk od dobrého  slova.

 

Láska nemoc, a zdraví se nechce.

 

Kde dva, tu rada, kde tři, tu zrada.

 

Častokráte psíček malý velikého vepře svalí.

 

Svoboda pěkná věc, není na ni v světě klec.

 

Kdo nemá, s kým by se vadil, pojmi sobě ženu.

 

Lepší malý zisk než veliká škoda.

 

Tělo stárne, neduhy mládnou.

 

Komu propuštění od dvora dají, na toho vrány kváčou.

 

Kdyby čertů v pekle a vlků v lese nebylo, dávno by kněží a pastuchové hladem zemřeli.

 

Stříbrná klec, a zlatá svoboda.

 

 

 

Lidová rčení

 

 

dobře se míti

sedí jako dudek v kobylinci

 

dychtivost

kouká jako kantor na jelito

 

hloupost

učil se potmě

blbej jako když mu vybere koťata z kalhot

má přeházené šňůry na prádlo

 

chlubivost

mají doly na povidla a tetovanýho tatínka

 

chytrý

vybere čertovi mladé, kdyby na hnízdě seděl

 

lakomec

hnal by veš za dva krejcary po strnisku bosky do Vídně

 

lenost

dře jako chcíplý kůň pod  skálou

 

lež

vyvede člověka po shnilé niti až na Radhošť

tři zajíce za jednu nohu chytí

 

loudavost

vypravuje se jak vrabci z Čech

 

marnost

oheň na váze a vítr loktem měřit

 

marnotratnost

skáče výš, než mu konopí narostlo

 

mladost

když se tvůj čert narodil, můj už chodil okolo lavice

 

mnohost

holek, že by s nima mohl Labe zastavit

 

močiti

šel se podívat na strašidlo

 

mrzutý

kouká jako kocour z nudlí

 

nedbati

vzkazuju ho pozdravovat skrz tyčkovej plot

 

nedůvěra

nevěřím mu, ani kdyby se třikrát v nos kousl

 

nechutný

víno,aby jím děti strašil

káva, jako když vymeje psovi díru

 

neobratnost

má se k tomu jako kráva k šachovnici

 

nepříjemnost

milý jako roh na čele

 

nerozuměti

rozumí tomu jako kráva muškátovému květu

 

nestydatost

bere na jazyk, čeho stydno na lopatu vzíti

 

nešikovnost

ty jsi šikovný tak lískat psíky za humny

 

nevhodnost

s motykou na zajíce jíti

 

nikdy

až budou  vrabci chodit v kamaších

 

obojakost

drží Pánaboha  za nohy a čerta za rohy

 

odmítnutí

žeň pávy dál

 

optimista

naser mu do ksichtu a ještě řekne, že je to dar boží

 

píti

nebožtíkovi zalít oči

 

pomalu

leze jako rak s kvasnicemi

 

posměch

poslat pro míru na škubánky

 

pošetilost

v povětří ryby lovit a ptáky ve vodě

z písku provaz plésti

 

vzdálené příbuzenství

naše kráva se napila z jejich louže

 

smích

směje se jako stará kráva na jarmarku

 

umírá

trčí mu z řiti úmrtní list

 

spánek

hodit kostru do hadrů

 

spěch

utíká jakoby měla vosí hnízdo pod  sukněmi

 

strach

je poplivanej od žížal

 

stůj co stůj

i kdyby bába na tvarůžku rajtovala

 

tupost

nůž, že by mohl na něm s řití do Olomouce rajtovat 

 

úspěch

hodil jelitem a srazil šunku

 

venkovan

přijel na bochníku odněkud z Dacanova

 

vysoký

na tom může psy věšet

 

zamilovaný

je rozpálený jako hasičský kalendář

 

zloděj

co mu sluníčko ukáže, to mu měsíček přinese

 

žvanivost

zavři hubu, létají letos kravince

až se vykecáš, půjdeš na váhu

 

 

Karel Havlíček Borovský /1821 – 1856/

 

satirický básník, literární kritik, novinář, politik a překladatel

 

Aforismy

 

Proti gustu žádný disputát! – Jak se nám oškliví všechny národy lidožroutné. A sami zatím v kostele jíme tělo a krev boží!!!

 

Kdyby dal ruský car polovic poštovských koní do kancelářů za činovníky a polovic činovníků do maštal, tedy by to chodilo trochu čerstvěji v kancelářích a na poštách ještě přece dost zčerstva.

 

Oblíbená fráze je nyní: „Že prý vládnoucí z vyššího stanoviska svého lépe posouditi mohou potřeby země než jiní“ – /totiž vlastně: že žádný tomu nerozumí jako oni/. Ale co jest toto vyšší stanovisko? – Postav osla třeba na věž a bude odtamtud z tohoto vyššího stanoviska ještě méně viděti, než když po ulici chodil.

 

Prodá se: cedník na vodnaté romány, básně a nápady a kropáč na suchopárné.

 

Velikost člověka. Dnes táhne s psem spřažen vozík jako zvíře – a zítra bude předpisovat slunci cestu a světu zákony a zeptá se boha: Jsem-li ti poddán?

 

Kdyby stáří dodávalo moudrosti, byl by dubový pařez největším mudrcem.

 

Buď si tygr nebo lev, jenom nebuď psem.

 

Větší část lidí by měla lepší srdce, kdyby měli špatnější žaludek.

 

Nade mnou nebe pověry, pode mnou moře zvyku, a já mezi nimi na slabé loďce zdravého rozumu.

 

 

 Jan Neruda  /1834 –1891/

 

básník, prozaik, kritik a novinář

 

Skromné myšlénky

 

Pomluva nepřítomných je hlavní částí našich rozprav. Kdyby se veškeré lidstvo sešlo na jediném místě, nevědělo by brzy o čem mluvit.

 

Šťastný člověk nemá pro nikoho času, kdož je mimo kruh ten, na němž se právě štěstí jeho zakládá; nešťastný ale žádá, aby celý svět měl pro něho času dost. Štěstí pro nešťastné, že zcela šťastných je tak málo!

 

Humanisté se mýlí, myslíce, že šíří-li vědomosti, ničí mimo nevědomost zároveň hlupství samo. Což se naučil kdy již některý osel číst?

 

Mnohý člověk nemá nic lidského do sebe mimo slabosti. Štěstí pro něho, je-li alespoň v těch velkým.

 

Jakž se člověk rád klame! Když pták v kleci zpívá sobě, myslíme, že zpívá nám.

 

Máme prý dávat pozor na své chyby! Z těch se mně ani jedna ještě neztratila, ale z ctností mých lehla v požáru událostí již mnohá popelem.

 

Kdo je satirou sám dotknut, řekne vždycky: „Ale  vtipu v tom věru není!“

 

Chtěl jsem kdysi napsat, že nejsamolibější lidi nalezneš mezi spisovateli. Později jsem chtěl přidat: a mezi herci. Ještě později také ještě: a mezi výtvarníky. Dnes vidím, že věta by musela znít: Nejsamolibější lidi najdeš – mezi lidmi.

 

Duchaplným má být spisovatel, ale nesmí chtít být duchaplným. Raději ať vůči čtenářstvu tváří se vždy o něco hloupějším, než myslí, že skutečně je. Bude to beztoho asi ta pravá míra.

 

Jsou lidé, kteří píšou knihy, a jsou lidé, kteří jsou kněhami…

 

Básníkem se musíš narodit, ale hrubiánem taktéž; jsi-li tak šťasten, že jsi básníkem i hrubiánem, staneš se velkým básníkem.

 

Lichocení je přístupen každý – ale proč! Který nelichotí jiným nikdy, má slova lichotná za pravdu, a který lichotí z řemesla, má průzračné lichocení za důkaz, že on není o nic horší než jiní. A to mu – lichotí.

 

Satirikové mívají velmi dobré srdce a zcela upřímně se diví, že mají tolik nepřátel.

 

Pozlacovače kladou lidé vždy za něco vyššího než krejčího nebo ševce; čím menšímu kruhu lidí svou práci a službu věnuješ, tím více lidem platíš.

 

Neobyčejná radost, trvá-li jen trochu dýl, je právě tak obtížná jako neobyčejný žal, ano ještě obtížnější proto, že znenáhla se zhnusí.

 

Literatuře naší vadí skoro každý pokrok v ostatním životě národním učiněný, ač by jí vlastně prospět měl. Jsem přesvědčen, kdybychom se v svobodomyslnosti povznesli až na požívání koňského masa, že řezníkovi nejdřív povedou českého Pegasa.

 

Tomu, kdo na mne jednou kamenem, byl jsem vždy vděčnější než kdo na mne slovem lichotným. Tohoto jsem zapomněl, onen mne přinutil k přemýšlení.

 

Že jsou ženy hezky, je sice hezké od nich, takto ale pouhý luxus. Když nám nadejde ta jistá doba, mohly by vypadat jako paviáni, a nám by to bylo také jedno.

 

 

Nesmrtelnost podobá se vejci krokodýla, často ji pouhá náhoda vysedí. Nesmrtelnost podobá se psu; kdo ji nejvíc ubíjí /ale u jiných, ne u sebe/, bývá nejvěrnější. Nesmrtelnost podobá se volu, neboť se jí, jako hovězího masa, nikdo tak snadno nepřejí. Nesmrtelnost podobá se myši; ani tato, ani onano nás před smrtí hladem neuchrání.

 

Kdo nic neví, musí všemu věřit.  

 

 

František Vymazal  /1841 –1917/

 

překladatel, polyglot, autor příruček  „Snadno a rychle“   /jak se naučit téměř všechny evropské jazyky včetně romštiny a hebrejštiny/

 

Zrnka

 

 

Zřídka pozorujeme vážnější tváře než při čtení jídelních lístků.

 

Kolik bláznovství musí člověk vyvádět s lidmi, aby ho neměli za blázna.

 

Blázen spustí písničku a rozumní ji zpívají.

 

Nejvíc mluví lidé, kteří nemají co povědět.

 

Finančník drží stát asi tak, jak drží provaz oběšence.

 

Nejhloupější lidé mají nejpevnější přesvědčení.

 

Divé zvíře ukazuje svou povahu, když spatří krev, a člověk, když uvidí peníze.

 

Hloupostí se dopouštějí vlastně jenom rozumní lidé, u ostatních se rozumějí samy sebou.

 

Kdo umí mlčet, toho můžeš poslechnout.

 

Svoboda má touž cenu, jakou máme my sami.

 

Chtějí-li lidé něco hloupého, chtěj ty ještě něco hloupějšího a bude ti dobře.

 

Nač lidé nejvíce nadávají, po tom mnohdy nejvíce baží.

 

Rozumnější ustoupí. Smutná pravda. Na této pravdě se zakládá světovláda hlouposti.

 

Netoliko papež, nyní je každý mamlas neomylný.

 

Co není možné? Dokázati hlupákovi, že je trouba.

 

Chceme-li vysušit močál, nesmíme se tázat žab.

 

Mnohý je jenom proto velký, že umí okolo sebe shromáždit malé lidi.

 

Jako slova, tak pozbývají lidé své ceny, nejsou-li na svém místě.

 

Šťastní otroci jsou největší nepřátelé svobody.

 

Bylo by na světě mnohem méně zlého, kdyby se zlé nepáchalo ve jménu dobrého.

 

Jenom chudáci duchem – tedy velmi mnoho lidí – nechávají za sebe mysliti noviny.

 

Jsou věci, které musíme vidět, abychom v ně věřili, a jiné věci, v které musíme věřit, abychom je viděli.

 

Zbav se všech předsudků a budeš osamocen.

 

Nic nepromeškáme tak důkladně jako příležitost, která se nám denně naskytuje.

 

Pravý rek je ten, kdo si dobude srdcí svých nepřátel.

 

Zvyk je silnější než pravda.

 

Demagog chytá ryby dynamitem.

 

Jak krásný je život plavce, jenž si svou cestu na nebi čte!

 

Kamení se hází jenom na ty stromy, které nesou ovoce.

 

Lítost, stříkačky a dobré myšlénky přicházejí často pozdě.

 

Konec prasete – počátek jelita.

 

Málo lidí vypadá tak hloupě, jak skutečně jsou.

 

Srdečný smích znamená u muže humor, u ženy – dobré zuby.

 

Mnohá hádka se podobá rvačce dvou holohlavých o hřeben.

 

Bibliotéky jsou literární hřbitovy.

 

Jsou lidé, kteří si utrhnou od huby, aby to propili.

 

Ženské jsou rády přítomny při všech ukrutných událostech, jako při sňatcích, popravách a pohřbech.

 

Rým je políbení dvou krásných myšlének.

 

Amor lidi oslepuje, Hymén jim oči otvírá.

 

Kdyby se vypustilo z knih to, co neměli autoři ze sebe, zbylo by několik nákladních vlaků prázdného papíru.

 

Jeden blázen pobaví společnost lépe než deset mudrců.

 

Méně knih a více v nich!

 

Mezi paragrafy se procházejí největší darebáci.

 

Nadávky jsou jenom nižší tituly.

 

Kdo miluje samotu, bývá zřídka ve špatné společnosti.

 

Patronem anarchistů by mohl být nebožtík Hérostrat.

 

Čím je člověk starší, tím více mu to připadá jako ve zvěřinci.

 

Peklo umějí lidé lépe líčiti než nebe.

 

Velká města žerou lidi.

 

Hlupák se stává nebezpečným teprve tehdy, když začne přemýšleti.

 

Nejvíce bacilů zabije kořalka.

 

Chceš-li se napít dobrého piva, počkej, až budeš mít velkou žízeň.

 

Hosté si vychovávají hospodské.

 

Vražda vnáší do novin kus života.

 

Štěstí hledáme my, neštěstí hledá nás.

 

Synové slavných mužů se rádi válejí na vavřínech otcovských, až je z nich hnůj.

 

Myšlénky jsou jako stín; čím se více připozdívá, tím jsou delší.

 

Jsi vždy mučedníkem svých chyb anebo svých ctností.

 

Někteří spisovatelé děkují za svou slávu ustavičným útokům kritiky.

 

Jenom jedna láska je stálá: nešťastná.

 

Kdo lichotí, ten žebře.

 

Jsou lidé, kteří jsou vždy o několik hloupostí před svou dobou.

 

Pozoruj sebe samého a budeš satirikem.

 

Pověra je poezie nevědomých lidí.

 

Žák musí umět počítat nožky a chlupy nejmenšího broučka, a na kostel hledí jako kráva.

 

Nejošklivější jsou lidé ráno.

 

Nikdo mně nemůže škodit tak, jak já sám sobě.

 

Také logika: neukradnu-li to já, ukradne to jiný.

 

Co je platno všecko psaní, když nemůžeš chlapa oběsit.

 

Jenom přetvářka dělá lidi trochu snesitelnějšími.

 

Spokojenost prý je dobrá pro svině a dobytek přežvýkací.

 

I to se může přihodit, že si vybereš za ženu rozeného zločince.

 

Víra přenáší hory a pochybování je zanáší na staré místo.

 

Buďme rádi, že žijeme v této době. Přijdou horší časy.

 

Pilný má v týdnu sedm dnešků, lenivý sedm zítřků.

 

Ženy jsou nejroztomilejší, když nás podvádějí.

 

Zlá věc, krátké-li koryto a dlouhá řada čuňat.

 

Hlupákovi je hej – kam se podívá, vidí kolegu.

 

 

 

 

Ladislav Klíma  /1878-1928/

 

filozof a prozaik

 

Sentence

 

 

Hra není smyslem světa, ale smysl světa je Hrou.

 

Všechno poznávání  jest jen rozpomínání  se procitnuvšího  ožraly: z které to jen asi hospody  byl jsem včera vyhozen?

 

Co je Nejvyšší?: umět kopnout do Nejvyššího, - do Sebe: Bůh jest jen kopanec  Sobě Samu.

 

Čím větší technický vynález, tím menšími dělá lidičky.

 

Co je pravda?: vše, co je volnost; co lež?: vše, co zavání otroctvím.

 

Co je nejvíce solí v oku každého  státníka?: to, že nelze zabavit citáty ze slavných mrtvých mužů.

 

Ovšem: konvence je nutna. Ale kde konvence přestává, tam teprve začíná duch. 

 

Co je prvotní neřest?: těkání. – Kdo těká, ten štěká.

 

Myšlenky vysoce praktické stojí o pět hodnostních  tříd výše než teoretické; teorie je pouze embryo praxe.

 

Slovo je také čin, praví skromně kdosi; vpravdě: slovo je největší čin.

 - Lidstvo plivalo důsledně na to nejvyšší, co má, na myšlenku.

 

Kde je lev, tam štěkají všichni psi.

 

Krása je políbení  se lásky s hrůzností.

 

Spisovatelství je kuchařství: upravují se myšlenky – božsky volené – a tím se kazí, jako vařením, pečením kazí  se maso i vše ostatní.

 

Největší neslušností ve Filosofii je delikátnost; stejnou jako při soirée vysrat se na stůl. 

 

Přišel jsem proto  sem, abych dokázal, že i orel může žít jen v bahně. A je nutno něco takového, aby bahno  bylo vysušeno: orel musí je ve svých drápech vynésti do azuru.

 

 

 

 

Jaromír John  /1882 – 1952/

 

prozaik, fejetonista a výtvarný kritik

 

Nový Démokritos

 

 

Ne odkud přicházíte budiž nadále vaší ctí, nýbrž kam jdete.

 

Jsou ženy, které můžeme milovati, pouze jsou-li nepřítomny.

 

Ze všech lidí nejraději máme ty, kteří o nás věří, že jsme takovými, jakými se chceme zdát.

 

Neschopní staří, ustupte neschopným mladým!

 

Přítel dříve umdlí ve chvále než nepřítel v urážkách.

 

Příčina, proč se tak často ve světě klameme, spočívá obyčejně v tom, že se klameme v sobě samých.

 

Nekřivditi mrtvým znamená mnohdy křivditi pravdě.

 

Cynismus je výbornou zbraní proti pokrytectví. Dává věcem jména, která jim příslušejí. Přispívá k tomu, že skutečnost nabývá objektivnější fyziognomie.

 

Jak ochotně uvěříme v rozumnost těch, kdož jsou s námi stejného mínění!

 

Nevěřte, že z ničeho se dá udělat něco. To se poprvé a naposledy povedlo Bohu.

 

Člověk nemá být otrokem svých neřestí, ale také nemá být otrokem svých ctností.

 

Od vznešeného k směšnému je jako z hráze do rybníka.

 

Ideální milenka je ta, kterou je možno beztrestně opustiti.

 

Vzpomínky lnou k minulosti, jako břečťan ke staré zdi.

 

A jak se říká: jen když je koryto. Svině se již najdou.

 

Historie se Saulem se v dějinách opakovala vzácně; jak známo, šel hledat osly a nalezl království. U většiny je to právě naopak.

 

Svět byl stvořen z ničeho, a proto snad také v podstatě za nic nestojí.

 

Malomocný žebrák Job je optimista. Král Šalamoun, tonoucí v slávě a bohatství, mající sedm set žen a tři sta souložnic, je pesimista.

 

Nejprve nutno změniti sebe. Pak už zpravidla nebývá nutno změnit poměry.

 

Plovacím pásem života je lehkomyslnost.

 

Lepší je inteligentní peklo než hloupý ráj.

 

Proč Bůh dal jazyk ďáblům, kdežto andělé jsou němí?

 

Nejvzornější lidé – soudíme-li podle textu náhrobních nápisů – jsou už jen na hřbitovech.

 

Venkovští známí jsou okouzlující pouze na venkově a v létě. V městě však a v zimě ztrácejí polovici svého půvabu.

 

Mez duchaplnými a duchaprázdnými je jasný rozdíl: Tam, kde duchaplní si libují, duchaprázdní zívají – a naopak.

 

Artilerií kněžstva jsou zvony.

 

Velmi často lze se uvítězit až k smrti; to věděl už Pyrrhus.

 

Kdo dole jest, nemá odkud spadnouti.

 

Devadesát devět procent mužských hovorů má jediný cíl: uvésti ženu, která je doposud v poloze svislé, do polohy vodorovné.

 

S lidmi je to zpravidla jako s horami: nejhezčí jsou na dálku.

 

Jestli Bůh stvořil tento svět, nechtěl bych být Bohem, neboť bída tohoto světa by mi roztrhla srdce.

 

Přej svým přátelům dlouhý život a nepřátelům ještě delší, aby i jim čas přinesl zasloužený trest.

 

Kdybys klepně a hašteřivé ženě zašil hubu, otevře se jí na líci jiná.

 

Pravda je vždy impertinentní.

 

Řekne se pravda! Ale co zločinů bylo spácháno jejím jménem!

 

Smrt je pouhý žnec, který z polí ohrožených živelními pohromami sváží snopy do bezpečí a klidu sýpek a špýcharů.

 

Lidská vytrvalost  proti vytrvalosti much nestojí za řeč.

 

Nechápeme trosek dříve, dokud sami nejsme troskami.

 

Slyšeli jste někdy radostný zpěv ze shromáždění sodovkářů?

 

Příroda, i když ji zaženeš klackem, přece se ti vrátí.

 

Hlídací pes je jakýmsi substitutem strážného anděla.

 

Dějinná pravda spočívá na mlčení mrtvých.

 

Všichni jsme mrtvi. Několik vteřin nehraje žádnou roli.

 

Nejkrásněji umírá větev, která se láme pod tíží vlastního ovoce.

 

 

 

Jaroslav Dvořáček    /1883 -1933/

 

lingvista, překladatel, fejetonista

 

Kytička  kopřiv

 

 

Vtip je necudnosti tím, čím koření zahnívající zvěřině.

 

I zajíc, symbol bázlivosti, bývá po smrti zdoben vavřínem.

 

Jsou i tak bídné komedie, že ani za reprízu nestojí: k těm patří i náš život.

 

Když se žena nudí, nemysli, že skládá ódy na monogamii!

 

Hedvábí: červ se do něho zamotává, aby se skryl, žena, aby se ukázala.

 

Největší síla ženy je nedaleko slabin.

 

Boj proti vášním? Často jako v pohádce o draku, jemuž místo uťaté hlavy narostlo hned jiných sedm.

 

Není špatnosti, aby se jí někdo nechlubil.

 

Když stařec křepčit začne, zdá se mi, že Smrt si dala zahrát volenku.

 

Impotence mužů a strach žen činívá z lásky - přátelství.

 

„S poctivostí nejdál dojdeš;“ inu ovšem: tomu, kdo ničím neobtížen, vždy se chodí lehce.

 

I kdyby tvá sláva nebes dosahovala, krychlový metr země stačí ji přikrýt.

 

Malých strastí zbavuje nás osud tím, že na nás posílá - větší.

 

Leckoho objímá paní Fortuna tak dlouho, až ho – zadusí.

 

Bláznivost je hloupých pokrm, moudrých koření.

 

 

 

 

Josef Čapek  /1887- 1945/

 

malíř, grafik, básník, prozaik, dramatik, překladatel, žurnalista a kritik

 

Psáno do mraků

 

Možnost jedné dobré knihy: napsati knihu o svých omylech.

 

Vysoké mínění o sobě, nízké o jiných – a hle! hlupák, osměliv se, se stává i dravcem!

 

Škodlivý člověk na škodlivém místě – vida! a jaký důležitý činitel!

 

Trpím životem? Jak bych netrpěl! Miluji život? Jak bych nemiloval! – Je v tom rozpor? – Ba ne, je v tom život sám!

 

Ztratil jsem, zmařil jsem mnoho času.  – Ale ne sebe.

 

Nepovažovati své slabosti za vášně!

 

A přece : Mám přátele!  musím říci s údivem. A se stejným údivem: čím jsem si je zasloužil?!

 

Život nás požírá, my život utrácíme – kdo z nás bude s tím druhým dříve hotov?

 

Životní praktika. Udělati si život co nejlacinější, sama sebe prodávati co nejdráže. – V podstatě zlodějský kšeft.

 

Hledaje odpovědi setkáváš se s otázkami.

 

Ze zraněného ducha by měly sršeti jiskry, ne téci krev.

 

Čím větší hovado, tím hruběji našlapuje.

 

Mír mezi národy je závislý na míru v lidech samotných.

 

Obětištěm lásky může být snad někdy spíše příkop nebo hodinový pokoj než postel, ale je lépe, když se děti rodí spíše na posteli než v příkopě.

 

Erotika je zaháněním nudy, láska je osudem.

 

Rád jdeš spáti, jsi-li unaven. Až budeš velmi unaven, i rád zemřeš.

 

Neúspěšná pitomost je ovšem tomuto světu náramně komická, ale zato pitomost, která se setkala s úspěchem, mu velice imponuje.

 

Jsou to obyčejně bohatí, nezaslouženě bohatí lidé, kdož říkají, že peníze jsou kletba. Pro chudáka už maličko peněz bývá celou záchranou.

 

V potu tváře budeš si vydobývati svůj chléb – ale v bolesti srdce své poznání!

 

Jen kdo umí nést porážky, umí nést i úspěchy.

 

Válka jest hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je otroctví.

 

Hlava, do které se vejde jen já-já-já, je opravdu jen malá hlava.

 

Jsou lidé, na nichž na celých jen zadnice je nezáludná a neškodná.

 

Miluje-li se člověk příliš, mýlí se velmi těžce; pohrdá-li sebou, mýlí se dvojnásob.

 

Jsou noviny, které si vzaly za úkol vycházeti třebas i třikrát denně, aby mohly co nejsoustavněji šířiti nevzdělanost.

 

Hloupost je srozumitelnější než rozum; proto v politice  snadněji dochází zájmu a platnosti.

 

Jsou vítězství, která jsou hanbou.

 

Lidé bývají někdy velmi ochotni se ponížiti, aby mohli ponižovati jiné.

 

Násilné smilstvo je trestné. Násilné blbstvo nikoliv?

 

Nenajdeš-li štěstí či aspoň klid v sobě, kde potom?

 

Rozum a pravda spočívají vždycky spíše na dně myšlení a mlčení než na povrchu mluvení.

 

 

Karel Čapek  /1890 – 1938/

 

prozaik, dramatik, překladatel, žurnalista a kritik

 

 

         Útržky

 

           Zásada náboženská: Kdo není se mnou, je proti mně. Zásada politická: Kdo            není se mnou, je lump.

 

          Jedna z největších civilizačních pohrom: učený hlupák.

 

           Kritik: Kritizovat, to je usvědčit autora, že to nedělá tak, jak bych to dělal já,            kdybych to dovedl.

 

           Neúspěch: neužít příležitosti. Úspěch: zneužít příležitosti.

 

           Pro věc míru není žádná cizí oběť dost veliká.

 

           Humor je nejdemokratičtější z lidských zvyků.

 

           Za co jiného se může lež vydávat, ne-li za pravdu, a hloupost, ne-li za                    rozum? 

 

           Jen malí lidé se perou o prestiž; velcí ji  mají.

 

           Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí!

 

           Dík úsilí státníků byla zachována světová nejistota.

 

           Starý zákon má pravdu: někdy padají hradby pouhým křikem. Ale pouhým              křikem se nedá postavit nic.

 

          I na spáleništi si někdo ohřívá svou polévku.

 

 

           Humor je sůl země, a kdo je jím dobře prosolen, uchová se dlouho čerstvý.

 

           Mladá generace má pocit, že s ní přichází lepší svět, stará garda má pocit,              že s ní lepší svět odchází.

 

 

 

           Bajky

 

 

           Dělba práce

           Já se budu na vás dívat, jak pracujete, a vy se zas budete dívat na mne, jak            jím.

 

           Alexandr Veliký

           Můj cíl je splněn. Učinil jsem pro všechny časy Indii součástí Makedonie.

 

           Zpráva hlavního štábu Herodesova

           Naše pluky dobyly skvělého vítězství nad nemluvňátky betlémskými.

 

 

          Válka o kolonie

           Počkejte, vy špinaví divoši, až budete našimi věrnými a šťastnými                          poddanými!

 

          Vladař

           Dal jsem zářivý příklad lásky k vlasti: nechal jsem za ni padnout tři sta tisíc              lidí.

 

           Mír

           Nyní se zas můžeme pokojně věnovat dalšímu zbrojení.

 

           Kat

           To víte, našinec má taky cit. Zadarmo bych to nedělal.

 

           Koniáš

           Vzdělání? Pane, co jsem toho přečetl!

 

            Vůdce

            Všichni za mnou, a já vás vyvedu z listopadu do prosince.

 

            Občan

             Zatracená vláda! Už zase mně nehoří doutník!

 

            Pekař

            Říkám, zdražit všechny housky a všechno ostatní zlevnit; a bylo by po

            krizi.

 

              Anonym

              Člověk má svou čest. Pod svým jménem bych to nepsal.

 

             Pesimista

             Že přijde jaro? Člověče, vy jste optimista!

 

             V redakci

             Tady je zpráva, že se našel lék proti dýmějovému moru. Nevíte, je

             naše partaj pro mor nebo proti?

 

             Zásada

             Dokud moudřejší ustoupí, dotud se chytřejší pere.

 

 

          Veš ve vlasech

          Cože je pod námi, tam hluboko, tam dole, kam náš sosák nesahá?

          Nic. Jenom kámen. Neživá a neužitečná hmota.

 

            Kohout

           Ještě nesvítá. Ještě jsem nedal znamení.

 

           Hlemýžď

           Mravenci jsou sběř. Považte, vždyť ani nevěří, že svět řídí Veliký Plž!

 

            Plch

            Je tré tříd tvorstva: plchové, zvířata a rostliny.

 

            Ropucha

            Pokrok? To se rozumí, že je pokrok! Například já jsem bývala pouhý 

            pulec.

 

            Liška

            Všechno živé se dělí na tři druhy: na nepřátele, na konkurenci a

            na kořist.

 

            Blecha v psím kožiše

            Ale prohnali jsme toho sousedova Vořecha, co?

 

            Vůl

             Tak si říkám, k čemu jsou vlastně na světě jeleni?

 

            Vrabec

             To toho je, slavík! To nás vrabců je víc!

 

            Výkal

             Kdybych já měl křídla! To bych se, holenku, jinak uplatnil!

 

            Žalud

            To je řečí, že padl tisíciletý dub! Jako bychom tu nebyly my mladé

            duby!

 

            Rezavý hřebík

            Haha, píchnul jsem ho do paty! A pak se říká, že nejsem k potřebě!

 

            Krtčí  kopka

            Ta modrá čepička na obzoru? To nic není. Říkají  tomu Mont Blanc.

 

 

           Dřívko na vodě

           Mně bude takový pstruh povídat, jak se má plovat! Takový nedouk! Vždyť on            plove proti proudu!

 

           Trus

           Jsem nerost? Jsem živočich? Jaký životní problém!

 

               Moucha

           Vidíte ty mušince na rámu obrazu? To je mé dílo, pane. Také já jsem malíř.

 

            Tyčky v plotě

          Hele, ty hloupé stromy: samé větve a žádný pořádek.

 

          Kůl v plotě

          Ticho, tyčky! Plot jsem já.

 

          Ploštice

          Každý má svůj životní názor. Já například smrdím.

 

          Koza na provaze

          Jak je ten svět malý!

 

          Kravinec

          Plesk! Tak, teď jsem plně rozvinul svou osobnost.

 

          Balvan

          Jaro? Hm, to přejde. Co já jsem viděl jar a nebylo to k ničemu.

 

          Vlk

           Mír je, když nikdo nehoní nás vlky.

 

          Písmeno E

          Zrušit ostatní písmena a nechat jenom E: to by pak byly básně!

 

          Svině a perly

           Brr! Co mně to dali do mých pomejí za svinstvo!

 

          Adresář

          Básně! Takový tenký sešítek…A tohle si, prosím, taky říká kniha!

 

               Koza

           Říkám, být s vlky zadobře, a byl by na světě pokoj.

 

           Vlk a koza

            Dohodneme se na hospodářské základně: já nebudu žrát tvou trávu,

            a ty mně za to budeš dodávat po dobrém své vlastní maso.

 

            Pápěrka ve vichřici

            Hurá! Pojďme vyvracet stromy!

 

             Poslední list na větvi

             Ať žije život!

 

 

 

Vlasta Burian  /1891 –1962/

 

herec a dramatik

 

Páté přes deváté

 

Hudba je malbou, na kterou se člověk dívá ušima.

 

Čím to je, že z těch nejšpinavějších obchodů bývá obyčejně největší čistý zisk?

 

Dříve malovávali malíři madony, dnes malujou primadony.

 

Oproti jiným tendenčním zprávám jsme zmocněni prohlásiti, že nemocenská pokladna nemá viny na vymření Přemyslovců.

 

Romantismus je, když řeznický pes štěká na měsíc.

 

Mírová holubička by měla mít v zobáku místo olivové ratolesti pěknou lískovku!

 

Němci jsou velmi podivný národ. Když se jim narodí holčička, volají: Hoch!

 

V dívčí válce řádily nejvíce tchýně.

 

Nejkrásnější život v době tolika vyhlášek mají analfabeti.

 

 

 

 

Vladimír Vondráček  /1895 –1978/

 

 

vědecký pracovník, psychiatr, autor  řady odborných studií, monografií  a pamětí

 

Diagnózy

 

Padesátka je věk, kdy se člověk v poměrném mládí dožívá úctyhodného stáří.

 

Moje zdraví je příliš chatrné, abych si mohl dovolit lázeňské léčení.

 

Jak má být dlouhá přednáška? Stačí tři minuty. Za tři minuty stačíte uvést geniální objev a zrovna tak napovídat spoustu hloupostí.

 

Lidé často žijí v dojemné důvěře, že když vedou spořádaný život, tak nemohou onemocnět. Tak spravedlivá příroda bohužel není.

 

Veselý večer je prospěšnější než tuba nervového léku.

 

Nedávejte dítěti polévku, když ji nechce. Zlepšíte mu na stará kolena vzpomínky na dětství.

 

Příroda vybírá ze zábavy daň daleko vyšší, než by se odvážil vybírat stát.

 

K narozeninám je ustáleným zvykem přáti si především zdraví. Já ale myslím, že je lepší být mírně churav a šťasten, než být zdráv a nešťasten.

 

Fernet-branca? To říkají střeva rukulíbám.

 

Čím bych chtěl být, kdybych nebyl lékařem? Kdybych nebyl lékařem, chtěl bych být lékařem.

 

 

Karel Konrád  /1899 –1971/

 

prozaik, epigramatik a žurnalista

 

Krůpěje

 

Nic na světě, kromě náušnic a cti, se nemůže ztratit nadobro.

 

Proč se nám jeví příroda začasté jako kýč? Protože Bůh chtěl, když ji tvořil, aby se líbila každému.

 

Muchomůrka je krásná! To je houba pro stůl boháčů!

 

Nejstarší ismus je infantilismus. A nejstarší patron umění: snobismus.

 

Všechny nesmysly nevznikly naráz. I k tomu bylo třeba vývoje.

 

V kavárnách má být dobrá káva. A nikoliv špatné obrazy.

 

Ach, kam se poděly ty staré, překrásné časy, kdy se v románech vytečkovávalo slovo prdel!

 

Ach, to je smutek všech klavírů na celém světě, že lidé zaměňují muziku za hudbu.

 

Budiž, umění je budova o mnoha a mnoha patrech. Nejvíce řečí o něm napáchají právě ti, co bydlí v přízemí a suterénu.

 

Samy křesťanské církve příliš nedůvěřují v jsoucnost Boha, neboť na své chrámy upevňují hromosvody.

 

Humor, vtip a veselí jsou neméně hluboká hnutí mysli jako škleb a srdceryvná gesta tragédů.

 

 

 

Otto František Babler  /1901 –1984/

 

vysokoškolský učitel, básník, překladatel a esejista

 

 

Sentence

 

Stín je součást světla, mlčení je součást řeči.

 

Klec nehledá ptáka. Pták nehledá klec. Proč je tedy tolik ptáků v klecích?

 

Spoj polopravdu s polopravdou a vyjde ti dokonalá a jednoznačná lež.

 

Svět se stává čím dál horším. Nemůžeš proti tomu dělat nic jiného, než že se ty sám budeš stávat stále lepším a lepším.

 

Bohatství je jediná opravdu relativní věc tohoto světa: Nejbohatší je ten, kdo má nejméně požadavků a nároků.

 

Jakou potřebu nejtíživěji cítím? Být potřebován.

 

Znám chvála Bohu několik jazyků. Jak krásný je každý z nich, když se v něm nežvaní, ale mluví!

 

Velikým slovům už nikdo nevěří. Nauč se tedy i s malými dobře hospodařit.

 

Zpěv se skládá ze slov, kterým narostla křídla!

 

Kdo nedovede konat velké skutky, ať si zachová aspoň schopnost o nich snít.

 

Ženy, které svým mužům nedovedou odpustit ani sebemenší vadu, zpravidla nejsou schopny poznat a ocenit ani jejich největší ctnosti a přednosti.

 

Žížala zbloudilá na vozovce toho o asfaltu ví více než srnec, který se v lese dvěma skoky přes silnici přenese.

 

Jediná naděje posiluje více, než houfy myšlenek.

 

Básně jsou tajné vzkazy, které si posílají samotáři, místem i časem si vzdálení.

 

Čím více otázek kladeš sám sobě, tím méně jich budeš muset klást druhým.

 

Raději být slepcem, než někým, kdo všechno vidí jen černě.

 

Nejnaivnější anekdota mi skutečnost přiblíží víc než nejučenější pojednání.

 

Musíš někomu nejdříve ublížit, abys s ním pak mohl mít soucit?

 

Jediná zbraň, která nerezaví: láska.

 

 

Jan Werich  /1905 –1980/

 

herec, dramatik, režisér, spisovatel a scénárista

 

Útržky

 

 

Buďto člověk má, nebo nemá. Ono je to jako  v tý starý cirkusácký anekdotě, jak říká ředitel klaunovi: “Klaune, proč ten kůň nezpívá?“ A klaun odpoví: “Není mu dáno.“ A ten ředitel řekne: “Tak mu dejte!“ A v tom je celej vtip umění: komu není dáno, tomu se dát nedá.

 

Čím méně důvtipu, tím okázalejší výprava, tím větší paráda, tím větší pravda, tím hlučnější hudba, efektnější světla. To neplatí jen o divadle.

 

Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.

 

Ono je lepší mluvit s chytrým člověkem o něčem hloupém než s hlupákem o něčem chytrém.

 

Skrz žádný les nevede jen jedna pěšina.

 

Některé věci jsou těžké jen proto, že si na ně netroufáme.

 

Jsme jako olivy; teprve když jsme drceni, vydáváme ze sebe to nejlepší.

 

Sranda se nemůže dělat z okna dolů, z těch, co jsou na ulici. Srandu si můžete dělat z ulice nahoru, do oken. Ne z toho, kdo nic nemá.

 

Malí se často bojí velkých, ale stojí za úvahu, že velice velcí se skoro vždycky bojí nepatrných.

 

Není sprostý ten, kdo sprostě mluví, ale ten, kdo sprostě myslí.

 

Čím parádnější flaška, čím barvitější viněta, tím mizernější víno.

 

Někdo má to štěstí, že má schopnost být přítelem.

 

Může být i smutno, jen když je při tom veselo.

 

Paměť je výsadou blbých. Chytrý nemá čas si pamatovat, chytrý musí vymýšlet.

 

Humor je boj s lidskou blbostí. V tomto boji nemůžeme nikdy vyhrát. Ale nikdy v něm nesmíme ustat.

 

 

 

Oldřich Fišer  /1919 – 1974/

 

publicista a satirik

 

Nápady

 

 

Jenom jednou je člověk nenahraditelný – na svém vlastním pohřbu.

 

Počet těch, kteří nám závidí, je též mírou našeho úspěchu.

 

Když se zasnoubíte s uměním, nečekejte od nevěsty velké věno.

 

Když se zblázníte, bude o tom mluvit celé okolí. Když dostanete rozum, nikdo si toho ani nevšimne.

 

Když zbabělost píše, co ji diktuje závist, vznikne anonymní dopis.

 

Dospělý člověk je tvor, jehož růst se na obou koncích zastavil a pokračuje jen přesně ve středu těla.

 

Až na hřbitově se dozvíme, kolik ušlechtilých lidí žilo mezi námi.

 

Pravda je lež v salonním vydání.

 

Bláznovství je nakažlivé. Zato epidemie rozumu bývají řídké.

 

Alimenty jsou přímá daň ze zábavy. Nezřídka však i z cizí.

 

Stará panna je žena, která se v mládí domnívala, že mužům stačí odhalit jen duši.

 

Pravda v mezinárodní politice sestává hlavně z dementovaných zpráv.

 

Automobil změnil u spousty lidí způsob života a u spousty způsob umírání.

 

Existuje spousta satiriků, kteří chtějí být jedovatí, ale jsou jen otravní.

 

 

 

 

 

 

Václav Kubín  /1920/

 

nakladatelský redaktor, editor a  básník

 

Metaforismy

 

 

Nejsmutnější pták je prázdné ramínko na šaty.

 

Naftalín je parfém mrtvé sezóny.

 

Majáky se naučily mrkání od hvězd na noční obloze.

 

Podivné: muž, který ztratí nervy, je na tom úplně opačně nežli muž bez nervů.

 

Elegantně vztyčená cigareta u kavárenského stolku dělá korpulentní ženy štíhlejšími.

 

Kapesní hodinky na řetízku jsou trestaneckou koulí času.

 

Naší mysli se uleví, ztratíme-li kapesník, na němž jsme si udělali uzel.

 

Zapomenuté kolíčky na prádelní šňůře jsou ty věrné vlaštovky, co nás na podzim neopouštějí.

 

Jako veverka popohání kolo, otáčejí naše kroky zemí.

 

Tak daleko móda nezajde, aby kněží nosili mini a Skotové maxisukně.

 

Mouchy jsou aerobusy bacilů.

 

Až budou rozpleteny železniční uzly, vlaky přestanou mít zpoždění.

 

Sněhulák je z mála těch, kteří vědí přesně, kdy odejít.

 

Poetická sebevražda: nechat se utlouci tlukotem slavíků.

 

Strašák v poli je odložené dítě lidské fantazie.

 

Pegasa je třeba krmit senem z vavřínových věnců.

 

Žáci nikdy neodpustí Jindřichu VIII., že měl šest žen a ne osm.

 

Memento mori: denně rakvičku se šlehačkou.

 

Vítr lomcující dveřmi je také host.

 

Užívej život po lžičkách, déle ti vydrží.

 

Zrána odvážejí popeláři se smetím i kus našeho života.

 

Celý život píšeme svůj epitaf.

 

Bodlák: kytka pro drsňáky.

 

Mořské hvězdice svítí na nebi utopených.

 

Deštník si bereme na procházku proto, aby nepršelo.

 

Mozkem básníka se snaží nicota o sobě zjistit, co je zač.

 

Mozková příhoda: povídka, kterou má spisovatel zatím jen v hlavě.

 

Z kraslic se klubou ptáci – metafory.

 

Kromě pěšinky ve vlasech vedou všechny cesty do Říma.

 

Pro krysy v kanále jsme my nahoře za mřížemi.

 

Mnozí zabíjejí čas, ale on se nedá.

 

Ukradený tamtam je tentam.

 

Na žhavé polibky by měli dohlížet hasiči.

 

Na poli cti a slávy obilí neroste.¨

 

Ďábel je šitý na míru člověka.

 

Konečník máme k tomu, abychom se neztráceli v nekonečnu.

 

Lepší sirky v hrsti než oheň na střeše.

 

Miliony tmavých brýlí jsou proti slunci. Ale nepřehlasují ho.

 

Protože nemají dirigenta, ptačí orchestry stále jen ladí.

 

Když kaštan rozžehne své svíce, je z něj vánoční strom jara.

 

Šel bych mu na pohřeb, kdybych věděl, že mi to oplatí.

 

„Klepejte a bude vám otevřeno“ neplatí pro klepny.

 

Myšlenku je třeba přistihnout in flagranti.

 

Básník je lovec štvaný zvěří.

 

Dobré pohřební řeči chybí potlesk.

 

Když je ti nejhůř, opři se o sebe.

 

Mají-li zápalky splnit své poslání, musí pro svou věc hořet.

 

Pomluva se stala prototypem bezdrátové telegrafie.

 

Ještěrka je kapesní krokodýl.

 

Rtěnka: zásobárna polibků.

 

Okno je otvor, jímž zrána vypouštíme z bytu tmu.

 

S čím jsou zkříženy křížaly?

 

Newtonovo jablko: Padavka, která nepromarnila svou šanci.

 

Mnozí se umějí ohánět. Jen oháňka jim chybí k dokonalosti.

 

Humanista: Když mu jde o Člověka, nezná bratra.

 

Benzínová pumpa je kojná automobilů.

 

Když se virtuos po koncertě hluboce uklání, vypadá to, že sbírá drobné mince pochvaly.

 

Škoda, že nekrolog už nebožtíka nepotěší.

 

 

 

Cyril Šedý   /1922 –1998/

 

odbytový referent, reklamní textař, epigramatik

 

Chuťovky

 

Řeka není horší proto, že z ní pijí šakali.

 

Čím více se svět civilizuje, tím dokonalejší zámky na dveře potřebuje.

 

Chytří jdou s proudem, chytřejší lenoší na parníku.

 

V kavárně je každý host velký pán, proto tam chodí tolik malých pánů.

 

Je lépe vědět, že myslíme, než myslet, že víme.

 

Máte obavy, že budoucnost je nejistá? A kdy byla jistá?

 

K čemu oči, když je rozum slepý?

 

Nečekejte, až vás naučí nutnost. Buďte samouky!

 

Návštěva je vždycky dobrá. Buď je člověk šťastný, když přichází, anebo když odchází.

 

S léty přichází rozum. Někdy však přicházejí léta sama.

 

Nic nevadí, když se vám zdá ve snu, že manžel je milionář. Horší je, když se vám to zdá při nákupech.

 

Nejlepších deset let v životě ženy je mezi28. a  30. rokem.

 

Kdo neumí svítit, ať aspoň nezaclání.

 

 

 

 

 

 

Zdeněk Janík  /1923/

 

středoškolský pedagog, redaktor, novinář, básník a překladatel

 

Zásloví a podsloví

 

Nejedna nula si myslí, že je kolem dějin.

 

Inflace slov zvyšuje hodnotu skutků.

 

Naučit myš perfektně mňoukat bývá snem každé dobré jazykové školy.

 

Na křtinách nemluv o ceně rakví.

 

Kdyby nebylo žen, byli by z mužů trpaslíci, kdyby nebylo mužů, připomínaly by ženy osleplá zrcadla.

 

Opravdový romantik obléhá především vzdušné zámky.

 

Sebevrah v sobě zabíjí své lepší já.

 

Tak dlouho se nám slibovaly světlé zítřky, až zbyla ze všeho jen temná minulost.

 

K poznání docházíme, k moudrosti dorůstáme.

 

Tam, kde se za všechno platí, je i dar často jen úplatkem.

 

Nezapřel v sobě básníka. I její těhotenství nazýval kouzlem nechtěného.

 

Kdyby byli muži i ženy stejní, bylo by všechno na světě jiné.

 

Kde není svobody slova, hyne i pantomima.

 

Rokoko: Čí že jsem dítě? No přece baroka, jen trochu koktám.

 

Smrt: Po mně už žádná jiná, done Juane!

 

 

 

Miroslav Holub  /1923 –1998/

 

vědecký pracovník - imunolog, básník, prozaik, esejista a překladatel

 

Nápady

 

Slunce je nejlíp vidět při zatmění.

 

Největší sazby by měly být za krádež času.

 

Nejvíce se odvolávají na zdravý rozum ti, co ho moc nepobrali.

 

I ve vědě potkáváme mnoho pohádkových příšer, z nichž daleko nejhorší je děd Vševěd.

 

Ptáme-li se stále, zda byla dřív slepice nebo vejce, je to veliká křivda na kohoutovi.

 

Odstraníme-li osmdesát procent lži, nevzniká pravda, nýbrž cosi na způsob šunkového salámu.

 

Jsme nemanželské děti své doby.

 

Laskavé poselství historie je, že bývalo ještě hůře.

 

Vznešené myšlenky jsou podobny žábám. Líhnou se v malých a kalných loužích a zanikají masově pod koly dějin.

 

Jazyk je bližší poezii než logice. Proto je tolik jazyků a tak málo komunikace.

 

Problém není talent, ale vydržet s talentem.

 

Slova nejsou rozpustná ve vodě, nýbrž v alkoholu.

 

Zeptejte se básníka. Ví taky starou belu, ale umí to podat.

 

Umění nemůže vlastně zvítězit. Ale může být čestně poraženo.

 

Šaškové jsou nejpaškrtnější na vlastní důstojnost.

 

Z krásných dívek bývají Sněhurky a Růženky, z těch ostatních kádrové referentky přes trpaslíky.

 

Nejraději mám lidi, kteří vlezou do otáčecích dveří za námi, ale vystoupí první.

 

Špatné zkušenosti mohou vést k dobrým nápadům.

 

Nejdřív se musíte naučit hrát, pak se musíte naučit prohrávat. Ostatní už přijde eventuálně samo.

 

Někteří liberální intelektuálové jsou jako vlaštovky: Hezky švitoří, vychytají něco much, mají čmelíky a podělají fasádu.

 

Ve spořádaných poměrech má literatura sklon dělat neplechy. V heroickém bordelu je však jediným zdáním řádu.

 

Nemravnost je ozdobou mladých lidí a ohyzdností starých národů.

 

Při nejlepší vůli nemůžeme litovat autora, který lituje sám sebe.

 

Z nových zákonů přírody

 

Zákon cestovního zavazadla:

Kufr je den ode dne plnější, bez ohledu na to, zda do něj přidáváme, či zda z něj bereme.

 

Zákon volného času:

Čím více máte času, tím méně uděláte.

 

Zákon dnů v týdnu:

Nejkratším dnem je sobota.

 

Zákon překážky:

Překážka je vždy ve vašem jízdním pruhu.

 

Zákon autorský:

Psát a umět psát jsou dvě zcela odlišné věci.

 

Zákon klíče:

Z klíčů ve svazku se hodí vždy ten poslední.

 

Zákon ušetřené energie:

Čím více energie ušetříme v životě, tím víc jí musíme vydat na životopis.

 

Zákon evidence:

Protokoly a preparáty, zanechané na delší dobu v zásuvce, mění samovolně svá čísla.

 

Zákon vyřešeného problému:

Nakonec se vždy ukáže, že o to vůbec nešlo.

 

 

Jaroslav Putík        /1923/

 

spisovatel a publicista

 

 

Výkřik uprostřed noci: To není domov, to je polepšovna!

 

Český příběh z časů heydrichiády: Babka se ptá žen, stojících ve frontě před policejním ředitelstvím: „Paní, kde tu berou udání?“

 

Voyer en voyage…přičumovat, to je moje role, francouzsky to zní vznešeně.

 

Nápis na starém domě v Krušovicích: „Patří nám, co si necháme líbit.“

 

Pocit štěstí přináší odjakživa vědomí provizoria a něčeho nedovoleného.

 

Smích jako z hrobky nebo jako vrzání hřbitovních vrat – tak se smál můj přítel Jára Klápště.

 

Královna Alžběta I. se velice bavila, když lid na ni volal na ulici: „Jak se máš, ty stará kurvo?“

 

Ne, ne nebude jako svatý František, který si hodil do mísy s čočkou hrst popele, protože mu až příliš  chutnala.

 

Garantua tvrdí, že blaženost hrdinů a polobohů žijících na polích Elysejských tkví v tom, že si vytírají zadnici housaty.

 

Sebastian Bach si v dopise stěžuje, že mor už je v Lipsku na ústupu, protože mu odpadnou peníze za pohřební kantáty.

 

Lidé, kteří se stále znova mýlí, ale domnívají se, že je omlouvá u p ř í m n o s t, s jakou se přiznávají ke svým omylům.

 

Nemáme čas – jenom lhůtu. 

 

Ze života zvířat a ptáků

 

Čím to? Lidé jsou nám zhusta lhostejní, ale zvířata nikdy.

 

Povídá paní jiné paní: „Když jsem odjela, to zvíře tři dny vylo a vylo. Tři dny! To by člověk nedokázal!“

 

Pohodní v italském kraji Veneto mají zapovězeno chytat kočky. Rozhodl tak benátský soud s odůvodněním, že kočky jsou živočichové od přírody svobodní. Tak kočky to mají soudně uznané, člověk aby záviděl.

 

Arthur Schopenhauer, znepřátelený s celým světem, měl jediného přítele, pudla Butze. Chlupáč líhával na medvědí kůži, filozof hleděl do jeho černých očí – zrcadla moudrosti a hledal v nich duši. A také ji našel!

 

Štěstí, že světu vládne nespravedlnost. Kdyby nám zvířata měla spravedlivě oplatit, co všechno jsme na nich spáchali, byla by to hrůza, kterou by nikdo nepřežil.

 

 

 

Ivan Diviš  /1924 - 1999 /

 

redaktor, knihovník, básník a esejista

 

Z Teorie nespolehlivosti

 

Věda je vysvětlení, poezie osvětlení.

 

Milost je vždy nezasloužená. Být zasloužená a dokonce vysloužitelná, nebyla by to milost, ale mzda.

 

Pokrytectví je existenční nezbytnost. Proto je naopak pravdivost nezbytností Bytí.

 

Koncepty noci váží deset metráků. Ale čistopis jitra jednu unci!

 

Mívám chvíle, kdy se na člověka dívám tak, jako se na mne, člověka, dívají kůň nebo pes.

 

Čím víc vědy, tím míň vědění. Čím víc poznatků, tím míň poznání. Čím víc jedinců, tím míň lidí.

 

Nezáleží na délce spánku, ale na jeho hloubce. V tom je spánek podoben poezii.

 

Génius je ten, kdo nejen má, ale hlavně, kdo si dovede udržet mozek Einsteina, oko dítěte a páteř mastodonta.

 

Nerad jezdím vlakem; s lesy za oknem ubíhá i můj život.

 

Člověka lze definovat také jako zvíře toužící po moci, jako tvora, který nemůže po moci netoužit. Úporně pohrabovačný vepř.

 

Ďábel je starý unavený kretén. Jeho funkci převzal člověk, jeho nejučenlivější a dosud velmi svěží učeň.

 

Šetřit silami vyžaduje víc námahy než s nimi plýtvat.

 

Mnoho cítit, málo mluvit – toť prérijní indián, můj vzor. Nic necítit, mnoho mluvit, navíc to i psát, co hůř, dobře to psát, a tedy sám nic necítit a druhým působit bolest – toť literát, můj nepřítel.

 

Nenávidět jsem se naučil ve vlasti; opovrhovat v exilu. Milovat jsem se nenaučil nikdy nikde.

 

Dvojí vytáhneme vždy, kdykoliv a kamkoliv vnoříme ruku do dějin: zkrvavenou mrtvolu a bezvadně oblečenou loutku.

 

Ve světě, kde krém na opalování se jmenuje Sherpa Tenzing a olivový olej Dante, je možné cokoliv.

 

Básníkovi rádi a rychle odpouštíme neblahý život pro dobré dílo, nikdy však mizerné dílo, byť by býval světcem.

 

Everestu nelze dobýt lanovkou, ale lezectvím; touto tvrdou prací se člověk sám stává Everestem.

 

 

 

Eduard Petiška  /1924 - 1987/

 

prozaik, básník, dramatik a autor knih pro děti

 

Svobodní mládenci mívají kolem sebe nepořádek… ale ženatí mívají nepořádek v duši.

 

Žije-li žena s mužem třicet let, buď začne rozumět jeho tajným myšlenkám, nebo mu přestane rozumět vůbec.

 

Tahle děvčata pod dvacet let mají dojem, že jsou velké lásky a malé lásky, jako jsou velké pokoje a malé pokoje. Vezmeš za kliku, vstoupíš, vezmeš za kliku, vyjdeš.

 

Klec si postavil sám. Klec malých rozměrů. Ale není to úděl spousty lidí?

 

Člověk si myslí, že jeho klec má nejhustší mříže, ale ne, vždycky ještě může mříží přibývat.

 

Dokud jsi živ, může tě kdekoliv přepadnout kterýkoliv díl tvé minulosti.

 

Ten, kdo žije osaměle, se musí sám k sobě chovat slušně a s dávkou hrdosti, nechce-li klesnout v očích toho posledního člověka, který mu zbyl, totiž v očích sebe sama.

 

Sliby, které vrháme do budoucnosti, nás potřebují ke svému splnění.

 

Ne všechny následky mívají zjevné příčiny. Některé příčiny se umí náramně schovat. Jako cvrčci v trávě. Slyšíš je, víš, že na téhle louce jsou, ale komu se podaří objevit je?

 

Ať už si představujeme štěstí jakkoliv, snad patří k pravému štěstí aspoň jedna jediná  neodemčená dvířka.

 

Když člověk ví, co bude dělat, je hned všechno lepší. Je jednou nohou v budoucnosti a kde jinde člověk žije než právě tam?

 

Všichni jsme se jednou vznášeli, než jsme se naučili chodit.

 

Dokud je člověk malý, mívá dojem, že někteří dospělí ztratili rozum. A když je člověk dospělý, zdá se mu, že rozum nemají děti.

 

Jestli chce někdo objevit, jaký svět kolem něho je, musí zapomenout, co se o tom světě říká.

 

Je to neuvěřitelné, kolika proměnami člověk za život projde, kolikrát se zakukluje a kolikrát z kukly vyletí málem jiný druh člověka.

 

Člověk se nesmí v první polovici života něčeho vzdát, aby to v druhé půlce života našel.

 

Když spousta lidí jedná podobným způsobem, vzniká u nich vždycky dojem, že jednají správně.

 

Války budou do té doby, dokud si lidé pod slovem válka nebudou představovat vlastní smrt.

 

Je vůbec povolená svoboda svobodou?

 

Není nic těžšího než najít přesnou definici pro to, co je každému jasné.

 

Než odložíš život, musíš si smrt zasloužit.

 

 

Jiří Robert Pick  /1925 –1983/

 

dramatik, básník, prozaik a kabaretiér

 

Pickantérie

 

Někomu stačí kápnout do noty. Jinému musíš nalejt.

 

Odvážnému štěstí přeje. Ale jinak nikdo.

 

Pomsta je sladká a netloustne se po ní.

 

Nechval dne před večerem. Večer to nerad slyší.

 

Je to takový srdečný člověk. Všechno je mu srdečně jedno.

 

Ženy jsou vždycky dost chytré na to, aby si před muži hrály na hloupé.

 

Slovo dělá muže. A věta ženu.

 

Má chudou představivost. Stále si jen představuje, jak zbohatne.

 

U aforismu je všechno nejisté. Nikdy nevíš, kolikrát bude čten, a dokonce ani to, kolikrát už byl napsán.

 

Mám rád pořádek, čisté prostředí, klid, skromnost, upřímnost, poctivost a slušnost. Ale přesto: doma je doma.

 

Průměrně inteligentní člověk řekne denně čtyři až šest aforismů. Průměrný aforista vymyslí tři.

 

Vkus je národní. Nevkus mezinárodní.

 

Cinkot drobných je vždy přehlušen šustěním bankovek.

 

Očekával jsem od života víc, ale jsme si kvit, život ode mne taky.

 

Nesla svůj úděl statečně. Věděla, že jí černá sluší.

 

Proč jsou muži tak hloupí? Protože osmnáctka se poučí od padesátníka. Ale co získá  padesátník od osmnáctky?

 

Může mít spolupracovníky ten, kdo nic nedělá?

 

Kdo chce mít jistotu, vchází bez klepání.

 

Když proudí řeka, přidají se i potůčky.    

 

 

 

Josef Poláček   /1925/

 

kartograf, grafik a karikaturista

 

Postřehy

 

V předklonu se dá těžko hovořit z očí do očí.

 

Je zbytečné cpát do malé hlavy velké myšlenky.

 

Korupce je odsouzeníhodná, ale milá pozornost vždycky potěší.

 

Nejhůře se přesvědčuje člověk, který neví, co chce.

 

Je to rozkoš, být malý a práskat velkým bičem.

 

Mohl plýtvat myšlenkami, protože stejně nebyly jeho.

 

Je velký rozdíl šlapat někomu na paty, nebo jít v jeho šlépějích.

 

Není pravda, že výroba toaletního papíru se plánuje na hlavu.

 

Klíčovou dírkou se často uvidí víc, než otevřenými dveřmi.

 

Mnohý ti dá radu, jak přeplavat moře, ale málokterý tě vytáhne z louže.

 

Ti, kteří jsou dole, dívají se nahoru. Kam se dívají ti nahoře?

 

Spíš klopýtneme o kamínek než o hromadu štěrku.

 

Sláva je plevel, kterému se daří na každém hnoji.

 

Kaluž zůstává kaluží, i když se v ní zrcadlí slunce.

 

Nebudeš větší, když druhého ponížíš.

 

Existují slova, která se jinak čtou než píší, a dokonce se i jinak myslí.

 

 

 

Miroslav Zůna  /1926/

 

vědecký pracovník, redaktor, filmový dramaturg

 

 

Černé myšlenky

 

Humor se mění v satiru tam, kde se láska mění v nenávist.

 

Pouhé smetí, řeklo by se, kdyby to nebyl zrovna prach z hvězd.

 

Mírné zlepšení situace vedlo k velkému zhoršení mravů.

 

„Vybral jsem si ji,“ řekl, „protože jinak nedala.“

 

Podporované živoří, potlačované roste.

 

„Lásko, vrať se!“ říkají všichni, kdo ji opustili.

 

Neboj se žen, jejich ješitnost ti k nim vždy zjedná přístup.

 

Se šéfem to neuměl a s jeho milenkou také ne. Jakápak potom kariéra?

 

Nikdy nevolej o pomoc. Řekli by: „To je dost, že už na něj také došlo.“

 

Ztrácím tím, že hledám a nenalézám?

 

Ostří hoši mívají často tupý výraz.

 

Jak často se teprve ze zesnulého stává milovaný.  

 

 

 

Milan Růžička  /1927/

 

dramatik a publicista

 

Nevhodná slova 

 

Při cestě nahoru každého pozdrav. Nevíš, kdy se budeš vracet.

 

Menší lumpové mění adresy.   Větší – dresy.

 

Nikdo ještě nevyrostl tím, že byl tahán za ucho.

 

Soupeříme-li ve svém oboru se stejně zdatnou ženou, býváme předstiženi. Obvykle – o prsa.

 

Kdo je v předklonu, tomu se toho dá na záda víc naložit.

 

Nejčastěji se zabloudí tam, kde si nikdo netroufá pochybovat o správnosti cesty.

 

Když na tebe zařve lev, nezdržuj se vyptáváním, jak to myslí.

 

Redaktor: člověk, který umí napsat větu „Bože, to je kravina!“ mnoha  a mnoha způsoby.

 

O nevšední ženu se ucházej všedním způsobem. Bude jí to nevšední!

 

Kde se mluví, až když už není možno mlčet, přichází mnohdy pomoc, až když už není komu.

 

Byl bledý jako zeť.

 

Směr cesty se dá ukazovat i holí.

 

Telefon: přístroj, který bych už dávno rozmlátil, že mne ruší, kdybych nebyl zvědav, kdo mne ruší.

 

Když už se rozhodne jít člověk hlavou proti zdi, zeď zpravidla uhne.

 

U své dospívající dcery nejvíc nenáviděl právě ty vlastnosti a způsoby chování, které tolik obdivoval u své sekretářky.

 

Lidé mluví častěji o tom, co mají na srdci, než o tom, co mají na svědomí.

 

I při nástupu šašků se hrává „Vjezd gladiátorů“.

 

Nezastával ještě takovou funkci, aby mohl někomu pomoci. Ale škodit už mohl.

 

Nejchytřejší věci vymysleli ti, kteří myslili do zblbnutí.

 

Hloupost nejenže nezná hranic, ale nepotřebuje ani tlumočníka.

 

Nemám rád prázdná slova, prázdné hlavy a prázdnou láhev. Nejhorší ovšem je, když se to tak všechno sejde pohromadě.

 

Škoda, že jediní lidé, kteří by dokázali úspěšně řídit národní hospodářství, sedí v hospodě u piva.

 

Když mluvíš s hlupákem o nekonečnu, všechno se zdá být hned nějak menší.

 

Dokázal být blbý ve třech jazycích.

 

Mnozí hledají smysl života se skrytou obavou, že by snad mohl být v práci.

 

Každý pracuje, jak umí. A někdy ještě mnohem hůř.

 

Že se upřímnost cení, ještě neznamená, že se taky vyplácí.

 

Prach jsi a v prach se obrátíš! Ale kolik to mezi tím stojí prachů!

 

S pověrami se vypořádala věda. Ale kdo se vypořádá s pomluvami?

 

Když má neřád dost, začne toužit po řádu.

 

Rovnost, volnost – známosti!

 

Teprve, když zvítězíš, poznáš, kolik lidí bojovalo na tvé straně.

 

Pravdu mohu mít až po smrti. Ale prachy potřebuji hned.

 

Takt, zdvořilost, ohleduplnost, to jsou velmi krásné vlastnosti. Zkuste se však s nimi dostat do přeplněného autobusu.

 

Když ti začnou říkat, že ještě nemáš vyhráno, začínáš mít vyhráno.

 

Optimista: člověk, který v pondělí při nástupu do zaměstnání říká: “…a pozítří už máme středu.“

 

O pomoc nevolej nikdy příliš hlasitě, mohl bys polekat i své zachránce.

 

Naše špatné návyky jsou mnohdy tím jediným, čím jsme svým dětem sympatičtí.

 

V životě tomu bývá jako na opeře. Kdo nemá program, nerozumí ději.

 

Věděl nejen před kým se ohnout, ale i s kým si přihnout.

 

Nevěř tomu, kdo ti dává přednost. Možná tě chce kopnout do zadku.

 

Vyhrávej vždy tak, abys nemusel klopit před poraženým zrak.

 

Některého autora by bylo vhodnější označit jako pachatele.

 

Blahoslavení, kteří dokáží rozeznat velikost, dokud je ještě malá.

 

Aforismus: literární útvar, který proti jiným útvarům dokazuje, že voloviny lze psát i stručně.

 

Když už myšlenky kradeš, alespoň je při tom nepoškoď.

 

Až budu slavný tak, že mne budou fotografovat, nechám si narůst vousy. Nesnesu, aby mně je nějací uličníci přimalovávali.

 

Když mně někdo v textu opraví „přes pusu“ na  „přes ústa“, dal bych mu s chutí přes hubu.

 

Aforismus,  i když nic neříká, alespoň nezdržuje.

 

 

 

Gabriel Laub  /1928 –1998/

 

prozaik, redaktor, novinář

 

Zkušenosti

 

Sbírka aforismů – nejlevnější výprodej myšlenek.

 

Neklamný důkaz o primátu praxe: lenoši dosud nevytvořili teorii lenosti.

 

Chceš-li držet krok, nesmíš se bát někdy šlápnout do kravince.

 

Pekelná muka jsou vyhrazena věřícím.

 

Tak dlouho jsme se učili tleskat všemu, že teď umíme tleskat  nejen pro, ale i proti.

 

Fantazie je něco, co si někteří lidé prostě nedovedou představit.

 

Nákaza senilitou se přenáší prostřednictvím styku.

Úředního.

 

Maska: jediná součást tváře, kterou si člověk sám vybírá.

 

Aforismy se nedělají podle receptu na dělo: „Vezmi díru a odlej ji do kovu,“ nýbrž podle receptu na sochu: „Vezmi kus mramoru a osekej všechno zbytečné.“

 

„Čas jsou peníze“. Ale zkuste si trochu času ušetřit na stará kolena.

 

Jedině život má takovou cenu, aby se člověk kvůli němu trápil celý život.

 

Život dovede občas být milý, ale dělá to nerad.

 

Milujte život jako ženskou – je krásný i tehdy, když je hloupý.

 

Milujte život jako ženskou – čím opravdověji ho budete milovat, tím víc budete trpět.

 

Milujte život jako ženskou – nic k lepšího k milování stejně nenajdete.

 

Život není pes. Život je vůl a my ho musíme dojit.

 

Leckteré potvoře to přeji, že to musí po celý život se sebou vydržet.

 

Člověk dokáže v životě leccos zpackat, ale nic tak dokonale jako život.

 

To je toho, být anděl – když nemusíš jíst a jsi bezpohlavní.

 

Také naši předkové věřili, že lidé budou v budoucnosti lepší – tím  mínili nás.

 

Vážené lidstvo, udělej mi tu laskavost: co není sýr, ať nesmrdí!

 

Když ztratíte hlavu, zase ji najdete. Hlavy se nekradou.

 

Nebezpečnější než nesprávná teorie může být jen správná teorie v  nesprávných rukou.

 

Smí se při jásání myslet?

 

Rozumný člověk přece nemůže věřit v rozum.

 

Dobré myšlenky jsou jako krásné ženy: když přicházejí, je nám jedno, odkud se vzaly.

 

Fantasté jsou lidé, kteří nemají dost fantazie, aby pochopili skutečnost.

 

Epidemie myšlení nejsou nebezpečné. Sanitní sbory najdou vždy dost imunních dobrovolníků.

 

Dinosauři vyhynuli, protože měli příliš malý mozek. Člověk si zvolil opačnou cestu k záhubě.

 

Reklama se dělá výhradně pro blbce. Proto je tak úspěšná.

 

Logika je plebejský způsob myšlení. Vznešení a mocní se vždycky bez ní obešli.

 

Být moudrý není žádná věda. Je to kumšt.

 

Žádná myšlenka nemůže být poražena tím, že jí bude znemožněno podstoupit zápas.

 

Každé náboženství měří pevnost ve víře ochotou snášet dříví na hranice.

 

Morálka je souhrn předpisů, které část lidí nedodržuje proto, že je neuznává, kdežto většina je uznává proto, že je nedodržuje.

 

Trpaslíci touží po velkém těle. S velikostí mozku jsou spokojeni.

 

Být dobrodruh, to dnes není žádné dobrodružství. Je to životní nutnost.

 

Koberec by neměl mít větší hodnotu než lidé, kteří po něm šlapou.

 

Žijeme v morálním blahobytu: téměř každý má dvojí morálku.

 

Svědomí a přátele máme tak dlouho, dokud je nepotřebujeme.

 

Čím vyšší piedestal, na který se trpaslík vyšplhá, tím lépe je vidět, jaký je to trpaslík.

 

Prostitutky mají vážný důvod, aby se snažily před každým vypadat hezky.

 

Proč lidé zazlívají krysám, že utíkají z ohrožené lodi? Nač je tam mohou potřebovat?

 

Někdo zápasí s bouří, někdo s větrnými mlýny, někdo jen s větry.

 

Dospělý: Člověk, který už ví, že proti blbcům nic nezmůže.

 

Lidé jsou jako malé děti: nesnesou, když se jim něco cpe násilím, i kdyby to byla čokoláda.

 

Lidé jsou jako malé děti:  nejvznešeněji se tváří, když mají plné kalhoty.

 

Lidé jsou jako malé děti: hrozně je těší, když je někdo ještě menší.

 

Šedesát let je pro šedesátníka přiměřené stáří.

 

Staří jsme, když začneme na mládež naříkat, nebo když jí začneme nadbíhat.

 

Panny – jediný druh lidí, který je čím dál mladší.

 

Dospělost: doba, kdy pochopíš, že nehezcí, nehrdinští, nevýjimeční cizí lidé jsou lidé jako ty.

 

Rodiče ohrožují své děti, když jim poskytují radostné dětství. Kdo neměl těžké dětství, nemá se na co vymlouvat u soudu.

 

Jediným učitelem, kterému se sem tam podaří někoho vychovat, je život.

 

Na nic lidé nevykládají tolik práce, jako na to, aby donutili jiné pracovat za sebe.

 

Nejhorší spojení: duševní impotence s pracovní potencí.

 

Když konečně dosáhl takového postavení, aby mohl říkat, co si myslí, nemyslel už na nic jiného než na to postavení.

 

Stydlivě tajeným otcem pokroku je  génius lidské lenosti.

 

Dobrosrdečnost chudáků je známá – nikdo tě tak ochotně neobdaruje myšlenkou jako chudý duchem.

 

Idioti jsou jako láska: v malých dávkách téměř neškodní, ve velkých nebezpeční.

 

V jednom jsou idioti víc než láska: jsou opravdu největší silou na světě.

 

„Největší nula na světě…“ - nezní to hrdě?

 

Kdo je jen jedničkou a chce být víc, musí za sebou shromažďovat nuly.

 

Síla milionů je v nulách.

 

Nějaká vzteklá nula porodila k podobě své oprátku.

 

Optimisté nás zahánějí do pesimismu, protože se jejich předpovědi téměř nikdy nesplňují.

 

Trochu optimismu nám poskytují jen pesimisté – také jejich předpovědi se nesplňují vždy.

 

Naše doba přináší optimistické vyhlídky pro pesimismus.

 

Pesimismus rozdávají jen optimisté. Pesimisté si jej šetří na těžší doby.

 

Budoucnosti nikdo živý neujde.

 

Lidé, kteří si své nejlepší víno nechávají pro lepší příležitosti, jsou optimisté; pesimisté je pro jistotu vypijí hned. Realisté své nejlepší víno nechávají na dárek pro nadřízeného.

 

S cizími ženami se nemá spát. Správně! Ale ženy, s nimiž spíme, nejsou přece tak docela cizí!

 

Muž má buď zájem o všechny ženy, nebo o žádnou. Všechno ostatní je pokrytectví.

 

Platonická láska je znamenitá věc – pro přestávky.

 

Každý muž potřebuje k životu tři ženy: matku, manželku a aspoň jednu, která ho považuje za muže.

 

Žena se stává nebezpečím pro muže jen ve dvou případech: když ji neuspokojí a když ji uspokojí.

 

Jediná láska, které člověk vždy zůstává věren, je sebeláska.

 

Norské přísloví říká: „Věrná láska, sáňkování a lov na ptáky netrvá nikdy dlouho.“

Zaplať pánbůh! Jaká by to byla nuda, třicet let sáňkovat!

 

Znamení pravé lásky je, že pomíjí. Nepomíjející je pouze iluze lásky.

 

Láska dává člověku křídla – praktičtější a levnější by bylo, kdyby rozdávala letenky.

 

Manželka: daň z přepychu mít děti.

 

Uklidněte se, nejste jediný muž, kterého vaše žena podvádí.

 

Manželství je jediný případ, kdy předplatné je dražší než jednotlivá čísla.

 

Rodina je oporou státu. Lidé zaměstnaní rodinnými starostmi nemyslí na politiku.

 

Muž snáší manželství z lásky k ženě, žena snáší muže z lásky k manželství.

 

Mělo by být stanoveno zákonem, že i ženatí a vdané mají právo na lásku.

 

Proč bychom zrovna vlastní manželku neměli milovat? Vždyť je to taky ženská.

 

Některé pokrokové ženy si pletou erekci s reakcí, protože oboje znají jen z knih.

 

Opravdu emancipované budou ženy teprve tehdy, až si budou o vdavekchtivých ženských vyprávět vtipy.

 

Když vůl chce platit za býka, platí za býka alimenty.

 

Vážím si žen jako lidí, miluji je však jako ženy.

 

„Fuj – skupinový sex!“ rozčílil se onanista, když spatřil objímající se dvojici.

 

Hrdinů je zapotřebí v nebezpečných situacích. Ve všech ostatních jsou hrdinové nebezpeční.

 

Moře je jako historie: z perspektivy vypadá monumentálně, jste-li uprostřed, zvedá se vám žaludek.

 

Ponechme vojevůdcům koně. Jinak budou na pomnících vypadat jako myslitelé.

 

Logika? Ve světě, kde jedinou zárukou, že nebude použito jaderných zbraní, je existence jaderných zbraní?

 

Vladaři, kteří si nemohou dovolit držet si šašky, musejí je dělat sami.

 

Diktátoři ucpávají kritikům ústa roubíkem, demokraté kaviárem.

 

V totalitních režimech se idioti dostávají k moci intrikami a násilím, v demokracii – svobodnou volbou.

 

Humanita stojí dnes tak vysoko, že i vrahům zachraňuje život. Jen zavražděným ne.

 

Kdyby otroci byli ochotni pracovat tolik jako svobodní lidé, měli bychom dodnes otrokářství.

 

Civilizace: dát Eskymákům teplé byty, aby museli vydělávat na ledničky.

 

Mám si vážit paralýzy proto, že je progresivní?

 

Pravda vždycky zvítězí, protože pravda je to, co zvítězí.

 

Nejvhodnější objekty pro padělatele: víno a pravda.

 

Budík a kritik nesmí být příliš ohleduplný.

 

Čím to je, že múzy, neúplatné panny, porodily tolik prodejných synů?

 

Jak může být všestranný umělec mravný, když ho líbá několik Múz najednou?

 

Líbejte, ó múzy, básníky bez přestání! Aby neměli kdy psát.

 

Psaní je jediný zločin, při němž se pachatel snaží zanechat stopy.

 

Impotentní básníci mají víc času pro psaní milostné poezie.

 

Ze všech hudebních nástrojů měla na dějiny kultury největší vliv píšťalka. Policejní.

 

Nejtěžší život má přece jenom ten, kdo se chce vyhnout těžkostem.

 

Existence boha není omluvou pro lidstvo.

 

Satirik: moralista, který ví, že morálka je také kurva.

 

Všichni satirikové dohromady uškodili tyranům méně než jeden splašený kůň.

 

I když jsem satirik – nahá dívka je mi pořád milejší než nahý král.

 

Dali mu za pravdu.  Klackem.

 

Vzdálenosti mezi lidmi se stále zmenšují, může se tedy rychleji šířit hloupost.

 

S malými dětmi je to jako s intelektuály: když dělají rámus, je to špatné, když jsou zticha, je to podezřelé.

 

Až se budou mít všichni lidé rádi, budou všechno dělat z lásky. I ty největší podlosti.

 

S plným žaludkem se přemýšlí těžce, ale zato loajálně.

 

Ve dvacátém století nesmíte myslet, že nesmíte myslet. Smíte myslet, že smíte.

 

Domácí obědy jsou levné, nepočítáme-li náklady na manželství.

 

Rodinná dovolená je pokračováním manželské války na jiném území.

 

Otrok netouží po svobodě. Touží stát se dozorcem otroků.

 

Počítače se mýlí mnohem přesněji.

 

V západních zemích je revoluce nemožná. Kdyby svolali všechny revolucionáře, nenajdou místa na zaparkování. 

 

Cožpak je to normální doba, když takovým mladým chlapcům, jako jsme my, je z ničehož nic přes šedesát?

 

Je to smutné poznání, ale nejsem největší génius na světě. Není to ovšem spravedlivé. 

 

 

 

Ladislav Muška  /1928/

 

operní pěvec, publicista, prozaik, autor knih pro děti

 

Postřehy

 

Ještě se nestalo, aby skromnost nedošla přiměřené odměny. To jest skromné.

 

Myslíte-li si, že lidé jsou horší než jsou, jste horší než oni. Jestliže si myslíte, že jsou lepší, jste blázen.

 

Nevěru promíjejí pouze manželky. Milenky nikdy.

 

Zásadní nedostatek odvahy měnit názory se vždy maskuje za zásadovost.

 

Všichni jsme napravitelní – s výjimkou napravovatelů.

 

Člověk toho o sobě pořád ví málo. Jsou lidé, kteří o vás vědí daleko víc.

 

Muži vyhledávají samotu proto, aby mohli nerušeně snít o ženách.

 

Svět půvabné dívky se skládá z lidí, kteří ji považují za nejpůvabnější na světě. Ostatní neexistují.

 

Potomci nemilovaných žen? Pomluvy.

 

Milostný život se podobá fotbalovému zápasu. V druhém poločase se pokoušíme dohnat, co jsme v prvním promarnili.

 

Většina mužů se chová k automobilu jako k milence. To je důvod, proč je milenky opouštějí v jejich automobilech.

 

Nevzdělaná žena udělá z manželovy nevěry řecké drama. Intelektuálka operetu.

 

Láska je výsadou romantiků. Realistům stačí milostný akt.

 

Nevěra ženy bývá ve většině případů projevem věrnosti životu.

 

Neumějí-li milenci využít deště, nezaslouží si pěkné počasí.

 

Když se žena opravdu snaží, vytvoří z domova místo, kam se muž rád vrací, aby si odpočinul od milenky.

 

Rozum se dá uplatit. Cit pouze znásilnit.

 

Neříkejte hezké ženě, že jí nejste hoden. Dříve nebo později na to přijde sama.

 

Žena může muže zničit dvojím způsobem. Když od něho odejde, nebo když u něho zůstane.

 

Celý život bojujeme s větrnými mlýny vlastní výroby.

 

Samota může být strašlivá. Záleží na tom, s kým ji sdílíme.

 

Dokážete-li být za všech okolností sám sebou, jste osobnost. Nebo idiot.

 

Naším největším nepřítelem bývá snaha nenadělat si nepřátele.

 

Větší cenu než umění přijít včas má už jenom umění včas odejít.

 

Proč by na vás měl někdo myslet? Myslete si na sebe sami!

 

Když si vám známá stěžuje na nevěrného manžela,  přicházíte v úvahu jako mstitel.

 

Muži jsou sentimentální, když si ponechají milenčin dopis? A co ženy, které si ponechají milencovo dítě…?

 

Veřejné mínění je šťastno, odhalí-li váš nedovolený poměr. Ale neodpustí vám, jste-li šťastni vy.

 

Nestěžujte si, že je vaše slečna bez ducha. Co kdyby byla bez těla?

 

Žena oklamaná manželem je schopna nejhoršího. Například znovu se vdát.

 

Vášeň je jako pivo. Když vyprchá, divíte se, co na tom lidi mají.

 

Domníváte se, že dívka, která vás odmítá jen vlažně, vás bude bůhvíjak žhavě milovat?

 

Podívejte se na svět střízlivýma očima a budete se muset opít. 

 

 

 

Alexandr Kliment  /1929/

 

básník,  prozaik, filmový scénárista, publicista

 

Věčný návrat

 

Různý motiv. Chápu. Skočil do studny z nešťastné lásky. Nechápu, skočil do studny, aby sousedovi otrávil vodu.

 

Přirozený výběr. Je tolik ryb, ale jen jedna kost v krku.

 

Závist. Všichni ho milují, protože s ním nežijí. Taky bych chtěla s ním nežít, a bych ho mohla mít ráda.

 

Povzdech lyrického básníka. Kdybych neměl dluhy. Aspoň ten psí život. Dát mi zadarmo nažrat a jednou za novoluní beztrestně výt na měsíček.

 

Dialog

-          Promiňte, myšlenky mi unikají.

-          Promiňte, nevadí mi, že vám unikají myšlenky.

 

Konec noci.  Nudíš mě, řekl. Není nad upřímnost, řekla a vyskočila z okna.

 

Řešení krize. Má děvky. Tak mu taky zahnu. Ale aby věděl, s nějakým šmejdem.

 

Speciální teorie relativity. Je to velký básník, ale malý charakter, řekl malý básník, ale velký charakter.

 

Osmdesát. Jeden den byla dítětem. Dvacet roků dospívala. Jeden den byla ženou. Dvacet roků trpěla v manželství. Jeden den byla šťastná. Dvacet roků byla v přechodu. Jeden den byla stará. Dvacet roků umírala.

 

Nenapsaná kronika. Kdybych ti měl vyprávět, co všechno jsem zapomněl, byla by to velká kniha.

 

Inspirace. Proč bych měl v kapce rosy vidět Pána Boha, když v kapce rosy vidím kapku rosy. V kapce krve na tapetě vidím celý román.

 

          

Pointa. Největší překvapení na sklonku života. Berou mě vážně.

 

Hodný člověk. Nemám žádného nepřítele. Mám ještě nějaký charakter.

 

Cesta k dokonalosti. Umělče! Aspoň jednou neuměj. Ale pozor! Čekají na tvoji chybu. Dokážeš předvést svoje selhání jako nejvyšší záměr?

 

Nekonvenční román. Za svůj nepříliš dlouhý tvůrčí život spotřebovala umělkyně pět mužů. Manžel. Milenec. Manažer. Poradce. Údržbář. Nikdy si své funkce nevyměnili ani na chvíli. Tak kde je příběh? Kde je drama? V umělkyni.

 

 Analýza. Nejsem tak důležitý, aby mě někdo obviňoval. Tak se obviňuju sám. Jestli se mi to podaří taky přesvědčivě napsat, žalobců se najde dost.

 

Skromnost. Chlubí se tím, že nemá co nabídnout.

 

Sebevědomí. Proč nebýti odpadem, když odpad je jeden z největších problémů současnosti.

 

Dějiny. Každý aspoň jednu vraždu, jinak život není úplný.

 

Literární řešení. Že tvůj život nemá žádný příběh a žádný smysl? Tak si ten příběh vymysli a pak si přečti jeho smysl.

 

Vada na kráse. Velmi půvabná, mladá a úspěšná žena. K dokonalosti jí chybí jedna nešťastná láska.

 

Závazky alkoholika. Budoucnost je strašná. Zítra ráno v osm patnáct musím být naprosto střízlivý.

 

Poslední příležitost. Jak jinak tě pohnout k lásce, nežli zradou.

 

Já o voze a ty o koze. Jak si máme porozumět? Jediná pomoc: filozof. Kozu posadí na vůz a sám se zapřáhne do vozu. A jsme v ontologii.

 

Že prý myslet bolí. Ale kdepak! Nejbolestnější je zůstat na živu bez myšlenky.

 

Král je nahý! Nu dobrá, i nahý král zůstává králem. Nahý filozof? Nemožné! Tam, kde končí stud, končí i filozofie.

 

Když pěstujeme trávník, pěstujeme také sebe. To je princip víry. Zalévat Pána Boha znamená růst.

 

Nesmrtelnost je jenom tam, kde žádný život nikdy nebyl a nikdy nebude.

 

Smyslem našeho života nemůže být lhostejnost k moci. Je však otázka, jestli smyslem našeho života má být konflikt s touto mocí.

 

 

Perpetuum mobile.  Mám poslední myšlenku a ta zní takhle: Mám poslední myšlenku

 

 

 

Pavel Grym  /1930/

 

prozaik, novinář, textař, autor divadelních pohádek a knih pro děti

 

Uvěřitelná dobrodružství pana G.

 

Prožívaje nejrůznější protivenství, vytvořil si pan G. pilným přemítáním vyhraněnou filozofickou zásadu, kterou shrnul v jedinou větu: „Nechval života před funusem!“

 

Přišla řeč na pana P., který se stal kandidátem na jakousi důležitou funkci. Měl ovšem vážného soupeře v panu R. „P. je slušný, poctivý a pracovitý člověk,“ tvrdil kdosi. „A co R.? Co o něm soudíte?“ tázal se někdo. „To,“ pravil uvážlivě pan G., „to je taky blbec.“

 

„Žádný učený nepadá z nebe,“ posteskl si pan G.  „V tom má staré přísloví plnou pravdu. Ale pitomce jako by shazovali.“

 

„Nechoďte nikdy na hřbitov!“ varoval pan G. své přátele. „Mohlo by vás tam napadnout, že už nemá smysl vracet se domů.“

 

„Pokud jde o muže podstatně starší,“ soudil pan G., „záleží ženám jenom na jednom. Na jejich společenském postavení. Pokud jde o muže mladé, u těch pouhé postavení stačí.“

 

„Kdyby blbost kvetla,“ napadlo pana G., „je celý svět jediný velký záhon.“

 

„Mám raději herečky než atletky,“ svěřoval se pan G. „Kdyby pro nic jiného, pak aspoň proto, že herečky na rozdíl od atletek před vystoupením neodkládají poprsí v šatně.“

 

„Tomu říkám neštěstí!“ zvolal pan G., mávaje před přáteli úmrtním oznámením. „Opustil nás milovaný dědeček, otec, bratr, strýc, švagr a bratranec… Celá rodina na prkně!“

 

„Autor, který v průvodním listu svého díla žádá o případné vrácení rukopisu,“ konstatoval pan G., „se podobá vojevůdci, který před bitvou posílá do první linie pohřební vozy.“

 

„Špatné myšlenky jsou jako mouchy,“ rozumoval pan G. „Jsou dotěrné a s oblibou sedají na mrchy.“

 

Člen společnosti odložil noviny s povzdechem: “Dřív nechávali králové posly špatných zpráv stínat.“

„Tenkrát ještě mohli vystačit s tak primitivními prostředky,“ poznamenal pan G. „Dnes by bylo zapotřebí kulometu.“

 

„Občas,“ přiznával se pan G., „ I když jinak k tomu zatím nemám důvod, občas docela rád zajdu na hřbitov. Ti, které jdu navštívit, už obvykle čekají, netváří se ani překvapeně, ani znechuceně, zbytečně neblábolí, neptají se po zdraví, nevnucují mi připečené koláčky a nevyčítají mi, že jdu pozdě.“

 

Nezkušený, leč přiměřeně ctižádostivý mladý literát se tázal pana G., jak uzavřít banální polemiku s kritikem svého díla.

„Na vašem místě,“ radil mu pan G., „bych otevřeně přiznal, že jsem blbec. Vám to neublíží a jeho to potěší, aniž by pochopil, že jste si přisvojil jeho hlavní argument.“

 

„Vy se divíte, že neznabožství ovládá tolik lidí této smutné planety?“ položil shromážděné společnosti i sám sobě řečnickou otázku pan G. „Ďábel přece vždycky dovede sjednotit dav lépe než Bůh, protože víc slibuje; dokonce je ochoten přislíbit i nebe.“

 

Když se oženil jistý přítel pana G., ptali se ho, co soudí o zvolené dívce.

„Pohybuje se zcela samostatně z místa na místo,“ pokyvoval pan G. hlavou. „Aspoň v tom předčí automatickou pračku.“

 

Při debatě o manželství řekl jeden z členů společnosti, že s jeho manželkou ho rozdělí jedině smrt.

„Ale, ale!“ pozvedl pan G. obočí. „Také jste už pomýšlel na vraždu?“

 

„Nesmrtelnost,“ zadumal se pan G. při debatě o trvanlivosti uměleckého díla a o osudu básníků. „Nesmrtelnost má rovněž své nevýhody. Třeba už jen to, že je napřed zapotřebí zemřít…“

 

 

 

 

 

 

Jiří Suchý /1931/

 

herec a zpěvák, scénárista a režisér, textař, básník, prozaik, výtvarník a hudebník 

 

Z Většího lexikonu pro zamilované

 

Bigamie

- zdánlivě atraktivní způsob manželství, vycházející z ukvapeného předpokladu, že dvě ženy jsou větším potěšením než jedna. Úskalí bigamie odhalí zpravidla čas. Zákon, který nám bigamii odpírá, by se měl nazývat Zákonem na ochranu mužů.

 

Deflorace

je drobný chirurgický zákrok jen zřídkakdy prováděný skalpelem.

 

Dekameron

se nazývá sbírka historek, namnoze pikantních. Sepsána dnes, sloužila by moralistům za krásný doklad upadajících mravů. Prozíravý Giovanni Boccaccio ji však napsal už ve 14. století a tím vzal moralistům vítr z plachet.

 

Dítě

je drobná bytůstka, přicházející oznámit těm, kteří se milují, že jejich láska se nerozplynula v povětří a že tudíž není potřeba trpět pocitem marnosti.

 

Harém

je prostor rozbitý působivými křivkami těl orientálních krásek, sdružených za účelem manželství se sultánem. Z dobrodiní harému těží hlavně zmíněný sultán. Tyrl jen v netypických případech.

 

Chlípnost

je nekontrolovaná náklonnost k osobám druhého pohlaví.

Přehnaně kontrolovaná náklonnost viz pod heslem ňouma.

 

Chtíč

je pejorativní název síly, která obrací hlavy pánů za proporcemi kolemjdoucích dívek a probouzí v nich myšlenky na některá hesla tohoto lexikonu. Slušný člověk buď chtíči odolává, nebo ho nazývá touhou.

 

Jus primae noctis

- právo prvé noci – starobylý zvyk, kterým dávala vrchnost svým

poddaným najevo, že se nenechá v ničem předběhnout.

 

Lázně veřejné

jsou místem, kde se obnažují osoby obou pohlaví, leč odděleně – muži zvlášť a ženy zvlášť. Je to jediné místo, kde homosexuálové a lesbičky jsou zákonem zvýhodňováni proti normálně založeným jedincům.

 

Monogamie

- neboli jednoženství, je způsob manželství zavedený v našich

zemích. Má dvě výhody: nebudí pohoršení ani závist a odpovídá našim příjmům.

 

Nápadník

je muž, který potká dívku a dostane dobrý nápad, že by se o ni mohl ucházet. Počíná-li si nenápadně, nikdy se nápadníkem nestane. Pokud si naopak počíná příliš nápadně, může se mu stát, že ho napadne jiný nápadník.

 

Ňouma

- muž, který osloví dívku deset minut po jejím odchodu.

 

Orgie

je kolektivně páchaná prostopášnost, jejíž podrobný popis zde neuvádím z obavy, aby se nestal návodem.

 

Panenství

je hřivna, kterou platí dívka za svůj první milostný zážitek. Muž uznává hodnotu této valuty, když ji však získá, přijde na to, že za ni nic nepořídí.

 

Rande

/z francouzštiny/ název pro schůzku, na kterou přichází pán s kyticí a dáma se zpožděním.

Svůdce

je muž, který dokáže pomocí rafinovaného úsilí získat dívku pro něco, co by možná udělala i beztak.

 

Vášeň

nese všechny znaky hořlaviny: vzplane, zahoří a pohasne. K hašení vášně nevolejte, slečny, požárníka. Aspoň ne, když je ve službě. 

 

Žárlivost

- neúčinný způsob boje proti konkurenci.

 

Ženich

je bytost oblečená do tmavých šatů a zapletená do souvislostí, které vrcholí sňatkem. Vyskytuje se hlavně na radnicích a v chrámech, říká ano a přijímá gratulace. To vše pro pobavení přátel.

 

 

 

 Karel Trinkewitz   /1931/

 

básník, novinář, výtvarník a karikaturista

 

 

 

České aforismy

 

 

Aforismy jsou zrna moudrosti. Ale ještě jsem neviděl satirika, který by z nich měl chleba.

 

Člověk dokáže všechno. A v tom je právě ta hrůza.

 

Tyranů se nebojím. Bojím se lidí, kteří se bojí tyranů.

 

Jsem nositel informace, proto jsem bit.

 

Držet se stranou, nebo držet se stranou.

 

Bude-li každý z nás z křemene, mohli bychom se ze všeho vykřesat.

 

Vládní delegace položila věnec u pomníku padlých na hlavu.

 

Nula od nuly pojde. A pak má státní pohřeb.

 

Někteří mluví podle pravdy. Někteří jen podle.

 

Jsou dva typy básníků: Chlebnikov a Pochlebnikov.

 

Na otázku, zda je inteligentní život na jiných planetách, odpovídám, že na jiných snad ano.

 

Zločinci se někdy vracejí na místa svých zločinů. Politici bývají znovuzvoleni.

 

Tak dlouho se chodí se džbánem pro pivo, až se ucho uřízne, řekl Van Gogh.

 

Přece jen existuje vývoj k lepšímu. Revoluce dnes požírá své děti vidličkou a nožem.

 

Zlé není, když člověk zpozoruje, že blbne, ale když to nezpozoruje.

 

Byl jedním ze zakladatelské generace Národního divadla. Založil v něm požár.

 

Chodit spát se slepicemi? To je sodomie!

 

Zasouložilá umělkyně.

 

Nikdy nevstoupíš do téže Řekyně, řekl Hérakleitos.

 

Kdo jde vícekrát na stejný film, je recidivák.

 

Země česká: Hic sunt chamaeleones!

 

Nejstarší český chorál: Hospodine pomýlený…

 

Pravda vítězí. Lidi prohrávají.

 

 

 

Eduard Světlík   /1931/

 

Aforismy

 

učitel, hudebník, publicista, redaktor, nakladatel, epigramatik, editor a překladatel

 

Idiotů máme dost, Dostojevského však žádného.

 

Jak oživit děj hry? Nechat někoho umřít.

 

Pravda nemusí být krásná, ale krása musí být pravdivá.

 

Recept na nesmrtelnost: kde nic není…

 

Dostala jste málo svatebních darů? Víckrát se vdejte.

 

Žena dokáže opravdu všechno. Někdy i mlčet.

 

Manželský trojúhelník je stav, kdy spolu dva spí a třetí z toho nespí.

 

Dobře vychované děti nikdy nesrkají polévku hlasitěji než jejich otec.

 

Stupnice zákalů: šedý je zlý, zelený horší, růžový nejhorší.

 

Dokázaná lež má větší cenu než dokázaná pravda.

 

Špatné svědomí, to už je dobrý počinek.

 

Dobré rady bývají výsledkem špatných zkušeností.

 

Člověk si vymyslel Boha hlavně proto, aby tu byl někdo, kdo mu bude odpouštět jeho hříchy.

 

Přetvářka by byla velmi užitečná, kdybychom se opravdu stali takovými, jakými se děláme.

 

Politici jsou určitě lepší než jejich pověst. Protože horší pověst už mít nemohou.

 

Včerejšek hledejte v románech, dnešek v povídkách a zítřek v básních..

 

 

 

Jaroslav Boček  /1932/       

 

prozaik, filmový kritik a teoretik, tvůrce krátkých filmů, publicista

 

Zaříkávání  diblíků

 

Ušlechtilí hlupáci jsou pro úspěch každého hnutí nepostradatelní.

 

Jak se vlastně jmenoval car za časů Dostojevského?

 

Kdyby Robinson na pustém ostrově místo Pátka potkal Sobotěnku, bylo by to ještě čtení pro mládež?

 

Opakem pravdy není lež, ale jiná pravda.

 

I z hrdinství se dá udělat prosperující živnost.

 

Filozofie je k myšlení, ideologie k věření.

 

Ideologie je jako alkohol. Dočasně popohání a vytváří euforii, v trvalých dávkách vede k deliriu.

 

Stalin byl kulturní člověk. Nepálil knihy. Jenom popravoval básníky.

 

Blbost a hloupost nejsou synonyma. Hloupost je pasivní. Je v ní cosi nečinného a líného. Blbost je aktivní. Činorodá. Ráda se zaskví společenskou angažovaností. Blbové jsou proto nebezpečnější než hlupáci.

 

Hlavou zeď neprorazíš. Ale běda zdi, na kterou narazí myšlenka.

 

I taktní člověk musí jednat takticky, nechce-li, aby netaktní udávali takt.

 

Čas vždycky pracuje proti vítězům. Čímž není řečeno, že nadržuje poraženým.

 

Nejživotadárnější tekutina není voda, ale vodka. Umožňuje miliónům žít v zemi, kde se žít nedá.

 

Člověk obvykle necítí zápach žumpy, kterou nosí v sobě.

 

Bratrem ješitnosti je exhibicionismus.

 

Když se chvástají jedinci, je to k smíchu. Když se chvástají státy a velké instituce, přestaň se smát a zdrhej. Tady končí sranda.

 

Ti, co se posírají předem, se obvykle poserou i potom.

 

Ženy zajímá, jakou mají blůzičku, muže, co mají pod blůzičkou.

 

I myšlenku lze zavraždit. Utopit ve frázích.

 

Bída satiry spočívá v tom, že když je aktuální, nemůže vyjít. A když vychází, působí už jen jako historická reminiscence.

 

Láska dokáže člověka úplně zblbnout. – A to je na ní právě to nejkrásnější. 

 

Je tak posedlý sexem, že ho vzruší i dámské kolo.

 

„Jdeš-li k ženě, vem si bič!“ – Ano, drahý filozofe, pokud jsi impotent, pak zajisté. Něco tam mužský dělat musí.

 

Toužíš po spravedlnosti? Tak proč se tolik bojíš smrti, která je na tomto světě jediná absolutně spravedlivá?

 

Zvítězil jsi? Smiř se s poraženými, tak nejlépe zajistíš své vítězství.

 

Jak ošklivě zní, když řekneme kurevník, děvkař, holkař nebo sviňák. Sukničkář nebo milovník hebké pleti, to už je lepší. Kdežto playboy, to je rovnou lichotka.

 

Neřesti mají jednu přednost. Jsou téměř vždy zábavné. Zatímco ctnosti bývají nudné.

 

Ironie je ochranný pancíř něžných duší.

 

Auta jsou plná vášně. Když se dvě políbí, plechy jen praští.

 

Plaváním proti proudu sílí svaly.

 

Když ženská stojí za hřích, je hříchem s ní nezhřešit.

 

Kráva, která chce udělat kariéru, musí mít pořádné vemeno.

 

Máš-li dům plný myší, nepřemýšlej o barvě kocoura.

 

Jelen nenosí parohy proto, že by mu je laně nasazovaly, nýbrž proto, aby mu je nenasazovaly.

 

Sochaři, kteří pracují s kamenem, dobře vědí, že materiál si nakonec řekne své. Politici, kteří pracují s lidmi, si namlouvají, že svůj materiál ukecají.

 

I pivní břicho vypadá vznešeně, jestliže ho umíš majestátně nosit.

 

Tolerance se propaguje, ale netoleruje.

 

Strach má velké oči. Strach o koryta ještě větší.

 

David a Goliáš, to nic není. Virus versus Novák, to je zápas!

 

Ženské už drahně let žvaní o rovnoprávnosti. Dvě deci mi však ještě žádná nezaplatila.

 

Jen v politice je možné troubit halali, když jelen běhá po lese.

 

Kdo se dá oblbnout, nevraží na ty, kteří se nedali.

 

Kdo jedná se sviní jako s džentlmenem, ani nezpozoruje, že začíná páchnout prasečincem.

 

Ke hrobu nespěchej. Přispěchá sám.

 

 

 

 

Jiří Jirásek /1932/

 

architekt, výtvarník, ilustrátor, karikaturista, prozaik, satirik

 

 

Sběrné surovosti

 

 

Nejnebezpečnější na světě je slepice – míní žížala.

 

Vesmír je proto tak veliký, protože my jsme tak malí.

 

Kdyby člověk v průběhu dějin trochu víc zahálel, byl by pokrok mnohem lidštější.

 

Láska, polárkový dort na rovníku.

 

Moře nudy se dá docela dobře přeplavat v neckách fantazie.

 

Z věčnosti jako by na nás vybyla toliko přítomnost.

 

Každé vítězství je pošetilé, ale kdo chce být moudřejším za cenu porážky?

 

Zlo je mocné, ale nikoliv všemocné. Například se nikdy nepromění v dobro.

 

Železný plot považuje živý plot vždy za méněcenný.

 

Veškeré zlo pochází z nevědomosti /Sokrates/. Ale sotva lze říci, že veškeré dobro pochází z vědomostí.

 

Lež je drogově závislá na pravdě.

 

Jako je velký rozdíl, zda ten, kdo zemřel, zemřel přirozenou smrtí nebo byl zabit, tak je podstatné, zda minulost odnesl čas nebo zda byla vyvražděna.

 

Když je vám jedno, co děláte, proč by vám nemělo být jedno, co si myslíte?

 

Znič protivníka a nikdy se nedovíš pravdu.

 

Nemůžeme-li růst do nebe, aspoň je pošpiníme – říkají komíny.

 

Copak si myslí kat o vánocích, když věší na stromeček ozdoby?

 

Pravda už nejednou rozdělila přátele a spojila nepřátele.

 

Demokracie je založena na domněnce, že každého člověka lze přesvědčit, že nemá pravdu. Diktatura je založena na tvrzení, že žádná pravda stejně neexistuje.

 

Zdá se, že čím dál víc dětí se rodí jen proto, aby mohly říci rodičům – Jste kreténi!

 

Věřím, že člověk netouží po svobodě a pravdě méně, než po kufrech naditých věcmi. Bere si jenom, co je snazší.

 

Hlupáci nejsou nikdy tak hloupí, aby dobře nevěděli, co je pro ně dobré.

 

Zatímco vítěz oslavuje, poražený přemýšlí.

 

Opravdovými znalci mládí jsou staří.

 

Když už zeď hlavou neprorazíš, čím tedy?

 

K pesimismu je dost času po smrti.

 

 

 

Stanislav Komenda  /1936/

 

vysokoškolský profesor, vědecký pracovník, básník a publicista

 

Veřejné tajnosti

 

Štěstí tě může potkat – úspěchu musíš chodit naproti.

 

Nejbezohlednější kritikou rodičů je život jejich dětí.

 

Článek proti alkoholismu nemusí psát abstinent. Lze ovšem žádat, aby ho napsal střízlivý.

 

Co je faul a co fair play, určuje vítěz.

 

Kvůli tvému „dobrý den“ nepřestane pršet.

 

Za účinnou lítost nelze považovat to, když zločinec lituje, že ho dopadli.

 

S odvahou se to má jako s brýlemi: když je člověk potřebuje, ne a ne je najít.

 

S přítelem, kterého jsi získal, jsi získal i jeho nepřátele.

 

Nikdo není takový ubožák, aby se nezmohl na pár nepřátel.

 

Tvoje postavení ohrožuje nejvíc tvůj podřízený, který je přítelem tvého nadřízeného.

 

Jsou lidé, s nimiž je potěšení se vítat – a jiní, se kterými je radost se loučit.

 

Zbraně se užíváním otupují a jejich účinnost se ztrácí. Jenom ženské slzy jsou pořád stejně svěží a stejně působivé.

 

Zkušenost je cenzor fantazie.

 

Základní ženské životní dilema: Aby se mohla oblékat, jak se sluší a patří, musí se svlékat, kde se nesluší a nepatří.

 

Kdo otrhá květy, nedočká se plodů.

 

Noviny, rozhlas a televize učinily z jazyka zbraň hromadného ničení.

 

Ve vědě je důležité vědět o něčem, v politice vědět na někoho.

 

Jediná daň, kterou by měl člověk za svého života oprávněně platit, je daň ze štěstí.

 

Jediný spolehlivý způsob, jak přežít vedle blbce, je zblbnout.

 

Raději s přáteli v pekle než samotný v nebi.

 

Přátele je třeba získávat, nepřátelé se shromažďují sami.

 

Kdo nedokáže lhát, ať neopouští samotu.

 

V zimě jde z pekla menší strach než v létě.

 

Pro dobré pití se vždycky kousek žízně najde.

 

Je těžko uvěřitelné, že génius je na svět přiváděn stejnou technologií jako idiot.

 

Všechny lásky jsou reparáty za tu první, u níž jsi propadl.

 

Ať kulhám – jen když můj duch neztratí schopnost vzlétat.

 

Válka je způsob, jímž mocní krví a životy bezmocných hájí svou čest.

 

Vyjádřeno ekonomickou terminologií je vlastně alkoholik dobrovolným plátcem nepřímé spotřební daně a stálým sponzorem lihovarnického průmyslu.

 

Chudý si přátelství dobývá, bohatý kupuje.

 

Nikdy neodpustíme těm, na nichž jsme se provinili a skrze ně zatížili svá svědomí.

 

Sobě je každý nesmělým žalobcem, vášnivým obhájcem a laskavým soudcem.

 

Dobré pověsti se dožíváme poté, co vymřeli pamětníci.

 

Otazník je demokrat, vykřičník despota.

 

Přílišný počet právníků vede k růstu zločinnosti.

 

Jestliže být rozumný znamená přizpůsobit se, musí být veškerý pokrok dílem nerozumných.

 

Za sporem dvou lží někdy vykoukne pravda. V dohodě dvou lží nemá pravda šanci.

 

Mají-li tu možnost, jsou okolnosti vždy nepříznivé.

 

Zázraky se nedějí – jedině za úplatek.

 

Gentleman je muž, který vám řekne, že jste idiot, takovým způsobem, abyste na to začal být pyšný.

 

Žádné ukamenování nebylo ještě odloženo jen proto, že nebylo dost kamení.

 

Statečnost vzrůstá se čtvercem vzdálenosti od místa nebezpečí.

 

Špatná zpráva je dvojnásob špatná, je-li pravdivá.

 

I veřejný dům má svá tajemství.

 

Kdo se příliš bojí, že udělá chybu, neudělá nikdy nic.

 

Některé otázky neklademe proto, abychom hledali odpověď, ale proto, abychom se vyhnuli jiným otázkám.

 

Nestačí, že člověku pijou krev – ještě mu vytýkají, že moc pění.

 

K těžkým chvílím v životě lidském patří také ta, kdy prodejný zjistí, že je neprodejný.

 

Přepadne-li tě zoufalství, bude v přesile.

 

Mrak nezastiňuje slunce. Mrak zastiňuje nás.

 

Kam vítr, tam plášť – je taktika jedince.

Kam vítr, tam prapor – to je strategie kolektivu.

 

Křik žádající ukřižování zní jinak než křik ukřižovaného.

 

Úspěch má dlouhou řadu otců. Nezdar bývá sirotek.

 

Až ti bude líto, že tě nikdo nemá rád, vzpomeň si, jak rádo by si to s tebou vyměnilo třeba takové kuře, které má rád kdekdo.

 

Vyhrává se tím, že předběhneš horší a necháš diskvalifikovat lepší.

 

Všechno špatné má i svou dobrou stránku: tak například po odtětí hlavy přestávají bolet zuby.

 

Méně škodí líný hlupák nežli hlupák horlivý.

 

Více než jeho odpovědi vypovídají o člověku jeho otázky.

 

Žena dává přednost dobrému vyplakání před špatným rozesmátím.

 

Dostat se do nebe – to chce z pekla štěstí.

 

Nejlepší obranou před zloději je - nic nemít. A před hlupáky – nic nevědět.

 

Nebýt kata, byl by soudce klaunem IV. platové třídy.

 

Pohádky se vymýšlejí proto, aby mohla spravedlnost alespoň někdy zvítězit.

 

 

František Uher /1936/

 

učitel, básník, autor řady detektivních novel

 

Člověk – to zní tvrdě

 

Dobrý vtip dělá pro lidstvo víc než řada slavnostních projevů.

 

Ve škole života jsme stále prvňáčky.

 

Nejobtížněji se hlídají hlídači.

 

S poctivostí nejdál dojdeš, ale zloději tě budou předjíždět v drahých autech.

 

Myšlení je systematická snaha dosáhnout takového postavení, aby za nás mysleli jiní.

 

Lípy kvetou v létě, blbost po celý rok.

 

S krásnými ženami a krásnými knihami je to obdobné, vždycky nás o ně někdo připraví.

 

Svlékat ženu očima není trestné, ale zase si tolik neužiješ!

 

Ideální manžel – rozprášený manžel.

 

Minulost, přítomnost a budoucnost jsou sudičky, jejichž pověst je stále horší.

 

Existuje mnoho čtenářů, ale pouze dva druhy literatury: dobrá a čtená.

 

Spisovatelé mají být svědomím doby, ale co když doba žádné svědomí nemá?

 

To je, oč tu běží: Bít se, nebo nebýt?

 

 

 

Milan Novotný  /1937/

 

muzikolog a hudební dramaturg

 

777

 

 

Všichni jsme horolezci na hoři svého života.

 

V mozaice života může být každý kamínek posledním.

 

V každé ženě laň i saň.

 

Lev si na klec může zvyknout, ale nemůže ji milovat.

 

Oř nikdy neoře.

 

Nejmohutnější ruská řeka – Vodka.

 

Paní, je váš rodinný život harmonický, melodický nebo rytmický?

 

Prdě žiji, doprděv zemru.

 

Demagokracie.

 

Ani luna nenastavuje druhou tvář.

 

Moderní verze – ukřičovaný.

 

Ptáci zpívají všem zadarmo, někomu nadarmo.

 

Hlavně žádné hlavně.

 

Loutka svá vodítka nevidí.

 

Své nebe si dnes tvoří každý sám.

 

 

 

Josef Fousek /1939/

 

písničkář, textař, básník, prozaik, publicista a fotograf

 

Fouskoviny

 

V cirkuse, kde je ředitelem blázen, šaškové zpívají žalmy.

 

Láska je pilířem diktatur. Ze strachu o ty, které milujeme, v nás umírají hrdinové.

 

Máš-li rád zelí, neptej se, kdo ho šlapal.

 

S počtem čárek na tácku se v hospodě  rodí encyklopedie

pitomosti.

 

Kdyby výčepní točili správné míry piva, alkoholismus by byl u nás na mnohem vyšší úrovni.

 

Bozi jsou neomylní. Křídla si polámou andělé.

 

Láska zahřeje, ale uhlí je uhlí.

 

Trakař je jediné vozidlo, které využívá člověka.

 

Zahrnujte děti něhou a laskavostí. Čeká je ošklivá budoucnost. Vyrostou do vaší podoby.

 

Armády jsou mírumilovné. Slouží k potlačení válečných nálad obyvatelstva.

 

Žirafa má přehled, ale myš ví, co se děje dole.

 

Dva moudří se dohodnou  vždycky. Dva blbci nikdy, ale mohou mít společné cíle.

 

Přemýšlím o tom, co budou  jednou dělat ti, kteří nic nedělají, až na ně nebude mít kdo dělat.

 

Je dobré  odcházet od doktora  s pozitivním nábojem a negativním nálezem.

 

Na hřbitově se hlasuje jednohlasně.

 

Když je hodný pes, chválí ho zloději. Když je hodná kočka, chválí ji myši. Když je hodný člověk, pokouše ho pes, vykradou ho zloději, poškrábe ho kočka a v baráku má myši.

 

Prostituce je láska bez ideologie.

 

Moudrost je podezřelá. Hlupák chce mít jasno.

 

Politik je kouzelník, který dokáže z abstraktních slibů vytvořit konkrétní hovno.

 

Jediný, kdo se dokáže radovat z tvého úspěchu a smutnit nad tvou prohrou, je pes. Ale neví proč.

 

Mnoho lidí zůstalo čistými jen proto, že nedostali šanci se umazat.

 

Postel je rezervace fantazie.

 

Pro člověka, který umí dát rozum do úschovny a neztratit lístek, je život zajímavý.

 

Parazit oproti egoistovi miluje cizí lidi.

 

Kdyby měli blbci křídla, ptáci by od nás odletěli do teplých krajin.

 

Stojíš-li u kolotoče, na kterém jede blbec, pokaždé se s ním setkáš. Jediná možnost, jak se s ním nesetkat, je jet s ním na kolotoči.

 

Chceš-li vycházet s lidmi, nechoď  mezi ně.

 

Pomluva je nejlacinější reklama, která ti přijde draze.

 

Prosperující a ambiciózní střední generace mě utvrzuje v přesvědčení, že budu  jednou  utlučen klackem při honu na přestárlé.

 

Dudlík je přípravou na roubík.

 

Rakev je jako telefonní budka s utrženým sluchátkem. Ať voláš, jak voláš, nikdo tě neslyší.

 

Samota je krásná, ale musíš mít někoho, komu o ní vyprávíš.

 

Svobodou  se nejvíce ohánějí otroci, demokracií diktátoři, láskou impotenti, pravdou lháři, poctivostí zloději, odvahou zbabělci, něžností surovci, štědrostí lakomci a moudrostí hlupáci. Jediný, kdo se něčím ohání poctivě, je vůl. Oháňkou, když ho otravují hovada.

 

 

 

Ivan Kraus  /1939/

 

herec, kabaretiér, loutkoherec, rozhlasový a televizní scenárista, spisovatel

 

Aforismy

 

Žijí na jiných planetách inteligentní bytosti? Ovšem. Důkazem je to, že se s námi nepokusily navázat kontakt.

 

Dostane ten, kdo se prodá víckrát, slevu?

 

Některé stránky dějin působí, jakoby byly psány za trest.

 

Život je krátký. Nenechme si ho seškrtat!

 

Jsem optimista nebo pesimista? A to je vše, z čeho si mohu vybrat?

 

Názory na to, jak se shodnout, se rozcházejí.

 

Jediná ztráta, kterou nikdo nehlásí, je ztráta charakteru.

 

Moře lhostejnosti nemá dno.

 

Nejlépe se prodávají ti, kteří nestojí za nic.

 

Někoho si lze nejen koupit, ale dokonce i abonovat.

 

Nejhorší anonymy jsou ty nepodepsané.

 

Kdo je o kolo napřed, vypadá často jako poslední v řadě.

 

Intrikáni hrají charakterní role nejlépe. Mají je odpozorované.

 

Hrob neznámého vojína bývá pokryt věnci známých generálů.

 

Nic proti církvi, ale je příliš nábožensky založena.

 

Dáte mi za pravdu? Ale kolik?

 

Většina patří k menšinám.

 

Psal tak dobře, že to po něm čtenáři ani nemuseli číst.

 

Ve vlastních názorech se shodnu s každým.

 

Výhodou aforismu je, že se autor může mýlit jen krátce.

 

 

 

Jiří Faltus  /1939/

 

ekonom, básník, autor knih pro děti

 

Euforismy

 

 

Zvyk je druhá přirozenost. Tou první je nezvyk.

 

Nejstarší řemeslo uživí pouze ty nejmladší.

 

Chybami se člověk učí pochybovat. Pochybováním pak získává jistotu.

 

Byrokraté nemají jistého nic. Kromě budoucnosti.

 

K předběhnutí doby někdy stačí – opozdit se.

 

Blbec ke každé hlouposti vyžaduje rozumné vysvětlení.

 

Bez křídel máš v kleci více prostoru.

 

Blbost není věčná. Jenom její následky.

 

Neříkej hop, dokud ti nepřeskočilo.

 

S idioty se dá docela dobře vyjít. Stačí se jim přizpůsobit.

 

Konečně můžeme říkat, co si myslíme. Takže zbývá jediné – naučit se myslet.

 

Bez průzkumů veřejného mínění bychom se nikdy nedozvěděli, co si vlastně myslíme.

 

Třesou-li se vám ruce, svlékejte dámy jenom očima.

 

Otrok mívá pouze jednoho pána, svobodnému člověku poroučejí všichni.

 

Potřebujeme stále více peněz k tomu, aby nám jich zbývalo stále míň.

 

Nic nám nemůže zajistit budoucnost tak, jako úplatky, které jsou přežitkem minulosti.

 

Světlé stránky dějin vyblednou nejdříve.

 

Liška mění srst, lišák lišky.

 

Železné zásady vyžadují stále nový nátěr.

 

Milenec má všechno lepší než manžel. I impotenci.

 

Buďme hrdí na své dějiny. Vždy dokázaly jít s dobou.

 

Nemají-li si už manželé co říci, začnou se nudit i sousedé.

 

Bez lhaní by bádání o pravdě nemohlo pokračovat dosavadním tempem.

 

Minuty prožité v milenčině skříni jsou pro milence často vzrušivější než hodiny v její posteli.

 

Kdy vláda stanoví životní minimum myšlenek?

 

Jenom pravda nás může ochránit před lží. Ale ne už před jinou pravdou.

 

Velkých idiotů je na naše malé poměry škoda.

 

Byrokrati se zásadně rozmnožují úředním stykem.

 

Správná sekretářka musí umět uvařit kávu v jakékoliv poloze.

 

Pijeme-li na zdraví, neměla by to hradit zdravotní pojišťovna?

 

Z moudrosti stáří si nic nedělejte, je to nemoc jako každá jiná.

 

Bez ekonomů bychom vůbec nevěděli, jak dobře jsme se už dávno mohli mít.

 

Nedostává-li se vám slov, poděkujte šekem.

 

Kdo má pravdu, většinou nemá nic jiného.

 

Nebýt peněz, člověk by vystačil s ideály.

 

V politice je třeba vycházet z toho, že nejjednodušší je vždy rehabilitace nevinně popravených.

 

Jenom na smetišti lze pochopit skutečný odkaz dějin.

 

Vkladní knížky čtené odpředu bývají optimističtější.

 

Pro dobrou myšlenku se vždy najde volná cela.

 

Pláčete-li nad rozlitým mlékem, co budete dělat, až převrátíte láhev whisky?

 

Smyslem spoření je šetřit si na dobu, kdy už nebudeme nic potřebovat.

 

Co nám ukradnou, nemusíme už aspoň hlídat.

 

Pouze grafoman dokáže navázat tam, kde géniové skončili.

 

Ze stupňů vítězů se sestupuje mezi poražené.

 

Dnes už i ze šeredného muže se dá udělat krásná žena.

 

Milenčina postel – ideální místo, kam utéct před plněním manželských povinností.

 

Služeb kosmetického salónu využívejte tehdy, jste-li přesvědčeni, že tím ušetříte za balzamování.

 

Příležitost dělá zloděje, ale u nás se krade i bez ní.

 

Dali mu za pravdu. Ale za lež dostal víc.

 

Umřete-li smíchy, nebude vás nikdo oplakávat.

 

Všichni chceme být úspěšní. I majitel pohřebního ústavu.

 

Teprve při psaní pamětí lze popustit uzdu své fantazie.

 

Chceš realizovat své sny? Neprobuď nočního hlídače.

 

 

 

Stanislav  Brožek /1940/

 

pedagog

 

Jadýrka

 

I moudří musejí někdy zesílit hlas – když volají o pomoc.

 

Životopis zkušeného člověka? Bilance promarněných příležitostí.

 

V každém z nás vězí hrdina i zbabělec. Toho druhého míváme raději.

 

Chceš být dobrým učitelem? Chovej se ke svým žákům slušněji, než se chovají tvoji nadřízení k tobě.

 

Pokud ti nejde také o práva tvého protivníka, nejde ti o žádná práva.

 

Znáš také přednosti svých nepřátel?

 

Jakou cenu má pravda, která vyjde najevo pozdě?

 

Tak dlouho se připravujeme na budoucnost, až je z ní najednou minulost.

 

Stupně dokonalosti: 1. Naučit se číst a psát. 2. Naučit se číst. 3. Naučit se psát. 4. Naučit se nepsat.

 

S báječnými myšlenkami je to jako s báječnými ženami. Většinou se brzy ukáže, že už patří někomu jinému.

 

Tak dlouho hledáš, kde je pravda, až zjistíš, že už ji nepotřebuješ.

 

Co je to tragédie? Když malí hrají role velkých a velcí pak musejí hrát role malých.

 

Mnohé ženy rády naslouchají krásným lžím. Hlavně ty, co mají vždycky pravdu.

 

V řeči milenců bývají nejdůležitější odmlky.

 

Kdo jednou posoudí, kolik křivd bylo spácháno ve jménu spravedlnosti?

 

V boji se zlem se stáváme zlými.

 

Nečekej, že tvé sny uskuteční někdo jiný.

 

Někdy se dopouštíme velkých chyb proto, abychom se vyvarovali chyb malých.

 

Promarněné roky začínají promarněnými minutami.

 

Některá přání jsou tak krásná, že je škoda je uskutečňovat.

 

S lidmi, kteří se mýlí, se ještě nějak domluvím. Horší je to s těmi, kteří musejí mít pravdu.

 

Prokletý je čas, který jsme ušetřili při výchově svých dětí.

 

Jsme-li blbí, ještě to není tak zlé. Horší je, když jsme na to hrdí.

 

Dětská hra je práce, jejíž plody budeme po letech sklízet.

 

Jak vyjít s ženami? Dokázat každé z nich, že je ta nejlepší.

 

Tisíce mudrců se pokoušelo definovat ženskou krásu. A ono stačí se z ní radovat.

 

Bůh obdařil ženu půvaby, aby zakryl její největší nedostatky.

 

V případě, že se  shodujete, máš pravdu ty. V případě, že máte názory rozdílné, má pravdu manželka.

 

Velké básně si žádají i velké čtenáře.

 

Kdo se nebojí pravdy, musí se bát lidí.

 

V životě na rozdíl od pohádek býváme trestáni i za dobré skutky.

 

To by se to bojovalo, kdyby rány za nás dostával někdo jiný.

 

Opravdu chytré myšlenky dobře vědí, komu se mají vyhnout.

 

Bylo by na světě mnohem méně lhářů, kdyby neměli tolik ochotných posluchačů.

 

Jediná nespravedlnost, proti které můžeme něco podniknout, je ta budoucí.

 

I moudrost je nebezpečná. Ohrožuje postavení hloupých.

 

Bez příznivců nerosteme, bez odpůrců degenerujeme.

 

  

Jindřich Konečný  / 1940/

 

Napadíky

 

básník 

 

Jdi za hlasem svého srdce. Alespoň máš důvod zabloudit.

 

Ráno je dítě, které uprchlo z domova noci.

 

Manželství je most, který stojí na pilířích nevěry.

 

Kdykoliv je vedle tebe strom, nejsi opuštěný.

 

Prase je způsob bytí. Svině je způsob charakteru.

 

Nevěra je někdy to nejmenší zlo, kterým žena trestá muže.

 

Některé ženy pilují nehty tak usilovně, jako když pilují mříže.

 

Vše co umím v lásce mě naučily starší ženy. A já z vděčnosti to vracím těm mladším.

 

To je pořád boj proti alkoholu, boj proti alkoholu. Ale mohl by mi někdo jmenovat jedinou bitvu nebo revoluci, kterou vyhráli abstinenti?

 

Děvčatům na E55 /ale I jinde/, navrhuji nový způsob počítání marek. A sice AIDS, ZWEI, DREI… atd.

 

Dávám si otázku. Může skin pít černé pivo?

 

Češi jsou národ, který nemá budoucnost, ale všechno přežije.

 

Něžnost je pohlazení věčnosti.

 

Každý alkoholik si myslí, že je Prométheus, a tak chce mít játra co nejtvrdší.

 

Někteří muži mají tak malou fantazii, že mohou fungovat jedině jako manželé.

 

Ježíš na kříži je jasným důkazem toho, že nejeden idealista skončí mezi lotry.

 

Nebojte se bláznovství. Blázni jsou ozdobou světa.

 

 

 

Jiří Just  /1941/

 

scenárista, dramatik, herec a publicista

 

 

Zkušenosti nezkušeného

 

Nejsem takový blbec, abych všemu na světě rozuměl.

 

Život zjednodušený technikou je jeden z nejsložitějších.

 

Ochutnali jsme ze stromu poznání – a blbnem. Až ochutnáme ze stromu blbnutí, zmoudříme. Člověk vždycky udělá opak toho, než se od něj čeká.

 

Kdo je víc než podnikatel? – Nadnikatel. Za pakatel podniká, vyniká, pak zaniká.

 

Ministerstvo zdravotnictví nastoupilo v sestavě: Alzheimer, Creuzfeld-Jacob, Parkinson – Burger – Basedow.

 

Sobotní televizní zábava vás rozptýlí lépe než Pohřební ústav!

 

Kdo se nadvyvinul od hlavy dolů, musel se podvyvinout v tom zbytku.

 

Ve vědění je síla. V nevědění přesila.

 

Pragmatik věří jen tomu, co vidí. Fanatik vidí jen to, čemu věří. Ideální manžel nevidí, neslyší a věří všemu.

 

Vzruší ji už jen, když se jí dotkne neviditelná ruka trhu. To pak neovladatelně zatouží mít platební styk.

 

Muži stačí ke štěstí být největší nadsamec v posteli, nejlepší řidič na silnici, nejduchaplnější společník ve společnosti a nejvíc vydělávající expert v práci. Žena je skromnější, stačí jí být všude jen hezčí, než ty ostatní.

 

Nic mě tak neodpuzuje jako hřích. A nic  mne tak nepřitahuje jako hříšnice.

 

 

 

 Jan Vodňanský  /1941/

 

kabaretiér, textař a básník

 

 

Důvěrná sdělení

 

Mám-li hlavu velikosti tykve, nač mi na ní mají měřit I Kvé?

 

Chtěl bych poznat Bospor, Dardanely…Raději však sedím na prdeli!

 

Konverzace kavárenských intošů: Jednou o Nietschem, jindy o ničem.

 

Milostivá, chtěl bych vás milovat nejen fyzicky, ale třebas i manuálně!

 

Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde!

 

Někdy je život manželstvím přerušovaným hádkami, někdy hádkou přerušovanou manželstvími.

 

Jenom beznadějný kripl zapne to, co jiný vypl.

 

Dvě želízka v ohni? Jdi a jedno šlohni!

 

Nejspravedlivější k ženám je rentgen. Všechny jsou pod ním stejně krásné.

 

Zvítězila kultura, protože je za „bůra“. Kdyby byla za „kilo“, tak by ji to zabilo.

 

 

 

 

 

Jan Lukáš /1942/

 

středoškolský učitel

 

 

Ecce homo

 

 

Naučíme-li děti plavat, neznamená to, že po nás může přijít potopa.

 

I korouhvička by měla charakter, jen kdyby vítr pořád neměnil směr.

 

Je lepší klanět se zlatému teleti než poslouchat starého vola.

 

„Nedám se“, prohlásil rozhodně. Museli ho koupit.

 

Kdo nic nedokáže – káže.

 

Kdo si hodně nakrade, toho nežerou výčitky svědomí; má na to, aby je živil.

 

Obětovat se pro jiné je tím nejhorším způsobem sebevraždy.

 

Neříkej hop, dokud nevíš, koho máš přeskočit.

 

Nedělejme si iluze. První, kdo se začal lidsky chovat, byla opice.

 

Lékařů bude brzy nadbytek, protože většina pacientů zemře stářím v čekárnách.

 

Čím měkčí učitelé, tím natvrdlejší žáci.

 

Domácí bouřka je nejstarším zdrojem energie.

 

Nevěra je nejlepší způsob, jak se přesvědčit, že jsme jeden jako druhý.

 

Chovejme se k sobě tak, aby ten, kdo v životě nikomu neublížil, neumíral s pocitem dlužníka.

 

Co je život? Boj o život.

 

Než přijdu ve spořitelně na řadu, předběhne mě inflace.

 

Polidštění bylo dokončeno v okamžiku, kdy si opice začaly závidět.

 

Neurážejte zvířata tím, že jim dáváte lidská jména!

 

Nejpečlivěji zamykají zloději.

 

Možná, že by se dnes Slované k sobě chovali lépe, kdyby kníže Svatopluk místo prutů ohýbal přes koleno svoje syny. 

 

Životní úroveň stoupala tak rychle, že na ni většina nedosáhla.

 

Je-li pravda jenom jedna, tak ji nemohou mít všichni.

 

Kdo lže, ten krade – volají ti, kteří lžou, že nekradou.

 

Žába na prameni: Chráním vás před  potopou.

 

Za špinavé peníze se žije lépe než za čistý plat.

 

Ideály revoluce končí v okamžiku, když si vítězové začínají rozdělovat statky poražených.

 

Konečně u nás mají lidská práva všichni – až na hrstku těch, kteří dodržují zákony.

 

Vykřičník za větou myšlenku nenahradí.

 

Náhrobní kameny jsou pojistky, aby nás předci nechodili kontrolovat.

 

Po čtyřiceti letech jistot již neumím doufat.

 

Proč z nejlepších lidí vždycky zvolíme ty horší?

 

Politici jsou jako ovoce: Postupně se vybarvují, ale než dozrají, většina z nich se zkazí.

 

Kdo je Čech? – Průměrný člověk s podprůměrným platem a nadprůměrnými požadavky.

 

Moudří lidé, bděte! Blbcům se zdá, že zmoudřeli!

 

 

Eugen Brikcius   /1942 /

 

básník, esejista, publicista, výtvarník a představitel akčního umění

 

Tak pravil Brikcius

 

 

 

Někdo jde ve své lásce k faktům tak daleko, že se z faktofila stává faktofágem. To znamená, že by po sobě sežral i vlastní faktum.

 

Co je štěstí? Jakýsi presokratik tvrdil, že štěstí je, když se může podrbat, kde ho svědí. Zatímco politikům není takové štěstí dopřáno, může z jejich újmy týt aspoň věrné voličstvo. Heinrich Heine totiž praví, že když začne císaře svědit, musí se poškrabat lid. Já raději spolu  s Hamletem trvám na tom, že štěstí není v hlavě, ani v nohách, ale uprostřed. Je to děvka.

 

Sv.Tomáš Akvinský je nám dodnes  předlohou, jak vyzrát na lháře. Dominikánští spolubratři ho jednou navedli, aby se šel podívat z okna, jak venku létají krávy: Když Tomáš, jemuž přezdívali Mlčící býk, žádné krávy nespatřil, přerušil své pověstné mlčení a pravil: „Raději uvěřím, že krávy létají, než bych připustil, že mě bratr obelže.“

   Ostatně si dovedu  živě představit, že když se starý, dobrý Tomáš vykláněl z okna, krávy, asi rovnou od Chagalla, nad ním vskutku létaly.

 

Sv. František jednou  kázal tak dlouho rybičkám, až to jedna nevydržela a taktně ho napomenula:  „Moc mluvíš, Františku.“

 

Mladý Mozart začíná jeden z dvou  set dopisů otci střelným povzdechem: „Nic kloudného mě nenapadá.“

 

Peníze jsou k nezaplacení.

 

O penězích se ve slušné společnosti nemluví, a to ještě častěji, než se mluví o počasí.

 

Tomu, kdo má, bude přidáno, a to hodně, a tomu, kdo nemá, bude odebráno  i to, co má,

 

Snem každého malíře je navrhnout peníze, a až bude  jeho umělecké dílo v podobě  bankovek vytištěno, dostat co největší počet autorských výtisků.

 

Německý filozof Ludwig Feuerbach tvrdil, že člověk je, co jí. Poněkud nelidské. Lidsky z toho vychází pouze  kanibal.

 

Když jsem přežil srdeční příhodu, navštívil mne v nemocnici malíř Otakar Slavík, který si potrpí na stejný neduh a pravil: „Prosím tě, vydrž to ještě měsíc, aby ses mohl zúčastnit mé posmrtné výstavy.“

 

Nezralí čtenáři knihy pálí. Ti zralejší je nečtou. Když si chtějí mermomocí něco přečíst, napíšou si to sami.

 

 

 

Václav Vojáček  /1943/

 

stavbyvedoucí a soudní znalec  

 

Překlady z češtiny

 

 

Pozor, život škodí zdraví!

 

Nejkrásnější dechové cvičení je francouzský polibek.

 

Muž mnoha tváří dostane nakonec přes každou.

 

Předcházejte jarní  únavě, buďte líní celý rok.

 

Tchoře, který nesmrdí, se ostatní tchoři štítí.

 

Nejvíce ozvěn má pomluva.

 

Život miluji, už jenom proto, abych si to s ním nerozházel.

 

Příklady táhnou? Dobře, ať tedy táhnou!

 

Podle velikosti bobku nesuďme na velikost králíka.

 

Otroci svých vášní si žijí nejsvobodněji.

 

Sprosťákům patří fíkový list na hubu.

 

Umět mlčet je víc než být zticha.

 

Nejhorší je, když se vám smůla lepí na Achillovy paty.

 

Vášnivá čtenářka si bere do postele milovaného autora.

 

Pěšinka uprostřed hlavy svádí sekeru.

 

I schizofrenik by rád šel do sebe, jenže neví do kterého.

 

V hymně kolibříků se většinou opěvuje orel.

 

Svoji dobrou pověst nikdy nehledej tam, kdes ji ztratil.

 

Kdo měří svou velikost podle svého stínu, nemá rád slunce nad hlavou.

 

Lenoch také miluje práci, ale platonicky.

 

Muž je nejmilejší těžítko žen, které jsou do větru.

 

Vlci diktují cenu ovčí vlny.

 

Být poslední má taky výhodu, nemáš nikoho v zádech.

 

Buď měkký, jen tak tě nic nezlomí.

 

Za to, že jsem ženatý, vděčím dobrému vkusu mé manželky.

 

Vyhrál dostihy o celou délku koňského salámu.

 

Těžší než si pamatovat bývá někdy zapomenout.

 

Až se sníží cena lidského života, zvýší se cena rakví.

 

Platonická láska je dálkové studium sexu.

 

Jednotkou protekce je jeden strýček.

 

V ráji domovnic mají klíčové dírky dioptrická skla.

 

Nohy žen jsou kolejničky, po kterých naše oči zajíždějí do tunelů sukní.

 

Až bude práce zábava, budou se prodávat na pracoviště vstupenky.

 

Hlaveň děla je dalekohled smrti.

 

Ideální manžel pro sexbombu je pyrotechnik.

 

Pomník, to je zátěž, aby pozůstalí měli jistotu.

 

Prázdná hlava je trestaneckou koulí blbce.

 

Křoví jsou stromy, které to nikam nedotáhly.

 

Byl bych rád i hadem, jen abych se jí mohl hřát na prsou.

 

Když se moji nepřátelé bijí na život a na smrt, držím palce oběma.

.

Tikot hodin je potlesk odcházejícímu času

 

 

 

 

Rudolf Křesťan  /1943/

 

spisovatel a publicista

 

Aforismy

 

Někteří lidé se domnívají, že nejadresnější kritikou je zatykač.

 

Člověk může velmi lehce ztratit rozum, když se mu nad něčím zastaví a jeho nohy jdou nevšímavě dál.

 

Kdy člověk vstupuje do generace? Když se poprvé oholí?  - Když se poprvé řízne!

 

Zbavuj se iluzí, abys nepřišel o ideály.

 

Říká se, že tisk je hlídacím psem demokracie. Je dobře, že tomu tak je, ale doufám, že to není jediná úloha médií. Vždyť ani psí říše se neskládá jen z vlčáků a bulteriérů. Patří do ní i voříšek, čivava a jezevčík.

 

Prozaikové píší někdy do šuplíku, aforisté do šuplíčku.

 

Žádná otázka není tak malá, aby si nezasloužila na svém konci otazník.

 

Stoupenci převtělování duší jsou mi sympatičtí tím, že pořád neomílají do omrzení, že žijeme jen jednou.

 

Vojenští skladatelé by měli skládat dva druhy pochodů: pochody tam a pochody zpátky.

 

Nebyl vznik Československa tak trochu vytunelováním

Rakouska-Uherska?

 

 

Jan Bernat  /1943/

 

výtvarník a karikaturista

 

Duševní kulturismus

 

Kdyby blbost smrděla, stalo by se myšlení módou.

 

Myšlením vpřed – domýšlivostí vzad!

 

Pořádek je pro blbce. Inteligent ovládá chaos.

 

Nejvíce optimistů najdeme mezi pesimisty.

 

Pornografie sbližuje národy.

 

Co tím asi Thomas Alva Edison myslel, když nevynalezl telefon?

 

Manželství má tu výhodu, že člověk není sám, a tu nevýhodu, že člověk není sám…

 

Smrt z nás činí velikány, život blbce.

 

Nechceš-li trpět, nevyčuhuj. Nechceš-li vyčuhovat, nežij.

 

Hloubka smutku nevyjadřuje míru neštěstí.

 

Velikost člověka spočívá v jeho schopnosti překonávat svou malost.

 

Všichni jsme na jedné lodi. I krysy.

 

Kdyby přestaly existovat peníze, některé věci by se staly úplně bezcennými.

 

Z tvrdého člověka uděláme jemného pečlivým rozemletím.

 

Polibek je nejpříjemnější způsob přenášení bacilů.

 

Sex-appeal způsobuje přelidnění – buďme škaredí!

 

Děti musejí bojovat s naší blbostí. Než se k nám přidají…

 

 

 

Jan Sobotka  /1944/

 

pedagog a spisovatel

 

Aforismy z tehdy i nyní a možná i pro příště

 

Světská sláva – polní tráva. Leč ze sena jsou živi ještě potomci.

 

Hodný člověk sype ptáčkům, aby kočky měly co chytat.

 

Jako většina tvorů má i člověk přirozené nepřátele. Lidi.

 

O peníze můžete přijít jen tehdy, jestli nějaké máte.

 

O čest se soudí i ti, kteří ji nikdy neměli.

 

Počínal jsem si podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Netušil jsem, že je mám v tak bídném stavu.

 

Neomlouvejte se. Váš charakter vás omlouvá dostatečně.

 

Propůjčit se k tomu nemohu. Snad prodat.

 

Lidem bojujícím za naši pravdu se lépe umírá, považují-li ji za svatou. Přesvědčíme-li o svatosti své pravdy i sami sebe, lépe se nám je na smrt posílá.

 

Už jsme pravdu odhalili. Zbývá ji jenom usvědčit.

 

Dříve kradli jen zloději. Dnes kradou i slušní lidé.

 

U chudého je nebezpečí, že bude krást. U bohatého, že kradl.

 

Štěstí není v penězích, ale lépe se s nimi hledá.

 

Práce šlechtí člověka. Někoho i živí.

 

Mluvily za něho výsledky jeho práce. Dokonce volaly do nebe.

 

Kariérou je teprve postavení, o něž se musíme bát. Velkou kariérou takové, v němž se musíte bát.

 

Přiznání je polehčující okolnost u soudu, ne v manželství.

 

Nevěsta v bílém, ženich v černém. Každý podle toho, co ho čeká.

 

Každá žena má své kouzlo. V horším případě trik.

 

Manželství je pokračováním lásky jinými prostředky.

 

Muž se ptá, když něco neví, žena, když něco ví.

 

Ke slovu génius neexistuje ženská podoba. Ale neexistuje ani ke slovu blbec.

 

Lidé by se měli brát, když se dobře poznají. Obvykle se však v tomto okamžiku rozvádějí.

 

Muž se na schůzku těší, žena vyzbrojuje.

 

Slibuje-li vám někdo lásku až za hrob, chce vám říci, že vám na něj bude chodit zalévat macešky.

 

Milovala ho k zbláznění. Zbláznil se za tři neděle.

 

Láska má tisíce podob. Pro souseda může mít dokonce podobu vaší manželky.

 

Nepřátelé nás chtějí připravit o majetek, který vám přátelé pouze závidí.

 

Na rozdíl od přátel si ode mne nepřátelé nepůjčují knihy ani peníze a neflirtují s mou ženou. Jsou to zkrátka sympatičtí lidé.

 

Čím je nám bližní vzdálenější, tím je nám bližší.

 

Myslíš-li na děti, spoř, myslíš-li na vnuky, podporuj ekologická hnutí. Myslíš-li na prapra…  vnuky, neměj děti.

 

Kde bychom mohli být, kdyby si mladí z nás starých nebrali příklad!

 

Lid píše dějiny. Kdo však bere honoráře?

 

Je to člověk dneška. O včerejšku nic neví a pro zítřek nehne prstem.

 

Stabilizovaná je ta společnost, ve které je životnost pomníků vyšší než průměrná délka lidského života.

 

Kéž by to bylo s trávníky tak jako se zákony! Ty se dříve pošlapávaly, dnes se obcházejí.

 

Více svobody? Zvětšíme klec.

 

Dnešní svět se humanizuje. Zločiny jsou stejně nelidské jako v minulosti, ale tresty už nikoli.

 

Podstata pokroku: Ve stále dokonalejších autech jezdí po stále dokonalejších silnicích stále rychleji stále stejní hlupáci.

 

Proč volit ty, kdo řídí stát? Copak cestující volí pilota?

 

V politice bývá čisto. Myjí se tam ruce, umývají hlavy, jeden druhého utře, mydlí se schody a leští kliky.

 

Problémy se na světě objevily až s lidmi. Lze předpokládat, že s nimi také zmizí.

 

Lidem, kteří nám ublížili, se odpouští snadněji než těm, jimž jsme ublížili my sami.

 

Trápí vás, že máte jen jeden život? Žijte dvojí.

 

Je vyzkoušené, že člověk vydrží bez vody tři dny, bez jídla dva měsíce a bez spravedlnosti celý život.

 

V budoucnosti možná zmizí hranice, ne však ploty.

 

Bojím se toho, až se spojí všichni slušní lidé. Ukáže se, že jsou v menšině.

 

Častěji vítězí myšlenka síly než síla myšlenky.

 

„Jsem samouk,“ prohlásil hrdě analfabet.

 

Radost z toho, že lidé spoléhají na svůj zdravý rozum, mi kalí vědomí, že většina z nich ho nemá.

 

Génius myslí jinak než my. Věřme, že hlupák taky.

 

Zamyslel bych se sám nad sebou, ale připadá mi to sobecké.

 

Rozumný pacient přichází do ordinace nemocen přiměřeně lékařovým schopnostem.

 

Ochránce přírody je zběh, který ve věčném zápase člověka s přírodou přeběhl na stranu protivníka.

 

Ze dřeva lze vyrobit ledacos. Jen ne stromy.

 

Most spojuje břehy, ale rozděluje řeku.

 

Fyzik je člověk, jemuž při pohledu na dívku vstupující do bazénu vytane na mysli Archimédův zákon.

 

Lze předstírat charakter, ale ne smysl pro humor.

 

Je nutné, aby vycházely i špatné knihy. Co by jinak četli špatní čtenáři? 

 

Používal okřídlená úsloví způsobem, jenž jim lámal křídla.

 

Dílo bez myšlenky myšlenkově nezastarává. Je proto stále aktuální.

 

Některé hříchy jsou natolik krásné, že by bylo hříchem nehřešit.

 

Podíval se pravdě do očí. Sklopila je.

 

Nevadí, vsadíme-li na špatného koně. Jen nesmíme vsadit na vola.

 

Květinou řekneš vše a zlatem to upřesníš.

 

Krajním prostředkem ženy, jak zvítězit, je podlehnout.

 

Mezi mužem a manželem je asi takový rozdíl jako mezi koněm a oslem.

 

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Nejlehčeji na pohřebišti.

 

Politik si nesmí dělat iluze, ale musí je umět vyvolávat.

 

Jsou dva druhy idiotů. Na jedněch je to vidět.

 

Na rozdíl od čtenáře knih žádá čtenář novin krev stále čerstvou.

 

Vysvětluji si to tak, že na rozdíl od lidožroutů používají lidojedi příbor.

 

Pohřební ústav je cestovní kancelář specializovaná na výlety do neznáma, s níž ušetříte za zpáteční cestu.

 

Předností zločinných organizací proti dobročinným je jejich ekonomická soběstačnost.

 

Na rozdíl od milovníků přírody jsou milovníci hospod k přírodě šetrnější. Nenavštěvují ji.

 

Zdravý člověk má šest smyslů. Tím šestým je smysl pro humor.

 

 

 

 

 

Jiří Žáček  /1945/

 

redaktor, básník, prozaik, dramatik, editor, autor knih pro děti

 

 

Hovory s mým horším já

 

 

Kdyby ženy tolik netoužily po štěstí, nebylo by tolik nešťastných mužů.

 

Škoda, že dějiny tak často píšou autoři krváků.

 

Absolutní koketa dovede  mrknout všemi očky na punčochách.

 

Kdo si plete kynologii s gynekologií, dožije  se mnoha překvapení.

 

Dítě: časovaná puma lásky.

 

Největší energetické rezervy lidstva jsou v hlavách idiotů.

 

Dnes už i hyeny umějí řvát jako lev.

 

Každý tyran věří, že špinavé ruce lze umýt. Krví.

 

Prase na humanismus nenachytáš.

 

Ti, co ještě neznají skutečnou cenu času, říkají: Čas jsou peníze.

 

Námořníci na souši pijí proto, aby se s nimi pevnina přestala houpat.

 

Prosím, ať žije XY. Ale ne na můj účet!

 

Ďábel k nám nejčastěji přichází v převleku světce.

 

Nemocná doba  se nepozná  podle  množství nemocnic, ale žalářů.

 

Chceš vstoupit do dějin? Očisti si boty!

 

Krásné ženy jsou jen více či méně zdařilé kopie ideálu krásy, zato ošklivé – to je vždycky originál!

 

Šetrné národy stavějí místo pomníků sněhuláky.

 

Nedopusťte,  aby se Pegas proměnil v úředního šimla!

 

Někteří lidé mají tak přízemní vědomí, že už se pod  něj nevejde žádné podvědomí.

 

Erotoman si představuje sexuální revoluci úplně jinak než impotent.

 

Když se kácí les šibenic, taky lítají třísky.

 

Ženy nám nikdy neprominou  své vlastní omyly.

 

Chceš být vůl jen proto, aby na tě sedalo štěstí?

 

S pravdou je to jako s alkoholem: někdo snese jen ředěnou.

 

Hrdinům by se měly metály připínat stylově – přímo do kůže.

 

Každý trouba  by to rád dotáhl na hlásnou troubu.

 

Ti, co po  právu šlapou, se snadno mohou chlubit čistýma rukama.

 

Velkovýroba hrdinů má za následek, že cena poserů nebezpečně roste.

 

Bezzubé svědomí nehryže, jen žužlá.

 

Někteří lidé jsou jako zažívací trakt: ze všeho vyprodukují hovno.

 

Když ti žena v posteli vyká, ber to jako uznání, že vydáš za celý kolektiv.

 

Souložte  potichu, nebo  budete  mít hlučné děti!

 

Se svým lepším já mám samé horší zkušenosti.

 

Láska hory přenáší, ale s blbostí ani nehne.

 

Pouze nesmrtelní básníci si mohou dovolit umírat mladí.

 

Vědeckotechnická revoluce nadělala z Prométhea zápalky.

 

Mnozí hledají pravdu jen proto, aby s ní rázně skoncovali.

 

Když hledíme do plamenů táboráku, připadáme si mladší o milión let.

 

Chrliče gotických katedrál se výsměšně šklebí našemu přesvědčení, že středověk je už za námi.

 

Miluji přírodu! Zvlášť když má míry 90-60-90.

 

V mrtvých knihách straší duch nešťastného autora.

 

Kulový blesk lásky dohořívá léta v rodinném krbu.

 

Když holič dokončí  svou práci a odloží  břitvu, platíme mu nikoliv za oholení, nýbrž za to, že nás nechal naživu.

 

Policista je muž se ztopořeným pendrekem. A přitom se mu vždycky odkrví mozek.

 

„Pít, když ti to chutná, umí každý vůl,“ pravil přítel po páté vodce. „Hrdinství je pít, když ti to nechutná!“ A se životem je to zrovna tak.

 

Myšlení se s módou nemění – módě podléhá  pouze  nemyšlení.

 

Lidé dobré vůle, ať jste kdekoliv, spojte se! Lidé zlé vůle se proti vám spolčili už dávno!

 

Pak, že pokrok neexistuje! Dav, který ve středověku krvelačně jásal při veřejných popravách, se dnes spokojí  s televizním zpravodajstvím.

 

Ženy při líbání přivírají oči jako střelec, který tě má na mušce.

 

Ženu je nutné žádat o ruku i v případě, že tě na ní více zajímají jiné orgány.

 

Láska je jízda z kopce s porouchanými brzdami. Manželství je jízda do kopce  se zablokovanými brzdami.

 

Manžel je muž, který si při každé výplatě předplácí vše, co dostává milenec zdarma.

 

Telefonní sex byl vynalezen k uspokojení mužů, kteří mají místo pohlaví ucho.

 

Bohatí si pořizují děti, aby měli komu odkázat své majetky. Chudí si pořizují děti jen tak, pro radost.

 

Ženy jsou jako květiny: nejvíc se rozvoní, když vadnou.

 

Zatímco myslitelé přemýšlejí, co dělat, mužové činu jednají bez přemýšlení. Vědí, že myslitelé jejich činy zpětně zdůvodní.

 

Na počátku byl Velký třesk, na konci bude Velký plesk.

 

Všichni dnes odvážně hlásají včerejší pravdy. Na dnešní pravdy si troufnou až zítra.

 

Dějiny jsou soupis významných událostí, které se odehrály úplně jinak, popsaných historiky, kteří u toho nebyli, pro poučení  lidstva, které se nikdy z ničeho nepoučí.

 

Bývaly časy, kdy býval čas na čtení knih. Dnes čteme z důvodů časové tísně už jen recenze, abychom se potěšili představou, jak báječné knihy bychom četli, kdybychom na ně měli čas.

 

Co vlastně ženy chtějí? Něco  jiného!

 

V Pandořině skříňce vesmíru nebylo ukryto nic jiného než čas.

 

Největší náklady vozí dětské vláčky.

 

Ideály můžeš ztratit, ale nesmíš je prodat.

 

Máš pravdu? A jaký je dnes její kurz na burze pravd?

 

Světská sláva – polní tráva. A čím větší vůl, tím větší porci  spase.

 

Mlať blbce do hlavy baterkou, stejně se mu v makovici nerozsvítí.

 

Co rozdáš, to ti nikdo neukradne.

 

Myšlení je jako partie biliáru: myšlenka musí třesknout o myšlenku, aby se nám v hlavě rozbřesklo.

 

Aby si uchoval zranitelnou duši, musí mít umělec hroší kůži.

 

Dokud se za urážku na cti vyzývalo na souboj, psávali kritikové o spisovatelích mnohem uctivěji.

 

Spisovatel – sadista píše proto, aby týral čtenáře; masochista proto, aby ho týrali kritikové.

 

Optimismus může být i výrazem krajního zoufalství.

 

Ikarové, kteří zmoudřeli, užívají křídel k odhánění příliš odvážných myšlenek.

 

Otevři oči! říkáme těm, kterým chceme zavřít ústa.

 

Dokud považujeme své rodiče za staromódní pitomce, znamená to, že jsme mladí. Když zjistíme, že se jim v mnohém podobáme, jsme konečně dospělí. A jakmile si na té podobnosti začneme zakládat, začínáme být staří pitomci.

 

Větrné korouhvičce připadá  střelka kompasu příliš dogmatická.

 

Každý kdo znásilnil svobodu, si namlouvá, že se zasloužil o její syny.

 

Rozdíl mezi míněním a veřejným míněním je zhruba stejný jako rozdíl mezi domem a veřejným domem.

 

Aby byla pravda brána vážně, musí být ráže alespoň 7.65.

 

Nejnesnesitelnější ze všech lhářů jsou ti, co mají pravdu.

 

I tvá svatební noc může být bartolomějská.

 

Ženy touží po bezpečném přístavu plném nebezpečných bitevních lodí.

 

Rozmařilé ženy chodí do  salonu krásy na pleťové masáže, šetrným stačí pár facek od manžela.

 

Před vdavekchtivými ženami tě ochrání jedině manželka.

 

Zkušená láhev umí vypít pijáka až do dna.

 

Kde je optimismus povinný, tam je zapotřebí pesimistů.

 

Cestu ke svobodě  si nenechávejte ukazovat obuškem!

 

Lež má krátké nohy, ale rychlé auto.

 

Hlavní předností Antarktidy je minimální výskyt pitomců na km2.

 

Obvykle musí člověk zabloudit, aby objevil neznámou zemi.

 

Masochisté to při troše píle mohou dotáhnout až na mučeníky.

 

Proč se dějiny píší krví? Protože inkoust je dražší.

 

Někteří lidé říkají dobrý den takovým způsobem, že by měli být pro urážku Všehomíra neprodleně vyzváni na souboj.

 

Život ředěný vínem má lepší chuť.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ivan Fontana  /1946/

 

vědeckotechnický pracovník, básník a prozaik

 

Klobouk myšlenek

 

Žena muže nejprve oslní, potom oslepí a pak s tím slepým oslem chce žít.

 

Proč by se člověk nenaučil létat, když se naučil zpívat?

 

Mluvte na rovinu – s kopce to s vámi půjde už samo.

 

Hlupák si vezme slovo, kdykoliv se naskytne vhodná chvíle k mlčení.

 

Naslouchal jsem tiše hlasu rozumu, jak se přel s hlasem božím.

 

Někteří jsou dobře placeni za to, že ruší starý pořádek, jiní ještě lépe za to, že nastolují nový nepořádek.

 

Myšlenky letí vesmírem, klepy od ucha k uchu.

 

Člověk se červená, zelená, bledne, modrá nebo žloutne podle toho, jak mu jde život k duhu.

 

Rozum je dalekohled duše, který bezpočtukrát zvětšuje naše utrpení.

 

Mravní zákon má nejvíce nedostatků, protože má nejméně obhájců.

 

Abychom vyrovnali svůj rozum s ideály, musíme stále hloupnout.

 

Schody do nebe nemají odpočívadla.

 

Jen zcela přízemní život se dá snadno naplnit.

 

Cesty myšlení mají také své cestáře: filosofy.

 

Filosofie vznikla po první otázce, kterou nebylo možné zodpovědět.

 

Šašek zvážní, začne-li být král lidem k smíchu.

 

Theatrum mundi má místo opony zrcadlo.

 

Podzim má každý den vernisáž.

 

Manželství má nesporně některé výhody – ale ty jsou na hony vzdáleny těm, jež se mu připisují.

 

Důkazem mimozemského původu člověka jsou hemeroidy.

 

Mnoho zázraků nám bere dech, ale teprve žena nás připraví o rozum.

 

Valná většina vynálezů vznikla proto, aby napravila chyby těch předchozích.

 

Lásku lze odkládat ze dne na den – je nesmrtelná.

 

Deštník a žena se snadno zapomínají, a také nám je nikdo střízlivý nepojistí.

 

Stromy a ženy tají svá léta. Stromy však vydrží déle mlčet.

 

Při posledním nástupu všech armád budou vojákům rozdána vyznamenání za zbytečnost.

 

Ředitel jedné večerní školy vyškrtnul z učební látky přísloví „Ráno moudřejší večera“ a nahradil je slovy: „Večer probouzí hvězdy.“

 

Vše, co čas přinese, je schopen též odnést.

 

Žijete si na cizí účet? Ne-li, podívejte se, zda nežije už někdo na váš.

 

Nemluvme do větru, chceme-li dýchat čistý  vzduch.

 

Kat se neptá po smyslu své práce. Stačí mu uznání veřejnosti.

 

Hloupost mnohdy vítězí proto, že odzbrojuje.

 

Každý má nějakou slabost, která je silnější  než on sám.

 

Svoboda je! Ale ještě se ji nepodařilo spravedlivě rozdělit.

 

Každý si myslí, že je moudrý už tím, že zestárnul; jenom moudrost je věčně mladá.

 

Cena života roste, ale teprve ve stáří dosáhne výše  vašich dluhů.

 

Úspěch, toť váhy, na jejichž jedno rameno usedá štěstí a na druhé zpívající pták.

 

Rozdíl mezi optimistou a pesimistou není v propasti, jež je dělí, ale v kroku, který jsou schopni učinit.

 

Kdy se rodí bubeníci? Když rodičky běží do porodnice pod deštníkem.

 

Manželský svazek: mašle držící pohromadě vůni svatební kytice.

 

Příroda ustupuje, protože je moudřejší.

 

Cesta do sebe by měla být vždy jen zastávkou na cestě k bližnímu.

 

Manželství je hranol, který rozkládá radost na tisíce drobných starostí.

 

Žárlivost je milosrdná sestra nepříčetnosti.

 

Při rozvodu by měli říci své ne také oba svědci.

 

Nemůžeme jen platit láskou za lásku; chceme-li, aby svět byl lepší, musíme ji rozdávat.

 

Ručnice: vzpomínka na časy, kdy smrt ještě kosila ručně.

 

Hodinka nestačí k seznámení, snad proto nemá hodinový hotel tu nejlepší pověst.

 

Meziválečné období nazýváme pro jeho krátkost mír.

 

Také slovní zásoba papouška je plná citátů.

 

To přece není možné, že umíráček má také srdce.

 

Svobodu slova? Ano, ano, ano – všem papouškům.

 

Televize je již zcela neúnosná. Vrazi mají reklamu zdarma.

 

Člověk je jako přesýpací hodiny: tělo se plní a duše prázdní, až nás Bůh zase otočí.

 

Chraňme knihomoly – užitečný hmyz našich knihoven.

 

Kritika nese velkou zásluhu na tom, že nepíšeme všichni, a nejmenší na tom, že někteří píší dobře.

 

Občan, to zní božsky! Ale daňový poplatník?

 

Soudit lze jen s tolerancí, bez tolerance lze jen milovat.

 

Veselých ubývá – umírají smíchy.

 

I chybné kroky mohou být sedmimílové.

 

Na světě převládají pesimisté, protože za optimismus se platí.

 

Proboha, snad si ti, co zaplatili za pravdu, nemyslí, že šlo o předplatné!

 

Nejvíce práce se udělá za pět minut dvanáct; zbytek dne se už jen předělává.

 

Matka na otázky dítěte odpovídá, otec je zasévá.

 

Praní mozků končí věšením hlav.

 

I v tom nejmenším zrcadle se odráží velký vůl.

 

Se lží se daleko nedojde, ale žije se na vyšší noze.

 

Proč má flétna futrál? Aby neslyšela, jak vítr falešně fouká.

 

Hloupost vítězí, protože odzbrojuje.

 

Curriculum vitae moderního člověka: bankovní výpis.

 

Cílem informatiky je, aby se informace šířily stejně rychle, jako se šíří dezinformace.

 

Když se rozejdou koleje, tak vždycky ve zlém.

 

Reprezentativní žena patří všem, jen žárlivost je věrná manželovi.

 

Kritik je autor, který se ocitl na křižovatce – a začal řídit literární provoz.

 

Humor nevysychá, protože pramení z hory pláče.

 

 

 

 

Karel Sýs   /1946/

 

redaktor, novinář, básník a prozaik

 

 

K. ještě po deseti letech

 

 

K. jen intenzivně pomyslel na dámské poprsí, a v tramvaji se zvedl vítr, ženy si jaksi naráz zakryly výstřihy novinami a na plošině zamečela koza.

 

K. si stěžoval: „Víte, co mi řekla milenka? Miláčku, šetři mne, sloužím všem!“

 

„Nemohu dnes přijít,“ omlouval se K. z aktivu, „láska mne upoutala na lůžko.“

 

„Ptáte se, co je láska?“ polichocen rozumoval K. „Když vám šustot milenčina toaletního papíru zní jako praskot cukru pod patou andělíčka.“

 

„To je pěkná potvora,“ hodnotil K. paní H. „Její věrnost se zmenšuje se čtvercem manželovy vzdálenosti.“

 

„D. všecko prošustroval,“ posteskl si K. „A z jak podnikavé rodiny pochází! Jeho dědeček na velikonoce pojišťoval proti ukřižování!“

 

„To víte,“ bránil se K. hecování kolegů, „já ho vytáhnu, a cizina zas jednou ustrne nad českou malostí!“

 

„Víte, co je ráj? Když si poručím kávu s mlékem, a číšnice přijde s nahým prsem v šálku,“ snil K.

 

Kdykoli dostal nějaký básník Nobelovu cenu, K. to komentoval: „I básník může vydělat na dynamitu.“

 

K. radil na přednášce matkám, aby lezounům přišily na lokty a na kolena prachovky.

„Dítě za dopoledne  vysmýčí celý byt,“ volal, když ho matky vynášely na ulici.

 

Každý si myslí, že je Lordem Strážcem Tajné Pečeti, a přitom je (nanejvýš) portýrem u vchodu do vlastní prdele.

 

Teprve smrt rozváže nerozbornou  jednotu pravé a levé nohy.

 

 

Zdeněk Bednář    /1946/

 

hudební pedagog

 

Harakikirikí   x  Co na srdci, to na EKG

 

 

Pravěké sklo lze nesporně nazvat prasklem. Z hlediska praskla se však sklo vyráběné v současnosti jeví jako neprasklo.

 

Špendlíky jsou si tak podobné, že musejí být příbuzní.

 

Šnek je slimák, jenž částečně zabloudil v lesním rohu.

 

Vodovod: voda v rozvodovém řízení.

 

Vařené vajíčko neví, že uniklo osudu grilovaného kuřete.

 

Náš kohout spáchal harakikirikí.

 

Je odvážné předpokládat, že stará bota a mladý mravenečník někdy naleznou společný jazyk.

 

Co zmůžeme proti raketám země-země? Hovno-hovno.

 

Dnes už jsem si téměř jist,  že pravý úhel pro mě nemá takovou cenu jako pravá jalovcová.

 

Když se kácí vepř, létají řízky.

 

Futurologie se zvolna mění v rektoskopii.

 

Čumí jako vegetarián na zabijačce.

 

Sněžný muž je bytost stejně záhadná jako dvojitý Rittberger.

 

Byl tak chudý, že neměl ani vlastního strejdu.

 

Zrušíme-li všechny zbraně, máme naději, že se umlátíme čepicemi.

 

Díky kolektivnímu úsilí budíků byla zdolána noc a nastalo jitro.

 

Století po Bismarckovi: Politika je pokračováním války jinými prostředky.

 

Mladý skladatel se musí opravdu mnoho naučit, než je schopen napsat závažnou skladbu, která nikoho nezajímá.

 

Ženista, česky gynekolog…

 

Do stanice metra Dejvická přijel vyděšený rychlík Paříž –Praha.

 

Při výpisu  z účtu: Jsem váš zákazník, nebo vaše oběť.

 

Očima člověka se vesmír nedůvěřivě dívá sám na sebe.

 

Svět je jediné místo, kde můžete mít trochu soukromí. V nebi i v pekle je nabito.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jiří Olič  /1947/

 

básník, esejista,  redaktor a výtvarný kritik

 

        Velký strážce

 

 

Dobrý hasič

Hasič by neměl být nebezpečnější než oheň.

 

Dobrý herec

Opravdu dobrý herec umí zahrát i špatného herce.

 

Opravdu dobrý herec

Opravdu dobrý herec dokáže zahrát lavinu bez obětí na lidských životech.

 

Bez obětí

Bez obětí je herectví nemožné, s oběťmi nechutné.

 

Zdraví

Kouření dýmky míru škodí zdraví.

 

Léto

Létají-li do pokoje šípy, blíží se indiánské léto.

 

Nauka

Jazz se nedá naučit, ale ani odnaučit. 

 

Rychlost

Facka je vždy o něco rychlejší než policajt vyznávající lásku.

 

Vlakvedoucí

Přehlédne-li signály, zákonitě následuje napínavější část cesty.

 

Tao

Je-li každý začátek koncem a každý konec začátkem, je lépe končit.

 

Kladivo

Kladivo má důvody, o nichž hřebík neví.

 

Bubeník

Chybí-li bubeník na pohřbu, jsme ochotni myslet na nejhorší, zvláště ozývá-li se z rakve rytmický doprovod.

 

Růže

Růže se, bohužel, přespříliš často stávají svědky nechutných mileneckých scén.

 

Granát 

Granát se většinu času nudí.

 

Na honu

Motyka může, puška musí.

 

Čtverec

Zamilovaný čtverec připomíná kruh.

 

Druhé místo

Závodíš-li s lavinou, netěš se z pěkného druhého místa.

 

Doutník

Nabídne-li vám špion doutník, nikdy jej nedržte hlavní proti sobě.

 

Delfín

Špion maskovaný za delfína je hravější.

 

Oběť laviny

Švýcarské laviny jsou nejpřesnější.

 

         Cesta         

 Učitelé česající se na pěšinku ukazují skromnou sice, ale přece jen

 cestu.        

 

              Ledovec

 Z dobrého učitele je viditelná pouze 1/8.

 

Dobrý učitel

Dobrý učitel opouští potápějící se třídu jako poslední.

 

Křída

Hrozí-li, že tajemství školy bude prozrazeno, musí učitel spolknout křídu.

 

Večeře

Přijdou-li k večeři kostlivci, nikdy není dostatek příborů.

 

Život

Život smrtí nekončí, ale ani nezačíná.

 

Zdraví

Smrt škodí zdraví. Tak pravil Velký Strážce

 

 

 

Daniela Fischerová  /1948/

 

dramatička, filmová scenáristka, autorka rozhlasových her, esejů a próz

 

Nápady

 

Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, řekla lavina.

 

Věřil, že ho pustili ze řetězu. Ne. Jen prodloužili řetěz.

 

Jezdče, ztotožni se s koněm – a poletíš k cíli jako blesk.

Jezdče, ztotožni se s cestou – a nic ti nebude stát v cestě.

Jezdče, ztotožni se s cílem – a rázem není kam jet.

 

Dějiny myšlení jsou žalostnou přehlídkou předčasných závěrů.

 

Strašným omylem výchovy je dojem, že dětství je jen jakýsi trenažér opravdového života. Pravý opak je pravdou: dětství je život sám a to, co přijde po něm, je jen jeho brzdná dráha.

 

Dítě se vždycky skládá ze dvou lidí, většího a menšího. Ten větší je schovaný v tom menším. Zvenku vidíme jen toho menšího.

 

Bůh, ten velký desaterorista…

 

Aforismus je exhibice na co nejmenší ploše: skok o tyči na nočním stolečku.

 

Hodinky mládí se vždy předbíhají. Ale popostrčte je zpátky a celá budoucnost se opozdí.

 

Padesátiny jsou zlatá svatba se životem.

 

Čas je časovaná bomba, ukrytá pod naším sedadlem.

 

Příčina rozvodu: silná xantipatie.

 

Dokonalost se brání. Poslední metr před cílem měří deset metrů, ne-li víc.

 

Ovoce a názory jsou tvrdší nezralé.

 

Na kočičí ráj i myší peklo stačí jedna nebesa.

 

I malé zkreslení zpochybní celou pravdu. Na přibližné telefonní číslo se nedovoláme.

 

Dějiny lidstva: zatímco v nás padlý anděl klesá, opice se vzpřimuje.

 

S jídlem roste chuť. Bez jídla taky, dokonce rychleji.

 

Už by měl někdo napsat novou národní operu Kazi. Vize české budoucnosti z pohledu sestry, která se nepropíchla do vlády.

 

Ve svém dramatu každý hraje hlavní roli. Nad oponou je napsáno Já sobě.

 

Míru citu nechť neřídí cit pro míru.

 

Lidstvo díky svým schopnostem značně rozšířilo svoje možnosti. Jenže tyto možnosti už dneska přesahují jeho schopnosti.

 

Chceš mít ve všem jasno? Poraď se s mudrcem. Chceš mít ve všem zmatek? Poraď se s dvěma mudrci.

 

Láska: dvě zrcadla se odrážejí jedno v druhém. Obě se ptají: Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější? A odpovídají si: Ty.

 

 

Stanislav Minařík / 1948-1992/

typograf, publicista a básník

 

Bolehlav pijme na ex

 

Nelíbí se vám vaše žena? Vyměňte ji za dobrou knihu.

 

Ženě musíte ke knoflíku koupit nové šaty, k šatům auto, k autu dům… a k tomu si už sama najde jiného muže.

 

Kdo si neví rady sám se sebou, ten ať si pořídí děti.

 

Hledáním ztraceného času ztratíte čas, který jste dosud neztratili.

 

Když otrávíte všechny přátele, kdo vám pak přijde na pohřeb?

 

I fráze byla kdysi novou myšlenkou.

 

Myšlenka v pravý čas a na správném místě, to je jiskra v sudu střelného prachu.

 

Největším nepřítelem nových myšlenek je stará dobrá paměť.

 

Nejvíce toho namluví právě ti, kdo by měli raději mlčet.

 

Zdvořilost nám umožňuje vynadat lidem, aniž by si toho zvlášť všimli.

 

Teprve to, co člověk neumí, může dělat s láskou.

 

Je možné, že vlci, s kterými jsme vyli, nás také sežerou.

 

Čest vítězům, práci poraženým.

 

Člověk – velkolepý pokus přírody na cestě k sebezničení.

 

Moudrost, to je schopnost vidět svět a lidi takové, jací skutečně jsou, a nezbláznit se z toho.

 

Zlý člověk ubližuje nám, hodný sám sobě.

 

Černá reklama: Náš budík vás probudí k životu, i když už budete úplně mrtví.

 

Humor, to je vítězství ducha nad hmotou.

 

Jak je krásné neříkat nic a říci tím všechno.

 

Nejhorší je blbec, který je monumentální.

 

Upřímný člověk aby na potkání hned fackoval.

 

Štěstí, to je příliš náhod pohromadě.

 

Lenochu, překonej svou zamilovanost a opusť lenošku.

 

Řeč plyne, voda teče, ale víno zraje.

 

Nestačíte na práci? Zkuste to bez ní.

 

Překonej svou malost a postav sám sobě pomník.

 

Myslím si své, tedy jsem.

 

Bolehlav pijme na ex.

 

 

Lubomír Brožek  /1949/

 

básník, redaktor, malíř a publicista

 

        Úlety

 

Aforismus je sirkou v Hérostratově kapse.

 

Ucho je nádoba určená k vylévání srdce.

 

Nemám čas, čas má mne.

 

Vdech a výdech. To mezi tím… je život.

 

S egoismem k lékaři nechoďte. Je nevyléčitelný.

 

Domovem starých lvů je osamělost.

 

V mládí chytal lelky, v stáří tloukl špačky.

 

Velká lež se obvykle skládá z mnoha malých pravd.

 

Bílé noci jsou rozhodně mnohem vzácnější než černé dny…

 

Kolik nul se musí dát dohromady, aby to bylo spiknutí?

 

Štěstí nikdy nepochopí, proč zoufalství říká okamžiku věčnost.

 

Nahrajte si šťastný smích – jednou se vám může hodit.

 

Čím raději se ženy oblékají, tím déle jim to trvá. Ještě že totéž neplatí o svlékání.

 

Přistřižená křídla neudělají z muže anděla…Spíš záletníka.

 

Láska je jako horečka: Vážný důvod zůstat v posteli.

 

Láska je jako nedělní výlet s návštěvou drahé restaurace: Ve všední dny bude nač vzpomínat.

 

Láska je jako počasí: Dlouhodobé předpovědi jsou nejisté.

 

Je správné milovat svoje přátele. Milovat jejich manželky naopak správné není. Jen příjemné.

 

Když si spolu lidé nemají co říci, vždycky spolu ještě můžou jít do postele.

 

Opravdu se skvěle doplňovali: Co se jí nedostávalo na kráse, to jemu chybělo na rozumu.

 

Šeří se, ze stromu noci padají první zralí opilci.

 

Konečně se mu rozsvítilo v hlavě…Z bordelu, který spatřil, se už nevzpamatoval.

 

Některé divadelní publikum by si zasloužilo cenu Thálie už jenom proto, že vydrželo do konce.

 

Kritik je zvláštní druh čtenáře, který si přečte knihu jenom proto, aby v ní našel důvod, proč ji nečíst.

 

Neznám odpornější kýč než černé myšlenky lakované na růžovo.

 

Dobrá zpráva: Budoucnost je plně v našich rukou.

Špatná zpráva: Budoucnost je plně v našich rukou.

 

Nechytej ženu za slovíčka – má mnohem zajímavější partie.

 

Představa, že ztratím paměť, není tak hrozná, jako to, že by ji někdo našel.

 

Starosti zatěžují hlavu, pocty páteř.

 

Ve víně je pravda…, ale v kterém? Hledejme, bratři, hledejme!

 

Jak chutná moc? Odpovím vám lakonicky – jako vždycky: Moc.

 

V malých pravdách se rozcházíme, velké lži nás stmelují.

 

Stavěj vzdušný zámek tak, aby se v něm tvůj psychoanalytik cítil jako doma.

 

Mládí: Umění nechtěného.

Dospělost: Umění poznaného.

Stáří: Umění možného.

Smrt: Umění pro umění.

 

Pravda tu není od toho, aby byla laskavá: Od toho jsme tu my.

 

Z chlastu se dá zblbnout, ale z blbosti se nedá vystřízlivět.

 

 

 

Patricie Holečková  /1950/

 

obchodní referentka a výtvarnice

 

Polibky M(ed)úzy

 

Dobrá předsevzetí se rodí ze špatného svědomí.

 

Hazarduje se životem, kdo nikdy neriskuje.

 

Stížnosti na osud adresujme sobě.

 

Někteří lidé mají tak vysoké sebevědomí, že jim není možné ani polichotit.

 

I ty největší problémy by se daly vyřešit, kdyby nám v tom nepřekážela hromada malých.

 

Peníze lidi nekazí, pouze každému umožní lépe projevit svoji přirozenost.

 

Kdo nemá ideály, idealizuje si to, co má.

 

K čemu dnes nemáme dost odvahy, k tomu zítra nebudeme mít dost sil.

 

Léta nerozhodují. Rozhodují vteřiny.

 

Život je boj. Se sebou samým.

 

Existuje jediný způsob, jak získat čas. Neztratit ho.

 

Ty, kteří jsou opravdu první, nikdo nevítá.

 

Potlesk – nejjistější způsob, jak někoho umlčet.

 

Nejvíc si lichotíme, když se domníváme, že si upřímnosti ceníme víc než lichocení.

 

Ty, co necháme za sebou, máme pak proti sobě.

 

Nejlépe se učí na chybách těch, kteří se řídí našimi radami.

 

Špatné zkušenosti nám brání v získávání těch dobrých.

 

Ti, co nejdřív přemýšlí, než něco řeknou, se zpravidla už nedostanou ke slovu.

 

Kritika, na rozdíl od chvály, bývá vždy upřímná.

 

Nejdéle vydrží člověk bez vody. Když má co pít.

 

Čím víc hloupostí se v životě dopustíme, tím si připadáme moudřejší.

 

Mezi generacemi jsou rozdíly. Degenerační.

 

Každá generace se může o pokrok zasloužit tím, že v pravý čas odstoupí.

 

Manželství dokáže ze dvou rozdílných štěstí udělat společné neštěstí.

 

Používej cit s rozumem a rozum s citem.

 

Láska rozvazuje křídla. A svazuje ruce.

 

Láska je jediná nemoc, která se přenáší pohledem.

 

Budoucnost je vždycky tak krásná, a člověk musí celý život strávit jen v přítomnosti!

 

Životní optimismus pramení z přesvědčení, že nás už nic horšího nemůže potkat.

 

Šestý smysl neexistuje – říkají ti, co dovedou počítat jen do pěti.

 

Nejtěžší břemeno, které máme celý život na krku, je vlastní hlava.

 

Člověk chce jenom jedno – všechno!

 

Toužíte po změně? Změňte se.

 

Některé lidi nemůžeme vystát kvůli jejich nedostatkům, jiné kvůli jejich přednostem.

 

Neprodejní lidé v tržní ekonomice nemají žádnou cenu.

 

Slzy, které máme vyplakat, je lepší vypotit.

 

Vylepšováním špatného vznikne horší.

 

Vylepšováním dokonalého vznikne kýč.

 

Lidé bez vlastního názoru tvoří veřejné mínění.

 

Hlupáci mají štěstí. My buďme šťastni!

 

Kdyby bůh neměl monopolní postavení, nemohl by si dovolit vyrábět takové zmetky. 

 

Opakováním se blbec učí a chytrý blbne.

 

Dávám přednost živým myšlenkám mrtvých před mrtvými myšlenkami živých.

 

Díky tomu, že se neposloucháme, máme si pořád co říci.

 

Statečný je ten, kdo dokáže mlčet, když druzí mluví, a mluvit, když ostatní mlčí.

 

Lidé nejvíc pohrdají těmi, které přestali obdivovat.

 

Hlupák zůstane celý život hlupákem, ale blbec to vždy někam dotáhne.

 

Sebepoznání vede ke zjištění, že nejsme o nic lepší než ti druzí.

 

Naše špatné vlastnosti slouží nám, ty dobré - druhým.

 

Každý kdo stoupá nahoru, je přesvědčen, že roste.

 

Dobrý autor má hodně myšlenek, dobrá myšlenka má hodně autorů.

 

Blbec je člověk, který nedostatek inteligence kompenzuje nedostatkem charakteru.

 

Čím dál více lidí má méně, aby čím dál méně lidí mohlo mít více.

 

Kdo si nejlepší nechává na konec, je optimista.

 

 

Eduard Martin /1951/

 

básník, prozaik, dramatik, publicista, rozhlasový a divadelní scenárista 

 

Lov slov

 

Největším nepřítelem toho, co člověk miluje, bývá on sám.

 

Anděl strážný říká: Pověz mi, do jaké míry je někdo z tebe nešťastný, a já ti povím, do jaké míry budeš brzy nešťastný ty.

 

Štěstí se vábí na udici lásky.

 

Tělo je obálka, duše je dopis. Záleží jenom na dopisu, obálka je pomíjivá a nakonec bude jako ostatní prázdné obálky odhozena a spálena.

 

Vlastí moudrých je jediná země – láska.

 

Vykřičníky jsou bezcenné, pokud nestojí za něčím skutečně významným.

 

Nejvíc touží spojit svůj život s vykřičníky – nuly.

 

Lidé, kteří ničemu nevěří, umějí pojmenovat nicotu těmi nejvznešenějšími jmény.

 

Je hodně těch, kteří pro samé starosti o své boty si nevšimnou, kam vlastně jdou.

 

U každého lidského kroku číhá propast, jde s každým poutníkem. Někdy stačí jediná nevěrná šlépěj a celá dlouhá cesta se zřítí do propasti…

 

Kdo nechce žít ve tmě, musí svítit.

 

V některých dobách nelze získat uznání jinak – lze si je jenom vyhýkat…

 

Je mnoho těch, kteří křičí jenom proto, že neumějí myslet.

 

Budoucnost je jediný čas, ve kterém stojí za to žít.

 

Nejvíc vykonali ti, kdo do svého pluhu zapřáhli sen.

 

Kdo je nešťastný, ten by se měl zamyslet nad písní, kterou zpívá; možná právě v ní je důvod jeho zoufalství.

 

Jsme tím, čím se necháme oslovit…

 

Každá tma je předjitřní.

 

Tajemství úspěchu je jednoduché. Uvědomit si hranice svých možností a pak je překročit.

 

 

 

 Miroslav Huptych   /1952/

 

arteterapeut, básník, editor a kolážista

 

 

Hodinky  s  ohňostrojem

 

Kdyby měl Daidalos svobodu, nevynalezl by křídla.

 

Podzemní organizace mají nejvíce členů na hřbitovech.

 

Řekne-li vám žena, že si našla přítele, jen výjimečně to bude kniha.

 

Aby obhájil to, že mu leze do zadku, říkal: „Vyženu mu roupy z těla!“

 

Kati nemají smysl pro šibeniční humor. Znevažuje jejich práci.

 

Neberte si svá tajemství do hrobu. Při zmrtvýchvstání nemusí už nikoho zajímat.

 

I labutí klíny nás opouštějí… vzdychají stárnoucí básníci.

 

Když už nám přerostou problémy přes hlavu, můžeme se alespoň těšit z jejich chladivého stínu.

 

Řekli mu: Kopete si hrob.

Odpověděl: A co když studnu…

 

Nečtu tlusté romány – tloustne po nich mozek!

 

Do lásky slibované až za hrob se také nejdřív zahryznou červi pochybností.

 

Spřádal pavučiny snů a chytal do nich – anděly.

 

Sněte nejen se zavřenýma očima, ale i ústy!

 

Myslel jsem si, že jsem svého osudu strůjcem, zatímco jsem jeho šatnářem.

 

Z lidí tvárných jako vosk se nejsnadněji dělají svíce k rakvi svobody.

 

Některé myšlenky by se ani nedostaly do světa, kdyby kdosi nevykřikoval: Vyženu vám to z hlavy!

 

Kam uklidíš mrtvolu, až zvítězíš sám nad sebou?

 

Skryté rezervy mozku? – Kolečko navíc!

 

Kolo vašeho osudu může někomu posloužit jako  rezerva u jeho limuzíny.

 

Kdyby nám ženy byly věrné, byla by nouze o milenky.

 

Leckterý vodnatelný mozek se pokládá za studnici moudrosti.

 

Nuda je navštívenkou blba.

 

Když už se před nadřízeným plazíte, mohli byste alespoň syčet!

 

Kam ruka zákona nedosáhne, tam by ještě mohla dostřelit.

 

Opakování je matkou – papoušků.

 

Heslo kritiků: po nás potupa!

 

Básníku, nevař z vody, ale z krve!

A nezapomeň přidat kroupy a blesky!

 

Do literárního nebe vede cesta přes soukromé peklo.

 

Jeho slova padala na úrodnou půdu. Vyrostl však plevel.

 

Když jsi sražen na kolena, ještě to můžeš maskovat zavazováním tkaniček.

 

Neklesej na duchnu!

 

Rozdíl mezi šibenicí a stromem? – Na strom se můžeš pověsit sám, ale pro šibenici musíš uzrát.

 

Kompromis mezi srdcem a hlavou nelze dělat sekyrou.

 

To, co jsem uměl v mládí překousnout, musím umět nyní spolknout.

 

Kdy je člověk v nejlepších letech? – Dokud žije.

 

Pokud láska prochází žaludkem, je možné považovat ženské slzy za výtečný aperitiv.

 

Jste-li svou ženou přistiženi při nevěře, pořád ještě můžete být věrný svému psu.

 

Člověk má hodnotu pro ďábla. – Do nebe se musíme doprošovat.

 

Když mám v hlavě okno, možná tam mám i květiny.

 

Lež  bývá krásnější než pravda. Ženy často lžou nikoliv ze zkaženosti,  ale z pouhého smyslu pro krásu.

 

U koryta se nediskutuje.

 

Rána pod pás nás může zbavit toho, co nám leželo v žaludku.

 

Kdo v životě nic nepohnojí, ten také nemá právo očekávat slušnou úrodu.

 

Někdy je ráno ještě blbější než večer.

 

Paroháči se nedostanou do pekla. Vzbuzovali by v čertech komplexy.

 

Jakmile sundáte šampaňskému náhubek, zjistíte, že má vzteklinu.

 

Řekli mu, že má v hlavě o kolečko navíc. Odpověděl: „A přece se točí…!“

 

Člověk se má v životě pro něco zapálit. V krematoriu je už pozdě.

 

Básnířky nepotřebují křídla – stačí jim koště.

 

Z žabomyších válek se dělá kočkám špatně. – Z přežranosti.

 

Nic se nemá odkládat na zítra, slečno! – Šaty je třeba odložit hned!

 

Je smutné, když trpělivost přinese růže teprve až na hrob.

 

Když to jde s básníkem od deseti k pěti, raduje se, že bude mít konečně všech pět pohromadě.

 

Jenom hrobník má v náplni práce pomáhat nám do hrobu. Ostatní vyvíjejí nepatřičnou iniciativu.

 

Kdyby ženy nepodléhaly mužům, podlehly by zkáze.

 

Chraňte se peněz. Dokážou člověka tak zblbnout, že si navléká punčochu na hlavu.

 

Opakem kladení věnců je kladení vajec.

 

Nebožtíci by měli tři dny před smrtí pít už jenom čistý líh. – Aby lépe hořeli.

 

Upír je druh lidožrouta, který se dal na chlast.

 

Nacucané pijavice jsou jednohubkami upírů.

 

To by bylo k neunesení, po rozepnutí podprsenky - nahmatat činku.

 

Kdyby ti, co nás pomlouvají, měli víc fantazie, mohli bychom se stát slavnými.

 

Láhev je přechodným bydlištěm vína. Trvale se usazuje v játrech.

 

Odrostl z dětských střevíců rovnou do španělských bot.

 

Čiň dívce dobře a tchýní se ti odmění.

 

Ti, co se na nás dívají skrz prsty, představují si nás za mřížemi.

 

Bijte básníky! – kostmi jejich kritiků.

 

Bude na světě radostněji, až optimisté všechny pesimisty pověsí?

 

Vzdušné zámky nelze stavět z prdů.

 

Nebojte se vzdálit od svých zásad.  - Nebývají předmětem krádeže.

 

Podobali se sobě jako pukavec pukavci.

 

Chtěl ji vidět tak jak ji pánbůh stvořil. Když se mu podvolila, ztratil víru v boží existenci.

 

Rád hraje kuželky. Představuje si, že kácí modly.

 

Optimista? – I v želízkách si mne ruce!

 

Múzou básnířek je satyr.

 

Postupně, jak mu měkl mozek, tvrdly jeho rysy.

 

Když máš nůž na krku, neměl bys údivem kroutit hlavou.

 

Tolerantní muž nazývá přelétavou ženu – andělem.

 

Když se konečně dostal ke slovu, ostatní už byli u lizu.

 

Z dobráků od kosti může být možná také dobrý vývar.

 

Ke zlaté svatbě – zlaté parohy!

 

Výkon mozku se neměří v koních, ale v koninách.

 

Když se vám zdá, že vás život míjí, nastavte mu nohu.

 

 

 

Otakar Matušek  /1953/

 

elektromontér

 

 

Duše je perla

 

Moře dá zapomenout na kaluže, ne na studánky.

 

Nejvyšší horou světa je Golgata.

 

V každém pádu je zárodek letu.

 

V té knize bylo tolik bitev, že by si čtenář zasloužil žold.

 

Měl ideálů plnou šrajtofli.

 

Jsou pády, k nimž je třeba křídel.

 

Co platny na rozcestí sedmimílové boty?

 

Má knihovna, můj harém.

 

Dnes se dají brát vážně už jenom mystifikace.

 

Slovo: šek krytý tichem.

 

Jsou hlubiny dostupné pouze utonulým.

 

Bůh nehledá vítěze, ale spravedlivé.

 

Ne kapkou v moři, ale mořem v kapce.

 

Někoho změní roky na moři, někoho chvíle u studánky.

 

Každý odplouvá do své Indie, aby tam nalezl svou Ameriku.

 

JUDr. Franz Kafka: advokát osamělých.

 

Pro někoho je žena pramenem, pro jiného žízní.

 

Neunavil jsem se na cestách, ale na rozcestích.

 

Tady jsi doma, říká duše smutku.

 

Je snazší vstoupit ženě do osudu než do snu.

 

Básník ví, která perla, ale neví, ve kterém moři.

 

 

Lubomír Martínek  /1954/

 

prozaik, esejista, překladatel a fotograf

 

Doznání vynucené polehčujícími okolnostmi

 

 

 

Pro čirou radost z cizí tuposti zapomínám se zabývat blbostí vlastní.

 

Hledám pro své odpovědi co nejpřiléhavější otázky.

 

Mám se tak dobře, že než jsem si toho všimnul, tak jsem se málem uchlastal.

 

Je neuvěřitelné, co všechno člověk za jeden život stihne nevědět.

 

Nejsem na tom tak špatně, aby mi něco bylo svaté.

 

Protože svá nepochopení pečlivě pěstuji, mám jich slušnou sbírku. Čestné místo v  ní zaujímá nepochopení ctižádosti.

 

Narodil jsem se pod šťastnou, třebaže neobydlenou hvězdou.

 

To, že musím dýchat, není důvodem milovat zkažený vzduch.

 

Když už je samota běžnou součástí mého údělu, tak proč ji kamuflovat manželstvím nebo nějakým jiným spolkařením.

 

Když jsem vyšel z mateřské školky, spletl jsem si cestu.

 

Moje originální myšlenka napadla souseda a úplně jej rozcupovala.

 

Kdybych měl tři nohy, tak si stejně budu mýt jen dvě.

 

To horší mám stále ještě před sebou. Naštěstí, protože v opačném případě by bylo kam spěchat, milování by bylo otráveno nedočkavostí, siesta by byla zkažená netrpělivostí a posezení s přáteli obtíženo nervozitou.

 

Jedno z mála neštěstí, které mě potkalo, spočívá v tom, že si jsem stále méně snesitelný. Dříve se mi pitomci spokojení sami se sebou hnusili, dnes mezi ně patřím.

 

To by v tom byl čert, abych z tolika příběhů, zážitků, dojmů a zkušeností neudělal jedno slušné mlčení.

 

Vypadám jako blbec, protože se nehodlám dělit o své nejlepší myšlenky.

 

Vědomí vlastní blbosti kupodivu nijak neulehčuje, když se mnou někdo zachází jako s pitomcem. Možná ho dělá ještě hůře snesitelným, neboť se do mysli vkrádá podezření, že jsem byl odhalen.

 

Já na stranu chodím, já do strany nevstupuji.

 

Velmi nerad to přiznávám, ale pro úplnost je třeba dodat, že i v mém životě bylo období, kdy jsem nesnášel špenát.

 

Zjištění, s nímž si nevím rady: každá ženská mi už někoho připomíná.

 

Být optimistou, tak bych řekl, že jsme na dobré cestě, která špatně skončí. Být pesimistou, vyjádřil bych se obráceně.

 

Asi jsem skutečně nepoučitelný. Opět jsem dělal dvě věci zároveň: spal a při tom snil.

 

Těší mne žít v době, v níž se prostor zvětšil o mnohé ztráty. Jsem rád, že se nemusím zabývat hlasateli pekla a posledního soudu, třídního boje a dialektiky, angažovanosti a poslání. Mám radost, že dál přežívají v nových převlecích a přesto nemohou dělat pořádek v mých zmatcích.

 

 

 

Kamil Kovář  /1955/

 

básník, prozaik a novinář

 

Halabala

 

Je špatné, když se do vedení dostanou lidé s dlouhým vedením.

 

Otužilci mají v manželství výhodu – na stará kolena jim nevadí chladná manželka.

 

Více hlav – více blbosti.

 

Nejpřímější lidé? Kamikadze!

 

Může být tuctový člověk veselá kopa?

 

Nejvyšší umění /společenské/ taktiky: čnít, a přitom se nevyvyšovat.

 

Čím tupější člověk, tím ostřejší lokty.

 

Nejekologičtější stavba? Vzdušný zámek.

 

Jak omezit krvavé scény ve filmech? Zdražit kečup.

 

Za obětní beránky nejčastěji vybíráme…voly.

 

Proč se lidstvo chová tak hloupě? Protože veškerou moudrost uložilo do knih.

 

Lásku ženy nepoznáme podle doteků při milování, ale podle toho, s jakou pečlivostí žehlí vaši košili.

 

Vrazila mezi nás dva…svůj klín.

 

Dobrá nymfomanka i pro péro přes plot skočí.

 

Všeho moc škodí. I moci.

 

Nevěšte hlavy! Věšte celá těla!

 

Nejzbožnější přání bývají ta nejbezbožnější…

 

Vypůjčená tisícikoruna mívá mnohem menší hodnotu, než tisícovka, kterou vracíme.

 

Nejlepší daňová poradkyně? Ta, která vás naučí žít na cizí účet.

 

Odpouštějí-li se hříchy mládí, kéž by se promíjely i hříchy stáří.

 

 

 

Lech Przeczek /1961/

 

ekonom, básník, prozaik a překladatel

 

Střípky

 

Už jsme se smířili s tím, že je spravedlnost slepá. Mnohdy to však vypadá, že je navíc i hluchá.

 

Je zbytečné se schovávat před problémy. Ony si nás stejně vždycky najdou.

 

Údělem nul je tiše závidět vyšším číslům.

 

Byl jako bumerang. Vždycky se vrátil tam, odkud ho vyhodili.

 

Pro hlupáka nebude nikdy ráno moudřejší večera.

 

Lež má krátké nohy, ale umí strašně rychle utíkat.

 

Hrací automaty by se neměly nazývat výherní, ale spíše výběrní.

 

Pohlédnout do zrcadla často vyžaduje velkou dávku odvahy.

 

Lepší koruna v hrsti, než dolar na střeše.

 

Umění klást správné otázky je předpokladem pro získání uspokojivých odpovědí.

 

Je pravda, že méně bývá někdy více. U peněz to však neplatí.

 

 

 

 

 

 

 

Zdeňka Ortová   /1961/

 

knihovnice a autorka fejetonů

 

Dámská volenka

 

 

Někdy i otec myšlenky musí platit alimenty.

 

Všichni jsme ze stejného těsta. Jenom někteří déle kynuli.

 

Lidstvo se směje jen dvěma druhům anekdot – těm dobrým, a potom těm, které vyprávějí nadřízení.

 

Myšlenkové bohatství je jediný majetek, který nám nikdo nezávidí, neboť moudří lidé mají své vlastní a hlupáci je nepostrádají.

 

Našimi skutečnými přáteli nejsou všichni, o nichž si to myslíme my, nýbrž ti, kteří se za ně pokládají sami.

 

Přijdou-li na domluvenou schůzku ze tří mužů pouze dva – ztratí možnost si zahrát mariáš. Ocitnou-li se v téže situaci dvě ženy – získají možnost tu třetí pomluvit.

 

Žena, která po svém muži nikdy nechce peníze na parádu, má bohatého milence, žena, která je chce příliš často, ta se ho teprve snaží najít.

 

Kdo se neustále trápí kvůli maličkostem, není schopen rozpoznat skutečnou tragédii.

 

Neskládejte nikdy předčasně ruce do klína, zvláště není-li váš.

 

Je určitě příjemnější, zkazit si v posteli nevěrou pověst, nežli čtením oči.

 

Umět mluvit o všem je znakem lidí inteligentních, mluvením do všeho se vyznačují ti ostatní.

 

Záletný manžel je jako oko na punčoše. U obou záleží jen na ženě, jak daleko je nechá utéct.

 

Vrchol nedůslednosti: vegetarián spořící do prasátka.

 

Pravda se někdy chová jako striptérka. Čím víc se nám odhalí, tím víc za to musíme zaplatit.

 

Někteří muži vydělávají málo jenom proto, aby jejich ženy nemohly tolik utrácet.

 

Všichni jsme na jedné lodi, ale zdaleka ne všichni se vejdeme na horní palubu.

 

Jak málo zmůže  moudrost staletí proti přítomné hlouposti.

 

Největším nepřítelem některých žen je dobře seřízená osobní váha.

 

Na staré dobré časy se nejlíp vzpomíná s nějakou mladou zkaženou slečnou.

 

Rychlé kariéry lze nejsnáze dosáhnout šlapáním po žebříčku morálních hodnot těch druhých.

 

Zásadně lezl do zadku těm lidem, kterým se bál přijít na oči.

 

Smolař je muž, který jen jednou ženu svlékne a pak ji musí celý život šatit.

 

Definice nevěry: Tvrdí-li muž, že mu žena po sexuální stránce nerozumí, začne si hledat tlumočnici.

 

Nikdo není tak chytrý, aby nemohl vedle někoho jiného vypadat jako úplný hlupák.

 

Nejspolehlivější vysoušeč ženských slzí je malý kapesník či velká bankovka.

 

Striptérka je rozpolcená žena, která se za peníze elegantně svléká, aby se za tytéž peníze mohla elegantně oblékat.

 

Nejčastěji používaný způsob osobní hygieny je – hodit špínu na někoho jiného.

 

Věčnost není hloupá, to jenom hloupost je věčná.

 

Žádný průšvih neuhasíme tím, že nám vytečou nervy.

 

Pro vdanou ženu jsou nesnesitelné dvě věci: suchý krajíc a namazaný manžel.

 

Nudistická pláž je jediné místo, kde žena nemůže muži vyčítat, že nemá co na sebe.

 

Opije-li se jeden den muž do němoty, pak většinou druhý den mlčí manželka.

 

Jestliže je ve víně pravda, proč většina mužů po návratu z vinárny svojí ženě lže?

 

Jak rozdílné bývají cíle, když nastavuje svou hruď muž a když žena.

 

Výzva alkoholikům: když jste jako dělo, může si z vás kdekdo vystřelit.

 

Hlavu vzhůru drží za každých okolností jenom ten, komu je jedno, do čeho šlápne.

 

Ideální manželkou je žena, která má smysl pro humor…svého muže.

 

Muži dávají přednost výčitkám svědomí před výčitkami manželky.

 

Dobré víno  je jako dobrý aforismus. Obojímu je třeba napřed porozumět, neboť teprve pak je lze správně vychutnat.

 

Žabomyší válku může vyhrát jenom vůl.

 

Lepší je umřít smíchy, než žít plačky.

 

 

 

Školní perličky

 

Rozdíl mezi elektřinou a bleskem je v tom, že za elektřinu se musí platit.

 

Když padá hvězda, přeji si, aby na mne nespadla.

 

Deficit je to, co máme, když nic nemáme.

 

Běžec běhá proto, aby dlouho žil, a žije, aby dlouho běhal.

 

Kat byl v minulosti postavou opovrhovanou, asi jako dnes fotbalový rozhodčí.

 

Vinná réva se pěstuje odedávna, protože žízeň byla vždycky.

 

Ještě se nestalo, aby se letadlo nějakým způsobem nedostalo na zem.

 

V Normandii žijí tak tučné krávy, že dojí kondenzované mléko.

 

Když jsem měla lyže, neměla jsem odvahu. Když jsem měla odvahu, tak už bylo jaro.

 

Své rodiče dostáváme dospělé, takže jim nemůžeme vštěpovat své názory.

 

Hosté se mají doprovázet až ke dveřím, aby byla jistota, že už odešli.

 

Na televizi se dá koukat ze čtyř stran, ale ze tří stran není nic vidět.

 

Už jsem slyšel hrát orchestr bez dirigenta, ale ještě ne dirigenta bez orchestru.

 

Odvážným lidem končí páteř v hlavě, zbabělým na druhém konci.

 

Předpovědi počasí jsou vždycky správné, jenom datum někdy nesouhlasí.

 

Jsem zásadně proti posmrtnému životu. Chci mít aspoň po smrti pokoj.

 

    

 

 

 

Perličky ze soudních síní a předsíní

 

 

Celá rodina je odkázána na příjem otce, který však žádný příjem nemá.

 

V závodní kuchyni se vařilo dobře, takže je pravdě nepodobné, že by požár objektu založil někdo ze strávníků.

 

Jsme již oba staří, nic jsme neužili, a tak jsme si včera v šenku nafackovali.

 

Mluví velice ušlechtile, je značně vzdělaný a stále studuje nebo čte, takže mu všeobeně říkáme „ten blbeček“.

 

A.T. je můj nejlepší kamarád, který za mne vždycky v hospodě platí, a tak bych ho nedokázal okrást. Jestli to ale přece tvrdí, pak je to krysa a není hoden mého přátelství.

 

Šel jsem z hospody domů, on stál a chechtal se. Jelikož jsem nevěděl, zda se směje na mne či mně, nafackoval jsem mu, abych vyloučil nedorozumění.

 

Nikdo nikdy o něj nepečoval, jen policie se o něho zajímala od dětství.

 

Neměl jsem nic proti tomu, aby za mnou posílala do hospody plakat děti, sama tam ale chodit neměla. Mám dost měkké srdce a pro ženský pláč se hned peru.

 

Pane soudce, dokud mi říkal „prďochu“, tak jsem to bral, nejsem přece žádná fajnovka, ale říkat mi „podprďochu“, to už je i pod mou důstojnost.

 

Piju jen ze žalu, on se totiž vždycky nějaký najde.

 

Jestliže vyleze na strom a kuká, zve tím paní Š. na schůzku, nebo má v sobě dvacet piv a po třetím zakukání spadne.

 

Je pracovitý, pilný a vytrvalý, což se v jeho životě projevuje i v počtu nemanželských dětí.

 

Od rozvodu neustoupím, jelikož můj muž nemá žádný cit. Hlavně v pravé ruce.

 

Manželka mě někdy půjčí i některé své kamarádce, což mě, pane předsedo, značně rozčiluje, jak jistě laskavě pochopíte při své inteligenci.

 

Je zádumčivé povahy a radost ze života se u něj projevuje až po desátém pivu.

 

Chápe-li emancipaci tak, že si udělá svých deset dvanáctek a já se spokojím se šesti, tak je na omylu.

 

Na poškozeném  se nedá poznat, zda je opilý, protože tak vypadá, i když je střízlivý.

 

J.D. značně neupravený usnul v podnapilém  stavu na okrasném záhonu, čímž v ranních hodinách nijak nepřispěl k vzhledu obce.

 

V opilosti se nezná, často s prominutím sežere i mejdlo, a jak to tam pak vypadá, to by nedokázal  popsat ani básník.

 

Peníze jsem dával manželce všechny. O jejím hospodaření  svědčí nejlépe to, že za osm let manželství jsme se zmohli akorát na pět dětí.

 

Říkal jste, pane soudce, takhle ho odvést od pití  k nějakému koníčku. A tak jednou, když projevil zájem o rybičky, tak jsem mu koupila akvárium. Dlouho se na ně díval  a pak řekl: Krásný, bože krásný – ale kdyby tak bylo plný rumu!

 

Že se soudíme tak dlouho, mne taky mrzí. Snad by bylo nejlepší dojít ke smíru tím, že by tady pan odpůrce umřel.

 

Po vyučení pracoval jmenovaný jako kominík, protože chtěl roznášet štěstí.

 

Aby chodil plakat na hrob své ženy, proti tomu nic nemám, ale ať tam chodí střízlivý, aby ho našel. Válení se v kytkách na hrobě té mojí vrhá na nebožku špatné světlo.

 

 

 

Vážení truchlící a ostatní hosté

 

 

Loučím se s tebou i jménem drobného hospodářského zvířectva.

 

Narodila se a umřela. A to je, drazí přátelé, zákon přírody, proti kterému zatím nemůžeme nic dělat.

 

Zlá nemoc v něm hlodala, hlodala – až dohlodala.

 

Je dobře znám jeho kladný vztah k zemi – a ta se mu jistě odplatí tím, že ho nechá klidně odpočívat ve svém lůnu.

 

Byl tak prostý jako jeho rakev.

 

Prázdná sklenice nebyla smyslem jeho života.

 

Především se loučí s vámi, se svou manželkou a ze své rakve volá: Sbohem Jiřinko! A vy, drahá manželko, mu nyní poděkujte za všechny ty jistě přečasté projevy lásky.

 

Měla šest dětí, takže to jistě neměla se svým manželem lehké.

 

Velmi rád hrál v rohu prodejny  šachy. Tam se odehrávaly opravdové bitvy jeho života.

 

Na Prahu nikdy nezapomněl, protože Praha je věčná, nic v ní nepomíjí, nezaniká, živí se tam stále potkávají s mrtvými.

 

Jak tiše žil, tak tiše odešel a nebyl ani cejtit.

 

Milý příteli! Tys mnoho nestonal. A žel už nezastůněš.

 

Odchází od nás navždy, i když tu zanechává to, co jsme měli nejraději – svoji manželku.

 

 

 Literatura

 

 

Bernat, Jan: Opět několik dalších vět. Dolmen, Praha 1991.

Boček, Jaroslav: Zaříkávání diblíků čili Aforismy ze šuplíku. Svět v

                        obrazech, Praha 1991.

Brožek, Stanislav: Jadýrka. Nakl. neuveden, l992.

Brožek, Stanislav: Hrst jadýrek II. Nakl. neuveden, 1995.

Diviš, Ivan: Teorie nespolehlivosti. Torst, Praha 1994.

Dvořáček, Jaroslav: Kytička kopřiv. Kypr, Pardubice 1917.

Dvořáček, Jaroslav: Kytička kopřiv. Vyd. 2, změn. a rozš., Fencl 1925. 

Čapek, Josef: Psáno do mraků. Pražská edice, Praha 1993.

Čapek, Karel: Bajky a podpovídky. Čs. spisovatel, Praha 1970.

Fischerová, Daniela: Přísudek v této větě je podmět. Petrov, Brno

                                  1996.

Fontana, Ivan: Kostky v letu. Středočeské nakl. a knihkup., Praha 1989.

Fontana, Ivan: Lidské stíny. Petrklíč, Praha 1994.

Fontana, Ivan: Klobouk myšlenek. Petrklíč, Praha 1995.

Fousek, Josef: Fouskoviny. Pragoline, Praha 2000.

Fousek, Josef: Fouskoviny 2001. Pragoline, Praha 2001.  

Grym, Pavel: Uvěřitelná dobrodružství pana G. Nejmenší nezávislé nakl.,

                      Praha 1994.

Havlíček, Borovský Karel: Dílo I. Čs. spisovatel, Praha 1986.

Holub, Miroslav:  nePATRNĚne. Čs. spisovatel, Praha 1989.

Huptych, Miroslav: Názorný přírodopis tajnokřídlých. Čs. spisovovatel,

                                Praha 1989.

Jirásek, Jiří: U nás. Evropský kulturní klub + Česká expedice, Praha

                     1992

John, Jaromír: Nový Démokritos. Čs. spisovatel, Praha 1986.

Klíma, Ladislav: Vteřiny věčnosti. Odeon, Praha 1967.

Komenda, Stanislav: Jména podstatná a ta ostatní. Alda, Olomouc 

                                 1999.

Komenda, Stanislav: Občané a páni. Alda, Olomouc 1999.

Komenda, Stanislav: Předpověď v čase Býka. Alda, Olomouc 1999.

Komenda, Stanislav: Veřejné tajnosti. Alda, Olomouc 1999.

Komenda, Stanislav: Úvahy a aforismy křížem krážem. Alda, Olomouc

                                   1999.

Stanislav, Komenda: Když krev neteče. Univerzita Palackého, Olomouc

                                   2001.

Konrád, Karel: Postní krůpěje. Melantrich, Praha 1945.

Kubín, Václav: Mikrokaleidoskop. Čs. spisovatel, Praha 1983.

Kubín, Václav: Med a jed metafor. Čs. spisovatel,  Praha 1989.

Laub, Gabriel: Zkušenosti /+ Milan Růžička: Nevhodná slova.,Čs.

                        spisovatel, Praha 1967.  

Laub, Gabriel: Myšlení kazí charakter. Svépomoc, Praha 1991.

Lukáš, Jan: Aforismy. Rabasova galerie, Rakovník 1996.

Lukáš, Jan: Aforismy II. Rabasova galerie, Rakovník 1996.

Lukáš, Jan: Aforismy III. Rabasova galerie, Rakovník 1998.

Matušek, Otakar: Duše je perla. Žár, Otsrava 1997.

Minařík, Stanislav: Bolehlav pijme na ex.  Ježek, Praha 1998.

Muška, Ladislav: Amorek má mušku. Milan Horák, Ústí n. L. 1991.

Muška, Ladislav: Dovolíte, signore Giacomo? Kapucín, Duchcov 1998.

Muška, Ladislav: Postřehy. /též Poláček, J., Przczek,L./ . Luděk Kovář

                            - Gumruch, Praha 2000.

Muška, Ladislav: Co dům dal. Louč. Ústí n. O. 2001.

Neruda, Jan: Aforismy a dodatky. Odeon, Praha 1976.

Novotný, Milan: 777. Vlastní náklad, Praha 1999.

Olič, Jiří: Velký Strážce. Petrov, Brno 1995.        

Ortová, Zdeňka: Život tropí aforismy. Nová inspirace, Praha 1992.

Ortová, Zdeňka: Dámská volenka. Petrklíč, Praha 1999.

Petiška, Eduard: Věty o lásce, štěstí a umění. Labe, Brandýs nad Labem

                            1999.

Pick, Jiří R.: Pickantérie. Marsyas, Praha 1995.

Poláček, Josef: Postřehy /též L.Muška, L. Przczek/. Luděk Kovář –

                          Gumruch, Praha 2000.

Růžička, Milan: Nevhodná slova /+ Gabriel Laub: Zkušenosti/. Čs.

                         spisovatel, Praha 1967.

Sobotka, Jan: Aforismy z tehdy i nyní a možná i pro příště. Danal,

                        Olomouc 1999.

Suchý, Jiří: Větší lexikon pro zamilované. Klokočí a Primus, Praha 1990.

Suchý, Ondřej: Vlasta Burian na každý pád. Melantrich., Praha 1989. 

Světlík, Eduard: Umění, nebo život!? Marsyas, Praha 1992.

Sýs, Karel: K. ještě po deseti letech. Mladá fronta 1989.

Vojáček, Václav: Léčivé blbinky. Vlastní náklad, 1996.

Vymazal, František: Zrnka.  /1901,1902,1909/.

Vymazal, František: Psí filosofie. Praha 1908.

Vymazal, František: Poslancem snadno a rychle. Brno 1909.

Vymazal, František: Hobliny a piliny. Brno 1909.       

Vymazal, František: Nápady a výpady. Brno 1909.

Vymazal, František: Drobotina. Brno 1909.

Vymazal, František: Tisíc nových zrnek, Brno 1911. 

Zůna, Miroslav: Černé myšlenky. Nakl. neuveden, 1992.

Žáček, Jiří: Hovory s mým horším já. Čs. spisovatel, Praha 1990.

Žáček, Jiří: Noční motýli. Primus, Praha 1996.  

 

 

Výbory:

 

Česká přísloví – uspořádal Flajšhaus, V., doplním

Ftákoviny – uspořádal Mužík, J., Moraviapress, Břeclav 1999.

Jménem zákona, dopijte to pivo… - uspořádala Smržová, V.,

                        Vydavatelství Víkend, Praha 1993.

Mudrosloví národu slovanského ve příslovích – uspořádal Čelakovský, F.L.,  Lika Klub, Praha 2000.

Medicína v aforismech – uspořádal Káš, Sv., Maxdorf, Praha 1997.

Moudří stále mezi námi – uspořádal Jílek, J., Trizonia, Praha 1996.

Lidová rčení – zpracoval Zaorálek, Jar., Fr. Borový, Praha 1947. 

 

 

Pětsetkrát s Janem Werichem – uspořádal Chromý Z., Werichovci Zlín, Zlín

                                           1995.

Myšlenky 3-7 – Fin, Olomouc 1994-95.

Smějeme se době i sobě –uspořádal Vašák, P. a Žáček, J., Impreso Plus,

                                           Žďár n. S. 1994.

Školní perličky 1,2 – uspořádal Richter V., Fin, Olomouc 1994.

Vážení truchlící a ostatní hosté – uspořádal Muška, L., Fabio, Louny 1999.

 

 

 

 Ediční poznámka

 

Většinu zařazených maxim, sentencí, aforismů, metaforismů, bonmotů a výroků jsme převzali z vydaných knih, v několika případech jsme čerpali rovněž z časopiseckých publikací. Dalším pramenem nám byly rukopisy poskytnuté autory. Při výběru jsme se řídili pouze svým vkusem, jsme však přesvědčeni, že reprezentativní antologie českého aforismu v uspořádání jiných editorů by se od naší verze nemohla nijak zásadně odlišovat.

 

                                                          M.H., J.Ž.

 

P.S.

Pro případ nového vydání budeme čtenářům vděčni za každý tip či připomínku, na koho jsme při přípravě tohoto svazku zapomněli.