Černá slepice aneb Kterak se líhne bazaliček, jenž štěstí do domu přináší

Černá slepice aneb Kterak se líhne bazaliček, jenž štěstí do domu přináší

Lidové pověrečné texty, čáry, zaříkávadla a magické úkony.
Vybral a uspořádal Miroslav Huptych
Ilustrace - dvoustránkové - Zdeněk Ziegler, jednostránkové ilustrace - Miroslav Huptych.
Vydalo nakladatelství Československý spisovatel 1991

 

 

Černá slepice

aneb Kterak se líhne bazaliček, jenž štěstí do domu přináší

 

 

 

Lidové pověrečné texty, čáry, zaříkávadla a magické úkony.

 

Vybral a uspořádal Miroslav Huptych

 

 

Ilustrace - dvoustránkové - Zdeněk Ziegler,

jednostránkové ilustrace - Miroslav Huptych – zde použity pouze ilustrace MH

 

Vydalo nakladatelství Československý spisovatel 1991

 

 

 

 

 

 

 

 

 

OBSAH

 

1.  Těhotenství; porod a šestinedělí; dětský věk

2.  Nemoci a jich léčení; zaříkací formule

3.  Štěstí a neštěstí

4.  Pověry hospodářství se týkající

5.   Kterak lásku získati; svatba

6.  Smrt a hrob

7.   Myslivecké pověry a čáry

8.  Sladovnické pověry

9.  Pověry o věcech přírodních a živlech

10.  Poklad: kterak k penězům si pomoci; zámek zloděje

11.  Voda v podání prostonárodním; hastrman

12.  Uhranutí a uřknutí; strašidla, čarodějnice, duchové a jiné rozkřičené osoby

13.  Štědrý den

Doslov (Miroslav Huptych) Literatura

 

 

 

 

 

Těhotenství; porod a šestinedělí; dětský věk

 

 

Když jí těhotná mnoho chleba, bude mít dítě velkou hlavičku.

 

Žena těhotná nemá ani drůbeže, ani čehož jiného zabíjeti, prý dítě — poněvadž na ženu takovou vše dojem učiní, a ten i na dítě v těle mateřském se vztahuje — stane se ukrutníkem (sprostí říkají rabijákem) nebo taškářem, vůbec nemilosrdným, necitelným člověkem.

 

Svobodná matka má mít při porodu sáček s kuchyňskou solí, zavěšený kolem krku.

 

Když se kousek lůžka a pupeční šňůry po odpadnutí usuší a rozemele na prášek a tento se smíchá se solí ze sáčku a dá vypít s tekutinou otci dítěte, nebude pak chodit za jinou ženou a bude mít dítě rád.

 

Když porod dlouho trvá, mají se rozvázat všechny uzle a otevřít všechny zámky u skříní, aby se porod uspíšil.

 

Pupeční šňůra se má schovat do krabičky a každých sedm let prohlížet. Podle začáteční písmeny, kterou vytvoří, lze určit, co z dítěte bude.

 

Pověsí-li se zbytek pupečníku na vysoký strom, dosáhne děcko v dospělosti vysokých hodností.

 

Mělo-li děcko pupečník kolem krku, v dospělosti se oběsí.

 

Pupeční pahýl je třeba uschovat; když dítě začne chodit do školy, dá se mu rozvázat, a když se mu to podaří, bude se dobře učit.

 

Přehodí-li si šestileté dítě přes hlavu pupečník, který byl od jeho porodu schován, bude mít rovné zuby.

 

Babička klade dítě hned po narození na chvilku pod stůl, bude vždy poslušné a tiché.

Někde na ten stůl zatlučou, aby nebylo dítě lekavé.

 

Novorozenci se nechá oblízat obličej psem, aby dítě dobře vidělo.

 

Babička nadýchá novému vnoučkovi do krčku, aby brzy mluvil.

 

Někde maží novorozeně máslem, aby nebylo nikdy na těle poraněno; na hlavu mu sypou sůl, aby bylo moudré.

 

Dobře jest koupati novorozené dítko ve vodě z devíti studní zároveň se psem anebo s kočkou, nedostane souchotin.

 

Přijde-li na svět mrtvé dítě, hledí je všemožně k životu přivésti. Mezi jiným také toto se radí: „Nechť uřízne otec hlavu nově vylíhlému teleti, jde s ní na most a hodí ji přes svou hlavu do vody, potom ať spěchá neohlížeje se domů; najde dítě živé.“

 

Když se dítě narodí, babka se jde „ptát kmotrů" nesouc „radostník", láhev páleného.

 

Kde se uvolí jít za kmotry, vypijí radostník, sice ji pošlou o dům dále.

 

 

 

Kdo se na Rybách narodil, nebude dlouho mluviti, také v životě bude nemluvný a vlhké přirozenosti.

 

Pomažou-li se dlaně novorozence medem, bude se mít na světě dobře.

 

Děcku se má na hlavu nalíti kořalka, aby nemělo rezavé vlasy.

 

Když se děvčátko protáhne pánskými kalhotami, není nestydaté.

 

Aby dítě nezemřelo, má se darovati cizí ženě a podat jí je oknem z vlastního domu.

Tato je přinese dveřmi zpět a matce je prodá. Dítě pak jistě neumře.

 

Narodí-li se dítě „se zubama", bude věděti o pokladech a o všelikém neštěstí, jež státi se má.

 

Někde věří, že dítě, které si zuby při narození přineslo, bude můrou. Kdyby se takovému dítěti dalo do úst nejprve dřevo, chodilo by mořit stromy; dá-li mu však matka „píti“, bude mořit lidi.

 

Má-li dítě velký pupíček, ať vezme matka hůl žebrákovi a třikráte se jí pupíčku dotkne, zmenší se mu.

 

Některé dítě má při narození tzv. košilku, tj. jemnou blánu na vlastní kůži. Dítě takové bývá v životě šťastné; je chráněno před nemocemi, uhranutím a ničeho se neleká. Bába sejme obyčejně „košilku“ a zašije ji novorozenci pod paždí. Když dítě doroste je silné a nic mu neuškodí; železo ho neprotkne, koule střelná se po něm smekne, ba ani provaz, ani oheň, ani voda mu neublíží. Člověk takový sluje „fest"; kůže jeho ve hrobě nezpráchniví.

 

Poněvadž se věří, že Sudičky přicházejí teprve tu noc po krtinách a dojídají, co po hostech zbylo, nic se ze stolu nesklízí, aby přísných bytostí nerozhněvali a dítku zlý osud svou neopatrností nepřipravili. Místy také pivo na stůl uchystají.

 

Kdo si opatří štěpinu smrkovou, ve které jest suk, vyrazí ten suk a dá dřevo pod smutkovou vrbu na sedm dní do země, suk pak v ohni před sv. Janem Křtitelem spálí, může sudičky při určování osudu spatřiti, dívá-li se otvorem po suku.

 

Kde je více dětí v rodině, radí se, by novorozenec dostal jméno počínající písmenem Ž nebo X; máť poslední písmě v abecedě zabrániti, by manželé více dětí neměli.

 

Žena šestinedělka nemá choditi bosýma nohama; chodí-li, líbá čert její šlépěje.

 

Šestinedělka nesmí chodit bosá, protože čert tyto šlépěje vykrajuje a sbírá.

 

Nedělka, která pije kořalku, bude mít hezké dítě.

 

Přijde-li nedělka k zábavě, mládenci se jistě poperou.

 

Nedělka má spáti s punčochami, zlí duchové k ní nemají takový přístup.

 

Jde-li nedělka po západu slunce ven, skočí jí na záda hejkadlo, a bude jí křičet do uší tak dlouho, až ohluchne.

 

Šestinedělka nesmí vyjít s hlavou nepokrytou. Kudy chodí, tudy se mraky za ní ženou.

 

Když jde šestinedělka na louku, přijde bouřka a kroupy potlučou úrodu.

 

Slámou, na které šestinedělka leží, nesmějí se zuby dloubati, sice by vypadaly.

 

Nedala-li matka novorozeňátku do čtyřiadvaceti hodin píti, bude toto náměsíčníkem.

 

Nemodlí-li se kněz při křtu pozorně „Věřím v boha“, mluví dítě po celé živobytí

ze spaní.                                                           

 

„Nedělníček", tj. člověk v neděli křtěný, zná všechny tajnosti.

 

Které dítě na místě lžíce krmeno bývá vařečkou, to bývá hloupé a blbé.

 

Kojí-li matka dítě přes rok, je z něho k stáru člověk chlípný a hovící náruživostem.

 

Nemůže-li dítě spáti, leze matka čtvermo po světnici do všech koutů, říkajíc: „Hledám, hledám spaníčko tobě, milá Ančičko,“ což tak dlouho opakuje, až spaní nalezne, tj. až dítě usne.

 

Spolkne-li dítě chlup z kočky, zarazí si vzrůst.

 

Aby se ztracený spánek vrátil, dá hospodyně sukni, kterou na sobě měla, přes kolébku a hrnek s teplou vodou pod kolébku.

 

Zaťuká-li se dítěti na čelo, nejdříve se duše probudí.

 

Nemluví-li děti dlouho, mají se jim dáti skřivánčí jazýčky, hned se jim jazyk rozváže.

Má-li dítě ve zvyku píti vodu mezi jídlem polévky, bude i ve hrobě kašlati.

Plenky pro děvčátko se nesmí venku sušiti, aby se toto nestalo za svobodna matkou.

Pokud dítě zlobí, spadne na něj ze stropu koňská hlava.

 

Obdrží-li dítě do roka chléb od žebrácky a sní jej, bude brzy mluviti.

 

Když dítě dlouho nechodí, matka má vzíti potajmu hůl žebrákovi, když do stavení přijde — a dáti ji dítěti. To se hned vzchopí a bude choditi.

 

Navštíví-li žena s nemluvnětem sousedku, vezme vejce a klepe jím na ústa dítěti za tím účelem, aby brzo mluvilo.

 

Děti, které po někom plivají, musejí po smrti sliny v pekle z ohnivého talíře lízati.

 

Zlému dítěti se má vložiti kapraďdo obuvi: nezveda zabloudí v lese a pravé cesty nikdy nenalezne.

 

Stýská-li se dětem, mají si dát pod hlavu svazek provazů, — hned jim bude veseleji.

 

Které dítě bije rodiče, tomu ruka po smrti zčerná a z hrobu ven bude vyčnívati.

 

Chodí-li dítě dlouho v jednom šatě, uhostí se do něho zlý duch a provádí v něm své rejdy.

 

Když vychází měsíc, nemá se naň dítě dívati z podstřechy, jinak bude tlouci hrnce a nádobí vůbec.

 

Dítě nemá večer chodit k vodě, chodí tam „sekavá bába", která dětem nohy seká.

 

Které dítě na místě lžíce krmeno bývá vařečkou, to bývá hloupé a blbé.

 

Kojí-li matka dítě přes rok, je z něho k stáru člověk chlípný a hovící náruživostem.

 

Nemůže-li dítě spáti, leze matka čtvermo po světnici do všech koutů, říkajíc: „Hledám, hledám spaníčko tobě, milá Ančičko," což tak dlouho opakuje, až spaní nalezne, tj. až dítě usne.

 

Spolkne-li dítě chlup z kočky, zarazí si vzrůst.

 

Aby se ztracený spánek vrátil, dá hospodyně sukni, kterou na sobě měla, přes kolébku a hrnek s teplou vodou pod kolébku.

 

Zaťuká-li se dítěti na čelo, nejdříve se duše probudí.

 

Nemluví-li děti dlouho, mají se jim dáti skřivánčí jazýčky, hned se jim jazyk rozváže.

Má-li dítě ve zvyku píti vodu mezi jídlem polévky, bude i ve hrobě kašlati.

 

Plenky pro děvčátko se nesmí venku sušiti, aby se toto nestalo za svobodna matkou.

 

Pokud dítě zlobí, spadne na něj ze stropu koňská hlava.

 

Obdrží-li dítě do roka chléb od žebrácky a sní jej, bude brzy mluviti.

 

Když dítě dlouho nechodí, matka má vzíti potajmu hůl žebrákovi, když do stavení přijde — a dáti ji dítěti. To se hned vzchopí a bude choditi.

 

Navštíví-li žena s nemluvnětem sousedku, vezme vejce a klepe jím na ústa dítěti za tím účelem, aby brzo mluvilo.

 

Děti, které po někom plivají, musejí po smrti sliny v pekle z ohnivého talíře lízati.

 

Zlému dítěti se má vložiti kapraďdo obuvi: nezveda zabloudí v lese a pravé cesty nikdy nenalezne.

 

Stýská-li se dětem, mají si dát pod hlavu svazek provazů, — hned jim bude veseleji.

 

Které dítě bije rodiče, tomu ruka po smrti zčerná a z hrobu ven bude vyčnívati.

 

Chodí-li dítě dlouho v jednom šatě, uhostí se do něho zlý duch a provádí v něm své rejdy.

 

Když vychází měsíc, nemá se naň dítě dívati z podstřechy, jinak bude tlouci hrnce a nádobí vůbec.

 

Dítě nemá večer chodit k vodě, chodí tam „sekavá bába", která dětem nohy seká.

 

Když dítě snu nemá, večer si ho polož na ruku a jdi s ním k voknu, z kterýho by se mohlo k lesu hleděti, byť dosti daleko byl, řekni toto: „Diví muži, diví ženy, diví děti, vzali jste tomuto dítěti spaní, vemte mu zase nespaní. Navraťte mu zase spaní!“ A to potřikráte tak říci, naposledy říci: „Pán Bůh dej, aby pokojně spalo!“ Též lípěji bejvá, že zase spějí.

 

Dítě odstavené od prsu matčina v čas, kdy stromy kvetou, záhy šediví.

 

Kdo večer po modlitbě vykonané ještě něco sní, tomu spícímu smrt ústa oblize.

 

Do roka dítěti se nesmí stříhat vlasy, nýbrž mezi dvěma kameny se osekávají a nehty mu matka musí do tří let okusovati, sice v dospělém věku by se stalo zlodějem.

 

Když vypadne dítěti první zub, musí se ono postavit ke kamnům a přehodit vypadlý zub přes hlavu za kamna a volati: „Tu máš liško kostěnej, — dej mi za něj železnej.“

Liška mu dá potom zub pevný, který více nevypadne.

 

První zub dítěte má matka sníst, nebudou je zuby bolívat.

 

Nemá-li se dítě dlouho k chůzi, nechť je koupe matka v odvaru z pazourů volských, bude brzy běhati.

 

Kterému dítěti rostou vlasy vzhůru, to líže v noci skřítek na čele.

 

Slintá-li mnoho dítě, když mu rostou zuby, má mu matka otříti třikráte po sobě ústa špičkou kočičího ocasu; účinek je jistější, je-li kočka trojbarevná.

 

Odtáhne-li dítě oční klapky právě, když hodiny bijí, zůstanou mu tak odhrnuté po celý život.

 

Válejí-li se sedmi nebo osmileté děti po lnu, jsou pak hezké.

 

Jde-li dítě večer pro něco do stodoly, radí se mu, by třikráte zvolalo:

„Stodolníku bez brady, pujč mně sejto neb hrábí“ -

a duch mu neublíží.

 

Dítě nesmí plivat před žábou, nebo na ni, zvláště je-li na vodě, že by mu vyrostla na jazyku; podobná nehoda potká toho, kdo se žábou mluvil.

 

Dítě, které vybírá užitečné ptáky, utopí se ve hrobě, to jest, bude mít ve hrobě vodu.

 

Když chlapec chytí chrousta, prostředním prstem mu cvrnká do hlavy; po kolikáté ráně hlavička uletí, tolik let chlapec bude živ.

 

Nepokojný spánek jest znamením, že někdo děcku učaroval. Tu jest třeba, aby někdo z domácích odešel do dřevníku, zde vzal sekeru a několikráte jí udeřil na špalek. Když se tak stalo, vloží se sekera do kolébky a dítě bude spát jak dudek.

 

Aby se dítěti lépe zoubky prořezaly, musí matka tříti jeho dásničky psím zubem.

 

Nemoci a jich léčení; zaříkávací formule

 

 

 

 

Přepadne-li dítě psotník, položí matka přes ne levé křídlo z okna. Jest-li ten psotník k smrti, nepustí týrané děcko, jinak ale je opustí hned.

 

Od rýmy pomáhá, jestliže matka chytí kočku a připálí jí konec ocasu a dá ji nemocnému dítku k nosu — rýma pomine.

 

Lék proti psotníku: Vezmi z vepřové hlavy kosti, které jsou za ušima, usuš je a s kouskem cukru v hmoždíři utluc; prášek dej užívati dítěti, psotník pomine.

 

Dělají-li se dítěti vředy, má vzíti kousek chleba a snísti ho u hnojiště, vředy zmizejí.

 

Má-li dítě vyrážku na těle, nechť je matka tře v koupeli kůrkou chlebovou, kterou dá pak psu sežrati; vyrážka zmizí.

 

Matka zabalí dítě psotníkem neboli božcem stižené do „fěrtochu“, který měla na oddavkách; pak z něho ustřihne kousky, spálí je na troud, který postříkavši vlastním mlékem, dá dítěti píti; božec pomine hned.

 

Nemá-li dítě nemocné chuti k jídlu, sebere se z devíti mezí rozličné kvítí, uplete se z něho věnec a pověsí do komína, dítě brzy ozdraví.

Má-li dítě „oubytí“, zažehná se mu takto: Matka vyjde na křižovatku a říká třikráte:

„Mé dítě má oubytí,

nemůže ho pozbýti,

kdo touto cestou nejdřív půjde, pojede,

ať si to oubytí odvede“

 

Proti močení do postele: Vybere se hnízdo slepých myší, hodí se ještě živé do rozpáleného omastku, usmaží se česnekem a sní se.

 

Při pokousáni vzteklým psem se na ránu přiloží živá žába. Žába do rána zduří a ten jed vytáhne.

 

Sůl na Tři krále svěcenou dávají někde dětem do uší, by jim tam žádný škodlivý hmyz nevlezl.

 

Někde radí, aby nemocné dítě bylo vlečeno přes devět hrobův a v devíti vodách vykoupáno, pak ozdraví.

 

Zažehnávací formule proti škrkavkám: Ve jménu Otce i Syna i Ducha sv. (Při tom dělá zaříkávač kříž na čele, rtech a prsou nemocného.)

„Leží sv. Job v hrobě,

má deset škrkavek v sobě,

ty žádnému neškodily,

by tomuto nemocnému (jméno křestní)

taky neuškodily. Od devíti k osmi,

od osmi k sedmi atd.

Od jedné k žádné... Vy škrkavky, usedněte,

popukejte, neškoďte a neubližujte N-ovu tělu!“

 

Zaříkání božce: Malému dítěti takto lekuj na psotník: „Šelt je božec s božicí s tou cestičkou kolejičí. Potkala jeho milá matička Boží: Kdež ty jdeš, božce s božicí, s tou cestičkou kolejičí? — Jdut já tamto k tomuto (k této) N., do jeho těla, jeho kosti lámati, jeho žil natahovati, jeho tělo trápiti a sužovati. — Božce s božicí, nechej toho na pokoji. Jdi ty tam na hory, na lesy, na skály, na moře, v moři písek přesejpej a vodu přelívej, na lesích dříví přetloukej, na horách skály, kamení přelámej, tohoto (této) N. na pokoji nechej. Toho mi dopomáhej atd.

 

Léky proti škrkavkám se musí podávat ve středu a v pátek, poněvadž mají v tyto dny otevřenou hubu. Ve středu jdou škrkaje kupředu, v pátek jdou nazpátek.

 

Kdo si chce pomoci od ječného zrna, ať otevře truhlu a oko přiblíží k otvoru, ať třikrát víko truhly přivře, tak aby vzduch z truhly vanul na oko.

 

Když je dítě „nanicovaté“, má housenice. Vykoupej dítě a pak mezi lopatky nasyp trochu žitné mouky, kterou roztírej po zádíčkách. Tímto způsobem se housenice vytřou.

 

koho bolívají zuby , ať jde na hřbitov a popíchá si dáseň kosti umrlčí, pozbude bolesti zubův, ale horší jest, že brzy mu vypadají jako tomu, kdo si je třískou z rakve popíchal.

 

Kdo na Velký pátek před východem slunce chodí kousat do mezníků, toho celý rok zuby neboli.

 

Na Velký pátek se roznášejí do osetých polí křížky, najde-li někdo takový křížek od Velkého pátku, zdvihne ho zuby ze země a běhá s ním, až mu vypadne, nedostane celý rok bolení zubů.

 

Na Štědrý den umyje se všechno nádobí, co ho je v celém domě; pak se tou vodou vypláchnou ústa za tím účelem, aby zuby po celý rok nebolely.

 

Sni-li někdo ovoce ze stromů na hřbitově rostoucích, tomu zuby vypadají.

 

Kdo chce, aby ho zuby nikdy nebolely, ať vezme třísku ze stromu, do kterého z jara hrom udeřil, udělá si kartáček na zuby a jím si čisti zuby.

 

Při první bouřce z jara si klekni a polib třikráte trávník, aby tě zuby nebolely.                                                                                  

 

Komu vypadávají zuby, vytrhej si několik vlasův a zakopej pod strom čerstvě z jara, tedy ti zuby zase vyrostou.

 

Toho nebudou zuby boleti, kdo si jeden vytrhne a hodí ho do ohně.

 

Koho zuby bolí, ať si na ně přikládá jahodové listy a bílé péro holubí, to pomůže.

 

Chceš-li se zbavit bolesti zubů, vezmi větvičku z olše, dej ji na bolavý zub, potom jí tluc o zeď a říkej: „Jdi pryč ode mne zlý duchu, a zažeň bolení zubů!“

 

Kdo na Boží hod velikonoční jde k potoku a ze dna jeho zuby vynese kamínek, pak když vodou z potoka se umyl, kamínek přes hlavu hodí, jest po celý rok chráněn od bolení zubů.

 

Aby zuby nikdy nebolely: Vykopej před sv. Janem Křtitelem bedrník, rozštípni ho, na Velký pátek jdi do kostela, a když budou čísti pašije, oblož si tím bedrníkem zuby a přes celé pašije hleď do jednoho místa, přitom se modli zpaměti; zuby tě nebudou nikdy boleti.

 

Když z jara prvně zahřmívá, tak dlouho drž mezi zuby kus železa, až přestane hřmít. Zuby tě bolet nebudou.

 

Tomu vypadají zuby, kdo vida žábu skákati nezavře rychle ústa. Žába mu zuby sečítá.

 

Kdo má zub vyžraný (vykotlaný), vezmi židovské třešně a vosk, udělej z toho kuličky, polož je na žhavé železo, přiklop hrnkem, jenž ve dně dírku má, a pusť si páru trychtýřem do uší; červíci ze zubů vypadají a bolest uleví.

 

Kdo vytržený zub zavrtá do kříže náhrobního na hřbitově, před bolením zubův na vše časy se ochrání.

 

Vytržený zub se má zastrčiti do myší díry. Pak nikdy zuby nebolí.

 

Když někoho bolí zuby, má zažehnati bolest těmito slovy: „Pane Bože, udělej tomuto zubu, jako támhle tomu dubu!" Při tom se ukáže na strom, do něhož hrom uhodil.

 

kdo má zimnici, vezmi prázdny hrnec, jdi s nim před sluncem východem na rozcestí, tam jej poklop a pryč utíkej. Kdo první do toho hrnce kopne, dostane zimnici, a ten, kdož jej tam dal, jí pozbude.

 

Kdo se obává zimnice, hmatej kolem sebe, a co uchopíš, přibij hřebíkem na stěnu; zimnice se nedostaví.

 

Zimnice přejde také, vypije-li nemocný vodu, kterou byla polita klika u hospody, a to potřikráte uvnitř a potřikráte vně světnice.

 

Někde vycházejí na Velký pátek do zahrady, kleknou pod strom a říkají:

Dnes je Velký pátek,

bude velký svátek!

Pán Ježíš nese kříž, pod ním se třese.

Pilát se ho ptá: „Pane, zdali je ti zima?"

Pán Ježíš praví: „Mně zima není a nebude,

kdo tuto modlitbičku přeříká,

na zimnici stonat nebude.“

 

Kdo si chce pomoci, oblékni bílé prádlo a svlečenou košili v určitý čas v noci hoď přes střechu. Podaří-li se to na první hod, zbavíš se zimnice, musí-li se házení opakovati, pomine zimnice po čase. Mezitím nesmíš se objevit venku; duchové číhajít venku a mstí se, že nemocný mocí chce zbaviti se jich.

 

Nemocný polož se pod třešni (srdcovku) nahý v noci a zády ke stromu obrácen setřes rosu na sebe, ostane tě zimnice.

 

Má-li někdo bramborovou polévku, ať vezme kočku, aby s ním jedla, nebude míti nikdy zimnice.

 

Lehni si od hodiny 11. — 12. před polednem a od 1. — 2. odpoledne na zahradu celý nahý, tam kde slunce nejvíc pálí, zimnice pomine.

 

Nemocný vymočí se do skořápky od vejce a ta se do komína na niti zavěsí; až moč vyschne, zimnice odejde.

 

Napiš na dvéře u domu, kde nemocný bydlí, buď můří nohu, nebo slova: „Zimnice nechoď k nám, N.N. není doma, šel na hory (nebo do lesa)“; nemocný ať vzdálí se na několik dní.

 

Má-li děvče zimnici, má běžeti třikráte kolem rybníka a vhoditi do vody poprvé kousek chleba, podruhé vřeteno a potřetí kousek Inu; tím se zimnice, která má sídlo své ve vodě, zdrží, nemůže včas přijíti a pomine.

 

Trusem vlaštovky, která sedá na kostelní věži, možno vyléčiti zimnici.

Vlij zimnicí trápenému ve spaní hrnec studené vody na hlavu. To pomůže.

 

Pavučiny, zvláště pokoutníka domácího, jsou dobrým lékem proti střídavé zimnici.

 

Proklepáme-li je řádně na rákosové židli nebo na drátěné síti, prachu zbavíme, pak okrouhlým sekáčkem jemně rozkrájíme, máslem promícháme a na chléb namazané v určitých lhůtách pojídáme.

 

Zaváže se žába do klůcku a dá se nemocnému nositi na holém těle po čtrnáct dní; posledního dne hodí se žába přes hlavu do rybníku a zimnice pomine.

 

Jdi do třech hospod, nech všudy trochu piva ve sklenici; kdo se z kterékoli sklenice napije, na toho tvá zimnice přejde.

 

Cítí-li nemocný, že zimnice naň přichází, uváže si víšek ovesné slámy kolem krku, běží k bezovému keři, zatřese jím třikrát a po třikráte říká:

„Beze, beze, beze,

zima na mne leze,

a až ze mne sleze,

na tebe pak vleze.“ Pak skáče po jedné noze domů.

 

Od zimnice lze pomoci takto: Nesou nemocného na dvou povříslech hlavou napřed někam ke křoví. Když ho odnesou až nad keř, nemocný musí vyskočiti z povřísel a utíkati domů. V témž okamžiku nosiči pustí obě povřísla na keř a utíkají též; zimnice s povřísly na kři uvázne.

 

Vezme-li se chrobák, jenž leze ze svého obvyklého místa od vesnice nebo města, do holé ruky, zaváže-li se pak do klůcku a pověsí se pak na krk nemocnému zimnicí — ale nemocný nesmí o tom věděti —, nemoc zmizí po některém čase.

 

Chyt žábu, uměj ji, dej do džbánku piva a pak podej nemocnému, aby pil. Nemocný přichýlí džbánek a žába mu skočí do očí — leknutím tím člověk bude zbaven zimnice.

 

Zatloukání zimnice do topole. Zaříkávač vyvrtá nebozízkem „latovníkem" dírku do topole, nemocnému dá do levé ruky hřeb (latovák), do pravé sekyrku a pošle ho, aby latovák do vyvrtaného otvoru zatloukl. Maje hřeb do dírky vstrčiti, nemocný musí ho dříve přes ústa táhnouti, aby zimnice naň se upoutala; potom jej rychle zastrčí, sekerou zarazí, a neohlížeje se odkvapí.

 

Kdo má zimnici, ať sní lichý počet mladých myší.

 

Kdo má zimnici, nechť si vyprosí u kupce tři mandle. Na každou napíše jednoho sv. tří králův a udělá znamení kříže. S těmi mandlemi nemocný jde do kostela, pomodlí se třikrát otčenáš a třikrát zdrávas; po každé modlitbě spolkne jednu mandli. Když se všemi mandlemi je hotov, pomodlí se k závěrku jednou Věřím v Boha a běhá pak po mezích, až pot se dostaví.

 

Chyť před sv. Jiřím krtka nebo hada, stáhni zvíře a nos kůži po devět dní kolem krku.

 

Chyt velkou myš a dones ji pod postel nemocného. Tím nemoc přenese se na zvíře. Dá-li se myši něco mlsati a pak se pustí, přenese studenou zimnici na ostatní myši a ty vyklidí se téže noci z domu a nevrátí se, až někdo z toho stavení opět onemocní.

 

Přichází-li na někoho zimnice, nemluv k němu, doveď ho pod komín, udělej čárku křídou nad sopouchem a řekni: „To je ponejprv!" A přišla-li by ještě jednou, zase udělej čárku a řekni: „To je podruhé!“— pak již se zimnice neobjeví.

 

Kdo má zimnici, má se zachovati jinak, když přichází dříve horkost, než když přichází dříve zima. Kdo má dříve zimu, ať pošeptá oslovi do ucha, že ho ještěrka uštknula. Nemá-li osla, ať napíše na pergamen: Aba, katabra, lepla — a pověsí si tento pergamen na krk. Zimnice se lekne a odejde.

 

Na koho přichází dříve horkost, ať utrhne z jara prvnímu chroustu hlavu a tělo rozkousá; pak na Květnou neděli ať sní tři svěcené kočičky a polkne první fialku i s lupením — zbaví se zimnice.

 

Kdo při česání počítá jablka, dostane zimnici.

 

Z devadesáti devíti vrb utrhni po lístku, všechny lístky usuš, rozmni na prášek a natřikrát polkni; to vyhojí nejtěžší zimnici.

 

Uřízne-li zimnicí postižený hůl z vrby a jde do kostela, postaví hůl v koutě a po mši sv. vyjde druhými dveřmi z kostela (bez holi), zimnice do třetího dne pomine; však kdo hůl vezme, dostane zimnici.

 

Hospodyně udělá z konopí tři koule, v které jsou tři kousky různě zbarveného sukna, tři třísky z rozličných prahů a deset čoček zabalených. Koule se spálí na uhlí a kouř se pouští nemocnému do ucha. Tím se zimnice vyžene.

 

Nemocný zimnicí jde časně ráno, dokud jest rosa, a stříká si bezovou větvičkou rosu do obličeje, to pomůže.                

 

Jdi do lesa před východem slunce, vyhledej hnízdo slučí, vezmi mládě a měj je po tři dny u sebe. Po třech dnech jdi do lesa a pusť sluku; pozbudeš zimnice.

V obyčejném bodláku jest červ, kdo červa toho polkne, nedostane zimnici.

MÁŠ-LI  žloutenku, nahlížej do kolomazi, do kalichu nebo zlatého koflíku, nos zlatý prsten na krku nebo pí z mrkve vydlabané.

 

Kdo trpícímu na žloutenku nenadále plivne do očí, vyléčí jej.

 

Proti žloutenici prospívá dobře naříznouti nemocnému břitvou špičku nosu.

 

Kdo se dívá potmě do zrcadla, dostane žloutenku.

 

Z velké lítosti vzniká žloutenka.

 

Proti žloutence: Mužskému dej tři bílé blechy od ženské a ženské tři takové příživníky od mužského, aby o tom nevěděli. To pomůže.

 

Aby se žloutenka lekla a uprchlá, dej nemocnému notný pohlavek.

 

Pij vodu, ve které byl 24 hodin zlatý prsten nebo dukát. Pomůžeš si.

 

Kdo se potře z jara žlutým housetem (bánětem), zbaví se žloutenky.

 

Kdo má žloutenku, ať si jde lehnout do konírny, když se kydá hnůj, to mu pomůže.

 

Kdo má žloutenku, uvaž si živého lína (ševče) na holý týl a nos ho po celý den. Lín, který při tom zahyne, sežloutne úplně. Pak ho vhoď do tekoucí vody, kde s ním odplave i žloutenka.

 

bradavice zaženeš, potíráš-li je kouskem cibule, když měsíce přibývá; cibule se pak zakope na místo, kam žádná myš nepřijde.

 

Kdo má bradavice, potři si je třikráte dolů tučným masem hovězím a to pak zakopej pod okap; jak maso hnije, tak se bradavice tratí.

 

Kdo má bradavice a chce zbaviti se jich, jdi za soumraku na místo, kde žáby křičí, a srpem anebo kosou do nich sekej. Pak si potři bradavice krví, jež na srpu nebo kose zůstala, a zbavíš se jich navždy.

 

Chce-li kdo zprostiti se bradavic, hleď v čas, kdy měsíc vzhůru jde, v podvečer naleznouti plže, jehož nesmíš však zúmyslně hledati, ale na náhodu dáti; tímto plžem potři bradavice a polož jej mezi dva kameny, aby nemohl odlézti. Jak tento bude usýchati, budou se bradavice ztráceti.

 

Máš-li bradavice, snadno se jich zbavíš: dotýkej se jich penízem a peníz vyhoď oknem, kdo jej zvedne, na toho přejdou tvoje bradavice.

 

Kdo najde myší hnízdo, v kterém je lichý počet slepých mláďat, ať rozmačká levou rukou všem hlavičky, pozbude bradavic.

 

Bradavice se mohou vypichovat vraním brkem, které bylo nalezeno v poli v době, kdy zvoní hrany. Kdo má bradavice, ať se obrátí k východu slunce a brkem třikrát bodne do každé bradavice: „Hrany zvoní, nevím komu, bradavice, jděte dolů!“ Ale brko nesmí být drženo v holé ruce a po zaříkání se musí odnést na místo, kde bylo nalezeno.

 

LOUPÁNÍ NEB STŘÍLY V HLAVĚ ZAHÁNĚJÍ SE takto: Na mísu se nalije vody asi na dva centimetry, na dno se položí nůž, přes něj křížem vidlička, na tu druhý nůž zase křížem. Nemocný dá hlavu nad mísu tak, aby brada se dotýkala vody. Zažehnávačka vezme do ruky oves a tře čelo nemocnému se slovy: „Stříle, střílovci, jděte na vrchy, nad lesy, na trní, na skály, na zelenou louku, tam jsou tři studnice, v jedné jed, v druhé med, v třetí mléko; tam se naleptejte, nachloustejte a mému tělu pokoj dejte! K tomu mi dopomáhej Bůh Otec, Bůh Syn, Bůh Duch sv.“ To se opakuje potřikrát a dodá se amen.

 

Jiné říkání jest:

„Šel ouřk s oustřelou, s svým synem, svou dcerou šly kolem Alžbětinýho sadu. Vyšla k nim sv. Alžběta: Kam jdeš ouřku s oustřelou?

—  Já jdu kosti lámati, žíly trhati, krev píti. —

— Jdi na skály, na hora; skály lámej, mech trhej, vodu pí a té osobě pokoj dej!“

 

A JEŠTĚ JINÉ ŘÍKÁNÍ: Šel Kristus Pán po zelené louce, potkal tam oustřelata. — Oustřelata, kam jdete? — Do N. (zde řekne se jméno osoby, jež na oustřely trpí). — Do jeho těla nechoďte, jeho tělo nesužujte, jeho krve nepité a jeho kosti nelámejte. Zdaliž byl určen popředu neb pozadu, zdaliž bylo z muže nebo z ženy, z mládence nebo panny; ani z muže ani z ženy, ani z mládence ani z panny nebuď zbouření. Jděte do moře, tam hrabejte, tam píchejte a tomu člověku pokoj dejte. K tomu mi dopomáhej atd.

 

Nebo:   Vysejpám vás, oustřele, z ty hlavy, z toho mozku, z očí, z těch zubů a z celého těla. Jděte pryč a jděte

se pást na zelenou louku, jako se židi pásli,

když Pána Ježíše křižovali. K tomu mně dopomáhej...

Napotom sejme zažehnávačka krajáč z hlavy a ukáže nemocnému: kolik ovsů padlo ke dnu, tolik střílů že se ztratilo, a kolik jich ještě na povrchu vody, tolik jich ještě má. Potom si nemocný vyplákne tou vodou třikrát ústa a zase ji na mísu vyplivne. To se dělá každý den tak dlouho, až bolest přestane.

 

Starý hřib na uši přiložený zahání „ústřele“.

 

Kdo má slabou pamět: Vezmi tři raky, roztluc a na temeno přilož!

 

Kdo upeče srdce vlaštovčí a sní je s medem, bude míti dobrou pamět.

 

Vezmi z jalovice žluč, potři sobě čelo a ihned vše pochopíš.

 

Vlož ruku do vody růžové a pomaž hlavu svou: co budeš chtíti, budeš hned věděti.

 

Koho raní mrtvice, dej mu pod nos napálenou tkanici od modré zástěry a uzdraví se.

 

Má-li někdo padoucí nemoc, užij následujících prostředků: Spal košili svou na troud. Nebo ať nemocného, když padne, sešlehají čerstvými vrbovými pruty.

 

Když někdo vidí poprvé v životě člověka záchvatem padoucnice stíženého, má mu dát (praštit) tím, co právě drží v ruce — to mu pomůže.

 

Opatří-li si člověk postižený padoucnicí černou slepici a vypije z ní teplou krev, pozbude nemoci.

 

Kdo jí slepici, sáhni si do očí a podívej se do zrcadla, přejde tě každá oční nemoc.

 

Kdo jedl maso ze slepice a sáhne si do očí, dostane „slepičí mlhu"; podívá-li se však sítem na ovce, zbaví se nemoci té.

 

Račí oči jsou hledané v tom případě, když někomu spadne něco do oka.

 

Roztlučené oko račí vyčistí vše v krátké době. Ten, kdo si vloží celé oko račí do bolavého oka, vyčistí mu je dozajista.

 

Kdo má cink na oku, ať vejde do domu, kde leží umrlé nekřtěňátko, a rubášem jeho ať vytře si oči. Z které strany vytírá, z té počne se cink ztráceti. Znamenej, že ani vycházeje, nesmí promluviti ani koho pozdraviti, ani otázky odpověděti.

 

Zažehnávání živých vlasů v očích. Udělá se z dvaceti devíti klasů jarního žita štětička, která se vypere ve vlažné vodě. Nyní se přidá k oku nemocnému a zaříkávač jmenuje osobu dotyčnou jménem, řka: N.N. ty máš živé vlasy v očích. Já je tam nenechám, já je ven vyříkám.“ To se opakuje třikráte, a potřetí doloží se: Zažeň vás Bůh Otec, Bůh Syn i Bůh Duch svatý. Amen“. Oko se nyní potře rozehřátým voskem, na který se živé vlasy z oka zachytí.

 

Má-li kdo bolavé oči, ať si je ráno před umytím potírá rosou s oken zapocených, a zbaví se bolestí.

 

Kdo má špatný zrak, vytři si prvním kvítkem, jež spatříš, oči, a zrak se napraví.

 

Když bolí někoho oči, má provléknouti myši skrze oči hedvábnou nit, a tu nechť nosí na krku, uzdraví se.

 

Nedoslýchá-li člověk, pomůže si takto: Chyt úhoře živého, dej do lahve a nalej naň vína; potom zadělej láhev do těsta chlebového a dej do peci. Když chléb vytáhneš, vyndej láhev, obsah přeceď a třikrát denně do uší kapej; ozdravíš.

 

Nedoslýchá-li někdo, ať utrhne několik lístků netřesku, roztluče je mezi dvěma oblásky a šťávu si nakape do uší, uzdraví se.

 

Snědek - zvadlé ušiléčí se tak, že zaříkávačka drží hlavu nemocného v rukou a říká zaříkávači formuli. Potom řízne břitvou třikráte do zadní části boltců, až krev vytryskne. To pomůže.

 

 „Zdvíhání mandlí“. Má-li někdo spadlé mandle, masíruje mu zkušená žena krk namaštěnými palci směrem vzhůru vytlačuje mandle a pak zatáhne pevně podbradek.

 

Kdo má tlustý krk (vole), nechť ováže si jej tkanicí z mrtvého těla sňatou a vole zmizí za krátký čas.

 

Kdo má vole, ať vyjde na ulici v noci měsíční když jde měsíc nahoru a který kámen první spatří, ten zdvihne a jím krk třikráte potře; při tom musí na měsíc hleděti. Tak musí učiniti po tři měsíce, a když po třetí měsíc se dívá a slzy z pravého oka mu kanou, může býti jist, že bude vyhojen.

 

Kdo náměsíčník jsa v nocech měsíčních ven vychází z příbytku svého, na tohož dveře ať se přibije podkovka, a nebude vycházeti.

 

Nechoď se žízní spát, sice se půjde v noci duše napiti, a zabloudí-li, umřeš.

Kdo překročí moč nebo pomočené místo, dostane rýmu.

 

Zlá paměť léčí se takto: Myj sobě často hlavu louhem, tak ale, aby ti hlava sama od sebe uschla; vezmi pak asi čtyři lžíce růžové vody, čtyři lžíce olejové masti, smíchej vše dohromady a hlavu si tím maž.

 

Kdo chce dobře spáti, poklop dva hrnky na stůl.

 

Kdo má reuma, nechť uvaří koňské žíně ve vodě, do které nasype mravence i s kuklami. Koupe-li se ve vodě té rok, zbaví se nemoci.

 

Má-li někdo nohy omrzlé, přilož si kůži z noh husích, a bude ti zpomoženo.

 

Šlápne-li někdo na slepýše, opuchnou mu nohy a někdy také i upadnou.

 

Bolí-li koho nohy, nechť si dá tři kolénka ze slámy nepotřebované křížem přeložené do střevíců nebo bot.

 

Na vyvinutí kloubů, anebo na zlámání kostí zaříkání:

Ve jménu sv. Ducha:

Jel Pán Ježíš na oslíčku,

sv. Petr na koníčku:

Petře, pospěš!“ Pane, nemohu,

zlámal mi kůň nohu !“

Nu sejdiž se kost k kosti,

kloub k kloubu, srst k srsti,

ať jest zase tato bolest celá jako kámen,

dejž to Duch sv. Amen.“

 

Když znamenají nedostatek bělma, v kterém zřeteinice oka sedí, těmito slovy bělmo žehnají a zahání: Pane Bože všemohoucí, já pro tvé božské milosti žehnám bělmo na oku, prosím sv. panny Barbory, sv. Veroniky, Otce, prosím sv. Trojice, aby mně byla dnes nápomocnice, aby z toho oka bělmo zašlo a tak jak slunce jasné bylo. Jdětež tam dva svatí na horu Olivetskou, utrhněte tam beránka na olivě, setřete mně tím téměř tohoto oka bělmo, aby bylo tak čisté, jak čistá byla přeblahoslavená P. M. Voda vodice, zlá neštovice, prosím milé sv. Trojice, sv. Veroniky, sv. Barbory, dopomáhejte mně k tomu Bůh Otec...“

 

Dne 1. května časně ráno churavé a neplodné ženy chodí na zelené louky a válejí se nahé po čerstvé, porosené trávě s tím úmyslem, aby nabyly zdraví a plodnosti.

 

Březnovým sněhem se omývají děvčata, aby se jich nechytalo slunce. Musí si pospíšit, protože březnový vítr žere sníh.

 

Má-li jíti mladík k odvodu a nechce-li, by jej odvedli, tehdy si uváže na krk šátek z umrlého a více nemusí se báti, že jej odvedou.

 

Má-li jíti mladík k odvodu, nechť užívá člověčí sádlo; zestrakatí po celém těle, jako by stonal na nemoc hnusnou a nakažlivou, a nebude odveden.

 

Kdo udusí skřečka prostředním prstem pravé ruky, může pak tím prstem všechny bolesti zažehnávati.

 

Při lámání čili trolení v údech, otočí se hovězí střeva pod kolena a trpící úd natírá se vinnými kvasnicemi, smíchanými se psím sádlem a jelením lojem.

 

Boule natírají se kozí lasice před sv. Jiřím chycené a v ruce

umořené.

 

Každý člověk má v těle svém červa, z jehož životem souvisí život člověka. Kromě toho bývají v těle lidském červi škodliví trojího způsobu: jedni užírají srdce (srdečnice), druzí krev upíjejí, třetí o pokrm jej okrádají. Proto nesmí člověk jídati čeho se mu zachce, poněvadž ne tak on, jako spíše ten červ chut na to má a jenom by více rostl.

 

Kdo se roznemůže v pondělí a nelepší se devátého dne, umře; kdo v úterý a neuzdraví se třetího dne, umře ještě téhož dne; kdo ve středu a neměl-li spaní dne sedmého, umře třetí den na to; Kdo rozestůně se ve čtvrtek a neuzdraví se dne devátého, zemře; kdo v pátek a nelepší se za týden, umře ve čtrnácti dnech; kdo roznemohl se v sobotu a po tom dni ještě stůně, umře ve třech dnech; je-li mu třetího dne snáz a má-li dobré spaní, je zdráv, nežli mine čtrnácte dní.

 

Popel z pálených ropuch, pitý v bílém víně, jest dobrým lékem proti vodnatelnosti.

 

Mast z mrtvých včelek, skopového oleje a sádla je k tomu, aby vlasy hojně rostly.

 

Víno, v němž byla uvařena ještěrka bez hlavy a noh, i umírajícímu síly dodává a souchotiny hojí.

 

Polévka z chroustů jest dobrá těm, kteří se z těžké choroby pozdravují.

Srdce krkavčí na krku nošené brání snu.

 

Když tě bolí pupíček, dej si na něj hrníček!“ Zapálí se kousek svíčky nebo jen v ruce kousek koudele a přiklopí se to rychle hrníčkem na bolavé místo. Svíčka hned zhasne, hrníček se přisaje. Nemocný leží tak dlouho, dokud hrníček neodpadne.

 

Pro raka: Udělej silný louh z nehašeného vápna tak, aby voda 5 nebo 6 coulů nad tím stála, nech to chvíli státi, pak odced tuto vodu, dej člověčí lejno a dřevěný olej, udělej z toho kaši a přilož to. Totoť jest, jak jisty vyhlášeny lékař anglický ubezpečuje zrovna nebesky lek na nejen sžírajícího raka, nýbrž i také všeliké shnilé jedovaté otoky a tekoucí neduhy do kořene vyléčí. Anebo směj bolavé místo vodou z hřebíčkové byliny a posýpej to práškem z té samé."

 

Proti záškrtu: roztluc vlaštovčí hnízdo, rozmoč v hnojnici a přikládej na krk.

 

Když má nastati cholera nebo jiná epidemie, tancují dvě smrti na hřbitově a zpívají:

Bude, bude, bude mor!

Kdyby to lidé věděli,

pak by jedli bedrmor" (bedrník).

 

Kdo spatří z jara poprvé letěti divoké husy, má běžeti rychle k potoku a umýti se třikráte; po každém umytí se otočiti a při tom vyskočiti; nebudou naň přicházeti dřímoty. Je dobré přitom opakovat potřikráte:

Husy, husy, divočíce,

vemte si ty dřimotice!"

 

Koho bolívá srdce, nechť čichá k bazalkám, a bolest brzy pomine.

 

Koho bolí v krku, má se potřikráte otříti malým housetem anebo si krk obvázati kožešinou z chramostejla.

 

Polévka z mladé sojky je dobrým lékem pro prsa.

 

Otevřená rána v prstu se hojí a zažehnává takto: Vezme se cibule (nebo míšeňské jablko) a potírá se rána se slovy: Zaklínám tebe, ráno bolestná, ráno neřádná, abys přestala růsti jako kamení od Kristova narození, abys se ztratila a v nic obrátila, jako se v nic obrátí v božím ohni tato cibule (toto jablko). Svatý Bože, Ježíši ukřižovaný, smiluj se nad nemocným, utiš bolesti jeho, jako jsi utišil rozbouřené vlny mořské, a dej, aby se rozehnaly jako prášenice v povětří, a rána čistá byla a krásná, jako je čistý a sličný tvůj bok. Smiluj se nad námi, Synu Boží!“ Cibule (jablko) hodí se pak do ohně.

 

Kdo slyší poprvé z jara žáby kuňkati, ať křičí, co mu hrdlo stačí, neochraptí po celý rok.

 

Leknín se užívá proti leknutí.

 

Energický jest lék od suchého kašle, petrolej; kterási žena vypila prý ho tři mázy.

 

Škrkavka se dá vypudit: Na lačný žaludek lžička střelného prachu se solí dobře pomáhá.

 

Rány je možné si dát slízat od psa, ten má čistou hubu.

 

Má-li někdo o svatbě bolák, nikdy se ho nezbaví, protože je s ním oddán.

 

Mze neboli úbytě. Odměří se tři lžíce vody, nemocný do ní devětkrát dýchne.

 

Voda se přeměří, a je-li jí více, má nemocný mze. Zaříkávají se takto:                 .

Mze, mze, z čeho jste,

jste-li z větra

nebo jídla

nebo z unaveniny,

já vás posílám na pustý hora,

kde není ptáčka ani človíčka,

dříví pětipáti,

kamení lámati

a tomu člověku pokoj dáti.

 

Na Velkou neděli v noci se vaří mast, zvaná rybovec“. Vnitřnosti malých ryb rozetrou se s odvarem kořene kapradiny, která byla vykopána za rosy na Velký pátek. Tato mast velice prospívá proti uštknutí jedovatých hadův a proti bolení hlavy.

 

Opilý, uštkne-li ho had, nevezme žádné pohromy.

 

Řezavka (strouhavka) zahání se močením přes chvoště.

 

Na regma teplý ovčí nebo koňský hnůj; nemocný se do něj v chlévě zahrabe a zůstane tak dlouho, dokud bolesti nepominou.

 

Celé tělo může člověk opravit a proti všem nemocem a bolestem pojistit. K tomu je zapotřebí, aby vždy, když uhlídá nový měsíc, říkal: Dej Pánbůh dobrý večer, měsíčku; vidím tebe o dvou rohách; prosím, aby mě moje ruce nebolely, ani nohy, ani hlava, ani zuby, ani moje celé tělo, až tě uhlídám o třech rohách. K tomu mi dopomáhej atd."

 

Nejlepším lékem proti dně jest toto: Dej černého kocoura do pěkného bílého pytle a dones na čerstvě zorané pole; tam pytel pomalu otevři a kocoura pusť. Za utíkajícím se rozběhni a jakmile ho chytíš, můžeš býti jist, že budeš neduhu svého zproštěn.

 

Mast proti schnutí údů: zabij kočku, vlož celou do husy a upec spolu. Který úd schne, tím tukem maž.

 

Jak se souchotě zaříkávají. Nemocný položí se naznak a zaříkávač změří jeho tělo nití zvláštním způsobem upředenou na kříž, totiž dříve na délku, pak na šířku. Nit tato jest nesoukaná, na Bílou sobotu před slunce východem a sice pozpátek předená. Srovnává-li se šířka těla (totiž od prostředního prstu levé ruky k prostřednímu prstu pravé ruky) s délkou, od vrchole hlavy až k velkým palcům u nohou měřenou, jest dobře; jinak zle, a tím hůře, zbyde-li od té nebo oné míry značný kus. Shledají-li se souchotě býti v těle, počne léčení. Nit se složí tak, aby šířka i délka těla podle sebe byly; každá míra složí se na tři díly, a vždy dva takové díly mají své určení. Jeden třetí díl šířky a jeden délky zakopá se pod nějaký strom, pod kořeny: druhý třetí díl šířky i délky spálí se na prášek, a ten se dá ve sklenici vody nemocnému když přišel potřetí k zaříkávání — vypíti. Potom se říká: Pijiž to pitíčko, co pil svatý Jan, když svou nouzi přemáhal. Tak mně dejž Pánbůh, abych já tvou nemoc přemohl (přemohla). K tomuž mi dopomáhej atd.“ Toto říká se potřikráte, a pokaždé musí nemocný sklenici znovu přisaditi k ústům, a teprv potřetí se doloží Amen. Zbývající poslední třetí díl šířky i délky taktéž se spálí a na chléb nasype, který se podá psu. Sežere-li pes tento chléb, bude nemocný uzdraven, jinak ale umře.

 

Má-li kdo lišej, pomazej jej v pátek inkoustem, ale perem obráceným a říkej:

Lišej, lišej divokej,

nedělej se širokej,

Židé v pátek maso jedí,        

oni tebe také snědí.

 

Jiné zaříkávání:                    

Lišej, lišej, lišej,

má tři bratry, má tři bratry, má tři bratry,

jednomu říkají lyšej, lyšej, lyšej,

druhýmu kololyšej, kololyšej, kololyšej,

třetímu říkají dolů lyšej, dolů lyšej, dolů lyšej.

 

 

 

 

 

 

Štěstí a neštěstí

 

 

 

 

Pokouší-li se slepice kokrhati, věští neštěstí a hospodyně ji hned zabije.

 

Kdo při sobě nosí palec od levé ruky oběšence, toho nikdy štěstí neopustí, ani v životě, ani ve hře v karty nebo loterii.

 

Nehty nemá si nikdo stříhat' ani řezat' ob jeden prst, sice bude stále nešťasten.

 

Přehodí-li se někomu hlína z hrobu šestinedělky přes hlavu, je nešťastný.

 

Kdo má hodně vší, ten má také mnoho štěstí.

 

Kdo rád jí plesnivý a okoralý chléb, toho štěstí vždy a všudy provází.

 

Na sv. Petra a Pavla zrovna v poledne sv. Petr žehná polím. Kdo v tom okamžiku v polích mešká a v prsa se bije, bude šťastným.

 

Byl-li kdo z přátelstva odpraven, přinese štěstí celému rodu.

 

Abysi všechno obdržel, zač budeš žádati, vezmi psí zuby, zašij je mezi faldy u límce; všudy obdržíš.

 

Když vlk přeběhne přes cestu, znamená to štěstí.

 

Větev, na kterou včeličky vsedly, má zvláštní důležitost', někde ji uříznou a donesou do stavení, doufajíce, že jest pro štěstí.

 

Mouchy, které s námi přes zimu v bytu tráví, nemají se vyháněti ani zabíjeti: přinášejí domácím štěstí.

 

Přišije-li si obchodník lopuchový list na rub kabátu modrou nití, bude míti v každém podniku štěstí.

 

Někde dají usušiti rybí měchýrky a pak na ně šlápnou; vybouchnou-li hlasitě, bude míti štěstí, kdo je rozšlápl, nevybouchnou-li, bude míti neštěstí v budoucím roce.

 

Usne-li někdo v lese a zdá se mu, že ho had uštípl, bude v tom lese nešťasten.

 

Hubař bude míti nehodu, jde-li mu vstříc bába, tu jest lépe se obrátiti a jíti domů. Sedne-li si však bába a obrátí se směrem k lesu, „věstí" dobrý výsledek.

 

Leze-li pavouk po člověku dopoledne, oznamuje štěstí, odpoledne věští neštěstí.

 

Matka chytá na den narození svých dětí mouchu a pustí ji ven, aby byly děti šťastny.

 

Koho včeličky ve snu štípou, bude mít potěšení.

 

Štěstí může dosáhnouti, kdo počítá bílé koně. Až jich napočítá sto, štěstí přijde. Nesmí však v té době, kdy počítá, potkati kominíka.

 

Potká-li hubař na cestě k lesu dívku, bude míti štěstí.

 

Vezmeš-li sádlo ze sovy a přehodíš přes dům, celý je zkažen; všechno v něm jde nešťastně a řemeslo se tu nedaří.

 

Má-li se někdo vydat na cestu, radí mu, aby smetl prach ze všech čtyř koutů jizby a na všechny čtyři rohy stolu položil; z které hromádky vyleze kováříček, v tu stranu jdi, budeš míti štěstí.

 

Abysi měl lásku u vrchnosti, vezmi ze třech drozdů srdce, usuš je a prach z nich udělej; pak vezmi z paškálu kus vosku a smíchej ten prach s voskem a učiň z toho koláček; když máš jíti před vrchnost, strč jej sobě pod jazyk a obrať jej potřikráte pod ním. Potom ho vyndej a schovej: obdržíš všechno, oč budeš žádati, a lásku budeš mít u vrchnosti.

 

Každých sto let pustí anděl, který ráj střeží, slavíka na svět, aby učil světské slavíky nebeským zpěvům. Slavík tento si vystaví hnízdo v keři růžovém, kde samička, již si vybral, snese v den svatodušní ráno jediné vajíčko, jako růže červené. Pak zpívá sameček tak krásně, že unese každého posluchače. Až do poledne je vajíčko viditelné, pak se rozplyne v růžovou vůni. Kdo je tak šťasten a dopoledne vajíčko najde, bude míti drahokam, který má tu vlastnost, že činí člověka, jenž ho na srdci nosí, neviditelným, a lidi donucuje, by o jeho majetníku pravdu mluvili.

 

Sežere-li kočka mozek ze zabité sovy, do stavení přinesené, stane se tam do sedmi neděl neštěstí.

 

Kdo usekne kočce ohon, bude sedm let nešťastný.

 

Přeběhne-li myš dvakrát přes cestu a podívá-li se na člověka, je neštěstí v domě.

 

Štěstí do domu lze přivábit tím, že se přinese domů kostelní smetí, rozhází se po světnici a opět smete kostelním koštětem.

 

 

Pověry hospodářství se týkající

 

 

 

V mnohých krajinách vezme hospodář dvě holoubátka, na dvoře pod šírým nebem nejprve samečků, pak samičce krk podřízne, krev z nich na tři hrstě pšenice na míse připravené vycedí a pak na ostatní holuby zahvízdá. Holubi snědí pšenici krví pokropenou a drží se pak při hospodářství. Hospodář čeká u nich, až všecka pšenice je sezobána.

•    •    •

Holubáři lákají holuby mladou kozí liščí, když ji před sv. Jiřím dostali. Tu uvážou na bidlo, vyženou holuby z holubníka a vystoupí s bidlem na střechu, točí jím dokola, aby to holubi viděli; napotom postaví bidlo ke komínu a holubi cizí s domácími se sejdou a do holubníka vejdou, a to každý den noví.

•    •    •

Zavěsí-li se do holubníka vlčí hlava, straky a krahulíci holubům škoditi nebudou.

•    •    •

Když chceš, aby se někomu holubi rozletěli, čiň takto: Hleď zastrčit do holubníka umrlého raka; v krátkém čase ze stavení uletí.

•    •   •

Pakli chceš, aby se ti holubi v stavení drželi, vezmi z beránka svěceného kost a zastrč ji v stavení, tak se ti holubi budou ve stavení držeti.

•    •    •

Kdo si opatří hůl, za kterou byl voděn slepý člověk, a zastrčí ji k holubníku, aby na ni holubi sedali, neuletí mu ani jediný.

•    •    •

Hospodář prohledává, když se v kostele ratolesti světí, pilně holubník svůj, zdali se líhnou holoubátka. Najde-li, co hledal, bere holoubátka ještě mokrá a potírá jimi obličeje všem domácím, aby byli jako holubi sliční, čistí a mladí jak na těle, tak na duši.

•    •   •

Holubář, chce-li, aby mu holubi neodlétali, podkouří je židovským desaterem.

•    •   •

Na Boží hod velkonoční snědí manželé svěceného holuba, nerozkrájivše jej a jeden po druhém z něho maso okusujíce, aby sanice holubí (kost okrční) nenalomili. Ty pak vezmou každý z jedné strany a o ně se tahají; kdo menší část urve, dříve druhého

umře.

•    •   •

Kdo nejdřív spatří nový roj, má se otočiti na podpatku a hlínou, která se vyloupne, přehoditi včely; spadne-li jen jediná včelka, celý roj patří tomu, kdo

hlínu házel.

•    •    •

Před úlem se nemá vůbec jísti, jinak by se staly z včeliček zlodějky.

•    •    •

Někde včelař kropí roj, jakmile vyletí, svěcenou vodou, vzlétnou-li včely, zvoní na ně malým zvonečkem, aby se usadily nízko na strom; není-li po ruce zvonek, chopí se kosy a klepe na ni, doufaje, že tím včely

zastaví.

•    •   •

Koupená slepice se drží u dvora, přidřží-li se před ní zrcadlo, aby se v něm viděla.

•    •   •

Je-li slepice divoká, naplijí jí do očí a třikráte ji prostrčí kolem nohy stolu, pak zkrotne.

•    •    •

Když se kuřátka nebo housátka vylíhla, vezme je hospodyně do řešeta, ustřihne každému z hlavičky a z ocásku pírko, přidá k tomu z každé hlavy domácích osob částku vlasů, svěcené kadidlo, mateřídoušku a tím vším kuřata podkouří a svěcenou vodou pokropí, aby se dařila.

 

•    •   •

Hospodyně vkládají mrtvou žábu slepicím do hnízda, aby hodně nesly.

•    •   •

Zanáší-li slepice a je zlá, má se třikráte potopiti do vody, pak zkrotne.

•    •    •

Spálí-li se skořápky, oprýská řiť slepici, která to vejce snesla.

•    •    •

Chceš-li černá kuřata, nasaď kvočnu na vejce večer.

•    •    •

Když hospodyně koupí slepici, nechá ji běhati třikrát kolem sebe, pak jí dá kousek vánočky omočené ve svěcené vodě; nebude se toulati.

•    •    •

Chodí-li liška na slepice, hleď si opatřiti chřtán zabité lišky; pak naň třikráte (dlouze) zatrub a budeš míti před šelmou navždy pokoj.

•    •    •

V některých krajinách nakouří hospodyně housata, jakmile se vylíhnou, a prostrkává je nějakou kostrou

za tím účelem, aby jim lišák nikdy neškodil.

•    •    •

Na jaře vyletují skřivánci příliš vysoko do oblak a spadnou pak náhle mrtvi k zemi. Nalezne-li takového skřivánka pes a sežere ho, vztekne se.

•    •    •

Vloží-li si někdo pravou nohu a srdce ze sejčka pod paždí, žádný pes naň neštěká.

•    •   •

Vyje-li pes, má se vzíti střevíc a obrátiti podešvem vzhůru; pes přestane.

•    •   •

Leží-li kočka, majíc hubu obrácenou vzhůru, bude pršeti.

•    •   •

Kdo nosí u sebe ohon z černého kocoura, do toho

hrom neuhodí.

•    •   •

Vynese-li se o půlnoci kočka za ohon na půdu, chytá

dobře myši.

•    •    •

Zavěsí-li se velkému kocouru nebo velké kočce zvonek na krk, vyplaší všechny myši ze stavení.

•    •    •

Kočky nežerou švestek, že prý jedna kočka na švestce

se oběsila.

•    •    •

Ukradená kočka chytá myši nejlépe.

•    •   •

Kočky, které chytají mouchy a jedí je, brzy seschnou.

•    •   •

Má-li kočka mladé a některé z nich zcepení, zakop je na místě, kde je hodně bodláčí; na tom místě užneporoste.

•    •   •

Aby tě nikdo neviděl, vezmi z černé kočky krev i srdce a nos to na pravé straně pod paždím, staneš se neviditelným.

•    •    •

Dosáhne-li kočka sedmi let, rozumí řeči lidské.

•    •    •

Místy jest zvykem, že lidé jdou při první setbě v noci v průvodu s nahou dívkou a kocourem na pole. Kocour musí být barvy černé; na krku zavěšený zámek. Za průvodem lid táhne ruchadlo, jímž se vyorá hluboká brázda, do které kocoura zaživa zakopou.

•    •    •

Když se kočka lízá a na někoho se podívá, ten očekávej hosti nebo mrzutost anebo bití.

•    •   •

Chyť německou myš, vyřízni kosť z levé nohy zadní a udělej z ní píštálku. Na Bílou sobotu před východem slunce chod' s tou píšťalkou košilatý a bos po domě a pískej. Zaženeš všechny myši z domu.

•    •   •

Myši možno zahnati, když se všude vykropí vodou, kterou byla obmyta mrtvola šestinedělky nebo mrtvého dítěte; musí se kropiti v lichých hodinách a ve všech úhlech po stavení.

•    •    •

Kdo chce myši ze sýpky vypuditi, změří mrtvého člověka provázkem, který rozdělí na tři díly, jež dá do tří rohů na sýpce, myši se vytratí čtvrtým rohem.

•    •    •

Má-li hospodář myši v domě, ať vezme před východem slunce hůl a do toho místa, kde myši nejvíce se zdržují, ať třikrát udeří; potom ať vezme hůl a jde s ní, ani slovíčka nemluvě, na rozcestí a tam ji položí, jako by ji ztratil. Vraceje se domů nesmí též promluviti slova. Kdo pak hůl najde a zdvihne, k tomu všechny myši se přestěhují.

•    •    •

Je-li v slamníku sláma, v níž zůstalo zrní, nemůže se dobře spáti. Skřítek, který v podobě malé myšky zrnka vyjídá, znepokojuje spícího tím, že mu slámou na patě šimrá.

•    •    •

Chceš-li vypuditi „hrubé“ myši ze stavení, hleď ukrásti vousy od tří kozlů, přidej jelení skok (rostlinu) avykuřuj tím v čas východu nového měsíce po domě.

•    •    •

Místy sežene hospodyně na Bílou sobotu všechny klíče, pak čeká, až při Vzkříšení zvon poprvé zazní, jde do sklepa a chřestí stále klíči; myši jsou tak poděšeny, že brzy opustí stavení.

•    •   •

Kdo v cizím domě jí své, sem přinesené jídlo, přináší

tam myši.

•    •   •

Proti německým myším.Vezmi od rasa ty kopyta i s kostma, usuš je a kuř je, kde jsou, v brzkým času se ztratí, avšak neber mrchy do holých rukouch.

•    •   •

Item. Vezmi kanci sádlo a síru, kuř tím, kde jsou, tehdy jistě všechny poscípnou.

•    •    •

Proti malým a velkým myším. Vezme se roh bílého kozla, zabitého na den sv. Jakuba, udělá se oheň a rohem tím v stodole se vykuřuje; myši se vystrnadí v krátké době.

•    •   •

Aby myši německé se vypudily. Děvečka vezme na Velký pátek starou obuv, která ten den nebyla čištěna. Před východem slunce jde na křižovatku a položí tam starý škrpál. Přitom nepromluví slova, ale v duchu se modlí otčenáš. Směr obuvi ukazuje cestu, kudy myši odtáhnou.

•    •   •

Zahnízdí-li se myši do stodoly, spal na mlatě mrtvého raka, tím je vykouříš.

•    •   •

Králíci přivábí myši a pojí se s nimi; ale bílí králíci vypuzují myši, poněvadž mají červené oči, kterých se myši bojí.

•    •   •

Zapíská-li se na píšťalku, udělanou z kosti (ruky nebo nohy) nekřtěňátka, vyvolají se všechny myši z domu.

•    •   •

Chyť dvě myši a zavři je a nedej jim nic žráti. Která je silnější, zahubí z hladu druhou; tento krysožrout vypuštěný na svobodu vyhubí pak všechny myši.

•    •   •

Choď o půlnoci na Velký pátek s mrtvou myší po domě, zaženeš tím myši jistě.

•    •   •

Když se přivede nová kráva do statku, polije ji hospodyně, dříve než krávu do stáje vevedou, pomyjemi přes hubu, a pak nemůže nikdo té krávě učarovati.

•    •    •

Na hovado z trhu přivedené se klade duchna, aby bylo tlusté.

•    •    •

Spatří-li někdo kováříčka, ať nastaví kousek chleba, by naň brouk skočil — do ruky ho vzít nesmí; pak ho dá i s chlebem krávě, by se brzy běhala.

•    •   •

Spatřivši z jara prvního motýle, chyť ho a dej krávěsežrati, aby měla vždy žluté máslo, jako je ten motýl.

•    •    •

Sena sečeného v máji si hospodyně velice váží a dávají je dobytku místo léku. Louku takovou sekají obyčejně svobodnice v sukních a živůtkách veselé barvy. Sekačky obstarožné v tmavých šatech by trávu ve vzrůstu zarazily a seno jimi pokosené by nešlo dobytku jak náleží k duhu.

•    •    •

Z trávy sečené na den Panny Marie teče krev.

•    •   •

Pění-li mléko a syčí, možno pomoci takto. Vezmi nový pytel, naber do něj třikrát „mravenčího kopce“, zavař to v nepotřebovaném hrnku a tím omyj dobytek od hlavy až k ocasu.

•    •   •

Otok vemena pochází od žáby, která v jeteli se zdržuje a kravám na břich skáče. Krávy otékají a nedojí buď žádné mléko, nebo málo. Hospodyně vezme kůstky z ryb a skořápky z ořechův od Štědrého večera, usuší a na prach utluče; pak přimísí tento prášek krávě do žrádla. Potom vykouří šťovíkem, jejž natrhala na hřbitově, krávě vemeno a břich, to pomůže.

•    •    •

Nechce-li kráva dojit, ať ji šlehne hospodyně břečťanem třikrát mezi rohy. To jí pomůže.

•    •    •

Vezmi dva husí brky neb pysky, uřež vršky, do jednoho dej rtuť a druhým zastrč, strč totiž brk do brku, aby rtuť nevyběhla, dej to na Štědrý den pod práh do chléva, aby dobytek přes to chodil, pak žádná čarodějnice dobytku neuškodí.

•    •   •

Vezmi rtuť, vyvrtej krávě do rohu dírku a pusť tam rtuti, zamaž dobře voskem, pak nikdo dobytkuneuškodí.

•    •   •

Přestalo-li dobytče prežvykovat, říkalo se na Moravě, že „ztratilo žvanec“. Hospodář šel v takovém případě k sousedovi a vstoupil do světnice, aniž by byl koho pozdravil a řekl: „Naše kráva ztratila žvanec.“ Soused mu podal chleba se slovy: „Na, dej ho vaší krávě, dostane žvanec.“ Když pak hospodář odcházel, nesměl za chléb poděkovat.

•    •   •

Uštkne-li dobytče had nebo štír, je třeba jej třikrát omýt vodou žehnanou, která se žehná takto: „Ve jménu Boha Otce žehnám tuto vodu tomuto hovadu, má-li od uštknutí hada aneb štíra aneb jakékoliv potvory jedovaté ynkule, ekskule komedyje, eksven.“ Zaříkávání se děje třikrát a po každém zažehnání se musí zaříkávač otočit ke slunci.

•    •   •

Pro případ, že dobytče zduje, třeba se přichystati takto: Před Jiřím polož třikráte ruku na „rapúchnatú žábu" a setři si třikrát levý bok dolů prsoma. Když se dobytče zduje, „pocapkej" si napřed rukou po prsích a pak stírej třikráte dobytek po srsti a pomůžeš mu jisté. Dobře též před sv. Jiřím hada a žábu usušiti a dobytek jimi nakuřovat.

•    •   •

Koupí-li se v hospodářství kráva, veď ji pozpátku do chléva, a to proto, aby ji žádný nemohl uškoditi. Všecko učarování totiž děje se pozadu.

•    •   •

Pro případ, že dobytče zduje, třeba se přichystati takto: Před Jiřím polož třikráte ruku na „rapúchnatú žábu“ a setři si třikrát levý bok dolů prsoma. Když se dobytče zduje, „pocapkej“ si napřed rukou po prsích a pak stírej třikráte dobytek po srsti a pomůžeš mu jisté. Dobře též před sv. Jiřím hada a žábu usušiti a dobytek jimi nakuřovat.

•    •   •

Koupí-li se v hospodářství kráva, veď ji pozpátku do chléva, a to proto, aby ji žádný nemohl uškoditi. Všecko učarování totiž děje se pozadu.

•    •   •

Když je dobytek zkažen od zlých lidí, totiž když se zkazí strany uzu (lat. usus) a omastek ztratí, učiň následovně. Když večer podojíš a mléko uložíš, jdi a vezmi dížku a obrať ji dnem nahoru; podoj tvé krávy třikráte křížem, třeba jediná jen kapka vystříkla z každého cecku. To mléko posyřiž na tom dně a přikryj to talířkem a nech to na stole, a dej do toho devět špendlíků, tři kousky skla nepotřebovaného, co sklenář odřeže, a devět zrnek pepře na prach setřených. Pak udělej kolíček z hlohového dřeva, jdi, kde je strom jeřábový, a vyvrtej do něho díru, do které tu smíšeninu vstrč, a tím kolíkem zaraz. Která čarodějka od tvých krav mléko vzala a svým ho dala, ta pocítí ve svém životě ukrutné bolesti, a ty bude trpěti, dokud to bude ve stromě zaraženo. — Nechceš-li se však na té škůdnici mstíti, vezmi ze tří studnic vody, z každé třikráte novým hrnkem nabera, z trojího panství mateří doušky, kousek durmanu (panenské okurky), kousek opichu, ostudice, kousek vrbiny, červený bez a dej všecko toto koření do toho nového hrnku a vař to. Když se ti uvaří, vylij na mísu a udělej věchet ze slámy, k nížto přidáš kousek vrbiny; udělej krávě na čele tři kříže a omyj ji od hlavy k ocasu po obou stranách. Mísu drž zdola, aby z dobytka na ni kapalo; jdi, kde se dva ploty scházejí, vytáhni jeden kůl a to omytí tam vlij a kůl zase zaraz, a tak si svůj dobytek spravíš.

•    •   •

Nemůže-li hospodyně máslo stlouci, má učarováno. Pak vezme rozpálené vidlice a píchá jimi do smetany: Čarodějnice tím trýzněná musí od kouzla upustit, nedostane-li z domu, v kterém se máslo tluče, kousek slámy, čímž si opět pomůže. Dávají tedy pozor, aby se žena, již mají v podezření čar, ke stavení nepřiblížila.

•    •   •

Ukáže-li se na skotu nějaký neduh, hned čarodějnice udělají z lesklých bylin hruštičkový věnec, který čistá panna po celý den sv. Jakuba musí na hlavě nositi, a potom ho neduživému hovadu dají požíti.

•    •   •

Aby krávy hojně dojily, nasbírá se z devíti mezí po třech hrstech trávy, z devíti dvorů po devíti ivorkoch (třískách), z devíti močidel vody a z močidla se vytáhne kůl. Ivorky se podpálí, na ně se naloží kůl a při tom ohni se vaří tráva ve vodě močidlové. Kráva se tou vodou umývá a dává se jí též píti.

•    •   •

Když kráva nespouští mléka, vydojí, co dá, vlejí do šípá do roku vyrostlého a mrskají šípovým prutem říkajíce: Šípe, šípe, já ťa mrskám, jak nepustíš, ešče věc ťa budem mrskat'.

•    •   •

Když jdou voli poprvé orat, žena postříká je mlékem ze svých prsou, „aby sladko robili“, potírá je česnekem od Štědrého dne, aby byli silni, a vejcem, kteréž pak dá prvnímu žebrákovi za almužnu prosícímu. Pak naberou splavjá (nánosu) z reky, okadí jím pluh i voly, pokropí všecko svěcenou vodou. Toho slavnostního dne „pučky varjá“.

•    •   •

Kdo chce někomu uškoditi, aby mu krávy místo mléka dojily krev, zahalí se v noci do bílé plachty, jde do zahrady a vykope kořen devětsilu, říkaje přitom:

„Kopám, kopám devětsel,

má duše, se nevesel!"

Když vykopal kořen, jde domů, nikomu nic neříkaje. Časně ráno přijde k chlévu hospodáře, jehož kravám chce učarovati, a zakope kořen u prahu. Jakmile vstoupí kráva vycházejíc z chléva na to místo, kde jest zakopán kořen, jest očarována a dojí krev místo mléka.

•    •   •

Modlitba pastýřů k sv. Blažeji: Boží dobytečku, jdi na Boží pole, Pán Bůh a Matka Boží buď před vámi i za vámi a všichni svatí Boží okolo vás, moji milí tovaryši od východu a západu, od půlnoci i od poledne, abyste neměli nad tímto dobytkem žádné moci, poroučím tento dobytek pánu Bohu, žádám pomoci všech svatých. Jdi, svatý Blažeji, k svatému Patronu, vem od něho klíče, zamkni vlkům hrdlo i vlčici, čertům i čertici, aťnemají v lese ani v poli nad tímto dobytkem žádné moci. Přikazuji tobě, dobytku, abys mne poslouchal, abys lidem v okolí škody nedělal, abys tak byl slepý od každého obilí, jako byli slepí židé, pána Krista neviděli, když z mrtvých vstal. Toto mi dopomáhej Bůh Otec † Bůh Syn † Bůh Duch svatý † Amen.

•    •   •

Kdo má koně zlého, nechť jde na Velký pátek před východem slunce k spravedlnosti (šibenici), uštípne tam několik kolíčků, jež zavrtá v konírně do žlabu, pak bude míti koně dobré.

•    •   •

Který kočí nosí při sobě prst z pravé ruky oběšencovy, nikdy nezvrhne vůz a koně jeho budou vždy tlustí.

•    •   •

Kdo chce míti koně s lysinkou na čele, namaž to místo jezevčím sádlem.

•    •   •

Pije-li kůň a klape přitom pysky, počítá léta.

•    •   •

Vezmi z provazu neb ohlávky, na které dobytče ukradené bylo uvázáno, kousek a podkuř jím trnož stolu, pak pověs zbytek nade dvéře; po čase vlož do pánvice ve mlýně; dříve než minou tři dni, zloději budou nohy svázány a nebude moci ujíti, ale sám se přijde udat.

•    •   •

Spásá-li ti někdo jetel, obilí nebo na lukách trávu, vytrhej zbytky okousané, dej do nového zámku, a zavři jej. Koně, kteří ti udělali škody, huby jejich budou zavřeny a koně nebudou žráti, dokud neotevřeš zámek.

•    •   •

Přijde-li do stavení žebrák, hospodář má vzíti od něho hůl, ale ne do holé ruky; uhodí-li pak zlého koně třikráte po hřbetě a mlčky hůl odvede žebrákovi, kůň nebude kopati.

•    •   •

Na Štědrý den hospodář má vzíti rybu a v konírně nad žlabem ji „trhnouti“, aby krev tekla do žlabu. Bude míti pěkné koně.                                       

•    •   •

Aby koně ani chomoutem, ani sedlem se neotlačili, zaopatři si do sv. Jiří žabí vejce a těmi potři koně na hřbetě a na krku!

•    •   •

Když „duše“ ze sledě se hodí na strop, za sto let z ní bude kůň.

•    •   •

Děvčata počítají bílé koně, až jich napočítají sto; komu potom prvnímu podají ruku, ten si je vezme.

•    •   •

Zaváže-li se ve žních žába do snopu, nemohou koně z místa a zpotí se.

•    •   •

Je-li kůň uřknut, vezmi mrtvé včelky, mouchy koňské i domácí, svař v másle a maž ho od chřípí k ocasu.

•    •   •

Aby koně nebyli určeni, vezmi před východem slunce hnízdo ptačí (které však nesmí býti pod střechou) a nakuřuj koně směrem, jak slunce jde!

•    •   •

Utluče-li se koňské kopyto na prášek, který se dá pijáku do kořalky, zoškliví si kořalku navždy, jakmile připravenou kořalku vypije.

•    •   •

Kousá-li kůň, udeř ho povidlovým koláčem do očí, pak přestane kousati.

•    •   •

Zařehtá-li kůň na děvče okolo jdoucí, říkají, že dívka brzy bude nevěstou.

•    •   •

Je-li kůň uřknut, poznáš podle toho, pláče-li, potí se, má uši studené a všecek se třese.

Aby kůň nebyl tupý, má se mu pověsit vlčí zub na krk. Však kdo utrhne koni chlup u huby, učiní ho tupohubým.

•    •   •

Na sv. Filipa a Jakuba pacholek před východem slunce jde na pole, kráčí proti větru a hledí chytiti živého krtka. Potom mu uřízne hlavu, stáhne kůži, kterou před krmením potírá koním břich a jesle; dělá tak týden, doufá, že koně ztloustnou.

•    •   •

Kdo chce míti pěkné hladké koně, potírej je rukou oběšence, usušenou, do hadry obšitou.

•    •   •

Tučnosti koňům dodá, když je nakuřuješ usušeným „holým vtákem“, (netopýrem).

•    •   •

Když koně neobyčejně silně a často řehcí, bývá to znamením nastávající války.

•    •   •

Nabere-li někdo na novou neděli před sluncem východem ze tří studnic vodu do nového džbánu, do kterého dá devatero dřev, nádobu dobře zamaže, dříví s vodou dobře svaří a nosí kolem hubených kobyl, „jak slunce jde“, a parou ze džbánu podkuřuje, budou sedlákům, z jichžto studnic voda byla vzata, koně hubnouti, ale koně jeho tloustnouti.

•    •   •

Neleží-li koni hříva, pomůže se mu takto: Zmáčej štičí jikry, maž tím koni hřívu a často češ; ulehne mu, jak sám budeš chtíti.

•    •   •

Dá-li se leknín na nové měsíce koni, bude žírný a pěkný.

•    •   •

Kdo o Velkém pátku před východem slunce zastřelí sovu, játra její usuší na prach, roztluče se zubem lidským, který má čtyři kořeny a od nebožtíka pocházeti musí, — vše do obroku smíchá, — bude míti koně jako jeleny.

•    •   •

Kdo vykope na Velký pátek do východu slunce devětsil, nastrouhá ho na novou neděli a dá koňům na lačný žaludek, bude je míti vždy veselé.

•    •   •

Aby na koně mouchy nesedaly, dělá se takto: Spatří-li pacholek z jara ponejprv housata, chytí jedno, roztrhne je na půlky a těma přetře koně na kříž; celé léto bude kůň před mouchami chráněn.

•    •   •

Aby ti koně nestonali, chyť na Štědrý den černou slepici, zařízni ji, vezmi z ní srdce, vlož je do chleba, dej klisnám. Na sv. Štěpána zabij holoubata holí, pokrvav jimi chléb a dej koním; nebudou nemocni po celý rok.

•    •   •

Padne-li ti kůň a ty nevíš, co se mu stalo, vezmi kapradí s kořenem a vlož mu je pod jazyk, pomůžeš mu.

•    •   •

Kdybys mohl dostati orla mladého samce, který v hnízdě sedí, utni mu pravou nohu zaživa, vem z ní pazour a nos ho při sobě. Kdyby se ti kůň zchvátil, pusť mu tím pazourem pod jazykem.

•    •   •

Poznáš-li, že někdo tvým koňům učaroval, vezmi do nového žbánu z trojího panství kvasnic, z každého za grešli, ale nepotřebovaných, a chyť moči koně. Tuto moč vlij ke kvasnicím, a přikryj ten žbán pokličkou, kterou omaž kolem dobrou červenící, aby pára nešla ven. Pak hojně zatop a pořád to u ohně nech, aby se to dobře vařiti mohlo. Přitom ale musíš bedlivý pozor dáti, aby ti v ten čas nikdo do stavení nepřišel nebo z domu tvého něco neodnesl, a tak zvíš, kdo tvému dobytku uškodil, a bude tvému dobytku zpomoženo. Čarodějník oteče jako sud a bude dlouho stonati.

•    •   •

Škodí-li někdo koním, vezmi od nich moče potřikřát od každého. Potom vezmi dvě cihly novy a rozpal je a lej ten moč na ty cihly. Potom to vlej do baňky novy a dobuď z plotu kůl a vstrč to do ty díry a zatluč tím kolem. A budeš mít koně zase zdravy a ten škůdce bude stonati, nebude si moct pomoct, pokavad necháš ten moč v ty bani. Potom ho můžeš pustit podle libosti.

•    •   •

Aby koni učarováno nebylo: Vezmi nepotřebovaný džbán, naber jím na nový měsíc vody třikrát po proudu, vyber devět kamínků obláskových a vhoď do džbánu. Doma rozdělej oheň a postav k němu džbán, pak udělej věchet z té slámy, co nosíš v obuvi, a namáčej koně, až bude z něho kapati. Pak přines nepotřebovaný zámek (visací) a skrze oko kapky do džbánu chytej; potom zase k ohni přistav a cihlou přiklop, aby s těmi kameny se svařilo. Brzy zvíš, kdo ti škodí; přijde a bude prositi. Chceš-li mu pomoci, odstav džbán od ohně.

•    •   •

Dejchavičného koně zhojíš takto: Chyť ježka, spal ho v novém hrnku na prach, který koni s octem dávej.

•    •   •

Roupy — nebo červy v žaludku — poznáš, nechce-li kůň žráti, válí se, na břicho sobě často čichá a ohlíží se. Roupy jsou dvojí: jedny krátké a tlusté, z obou konců špičaté, druhé dlouhé a tenké. Proti nim prospívá, pověsí-li se koni na krk cedulka se slovy kabalistickými: † kára † karka † lyryje † sesint †consenrvat † negyka;

nebo: MAGO † MAKO † MAK † MAG † GYOL † KANE

•    •    •

Někde soudí, že červ jest trojí: jeden bílý, druhý s černou hlavou a třetí tenký jako vlas a ten jest nejhorší. Červ se umoří, uvaří-li se kuří trus, udělá se z něho náplast' a přiloží koni na ránu. Může se také hořčice utlouci, pokrutina z ní učiniti a na ránu přiložiti. Červ pak k pokrutině té přileze.

•    •   •

Proti červu u koně neb krávy jest následující žehnání: „Červe, ty-li jsi bílý čili červený čili žlutý, já ti zapovídám to maso jísti skrze živého Boha Ježíše Krista, abys mi od něho tak málo jedl, jako od svatého kříže, na kterém pněl Ježíš Kristus, Pán a Spasitel náš. K tomu mi dopomáhej atd.“

•    •   •

Nechce-li kůň státi při kování, pověs mu na pravé ucho ceduličku na níž je napsáno: Ky † Ma † Neabu † Mgylea † Gea

•    •   •

Zchvácenému koni se dá sežrat cedulička se slovy: Ere † weri † yob

•    •   •

Na bělmo koni: Usuš z koroptve mozek a prášek foukej koni do očí.

•    •    •

Nechce-li se dát kůň kovat, je třeba najít vystřelenou kulku. Takovou kulku hospodář provrtá a navlékne na pevnou nit. Když je pak takový kůň kován, a nechce stát, pustí mu navlečenou kulku do ucha, pak stojí, ani se nepohne.

•                                                    •   •                                                                                                                                                                                                                                                                                         

•    •    •

Má-li kdo na poli nebo na lukách mnoho krtin, ať vyjde na Velký pátek před sluncem východem s cepem v ruce v rajském obleku, tj. jak ho Pánbůh stvořil, ale musí to býti muž a nejlépe, je-li to hospodář,a do každé krtiny, tj. křtičného hrobku, cepem udeří.

•    •   •

Aby ti vrabci obilí nežrali: Jdi přede dnem na hřbitov, vem tam čtyři kamínky, ale ne do holé niky, a neohlížeje se jdi k obilí, které ti ptáci žerou. Dej do tří rohů po kaménku; na čtvrtý roh se postav a drž v ruce šatem obalené čtvrtý kamínek; ústy utrhni klas a jdi s ním i s kaménkem tam, kam chceš ptáky zavésti; tam ho pusť a nikam se neohlížeje odejdi.

•    •   •

Postav do obilí strašáka, kterému dej kolem krku podbradek z umrlého; vrabci se ani zrnka nedotknou.

•    •   •

Když obejdeš před východem slunce nahý, — aby tě nikdo neviděl, — pole, na kterém vrabci obilí zobají, a poslední roh pole přejdeš, na ten se sletí a vyzobají, ale dále se nedotknou.

•    •   •

Natři si při setí obilí ruce zaječím sádlem; vrabci se anizrnka nedotknou.

•    •   •

Když hospodyně sejí mák, nepromluví ani slova, obávajíce se, by setbu vrány a jiní ptáci nevyzobali. Spatří-li vrány, které kolem na stromech číhají, že hospodyně mluví, sežerou mák v makovicích.

•    •   •

Když vhodíš do prosa nebo do ječmene zamčený zámek před východem slunce, aby tě žádný neviděl, — zamkneš vrabcům huby tak, že obilí nezobají.

•    •   •

Ženské, která spatří hospodáře poprvé orati, se radí, aby třásla sukněmi, že se jí nebudou blechy držeti.

•    •   •

Když housenky zelí ožírají pomáhá se takto: Spal na třech rozích pole kousek prkna z hrobu vykopaného se starými pápěrkami a sice tak, aby se kouř po celém poli táhl. Jeden roh pole zůstane volný, pak volej třikráte:„Stěhujte se, hosti, bez kosti!“ a naplij vždy při tom na zemi, housenky se vystěhují.

•    •   •

Když je mnoho housenek na zelí, vezme někdo koště a mává jím za pohřbem kolemjdoucím, volaje: „Vem s sebou, vem s sebou!“

•    •   •

Leze-li na sv. Jakuba koza do zelí, budou malé hlávky.

•    •   •

Chce-li hospodář druhému škoditi, má poslati na prvního máje na jeho pole bábu, aby se hodně rousala v obilí, pak má jíti na pole hospodářovo a rosu setřásti; tím přenese úrodu z pole sousedova na pole hospodáře, který ji poslal.

•    •   •

Chytí-li sekáč hada před sv. Jiřím a natře si jeho sádlem kosu, žádný sekáč mu při sečení nestačí.

•    •   •

Aby byly veliké makovice, radí, aby se při pletí lidé po máku váleli.

•    •   •

Kdo spatří o žních voziti první mandele, má se váleti po zemi, aby nebyl líný.

•    •   •

Kdo sní ve středu o masopustě syrovou kapustu na lačný žaludek, nebude po celý rok na cestách blouditi.

•    •   •

Hodí-li se květ podléšky pod stůl, kolem kterého hosté sedí, povstane v krátké době mezi nimi váda, která skončí rvačkou.

•    •   •

Někde sázejí malou cibulku u vchodu do domu; kdo tam vchází se zlým úmyslem, zlomí si nohu.

•    •   •

Rebarbora běduje a pláče jako člověk, když ji někdo trhá.

•    •   •

Kdo si natře tělo sádlem podlésčím, je neviditelný.

•    •   •

Nenese-li některý strom ovoce, jdi na Boží narození do zahrady, vezmi s sebou 3 koláče a sněz je na tom stromě; pak bude úrodný.

•    •   •

Nerodí-li strom ovoce, jest pod jeho kořeny had. Aby se vypudil, je třeba vzíti slepé štěně nebo kotě a zakopati je pod strom; had se vystěhuje.

•    •   •

Mívá-li strom málo ovoce, vloží se kostra zvířecí pod jeho kořeny, strom se stydí a přinese budoucího roku hojně ovoce.

•    •   •

Ovoce, které se na stromech nechalo nebo zapomnělo, sluje „zapomněla“. Takového ovoce neradno jísti, sice by člověk všechno zapomínal.

•    •   •

Když se ovoce česá, má se zpívati, aby se stromu nezastesklo; jinak uschne.

•    •   •

Chce-li hospodář na svatodušní neděli masitý oběd, ať oběsí na stromě slepici, začež mu dá strom hojně ovoce.

•    •   •

O sv. Matěji lezou před sluncem východem děti nahé na stromy, provolávajíce: „Prosím, prosím svatého Matěje, nám ať ovoce hojného dopřeje, kamkoli v zahradě hlas se můj rozleje.“

•    •   •

Hospodář nechává při česání aspoň jeden plod na stromě — pro radost.

•    •   •

Kdo v noci spí jako dřevo, ten má jenom půl živobytí. Druhou polovici sdílí s nějakým stromem nebo jinou věcí.

•    •   •

Je-li na den sv. Longina vítr a stromy „se líbají“, bude hojně ovoce.

•    •   •

Zabije-li se na Velký pátek do východu slunce jakékoli zvíře na stromě, nikdy z něho ovoce nespadne.

•    •   •

Na sv. Matěje vezme hospodyně pacholíka na záda před východem slunce a běhá s ním po zahradě volajíc:

„Na sv. Matěje

nosím tady pachole,

kde se můj hlas rozejde,

hodně ovoce ať vzejde!“

•    •   •

Před východem slunce vyjde hospodář do pole, ohne bodlák polehoučku k zemi a přikryje „květ" plochým kamenem, potom říká:

„Bodláčku, já tobě tvou hlavičku skloním,

pod kámen ti ji položím

a nepustím tebe,

pokud mému hovádku červů nevyženeš!“ Když se dobytče pozdraví, odvalí hospodář kámen a bodláku řekne:

„Bodláčku, já tě propouštím z vězení,

děkuji tobě za zpomožení.“

•     •    •

Kdo chce pomoci vepřovému dobytku od červů, vstaňráno před východem slunce, vezmi kámen, dojdik bodláku a pozdrav jej těmito slovy:

„Dej ti Pán Bůh dobré jitro, bodláku:já přicházím k tobě, abys vypíchal naší svini

červy.“Potom kamenem, jejž však nesmíš vzíti do holé ruky,bodlák přikryješ a řekneš:„Dávám tě, bodláku, do vězení,a nevypustím tebe, dokud nevypícháš naší

svini červy.“

•     •     •

Kde mají mnoho much, pomohou si od nich takto. Na Velký pátek ať setře hospodyně z oken rosu a šátek, jímžto okna utírala, nechť vyhodí ven se slovy:

„Mouchy, jděte ven!

Nechoďte sem;

přejte pokojný sen!“

•     •     •

Chyť na Velký pátek tři blechy, dej je do brku, a přišedši k vodě, hoď brk přes hlavu do proudu; všechny blechy se ze stavení vystěhují.

•     •     •

Kdo chce všechny blechy na jedno místo snésti, ať tam dá „kozelčí krev“, a oni na ni naskákají.

•     •     •

Udělá-li někdo obrys pravé nohy v písku a nalije tam vody, soudí, že nedostane blech, zdrží-li se voda v důlku tom.

•     •     •

Na den sv. Anny před východem slunce jdi na hřbitov,vezmi tri hrsti hlíny z hrobu samovrahova,a přijdouc domů, hoď ji do každého rohu světniceřkouce:

„Dnes je sv. Anny den;

všichni švábi, pojďte ven!“

Švábi se ztratí.

•     •     •

Vezmou-li se dva páry švábů, dají se do kornoutků a u souseda se vysypou na zem s otázkou: „Co to tu máte za brouky?“ zbaví se obtížného toho hmyzu.

•     •     •

Když přijde někam, kde mají mnoho švábů, vandrovní na noc, dobře je chytiti tři šváby, zabaliti je do papíru a vložiti mu je do vaku s těmito slovy: Jděte tam všickni!“ Kde pak vandrovní tyto šváby vysype, tam se všichni ostatní vystěhují.

•     •     •

Když přijde cikánka do stavení a nedostane almužny, pošle na domácí „červené vši“. Prostředek proti nim jest tento: Vezme se košile „s nimi“ na mlat a cepem se do ní mlátí; neřest pomine, a cikánka bude všecka potlučena.

•     •     •

Skočí-li blecha na ruku, ohlašuje dopis.

•     •     •

Vyjde-li si někdo z jara do přírody a uslyší poprvé žábu křičeti, vrať se hned domů a zaklepej na okno; kdo jest ve světnici, jmenuje svého nepřítele (rozumí-li těmto čárům), na kterého blechy poslat chce.

•     •     •

Ať se nachytá hodně žab, dají se do vápna uhašeného, jímž se bílí stěny; pak se ani jeden šváb nedrží.

•     •     •

Kdo vhodí na Zelený čtvrtek před východem slunce, jsa lačen, kus svěceného medu do sklepa, vypudíodtud žáby.

•     •     •

Přejede-li vůz v koleji ležící jedenáctihráškový lusk, musí se překotit, byť i sebe byl těžší.

•     •     •

Kdo jde na úřad k soudu a chce při vyhráti, má cestou kousati hrách anebo do sáčku uložiti uzavřený zámek.

•     •     •

Nechá-li někdo ve stodole hrábě ležeti obrácené hřebíky vzhůru, napíchají se na ně dušičky.

•     •     •

Když vidí hospodář z jara vlaštovku poprvé, má na tom místě stanouti a pohleděti pod palec pravé nohy; najde tam chlup. Jaké barvy je chlup, takové barvy dobytek a drůbež nejlépe se mu daří.

•     •     •

Lelek čili kozodoj (Ardea nicticorax) vysrkává v noci kozám mléko z vemene.

•     •     •

Pijáci míní, že čejka volá „půl-čík!“

•     •     •

Kdo na den sv. Jana Evangelisty pije víno, ten se následujícího roku neotráví.

•     •     •

Nastane-li pojednou ve společnosti ticho, má někdo nohy křížem přeložené.

•     •     •

Kdo hledaje něco nemůže naleznouti, nasyp trochu soli na kamna rozžhavená.

•     •     •

Hledá-li někdo nějakou věc a nemůže ji nalézt, nemá se zlobit nebo dokonce klít, nýbrž zanechat hledání, ježto si čert udělal ze ztracené věci schránku, aby člověka ponoukal ke hříchu; ztracená věc sečasem sama objeví.

•     •     •

Kdo nechá nůž přes noc na stole ležet, na toho všude nepřítel číhá.

•     •     •

Leží-li nůž na stole ostřím nahoru, říká se, že čert jede.

•     •     •

Poklopí-li kdo v hospodě sklenici dnem nahoru, strhne se rvačka.

•     •     •

Mnohý prodavač mete smetí okolo krámu dovnitř, aby kupce přivábil.

•     •     •

Kdo zašívaje šat, jejž má na sobě, nechce si paměť zašíti, opakuj při šití ustavičně slova: „Šiju, šiju na vlkovi paměť a na sobě“ — tu pojmenuje šat, který spravuje.

•     •     •

„Čím dál — tím hůř, jak povídala ona bába, když padala ze schodů,“ jak praví staré přísloví. To říkati jest hřích, poněvadž ta bába sv. Anna byla.

•     •     •

Chceš-li rozesmáti hosty o pouti neb o posvícení, vlož pod ubrus na stole vlaštovčí jazyk; dokud ho neodstraníš, budou se hosté smáti.

 

 

 

 

 

Kterak lásku získati; svatba

 

 

 

Milenka může učarovati svému milovníku, zeje po ní jako slepý a neustále za ní chodí. Nechť vezme, když se potí, několik vlasů, jež pod paždí rostou, usuší je a na prášek rozemele, tento pak ať do buchty zapeče. Milenec, sněd takovou buchtu, nebude moci ani hodinu bez té dívky býti. Povídá se, že jednou náhodou pes domácí buchtu takovou sežral a pak pořád za dívkou, co čáry ty udělala, chodil, ano, v noci i přes žebřík na hůru, kde spala, za ní lezl.

 

Utrhne-li někdo čtyřlístkový jetel, ale ne holou rukou, a zastrčí ho ženské, aby o tom nevěděla, za sukně, spadnou z ní šaty.

 

Když je mnoho oříšků lískových, ztratí mnoho panen věneček.

 

Časté nahlížení do zrcadla krásu kazí, napomáhá však kráse dívati se skrz vypadlý suk v prkně.

 

Kdo jí zajíce, bude devět dní hezkým, bude se každému líbiti, nesmí však jíti kolem hnoje. Tím by hned krásy pozbyl.

 

Vytrhne-li hoch kohoutu péro, nevzav je do holé ruky, a potře-li jím děvče po týle, nakloní je sobě tak, že bez něho neobstojí.

 

Kdo si chce některé děvče naklonit, natrhá na sv. Jana Křtitele před východem slunce stříbrník. Ten se skrájí, jedno vejce se s ním smíchá a pak se to na másle usmaží. Vychladlé dá se to děvčeti snísti a ono pak samo za mužským chodí.

 

Chce-li hoch věděti, má-li ho dívka ráda, utrhne tři květy čekanky a vhodí je do mravenčího kopce. Zčervená-li květ, může býti ujištěn, že je milován a jeho milá že mu bude věrna.

 

Vezme dívka někomu jablko a schovaje přes noc za ňadry; ráno, když vyjde z domu, kousne do jablka a jakého stavu muže uvidí, takového bude její milý.

 

Zdá-li se panně často o mléce, nechť si dá pozor na věneček.

 

Stane-li se milenec dívce nevěrný, ať hledí s ním aspoň jednou promluviti. Při té příležitosti ať mu naplije do očí, a zostudí ho všem ostatním dívkám.

 

Kápne-li mladík krev svou nebo krev z netopýra do piva a to dá děvčeti píti, nakloní je sobě.

 

Myje-li ženská stůl a neutře-li kapky po straně visící, a přijde mužský a tři z těch kapek vypije, musí si jej ženská ta zamilovati a za ním choditi.

 

Tančí-li bratr se sestrou, provází je neviditelný anděl.

 

Chceš-li, aby tě přítel často navštěvoval, vytrhni mu tajně z hlavy vlas, vstrč jej mezi veřeje své světnice a jistě tě brzo navštíví.

 

V březnu chodí dívky před východem slunce do březových hájů, tam některou břízu navrtají a šťávu z ní tekoucí do hrnku nachytají. Tou si obličej a vlasy potrou, aby sličný, a ostatek vypijou, aby v manželství plodný byly.

 

Komu se čelo leskne, vdovu (vdovce) dostane.

 

Rosa z višně, každého jitra do východu slunce setřesená, zapuzuje od člověka všechen stesk. Má-li děvče učarováno, vyjde zrána pod višňový strom, zatřese jím, aby na ně rosa padla, a kouzlo pomine.

 

Chce-li se děvče dozvědět, koho dostane za muže, natrhá večer před sv. Janem Křtitelem devaterého kvítí, majíc ruku bílým šatem obalenou, a potom se omyje rosou. Když s tím kvítím jde domů, dá si pozor, aby nikoho nepotkala, sice by bylo vše zkaženo; pak z něho uplete věneček, dá si ho pod podušku, a o kterém hochu se jí v noci zdá, toho za muže dostane.

 

Dívka, která se na koření rulíkovém vyspí, musí se do všech všudy mužských zamilovati.

 

Čekanka má velikou moc, byla-li následujícím způsobem kopána. V nové pondělí nebo v nový pátek anebo u Veliký pátek kopá ji člověk s bosýma nohama a při tom kopání říká slova tato: „Pakli máš tu moc slunečnou, kterou vládneš i otvíráš svého kořenu krásy, pakli ji máš a ji následuješ, tu já tebe zaklínám skrze Boha Otce, Boha Syna, Boha Ducha svatého, skrze Pána našeho Ježíše Krista z Panny Marie narozeného a na kříži umučeného, skrze vstoupení do pekel, skrze slávu a vzkříšení jeho a skrze den příští jeho; zaklínám tě skrze Pannu Marii a skrze všechny svaté anděle, a skrze apoštoly, proroky, mučedníky a zpovědníky, a skrze všechny svaté panny a vdovy, zaklínám tebe skrze moc, kterouž vládneš, kterou moc máš od Boha Otce všemohoucího, též všech svatých jeho, aby kterékoliv stvoření dotčeno bude tebou, hned aby velkou milostí mne zamilovalo a silou, a byť i velkou nouzí obklíčeno bylo, aby se mnou přebývalo vesele. Které okovy dotčeny budou, aby se zlámaly a zámkové aby se zotvírali. Proti tomu všemu beru si tě já N., k čemuž mi dopomáhej atd.“ — Vykopanou čekanku seber rukou bílým šatem ovinutou, a bude míti tu moc, jakou si jí vyžádal, věř jistě.

 

Děvčata, která již v těle mateřském diviznu pívala, o celých pět let dřív uzrají.

 

Hladzím ja, hladzím do hen tych vysokých, širokých, dalekých, pustých, dzivých hor; ništ ja tam nevidzim len jeden vysoký peň, na tem pni jedného dzivého žebrácká. „Moj milý dzivý žebráčku, co ty neseš?" „Já nesu mech.“ „A v tem mechu co?“ „Dzěvjac dzěvjacin mrlov (muňky), dzěvjac dzěvjacin hádóv, dzěvjac dzěvjacin ščuróv, dzěvjac dzěvjacin búch (blecha), dzěvjac dzěvjacin švábóv a všeckej na svecě zlezi, co je hzdě.“ „Hzdě ty to, mój milý žebráčku, neseš?“ „ Na hory horlivé, na nuzare nuzné, na ženy cěhotné, na dzěci plačlivé.“ „Ja cja, mój milý žebráčku, prosím, lebo aj smutná hlavička mosím: ty to tam nenos na hory horlivé, lež (než) tyto vysyp v náhlosci, v rychlosci, povýšenosci na teho mojeho odsúdzěnca (souzeného), do jeho hlavy, do jeho rúk, do jeho nóh, do jeho očú, do jeho celého cela. A vy mrlovja, vy ho rozmrvujecě, hady žihadla do něho púščajcě, ščúrovja vy ho ščipajcě, buchy po něm skákajcě, vy švabovja vy ho kúsajcě, všecka zlez z dzěvjaci chotáróv naň chojcě, a vy mu omestovanej chvílečky nědajcě, aby němal mjésta na celém svecě len u mňa, abych mu byla najmilejšja, najpeknějšja, najrádovidzěnšja, nade všecky ženy, nade všecky dzjévky, nade všecko ženské pohlavjé len blahoslavenu Panenku ně.“

 

Dívky na některém místě divoké holoubě v lese vyberou a doma pod cedníkem nebo v truhle chovají, pilně je krmíce, ale aby žádný nevěděl. Pozorujíce, že by holoubě již uletělo, nesou je před sluncem východem pod komín, nakrmí je, aby nikdo neviděl, tisknou je pravou rukou k srdci na nahé tělo, třikráte od srdce po nahé ruce levým rukávem u košile je do kola protáhnou a po třetí komínem vypustí. Tímto čarováním dostanou se za muže, jaký se jim líbí.

 

Kdo chce, aby ho měl každý rád, ať při sobě nosí  „pláničky“ — plané hruštičky.

 

Petržel jest symbol lásky manželské, proto vysejí milenci jména svá petrželí a soudí z jejího vzrůstu, jak se jim v manželství povede.

 

Když husa snese první vejce, vezmi brk z levého křídla a jím foukni prach z obruče dřevěné, která sama ze sudu spadla a spálená byla, na ženu, spadnou z ní všechny šaty.

 

Děvčata mají velmi ráda rostlinu jménem rváč, neboť věří, že za tou dívkou hoši hojně chodí, která při sobě nosí „provázky“ z rostliny rváče. Přinese-li se tato rostlina do hospody o muzice, povstane v krátkém čase rvačka.

 

Dívky chytí před. sv. Jiřím zelenou žabku, uloží ji do nového hrnce, přikryjí novou dírkovou pokličkou, kterou přimaží hlínou; pak zahrabou nádobu do mraveniště, což musí se státi před východem slunce, však při tom nesmí nikdo promluviti ani se obrátiti. Po čtrnácti dnech, když mravenci sežrali maso z rosničky, dívky vezmou hrnek a rozbijí ho a naleznou kostru, ze které vyberou kostičky, háčku a lopatce podobné. Háček připoutá k dívce toho, koho jím se dotkne, nebo za šat přitáhne; lopatkou pak odpudí se milý, který dívku již omrzel.

 

Chce-li hoch dívku k sobě připoutati, chytí zelenou žabku, dá ji do hrnku se dnem dírkovaným, jejž bez smlouvání koupil, hrnec pováže šátkem z nebožtíka (podbradkem) a vloží do mraveniště. Jakmile hrnec postavil, ať rychle utíká, aby neslyšel křiku, jejž žabka vydává, sice by ohluchl. Když mravenci z rosničky nechali jen kostru, nechť ji vezme a skrze ni na děvče se podívá. Tím ji přinutí, že lásku jeho opětuje a musí za ním jíti, kdyby snad uvázaná byla.

 

V hlavě ropuchy obecné je kulatá kůstka; dotkne-li se touto kůstkou ženské, spadne z ní vše přivázané, zapnuté a stuhou připevněné. Kůstku možno dostati, vhodí-li se ropucha do mraveniště, jež pod kamenem se nalézá; po několika dnech zbude jen kostra. Nějaký člověk z Pardubicka zkusil prý jednou věc v kostele.

 

Když nevěsta ten den před oddavkami věnec vije ženichovi, musí z nití dvě nechati, z nichžto jednu on, druhou ona pod paždí na tělo nahé uváže, což družba nařizuje, aby jim nikdo na oddavky jdoucím neučaroval.

 

Nasype-li se nevěstě jdoucí na oddavky máku do střevíců, zůstane neplodnou.

 

Má-li ženich v obličeji bradavici, brzy ovdoví; taktéž i nevěsta; mají-li oba znamení toto, umrou jedním dnem.

 

Pohlédne-li šestinedělka na svatebníky, obhlídne je, t.j. stane se mezi nimi rvačka nebo vůz se zvrátí.

 

Každý ženich a každá nevěsta před svatbou devětkráte se zblázní, t.j. devět zpozdilých kousků vyvede.

 

Při svatbě pozná čarodějníka, kdo kořen sv. Jana Křtitele na stůl pod ubrus dá, aby žádný nevěděl; je-li tu čarodějník, zbledne a odejde.

 

Když chce nevěsta, aby dlouho neměla dítek, hází před svatbou do studně zavřený visací zámek.

 

Kdo by chtěl rozvésti manžely, zmocní se ženina svatebního vínku, roztrhne ho a zakope polovici na jeden, polovici na druhý břeh živé vody.

 

Chce-li kdo snoubence rozvésti, může to učiniti i v tu chvíli, kdy již do kostela jdou, vezme-li jen kus hlíny ze hřbitova a hodí-li mezi snoubence. Tu uvidí jeden na druhém koňskou hlavu a zoškliví se sobě.

 

Nemohou-li koně s vozem, na němž svatebníci jedou, z místa a silně se potí, jest znamení, že sedí na voze nepoctivá panna anebo těhotná žena.

 

Sedne-li moucha nevěstě na závoj, ohlašuje, že se svatba vydaří.                                                    

 

Chce-li některá dívka za vděk vzíti vdovcem, když jeho nebožce umíráčkem zvoní, sedne si na maslenku nebo na tučku (dřevěný hmoždíř na mák), a dostane ho jistě, nepředběhla-li ji některá jiná.

 

Chce-li se kdo vymstíti na mladých manželech: když jdou na zdávku, hodí psa a kočku do bečky a nechá jich tam, až jdou se zdávky. Jako ti dva se tam perou, tak i mezi manžely budou hádky a bitky až do smrti.

 

Aby se pomalu a co nejbolestněji zhladila nenáviděná soky ně, za tím účelem se nabere z hřbitova hliny, ulepí se z ní lepenca (podobu lidskou), píchají ho jehlami pod žebra; potom zatopí v peci osikovým dřevem, hodí ho do ohně, vytáhnou a oblévají vodou; konečně ho suší v komíně. Tož sokyně má nejprve pchání, potom je rozpálená a zas jí zima třese, konečně uschne a „zežukně“.

 

Když přijdou z kostela do nevěstina domu, matka dá nevěstě i ženichovi medu na pravou dlaň; ženich slíže med nevěstě z dlaně a nevěsta ženichovi, aby si byli vzácni a měli se rádi.

 

Brotan čili boží dřevec vyhledávají mladé ženušky, které mají obstárlé muže, neboť brotan pod podušku položený zmužilost navracuje a zahání všelijaké obludy a čáry.

 

Když se mají dva rádi a chceš je rozvésti, pomaž sovím sádlem některého z nich, nebudou se moci vystáti.

 

Vezme-li někdo kost z kapří hlavy, ukradne nůž a jezdí jím po kosti při muzice, nemohou hudebníci ani jediného tónu vydati.

 

Dokud polívka v míse na stole vře, má žena právo muže bíti.

 

Když se ženský vlas do hnoje zakopá, z toho vlasu had se urodí.

 

Aby muž zbloudilý opět k manželce své láskou přilnul, má jíti žena o půlnoci k olši a kolem kmene jejího kopati, najde devětsil, jenž roste na takových místech. Co tu nasbírá, zaváže do bílého zánovního šátku, který zakope pod prahem za spánku toho, jehož se týče. Ale třeba přitom dbáti opatrnosti. Žena se má ustrojiti do šatů svatebních, hlavu si obtočiti bílou loktuškou, aby žádný zlý duch, v temnosti zrozený, neměl k ní moci. Když kope rostlinu má říkati:

„Kopám, kopám devětsel,

má duše se nevesel!

Jak se jeho mléko pění,

nech se jeho srdce mění,

jenž nevinně mě zavrhuje.

Pročež volám z vyšší moci

kořen tento ku pomoci,

by odpomohl všemu zlému

a pokoj vrátil domu mému.“

Všecko se musí dát v tajnosti, zvláště nesmí nikdo ženu viděti, když jde pro devětsil, jinak by jí zaříkání nic neprospělo. Je-li žena muži nevěrnou, může si také manžel tímže způsobem k opětné lásce její dopomoci.

 

Nahlédne-li v pondělí do světnice cizí muž, aniž by vešel do stavení, způsobí v domácnosti velikou mrzutost, při níž muž ženě nabije.

 

Poslouchá-li někdo za dveřmi a hodí-li se k nim svazek klíčů, ohluchne rázem ten, kdo naslouchal.

 

Daruje-li ženich nevěstě knihu, zmate se jejich láska.

 

Koupí-li jí nůž nebo nůžky, jejich láska se překrojí nebo přestřihne.

 

Před sňatkem nemá si nevěsta vázat tkanice u střevíců, ježto by jinak těžce rodila.

 

Kdo o svatební noci dřív usne, ten také dřív zemře.

2 část Černá slepice

 

Smrt a hrob

 

 

Prkénko ze truhličky, ve které bylo pochováno nekřtěňátko, poslouží, by se holubi netoulali. Udělej z něho lávku u „krbce", by po ní holubi chodili. Který holub jednou lávku přešel, vrátí se domů, třebas deset mil zanesen byl.

 

Aby dítě pozbylo souchotin, učiní se toto: Vykopají se dva hrobečky, jeden pro zdraví, druhý pro souchotě. Potom se postaví dítě před hrobečky a matka se modlí Otčenáš. Do kterého hrobečku se dítě položí, dle toho se soudí. Ulehlo-li do hrobečku pro „souchotiny", není mu žádné pomoci.

 

Děcko se nemá měřiti po narození, sice umře, neboť je to, jako když se bere míra na rakvičku.

 

Když dítě odemře od prsu matčina, nesmí matka do sv. Jana Křtitele jísti jahod. Dušičky takových dětí je sbírají a jedí, a kdyby je matky sbíraly, tož by plakaly, že jim je snědly. Po sv. Janě už móže.

 

Kterému děcku první zub z vrchní dásně vyroste, hrob si kopá.

Které dítě pláče slyšíc hudbu, dlouho ji slyšeti nebude.

 

Zemře-li člověk, musí se mu oči dobře zatlačiti, sice někoho vykouká.

 

Kdo čichá ke květinám na hrobech rostoucím, ztratí čich.

 

Umře-li v rodině mužský člen, mře pak jeden za druhým; umře-li ženská dříve, dlouhého věku všici se dočkají.

 

Spatří-li kdo, dívaje se do zrcadla, kromě svého jiný obličej, znamená to brzkou jeho smrt.

 

Ryje-li krtek od domu, někdo v něm umře co nevidět, pak-li k domu, někdo v rodině přibude.

 

Vrzají-li ženatému muži boty, ovdoví.

 

Když ti zrzavějí prsty, čekej smrti jistě

 

Kdo najde poklad, umře do roka a dne.

 

Když nemůže-li kdo umříti, dají mu pod hlavu kytku z koření v Nanebevzetí Panny Marie trhaného, černým šátkem ruku přikrytou; nebo ho přikryjí černým šátkem, který byl z hrobu vykopán; anebo konečně šátkem jakékoliv barvy, jejžto měl umírající na sobě buď při křtu nebo vdavkách.

 

Když nemohl dospělý umřít, dávali mu pod hlavu vích ovesné slámy nebo jej vůbec položili na zem na ovesnou slámu. Sláma po mrtvém se pak odnesla na pole a spálila. U velkých i malých se v tomto případě provádělo obnášení. Ten, kdo prováděl obřad, držel v pravé ruce hromniční svíčku a obcházel nemocného třikrát směrem vpravo, při­čemž se modlil otčenáš a udělal vždy u hlavy i u nohou svíčkou kříž.

 

Trhá-li někdo z hrobu kvítí, přijde umrlec v noci pro ně a vykráká mu.

 

Požerou-li komu myši šaty, ten se dlouhého věku nedočká.

 

Když je na Dušičky mlha nízko, umírají děti, když je výše, tak větší, když je vysoko, tak dospělí.

 

Kokrhá-li kohout po půlnoci, oznamuje, že se někdo oběsí.

 

Kdo by se chtěl dověděti, kam se po smrti dostane, ať nařeže na sv. Jana

 

Křtitele do půlnoci kapradí, které vloží do tmavé komory. Po půlnoci jde se tam podívat, kapradí svítí a je v něm viděti nebe s anděly a svatými, očistec s dušičkami a peklo s čerty. Sám sebe spatří v některém z těchto míst.

 

Když dva jedním rázem to samé vysloví, vysvobodí tím jednu duši z očistce.

 

Kdo se modlí za kamny, modlí se za oběšence.

 

Na čí pohřební den prší, ten rád bumbával.

 

Prší-li na sv. Prokopa, sedm lidí se utopí, sedm zastřelí, sedm oběsí atd.

 

Vrtavce úsilného (Anobia pertinax) nazývá lid umíráčkem nebo umrlčími hodinkami, a slyše klepání křidélek jeho ve zdi, říká, že brzy někdo z rodiny

zemře.

 

Když krkavci a havrani nad některým místem vírují, říká se, že se někdo v tom místě oběsí; potom povstane vítr, aby čert, jenž krkavce ty vyslal, mohl s duší oběšencovou odletět.

 

Nejhorší uřknutí je ve snu, z něhož může pojíti i smrt pro uhranutého.

Vhodí-li se do rozvodněné řeky rybí ocas, nepřijme voda žádné mrtvoly, ani zvířecí, ani lidské, nýbrž je na břeh vyhodí.

 

Nechá-li se za oknem zvonek a sova nebo sejček naň zazvoní, zemře brzo někdo v tom stavení.

 

Zastihnou-li krkavci někoho při vraždě, pronásledují ho stále; když pak umře, vyklovají mu oči a srdce rozsápou.

 

Když zemře hospodář včely chovající, v tu hodinu jde někdo z domácích a zaťuká prstem na ouly, řka: „Hospodář, umřel!" proto aby včely vědouce o smrti hospodářově nepomřely. Kde se toho opomine, tam včely pomrou.

 

Zabodne-li se jehla, kterou se šilo roucho pro nebožtíka, do stromu, uschne strom v krátkém čase.

 

Kdo zkazí křivonosce hnízdo, nebude míti po smrti pokoje; křivonoska mu přijde tahat hřebíky z rakve.

 

Lid věří o července, že našedši mrtvolu, hledí ji zahrabati. Jsouc k tomu malá a slabá, přikrývá obličej nebožtíkův mechem.

 

Chytí-li někdo hrobaříka na hrobě, nedobře činí; budou kolem něho v noci skákat duchové.

 

Povlekou-li pavouci někomu střevíce nebo boty pavučinou, brzy se se světem rozžehná.

 

Kdo uvidí toho roku jako prvé motýle červeného, odebere se na onen svět; objeví-li se mu prvně motýl jinak zbarvený, bude hrabati peníze.

 

Topí-li hrobník prkny z rakví, nebožtíci chodí kolem ohně a ohřívají se.

 

Když se kouskem chleba čelo nemocného pomázne a pak chléb se dá psu strávit, uzdraví se nemocný, jestli pes chléb pohltne; nechá-li chléb ležet, umře nemocný.

 

Svítí-li na někoho, kdo spí na holé zemi, měsíc, zemře.

 

Pokácejí-li se hrobaři lopaty, bude brzo pohřeb.

 

Když dlouho nikdo neumírá, hrobník klepe v kostnici márami a jmenuje přitom osobu — obyčejně těžce nemocnou —, aby byl brzy pohřeb.

 

Kdo na hřbitově kost člověčí vezme do ruky, k tomu umrlec v noci přijde; když ji na jiné místo položí, navštěvuje ho kostlivec tak dlouho, až ji opět na předešlé místo položí.

 

Každý nebožtík stoji na hřbitově tak dlouho na stráži, až jiný umře a jej vystřídá.

 

Ukáže-li se člověk po smrti černý, je vidět, že má mučení; ukáže-li se bílý, v ráji bytuje; na koho vsáhne, tomu zůstane černomodrá známka na těle.

 

Když umře hospodář domu, kde se zdržují švábi, vezmou se tři švábi a hodí za ním do hrobu; ostatní vyhynou.

 

Kdo na hrob sedá nebo dokonce na hrobě usne, stane se lenivým ospalcem.

 

Podívá-li se kočka, když se umyla, na starého člověka, ohlašuje mu, že zemře do roka.

 

Nikdo nekoupí od hrobníka kozí mléko, protože se do něj čert vymočil.

 

Bojí-li se kdo mrtvého, ať přejde v domě, kde jest nebožtík, přes práh, ale neohlédne se a na nikoho nepromluví. Postaví se k rakvi nebožtíkově tak, aby stín padal na mrtvého. Strach ho hned přejde.

 

Šije-li se mrtvému rubáš, nesmějí se dělat na niti uzly, jinak by ho tlačily.

 

Kočky převážejí po smrti duše na onen svět, proto ublížiti kočce jest hřích.

 

Při pohřbu se má každý varovat, aby stín některého příbuzného nepadal do hrobu a nebyl přihozen hlínou. Ten, jehož stín by byl v hrobě, zemře do roka.

 

Oběsí-li se kdo, jest třeba, aby nestrašil, svázat mu palce u nohou.

 

Divizna ztratí vůni, byla-li kolem ní vezena mrtvola.

 

 

 

Myslivecké pověry a čáry

 

 

 

Abysi se tvý ručnice nechyboval, vezmi z ledajakýhos zvířete srdce a usuš ho na prach, a když kulky leješ, dávej toho prachu mezi ně, tyto slova podkládej, a mezi to přidej kousky tříštěk ze šibenice, do kulek taky zalívej a tyto slova na ceduličku napiš a na volovo hoď: A. D. E. N. E. X.

 

Dostaň kus desky z truhly, co v ní žena mrtvá byla, co z ní suk vypadne; na koho skrz tu díru pohlídneš, žádnej na tě nevystřelí. Probatum.

 

Když umrdlého pochovávají, kdybysi mohl dostati suk z truhly umrtčí, vezmi ho a vyvrtej v něm díru, a kdyby měl někdo něco proti tobě, koukni na něho potřikráte dříve než on na tebe, bude se tě báti, nebude chtíti s tebou žádný zlý vůle začíti. I též když před vrchnost jíti máš, tak učiň, všudy obdržíš. Probatum.

Aby dobře do terče střílel.

 

Vezmi z vrabce mozek a červenej vosk a přilep to do terče, žádný netrefí do terče, než ten, kdo to udělal, než musí naposledy stříleti.

 

Když má na lov jít, vem ze třech hlav umrlčích hlíny a tou jiným přesyp cestu, žádnej netrefí. Zkušení.

 

Aby zvěř i do terče trefoval. Vezmi mladou vlaštovku, která sedí navrchu v hnízdě, roztrhni ji a najdeš v ní kamínek vedle srdce; ten kamínek nos při sobě na hrdle, neublíží ti žádný tvé ručnici.

 

Aby všechno, co nejmíň okrvavíš, zůstalo ležet, setři na prach slunečnou rosu a přimíchej do svýho prachu.

 

Abysi dobře a mírně střílel, vezmi z hrdličky pupek a spal jej na prach

a nasýpej ho do ingoustu a tím napiš tyto slova: Freks † abera † ffnas † tenear † Judias. Pak si to uvaž pod pravý paždí, dyž na myslivost deš.

 

Chceš-li vždycky jistou ránu míti, vezmi srdce ze tří krkavců a tří krtic, spal je

na prach a přimíchej tento prach do prachu střelního a do broků, a po čem střelíš, ničeho se nemineš.

 

Aby zvěř stála na místě. Vezmi žabku zelenou a vyloupej jí oči za živa a vlož ji sobě pod hlavu, žádné zvíře neuteče, co uhlídáš, všechno zastřelíš.

 

Jdeš-li na lov s ručnicí a chceš-li každé zvíře, jež uzříš, zastřeliti, můžeš je následujícím způsobem zažehnati, aby do tří ran státi zůstalo. Nejdřív řekni: „Fac ut, fac ut, fac ut,“ a potřetí: „Amen.“ Nato žehnaje zvíře spatřené říkej: „Kristus byl na kříži přibit a uvázán. To já tobě počítám ku pokání, k čemuž mi dopomáhej atd.“ Tato slova opakuj třikráte a teprv potřetí dodej: „Amen“. (Nato se má ručnice nabiti a pod kulku nebo broky dáti lístek se slovy čarodějnými.)

Když chceš někomu pokaziti ručnici. Od pravé ruky malík vstrč do svého ucha a potom někomu ten malík vstrč do ručnice, hned mu ji pokazíš.

 

Aby všechno na stromě zabil. Vezmi hruškové mejlí a myší ouško a usuš

to spolu a potom stluč to na prach a smíchej do prachu, cokoliv na stromě uhlídáš, to všecko zastřelíš. Zkušeno.

 

Aby po ručnici zvíře zůstalo. Vezmi prsti; kde zabitý leží a zavrtej ji do lůžka. Co na zemi uhlídáš, všechno zastřelíš, než tu ručnici nedávej ženskému pohlaví do ruky.

 

Aby ti zvíře daleko neušlo, tehdy vezmi z umrlčí truhly hřebík a zaraz ho do tý stopy toho zvířete; pak si na něj čekej, tak ti dozajista muší přijíti.

 

Flintu opravíš: když najdeš třusum, co se hvězda čistí, vytříti ní flintu; bys nejmíň co okřvavil, vše ti zůstane. Přoba toho.

 

Vezmi hadí jazyk a jeho pravé oko. Zavrtej ho do šiftu. K čemu stříleti budeš, všechno šťastně zastřelíš. Přubířováno.

 

Pro štěstí k flintě:

1.  Novou neděli než slunce vyjde, uřež od včel s srpem třísku a nakuř s ní ručnici i sám sebe, veskrz ať skrz ni ten kúř projde.

2.  Druhý kus: Přožeň třikráte skrze lauf matku včelní.

3.  Máje měsíce, když se kočky honcují, žabí tu kočku a udělej z ní píšťalku: každej jeřábek ti přiletí, však ten den nebývej veselý po západu slunci.

 

Smrtedlné kulky lejti. Roztrhni netopejře a vem z něj srdce, plíce, játra, usuš to na prach a obaluj v tom kul a kdekterý trefí, byť dost daleko bylo. Přoba toho.

 

Ručnici pokaziti. Vezmi kus hadího sádla a namaž sobě pravé oko, potom pohlédni někomu do ručnice, hned mu ji pokazíš. Probatum est.

 

Kdo by chtěl ručnici po hlasu zkaziti. Když uslyšíš bouchnout, tehdy spěšně vem odpraveného podvazek a přeřízni ho na tri kusy, tehdy žádnej tu ručnici neopraví na tři neděle. Zkušeno.

 

Ručnici pokaženou opraviti. Když nasypeš prachu do ručnice a dáš koudel na prach a potom kulku, a tři mouchy vstrč do ručnice. Bude dobře zase stříleti.

Když ručnice pokažená je. Dobuď cvrčka hlavní a vyšroubuj švancšroub a jdi s ním na proud v neděli ráno a vymej tu hlavni v tom proudě a vezmi vinného octa a tvého moče a vymej ji čistě, až vypálenou dírkou zase ven teče, potom ji vytři dobře, aby nezazrvěla, a když to uděláš, tak sobě spravíš každou ručnici. Zkušeno.

 

Oprava k ručnici. Velký pátek do východu slunce jdi s ní k brabisku, polož ju na ně, ať si po ní lezou sem i tam, vem jí, jdi s ní domů a pokuř ju červeným hubánkem a tím kořenem, budeš míti s ní velké štěstí, ale dež ty bravence s ní bude shánět, musí dát pozor, aby žádného z nich neožebračil.

 

Ručnici opraviti. Ukradni jinému hádě, a utrhna kus, vytři ručnici, bude ti dobře střílet.

 

Aby ručnice šťastná byla, Velkej pátek do vej chodu slunce jdi nahej a setni hrušku a sekej ji proti vej chodu slunce a di pryč a nemluv ani slova. Potom z ní dej dělat šift, šťastná bude.

 

Když bysi zbraň pokaženou měl, vezmi, když nádobí mejou, těch pomejí, do hlavně nalij, a díru u hlavně dobře zastrč a vlož ji na prkýnko a dej ji do pece, aby se ti hezky vyhrála: potom ji vyndej a v neděli novou, dřív než slunce vyjde, tu hlaveň na proudu potřikráte dobře vymej, tak ji budeš míti napravenou.

 

Kterak ručnici pokaziti. Když umrlý leží na márách, kterému svíce

v hlavách hoří a se svítí, vezmi kus vosku od ní a pomaž někomu ručnici, dokud ji míti bude, nic nezastřelí. Zkušeno jest.

 

Aby do terče dobře střílel. Žabí žežulku před sv. Jiřím a vytrhni jí z pravého křídla nejpěknější péro a potom jí pravý bok rozřízni a vezmi z ní srdce a játra a to péro prostrč skrze to srdce a nech ho viseti, potom to dej do pěkného šatu a pověs to na vochli do komína a nech devět dní a nocí viseti a devátý den vezmi tou rukou, kterou ručnici držíš. Trefíš všecko, k čemukoliv přiměříš. Zkušeno.

Chceš-li, aby ti humence neočarováno. Hliny ze trojeho panství, a tu hlinu schovej, a když chytíš prvné tři ptáky, neb spolu neb consequenter, strhni jim hlavičky, a tam kde běhavé vážeš, udělej tři dolečky; do jednoho každého ptáčka i utrhnenou hlavičku vstrč a tou hlinou ze trojeho panství zasýpej. Toliko pamatuj, abys napřed hlavičku vstrčil.

 

Také umějí pytláci udělati, aby je myslivec neuhlídal, a třebas by vedle něho vystřelili. Myslivec zvěř zabitou spatří a ránu také zaslechne, ale pytláka neuhlídá. Uřízne totiž pytlák nějakému hadu hlavu, dá ji do hrnečka, načež jej papírem přikryje a do mraveniště postaví. Mravenci ožerou všechno maso, takže holá kost zůstane. Na Zelený čtvrtek vezme zrnko zeleného hrachu, a když začnou ten den ceremonie, vstrčí je do pravého oka té hlavy. Na Velký pátek v ten samý čas se vezme zrnko a zastrčí se do levého oka. Na Bílou sobotu se vezme konečně třetí zrnko a také v ten samý čas se do úst zastrčí. Když pak se podruhé na vzkříšení zvoní, vezme se ta hlava a zakope se na nějaké odlehlé místo, kde by žádného ourazu nevzala a ohradí se kamením. Ze zrn hrachových vyrostou pruty. Z očí se mohou setkat, a proplést, z úst však musí sám pro sebe vyrůst. Když hrách uzraje, oddělí se zrna z každého oka a úst zvlášť a z hrachovin se udělá věneček. Když jde pytlák na čekání, vezme věneček na hlavu pod klobouk anebo čepici a jedno zrnko vyrostlé z úst do huby vezme, načež si sedne na hráz aneb na nějaký pařez a všechna zvěř mu sama naproti přijde a on se stane neviditelným.

 

Aby tě fořst neviděl. Vezmi z krkavce oči a zašij do pytlíčku, noš to na hrdle, žádný fořt tě neuhlídá, kdyby hned mimo tebe šel.

 

Chceš-li, aťby pes neštěkal. Vezmi chlup zaječí v jednu ruku a ocas kolčaví

v druhů ruku, a nebudeť štěkati.

 

Kdo vezme z oběšeného malíček pravé nohy, usuší a prášek z něho sní, stane se neviditelným.

 

Kdo sní devět srdcí dětí nenarozených, bude neviditelný.

 

Kdo si opatří ještěrčí srdce, třetinu ho sní, třetinu nosí ukrytou pod levým a třetinu pod pravým paždím, učiní se nezranitelným.

 

Pytlák se muže opravit, že mu žádná rána neublíží, že svěcenou hostii vloží do rány, jižto si sám byl nepotřebovaným nožem učinil, a hostii v té ráně nechá zarůsti.

 

Kdo chce býti před každou ranou jist, ať vezme navečer vejce z kurníku, počerní je a tam položí. Je-li z nich ráno některé bílé, to ať vypije.

 

Pytláci uříznou proutek z vrby a řeknou: Já si řežu tebe ke své potřebě!" Když myslivec je na čekání, pytlák udělá na proutku uzel, ale tento musí býti zatažen dříve, než utichne hluk z rány myslivcem vystřelené. Takovým způsobem jest myslivec zkažen, že nemůže nic zastřeliti.

 

Zabij e-li myslivec vrabce a tou krví ručnici vytře, pak vrabce pověsí do komína, potrestá toho, kdo mu ručnici očaroval. Jak totiž bude z vrabce krev kapati, tak nepříteli myslivcově z očí poteče.

 

Na den sv. Jana Křtitele před východem slunce chodí pytláci na „verbinku" (barvínek) a boží dřevec (brotan). Kdo ty dvě byliny trhá, musí býti nahý. Doma je uvaří v octě a vymyje odvarem ručnici, pak všechno zastřelí a ničeho se nechybí.

 

Kdo nosí košili, na kterou musí přísti neposkvrněná panna, která přestála sedmero pokušení. Když panna košili dohotoví, on oblékne ji, tak ta košile nabude divotvorné moci, a kdo ji nosí, bude nezranitelným.

 

Chce-li pytlák některého myslivce se zprostiti, nabije na Velký pátek ručnici místo kulkou třemi hostiemi; když vystřelí, zabije toho, koho nenávidí.

 

Ochrana proti zbrani (neporanitelnost)

SATOR

AREPO

TENET

OPERA

ROTAS

Kdo ta slova nosí napsaná na hrdle, toho se nechytí žádná rána ani bodená, ani střelná.

 

Kdo sní kousek chleba ve své vlastní krvi omočený, neprostřelí ho kulka.

 

Když bysi šel na cestu, bysi mohl dostati toho provazu z oběšeného, uvaž sobě na něm uzel; kdyby proti tobě někdo chtěl stříleti, kdyby stokrát stisk, nepude mu to.

 

Aby na tě žádná ručnice nevystřelila, dostaň šat ten, co ním mrtvěj měl oči zavázané, zaší si jej do límce, neb do šosu, žádná na tě ručnice nevystřelí. Probatum.

 

Chceš-li, aby na tě žádný nevystřelil: kup nuž a nabruš jej dobře a na Velký pátek, než slunce vyjde, uřež si levé paty kousek, jenom co bys jej okrvavil, a sněz jej a říkej otčenáš, Zdrávas Maria a Věřím v Pána Boha.

 

O sedmeru mocí hadí kůže.                                

Když jest nový srpen, vezmi hadí kůži, utluč na prach, a má následující moc:

1.  Uštipne-li koho had, nasyp mu na ránu toho prachu, a třetí den bude uzdraven.

2.  Nasyp si ten prach do vlasů, a dokud ho tam míti budeš, neboj se žádného protivníka, neboť každého snadno přemůžeš.

3.  Myješ-li se vodou, do níž bylo prachu toho přisypáno, mezi očima, nemůže ti nikdo uškoditi, např. učarovati, uhranouti atd.

4.  Jsi-li volán k soudu, nasyp si prachu toho do střevíců či bot; budeš se zdáti každému, že ty nejlépe mluvíš.

5.  Nasypeš-li prachu toho spícímu do rukou, vyzná se ti ze všech svých tajemství.

6.  Chceš-li věrného čeledína míti, nasyp mu toho prachu do šatů a budeť věrný.

7.  Nos ten prach při sobě, a budeš vždycky vážen a hrozný nepřátelům svým.

 

Vezmi hada živého před sv. Jiřím, ale musí býti samec, vytrhni mu jazyk a hada pustí zadělej ten jazyk do čistého vosku na způsob kuličky uhněteného a dej si kuličku pod jazyk; každého přehádáš.

 

Chceš-li hada živého chytiti, můžeš ho takto zaklíti a k stání přinutit: „Osi, osi, ošiti! Zlotřelý hade stůj, jako jest stála voda v Jordáně, když svatý Jan Pána našeho křtil Ježíše Krista; protož tě také zaklínám skrze Boha živého, abys stál a jed od sebe pustil. Ktomu mi dopomáhej atd.“ — Na to můžeš směle hada rukou lapnouti, neboť ani hnouti se nemůže a jed již vypustil. Tentýž oučinek docílíš u hada, řekneš-li: „Ty Doroto, ty Jiříku, ty Josefe! Zaklínám vás hadice a hadi, abyste stáli a se nehýbali, jako slunce stojí nad všemi tvory. K tomu mi dopomáhej atd.“

 

Udělá-li se z hadího sádla svíčka a rozsvítí se, všickni hadi z okolí se tam seženou.

 

Had si vezme lupínek, vloží si ho pod hlavu a spí na něm celou zimu.

 

Na den narození Panny Marie (8. září) hadi zalézají do děr a přespávají tak zimu; opozdí-li se některý, země již ho nepřijme. Pak takový opozdilec se plazívá na křižovatky, aby ho lidé zabili.

 

Hady možno vypuditi z celé krajiny takto: Chyť hada, udělej mu tři kříže, jeden na hlavě, druhý na hřbetě a třetí na ocase. Jakmile se objeví had takový u svých soudruhů, vytáhnou všichni z toho kraje a nikdy se nevrátí.

 

Kdo chce s hady v přátelství žíti, musí se s králem jejich seznámiti, což se stane takto: Když je parný den, vyjdi do lesa, rozestři bílý šátek a polož naň misku s mlékem a bílý chléb. Každodenně nutno tak učiniti, až konečně hadí král složí korunku na šátek. — Kdo má takovou korunku, jest jist před hady vůbec a zmijemi zvláště.

 

Kdo před sv. Jiřím uřízne hadovi hlavu a zasadí do ní hrách, vyroste mu tento a udělá se z něho věneček. Utrhni věneček, sedni na žebřinový vůz a kdejaký holub přiletí a sedne ti na rameno.

 

Prachem z kůže hada před sv. Jiřím chyceného mne-li si kdo ruce, nebudou se mu potiti.

 

Když jedovatý had někoho poranil, plazí se rychle k nejbližší vodě; doběhne-li uštknutý vody té dřív a vymeje si ránu, neuškodí mu jed a had zahyne; je-li had dřív u cíle, musí raněný člověk umříti.

 

Otvírací bylinu lze získat takto: Vyhledá se ve stromě hnízdo datlovo, když má mladé, a zatluče se dřevěným klínem. Jakmile datel spatří hnízdo zamčeno, odletí a přinese si otvírací bylinu, jež má tu moc, že zotvírá všecky zámky a závory, zpřeráží všechna pouta a otevře vůbec vše, co zavřeného. Datel ji přiloží k hnízdu, a klín ihned z něho vyskočí. Drží-li pak člověk pod hnízdem červený šátek, datel domnívaje se, že je to oheň, upustí do něho otvírací bylinu, aby shořela.

 

Zavadí-li o otvírací bylinu sekáč, hned mu spadne kosa; ať posečenou trávu sebere a vhodí do vody: všechna tráva plove po vodě, jediná bylina otvírací obrátí se proti vodě.

 

Kdo vybere hnízdo pěnkavy, tomu nesluší šaty.

 

Komu se dostane v lese do obuvi kapradí náhle zpitomí, bloudí, až zabloudí.

 

Bloudí-li někdo lesem, ať zvolá: „Dědečku bradatý, vyveď mne!“ Zjeví se mu starý muž a jde před ním. Když vyjdeš z lesa, nezapomeň slušně poděkovati, sice bys podruhé marně o pomoc volal.

 

Linduška lesní je ochránkyní bludem jatých lidí, sedá při studánkách lesních a hlasem svým bloudící na pravou cestu přivádí.

 

Vybere-li někdo vajíčka nebo mláďata slavičí, oběsí se samička na větvičce vidličnaté u hnízda z velkého žalu.

 

Kdo si opatří srdce a pravou nohu ze sejčka, může se dozvěděti všech tajností, jen třeba zmíněné věci položiti spícímu člověku na prsa a zeptati se ho prozradí na sebe všecko.

 

Kdo vezme srdce holubicí a hlavu zelené žáby usuší a na prach utře, doví se tajných věcí od toho komu trochu prášku na hlavu nasype.

 

Kdo na Velký pátek před východem slunce jde kopat pod lískový ker, najde brouka s červeným očima. Když jej na prášek roztluče a na Bílou sobotu před východem slunce natřikráte požij stane se neviditelným. Zemře-li však přitom, propadne duše jeho peklu.

 

Kdo je lekavý, ať nosí při sobě jazyk liščí, a nebude se lekati.

 

Ještěrky vystříhají člověka spícího před hadem ocáskem jej čmejrajíce.

 

Mlada na lišku. Vezmi sejr a slaniny a řeřabin svař to všecko v novým hrnci a nechej z toho pár jíti, a když to dost vařený míti budeš, tak si to polož, kde chceš tak ti liška za tím pude, třebas n půl míle. Prubirováno.

 

Kterak lišku neb kunu dostat. Vezmi mladé káče, když se ze skořápky vylíhne a usuš je a potom na prach je utluč a tím prachem posyp co chceš, cokoliv od toho prachu užiješ, to ti všecko půjde pořád v cestu, až ti k ránu přijde. Zkušeno jest.

 

Vloží-li se kůže hada zabitého před sv. Jiřím pod  hlaveň ručnice, všecka zvěř přijde k tobě s hlavou sehnutou.

 

Ptáky na poli lapati.Když česnek planý se vaří a podle roli rozsejpá, kdež ptáci na obilí škodu dělají, který pták z něho jísti bude, ten se snadně rukama lapiti může, nebo po něm snadno zmrtví.

 

Jak možné všecky vlky z krajiny sehnati na jedno místo.Kdo stluče v hmoždíři mořskou rybičku zvanou „blemmos" (bleminos) zároveň s mladým vlčetem a nasype do ohně, zapáleného tam, kde se nablízku vlci zdržují, brzy sem přiláká výparem, z plamenů vycházejícím, všecky vlky z kraje. Jako zmámení klesnou na zem beze vší vlády, nemohouce se vzchopiti ani k útěku, ani k obraně, když je zmalátnělé myslivci zabíjejí.

 

Jak dělati vlky.Suk ze starého obříslu, které v hnoji obhnije, vhoď do peci; musí tam býti do devátého dne. Potom jej hoď přes hlavu a říkej: „Prašivci, dopomáhejte mně k tomu“ — a tu hoď devětkráte a kolik vlků chceš míti, tolik jich vyběhne.

 

Aby mohl vlka z ručnice zabiti. Když vlka uhlídáš dříve než on tebe, říkej tato slova: Essesu† Malchus † oschiar † Papader †. Potom říkej otčenáš. Ten vlk se posadí proti tobě, potom střel. Zkušeno.

 

Štve-li někdo psa naprázdno, přinese mu člověčí nohu, kterou musí štváč snísti, sice by ho pes roztrhal.

 

Vyje-li pes, má se vzíti střevíc a obrátit podešvem vzhůru; pes přestane.

 

Kdyby koho pes vzteklý ukousl. Vezmi srsti od mladého kozlete, dokud mu není rok, cibuli, soli, med paruňkový. To vše stluč a přikládej na ránu.

 

A toto jest výborné proti ukušení psa vzteklého: napiš tato jména na sýru nebo na chlebu a daj je nemocnému sniesti: Yran † Kyran † Kirian † Kafratan † Kastagan † Skoroke †. A když to snie, vezmiž rozchodník a mák, a zetřiž to spolu a rozspusť a dej nemocnému ten nápoj píti.

 

Hodí-li se kousek chleba, namočený v ráně od pokousaného psa, slepici k snědku a ta po něm zahyne, je to rána jedovatá, nebezpečná a třeba se míti na pozoru.

 

Proti psu vzteklému. Vezmi tisové dřevo třikrát svěcené, struž do chleba a to dávej nemocnému jisti.

 

Na sv. Jakuba a Filipa. Jdi ráno před sluncem, a kdež najdeš kopec červených mravencuov, vstaviž tam nový hrnec s jarým medem a nech, ať ti mravenci lezou, a ty vezmi dřevíčko, míšej vždy, ať zahustne mravenčí. Potom zalep jej hlinou a vstav do peci horké, a to když by se uhlí roznítilo, (vsázet) nechejž, ať se tam zpeče. Potom vyjma z peci schovejž dobře, tu kde by dejm nemohl dojíti, a kdyby pěnkavy vyvěsil ze tmy, hned jim dávej po dvú neb po tří mravencech, každé zvláště na jinú stranu, a hned opraví se na hlas, a to jest zkušená věc.

 

V máji měsíce vyvstav pěnkavy na déšť když by na schod měsíce bylo, ať dobře odmoknou; to jest dobře pro křeč; nikdy nelínají.

 

Kdyby měl přes pole jíti nebo jeti, říkej tuto modlitbu, pros Boha upřímně: Pane Bože, rač učiniti se mnou svou sv. milost. Zaklínám vás všechny, mí škůdcové i lidského pokolení, vaše ruce, aby nemohly na mne sahati, vaše nohy, aby nemohly ke mně choditi, vaše ústa, aby nemohly ke mně mluviti, i vaše oči, aby nemohly na mne koukati. Jménem pána našeho Ježíše Krista též zavazuju vás, všeliká zvěři divoká i pitomá, zlí ptáci, které by mně mohly stvoření Božímu člověku uškoditi, jak ve dne, tak v noci, v domě, ani na cestě. Pán Bůh rač bejti se mnou a milá Matička nade mnou a všickni svatí okolo mě.

 

Vezmi výstřelek, co on (totiž škůce) ním střelil, vstrč jej do kobylí hlavy, nebo do umrlého oka, nech ho tam do třetího dne, potom vezmi ho a zavrtej do osikového dřeva a zastrč hřebíkem. Dokud to tam bude, dotud jeho oči budou boleť. Zkušeno jest.

 

Vezmi laštovici a dostaň kousek lůžnička od ženy při porodě, nos to spolu při sobě nebo při ručnici: načkoliv pohlédneš, všecko trefíš.

 

Vezmi z devíti mlýnů mouky a od stěny mléka, když se ponejprv oštění, udělej z toho koláček, a upeč ho v novou neděli. A když přijdeš na myslivosť, sněz toho koláčka kousek, a kdekoli sedneš, budeš míti dosti nač střílet.

 

Vezmi mléka od štěny, když má štěňata, a nech ho, ať se sesedne, a udělej z něho sýra a potři se ním nad očima, a tak zajíce na spaní uhlídáš. Zkušeno jest.

Abys zabil samce (zajíce) aneb samici, vezmi z něho měchýrek a ráno, když půjdeš do pole, namaž sobě podešvy, poběhnou za tebou. Zkušená jest pravda

Když se trefí, že tri mládenci zvoní umrlému, i dostán toho mazu z čepu zvonového, aby oni nevěděli, a masť se tím na zádech; můžeš se nebáti, aby se tě zbroj (kulka) chytila. Zkušeno jest.

 

Když hospodář umře, svaž mu palce nohy provázkem a hubu šátkem. Když vidíš ručnici, uvaž na něm suk a šatkou se opas: nebude moci na tě vystřelit'. Zkušeno jest.

 

Když by se ti trefilo, když by kdo krájel chléb zdvihaje ho jednou rukou od štola, vyraz mu jej z ruky zavře pěsť, aby tvůj vlastní bratr byl, nic nedbej; musíš to potřikráte udělati až budeš míti tři kousky toho chleba, přivaž sobě pod pravou páži: můžeš se nebáti žádné rány.

 

Aby z ručnice kulka upadla, vezmi z mař vosku, co nakape, udělej z něho křížíček a vezmi k tomu tři semínka blínového, co vůz okračuje na cestě; ten křížíček má tu moc, kde ho koli přilepíš, buďto k terci, nebo bokem, tehdy kulka nedoletí k tobě, jak z ručnice vypadne. Kdo nevěří, nech zkusí na kuřeti: nedoletí k němu, jest pravda.

 

Vezmi z krtice kůži, když cestou jedeš do města, tam na tom miste, kde ji najdeš, a nes ji při sobě. Když uhlídáš zbuníky aneb vojáky, vezmi tu kůži do pravé ruky: neuhlídá tě žádný. Zkušeno jest.

 

Vezmi peří ze slepice, když se trefí, že sama do pece vletí a škvrkne, nos ho při sobě, a když tě dali do pút, spadnou z tebe. Zkušeno jest.

 

Abys v kostky vyhrál, zastřel krkavce a uřež mu pravou nohu v novou neděli a nos ji při sobě; když budeš v kostky hrát škvrkni pod stůl tou nohou k sobě; ihned jak hodíš kostkami, trefíš.

 

Abys měl štěstí v myslivosti, v bitvě, koupi aneb prodeji, když najdeš vejce krkavčí, vezmi je, vdělej je do hnoje horkého a nech je tam čtyři neděle; potom je vezmi a bude z něho kámen pěkný barvený; vdělej ho do brabenčího kopce, nech ho čtyři neděle, potom vem ten kámen a nos při sobě, anebo ho dej udělat do prstenu. Má zajisté tu moc, kdyby ho měl kdo při sobě v kupu neb prodeji, ten všechno obdrží, pod rukou (levně) mu všecko bude a přijde. Zkušeno jest.

Aby se tě všichni báli, udělej takto: Dostán ze tří vlků z čela chlupy a zašij je sobě do míšku maličkého a nos je pod pravou páží; tak kdyby se ti trefilo, že aby tě chtěl bíti, postav se smělo, tehdy se tě bude báť. Zkušeno jest.

 

Aby tě všichni rádi viděli, dostán laštovičku na svatého Jana a nos při sobě, budou tě všichni rádi vidět. Zkušeno jest.

 

 

 

Sladovnické pověry

 

 

 

Aby ti v pivovaře nemohl kdokoliv škoditi,vezmi stehlíka živého a černej hrnec s bílou pokličkou,zakopej ho pod prahem, kudy nejvíce lidé chodí.

 

Kdyby se ti jaká překážka stala v pivovaře,učiň tuto věc k tomu:Vezmi od šibenice kost a zaobal ji do červený boury,zastrč ji za vobruč za mládni kád, tehdy neboj se

žádného, s pomocí Pána Boha všemohoucíhovař bezpečně. Probatum est.

 

Kdyby ti něco udělali, aby pivo nebylo dobré chuti.Oprav je sobě takto: Vezmi starý střevíc číkoliv,spal jej na prach v novém hrnci, přidej k tomu prsti podvelkou kádí a nášlapek u spilky od prachu, potom tospal všechno, dej toho prachu do sudu mezi pivo,bude v svém místě státi, a tak pivo v své podstatědobré chuti bude.

 

Kdyby kdo v pivovaře cokoliv ti překazil, takto učiň: Můžeš-li dostati kus zvonu, jak srdce bije, a toho prachu, jak ním vítr točí, tehdy vem toho piva drobet a dej do nového hrnce a zakopej to do červenéhobachna a nechej tam, dokudž k tobě sám nepřijde. Chceš-li mu spomoci, vezmi to a dej to, ať to nějaký pes přejde aneb kde lidé nedochází; pakli chceš, aby setrápil, techdy to pověs v komíně! Pokud se to tam nechá, dotud se trápiti bude, ale však na Boha pamatuja dlouho to nenechávej! Jest zkušeno od mnohýchmistrův.

 

Aby mušky nebo myši sladu nejedly, aneb jiné obilí.Vezmi rtuti, vápna nehašeného, smíšejs nějakým tukem a udělej okolo sladu neb pšenicecáru tím tukem. Všecky vylezou a koštujíc toho,hned zemrou. I také myši. Zkušeno jest.

 

Aby břečky pěkně stály,byť by největší horko bylo aneb hromobití. Dej sobědo kádě mlatný střemchový čep udělati, právě na plňměsíce kteréhokoliv, a zadělej do něho tyto věci:kus mejlí aneb dřeva střemchového, na vrbě vyrostlého, a kus dřeva, na kterým roj mladých včelosedl, tři jehly neopotřebované a kus ocele bezohně uražené, to vše zadělej do něho, a tak budoupěkně státi. Probatum.

 

Kdyby pivo čímkoliv smrdělo. Takto opravíš, že bude dobré vůně. Vezmi hřebíčku,

bobku, skořici, muškátovou kulku, mladýchkopřiv, fialového kořene, stluč to spolu a navaždo malých šátkův, hned bude dobré chuti. Prubíruj,kdo chceš, vpravdě vynajdeš.

 

Kdyby pivo kysati nechtělo, toto udělej k tomu: Vezmitolitu s modrým květem, koliandru, anýzu, kafru,psího trusu, kvasnic přespolních a směs to spolu,

nech, až se ti zdvihne, potom dolívej a bude kysatihned. Jest věc zkušená od Mikuláše Navrátilana Myslibořicích letha 1647.

 

Když na kádích kysati nechce, vezmi trochu země, kterou krt vyryje, kus koňského rohu, co kovář vystrouhá, volového jazyku listí, usuš to dobře a stluč to vše na prach a dej do čistého bílého šatu a vlož to v kostele, aby tři mše svaté nad tím slouženy byly, potom vezmi zase a schovej. Věc jest zkušená a prubírováná.

 

Kdyby pivo z kádě jíti nechtělo, takže by překaženobylo, tuto věc udělej: Vezmi od toho žebříku,na kterém mučívají, kus dřeva, vstrč je do čepu, ihnedsobě opravíš.

 

Kdyby se překážka stala, aby pivo v kádi stydlo, nemeškej, rychle běž na pole, na kterým šípky bejvají, přiběhna, rychle vezmi nůž, uřež od spodku ten šípek;pakli by ho tu narychlo najíti nemohl přes třetí mez, techdy běž k sousedovi přes humno a přes ploty a najdeš v třetím humně šípek; vezmouce nůž, uřež hood spodku a při plamenu, kudy půjdeš, připal jej, a když je připálíš, zmrskej to pivo na kádi potřikráte, a když je zmrskáš, řekni takto: „Kdo je tomu pivu copřekazil, aby sem ho hned sám čert přinesl a tak aby jemu nebylo nic do jídla, do pití ani do ničehož."Na kohož máš důmnění, zavolej na něho skrze pístu vozu předního kola, a hned ho budeš mítiu sebe, spatříš ho ve veřtatě, pak-li by bylo odPána Boha: „Pane Bože, račižje sám napraviti! Toto

mi dopomáhej Bůch Otec † Bůch Syn † Bůch Duch †Svatý. Amen."

 

Proti překážce aneb účinku pivu na pánvi nebo na kádi, anebo že by z sudu ven kysati nechtělo, učiň tuto věc: Vezmi spravedlivého vosku parunkového, a pak-li by takového vosku na spěch dostati nemohl, tehdy vezmi od pravého panice moče, dej do sudu po troše a hned půjde pivo vzhůru. Jest probatum.

 

Kdyby ti jaká překážka se stala na pivě,anebo že by nechtělo kvasnicemi kysati, techdy pros řezníka, když žabí černého vola, aby žádné proměnyneměl, aby ti dal to střevo koneční. Techdy je-li nakádi překážka, techdy propust čepem a chyť a dej dotoho střeva a zavaž a dej do červeného bahna a jestli bynechtělo kysat, techdy ze sudu utoč a dej do tohostřeva! Jest zkušeno.

 

Když ponejprv nový vobilí pro várku kupuješ,ukradni trochu zrní. Každému, kdo by pivo odvážel,drobet mu vsýpej do obroku koňům, tak budou k tobějezditi rádi. Uvidíš.

 

Zaříkadlo pivovarské.Vezmi koštiště, jak ním kotel metou, a vyšoustej nímčistě kusy a umeť ním všudy a zvař v octě semenovodičkové a krop všudy říkaje: „Ve jménu Otce;

i Syna; i Ducha Svatého; Amen." A čert se všemiholomky někoho na to nastrčil. Spomocí Boží neboj sežádný překážky! Zkušeno jest.

 

Novou neděli, když lidi z kostela dou, di na křížovou cestu, naber prsti křížem z každé strany cesty, sej jipo devětkrát do pivovaru, říkej takto: „ Všechnylidi ke mně pro pivo přicházejte, obilí noste, kolik jsemprachu rozsíval!“ Probatum est.

 

Jak lze pivovaru škoditi.Zakopej černou slepici nebo kuře v novém hrnci na křižovatku ve čtvrtek po slunce západu. V nejbližšísobotu najdeš tam jen kosti, které když jinšímu sládkovi pustíš do pánve, tehdy se jemu horšiti bude.

 

Oprava. — Natrhej brotanu do slunce východu, přidej lísteček PannyMarie, kohoutky, šalvěj, květ lípový,svař to dohromady, hod do várky, modli se:„Já začínám po Bohu, co mohu. Svatí tři královénesou zlato, myrhu, kadidlo. Potkal je svatý Petr.

Kam vy, tři králové, jedete? Do Betléma jedeme, darymy vezeme. Až se vraceti budete, nejezděte po koníčku,zlámal by si svou nožičku. Vy pospěšte (jménopivovaru), ostudu zažeňte, i když to čert sám,pomozte. K tomu dopomáhej...“

 

Oprava určeného sládku.Vezmi laštovky tři, který se nejprv vylíhnou, spal je

na prášek, udělej z toho popele sobě louh, pokrops ním každý nový pondělí sám chodě kolem kotle, taksobě opravíš. Zkušena věc.

 

Vezmi nový pondělí ze třech studnic vody, která proti slunci teče, ze třech brabenišťat brabence a uvařje v hlinový vaně, zandej, ať z něho pára nejde, potomvykrop sobě v pivovaře a vokolo pivovaru třikrátpo slunci, tak budeš míti odbytu dosti. Zkušena

a pravdivá věc jest.

 

Žádná ženská nesmí vkročiti do pivovaru, když se pivo vaří, sice je uhrane.

 

 

 

 

 

Pověry o věcech přírodních a živlech

 

 

 

Když je trvalý a silný vítr, říká se, že nepřítel tlačí do vlasti.

 

Aby se Meluzína utišila, syp sůl za okno.

 

Ukazuje-li někdo prstem na hvězdy, prst mu upadne.

 

O padání hvězd se říká, že se hvězdy čistí.

 

Kudy letí prašivec (výkal hvězd), tam bude brzy hořeti.

 

Na měsíci sedí sv. David a hraje na harfu. Kdo se do měsíce dívá právě v tu dobu, kdy sv. Davidovi praskne struna, ten ztratí zrak.

 

Kdo si myslí o některé hvězdě: „Tahle hvězda je má“, nemůže tak dlouho umříti, jak dlouho si to myslí.

 

Komu se za zatmění slunce podaří pohlédnouti do nádoby naplněné vodou, doví se svou budoucnost.

 

Když uzříš kosičku (srp) nového měsíce, uhoď několikráte na kapsy, a budou se u tebe peníze držeti.

 

Když je silný vítr, říká lid, že se někdo oběsil.

 

Strhne-li se náhle prudký vítr, jest původem jeho nějaká zlá čarodějnice. Tu vyhodí se ostrý nůž vzhůru do prachu vírem větru zdviženého, a čarodějnice, jež v tom kotouči prachovém do čar jede, nožem probodnuta padne k zemi.

 

Uhodí-li blesk do něčeho a přitom nějakého živočicha zabije (i moucha postačí), tedy nezapálí.

 

Blesk je dvojí, a jeden po druhém bez poznání udeří. První je žhavý a zápalný, druhý ledový a hasný, a ten, co první zapálí, druhý opět zachrání; zle však bývá, když se opozdí.

 

Kdo vidí celý blesk, tomu je dobře, do toho neuhodí.

 

Boží posel bije po zlém duchu, který člověka obskakuje, ale skryj e-li se ve člověku, zabije jej.

 

Kdo slyší z jara prvně hřmíti, zdvihej honem něco těžkého, nabudeš veliké síly. Kdo v tu chvíli smýká se zády po zemi, nepocítí toho roku bolesti v kříži.

 

Hrom není vlastně nic jiného nežli žhavý kamének, asi tak velký jako vlašský ořech. V kterém stavení mají takový kamének za krovem, do toho boží posel nikdy neuhodí.

 

Kdo nalezne kuličku hromovou, která se však teprva v sedmi letech po udeření vyskytne, štěstí našel a bude moci s prospěchem rozličné nemoci zažehnávati.

 

Uhodí-li hrom, myslí lid, že ve způsobe ohnivé koule do země se zarazí, a říká: „Aj kdybychom tu kouli měli, abychom se stali neviditelnými!“

 

Když kroupy padají, postaví se před žebráckou sekyra ostřím vzhůru a lopata od peci.

 

Kohož hrom opálí: Ten vezmi žlútky od nových vajec a lněný olej a vodu řéčnú, žluč to vše v hromadu a nech tak státi chvíli; když se ustojí, tehdy tu mast zbera z vody, maziž se tú mastí, kdež hrom opálil, tím se zhojieš, budeš-li často mazati.

 

Když prvně z jara hřímá, klepej se kamenem do hlavy, po celý rok hlava neobolí.

 

V suchých letech se chytí had, pověsí se na větve hlavou dolů a za několik dní prší. Je-li déšť slabý, postaví se hospodář k oknu a s rukama rozpjatýma volává: „Pane Bože — touž! touž!“ a přijde-li déšť opět příliš silný a hustý nebo kroupy, sevře ruce a volá ihned: „Pane Bože — netouž, netouž!“ až opět mírný nastane déšť.

 

Koho boží posel zabije, blahoslaveným bude.

 

Dají-li inženýři při stavbě železnic nebo při nějaké velké stavbě vůbec žábu do pecnu chleba a zazdí ho, je v tom kraji, kde se staví, sucho potud, dokud se žába pecnem neprožere.

 

Objevuje-li se mnoho hadů, bude pršeti.

 

O sv. Jeremiáši radí se hospodáři, aby rozbil hrnec a obešel několikráte stavení, přičemž má říkati:„Jeremiáš všady —přes moře hady.“ Tím zabrání přístup hadům a ještěrkám.

 

Když se bouřka blíží, vynesou lopatu od peci ven, aby se voda zastavila, pozavírají kdeco, stůl obrátí vzhůru nohami a kropí svěcenou vodou do komína, by se od blesku nechytlo, říkajíce: „Výše vodička jak oheň.“ Chytne-li se od blesku, oheň se jinak neuhasí, leč když se do něho nalije mléka od černé krávy. Padají-li kroupy, ať žena spravedlivá, jednu mezi zuby „rozskriepně“, hned přestanou.

 

Železo, olovo, nebo jiný sprostý kov, hodí-li se do duhy, v zlato se promění.

 

Na místě, odkud duha vystupuje a kam se sklání, leží poklad ukryt.

 

V jihočeském městečku Lhenicích zaháněli zlověstné mraky troubením. Jakmile se hnala bouřka, došel, kdo byl nejblíž, pro svěcenou trubku, která byla upravena z velké mořské lastury. Trubač s obnaženou hlavou, drže trubku v šátku, troubí proti mračnům. Čím blíže jest bouřka, tím těžší jest troubení, a ani starý, zvyklý muzikant nevydrží dlouho troubit. Musí se však troubiti brzy před bouřkou.

 

Zaklinači čili vodiči mračen mohou voditi kroupy od osení na pusté hory. Nesmějí lidé takoví na sebe nikdy škrobené košile obléci a v zažehnávací modlitbě ani v jednom slově se zmýliti, sic by se na něj kroupy shrkly a jej utloukly. Zaříkává se takto: „Stůjte, mračna, stůjte, kroupy, stůjte, blejskání; stavuji vás Buoží mocí pána našeho Ježíše Krista a mocí sv. Ducha, mocí sv. Trojice, mocí PannyMarie, mocí sv. Jana Evangelisty, mocí všech svatých, mocí vší říše, naší mocí: i jděte, obraťte se, kroupy, na pusté hory, a lesy, na pusté vody. Tam se bite, tam se tlucte. Ve jménu Otce..., vše jednoho Hospodina Amen. Pane Ježíši Kriste, kterýž na tento svět přijíti, z čisté pokorné PannyMarienaroditi se ráčil, rozpavši se na kříži svět si také vykoupiti ráčil, račiž Bože† hnáti těchto oblaků, kteréž před sebou vidíme, hrozná se ukrejvá bouře, zkaz je Otec † zruš je Syn † roztrhávej a na pustiny pošli Duch sv.†††† (Tyto čtyři kříže na čtyři strany světa.)

 

Kdo vlčí kolo, totiž chomáč ratolestí kteréhokoli stromu, buď lesného, nebo ovocného, jako v kolo srostlých a barvy přičervenalé, jaké zvláště na třešňovím vídati, do prsku (u kamen) hodiv zapálí, do toho stavení hrom uhodí; proto se lid kola toho štítí.

 

V některých krajinách hodí vejce na Zelený čtvrtek snesené a na Boží hod velikonoční svěcené přes chalupu a zahrabají je na témž místě, kam padlo, což jest proti udeření blesku a jinému neštěstí.

 

Hospodář ať vezme tři klasy z prvního vozu obilí, jež se o žních do stodoly veze, jde k řece nebo k vodě tekuté a klasy tam ponoří. Potom obilí ve stodole neshoří. Nejlépe je tak udělati v poledne, aby když požár vznikne, stalo se tak ve dne.

 

Mutírují-li se hodiny na věži (totiž mýlí-li se, jinak ukazujíce a jinak bijíce), bude brzy v té čtvrti hořeti.

 

Když oheň vypukne, převrátí se stůl, pecen chleba, který byl první do peci vsazený a „ďubkou“ označen jest, vhodí se do ohně, při čemž se říká: „Ty nevítaný hosc, stoj a nechodz dál, jako stál Kristus Pán, kedz ho krscil sv. Ján v recě Jordáně.“

 

Vypukne-li nablízku oheň, pomni především, kde máš chléb, a buď jist, že žádný zmatek se nestane.

 

Čáp přináší domu, na kterém se uhnízdí, požehnání a ochranu, zvláště před ohněm, a proto se přidělává ke kalencům (za komín) staré kolo, do kterého si čáp hnízdo z proutí a drnu splítá a každoročně se do něho vrací. Vezmou-li se mu mláďata, sletí do komína, vynese ohnivý uhlík do hnízda a tak z pomsty zapálí.

 

Vypukne-li oheň ve vsi, hospodáři obracejí voje vozů od stavení domnívajíce se, že tím odvrátí zhoubný živel od domu svého. Někde radí: Když vítr žene plameny k tvému stavení, vezmi díž, polož ji proti ohni, vnitřkem k obydlí tvému, a vítr i s ohněm se jinam obrátí. Jinde zas v takovém případě obíhají ženské, jak je Pán Bůh stvořil, kolem hořícího stavení, aby se oheň nešířil. Plameny se této neobyčejné a nedovolené podívané zalekly a ukryly.

 

Požár zapálením hromu vzniklý nedá se uhasiti vodou ale kozím mlékem. (Pověra tato pochází z okolí Vamberka, kdežto se dokládá, že když v Chrudimi před lety do kostela hrom uhodil, selky z okolních vesnic více než čtrnáct dní kozí mléko tam nositi musily.)

 

Poklad: kterak k penězům si pomoci; zámek zloděje

 

Jde-li někdo o půlnoci přes hřbitov a potká černého kocoura, najde třetí noc o půlnoci, kopá-li na tom místě, veliký poklad. Když odchází ze hřbitova, potká černého psa, jemuž se musí opatrně vyhnouti; neboť kousne-li ho pes, pak propadne člověk peklu.

Sádlo zajíce, střeleného o vánocích v noci, má velkou moc. Pomaže-li si jím někdo o půlnoci oči, spatří všechny poklady skryté v zemi.

 

Kdo na den sv. Vavřince se umyje bílkem z vejce, nalezne poklad v hrobě samovrahově.

 

Spatří-li někdo oheň a světlo a neví, je-li tu poklad zakopán, má vzíti živého raka, přilepiti mu na záda voskovou svíčku, a když ji rozžehl, pustiti raka na místo, kde myslí, že poklad jest. Leze-li rak proti své přirozenosti kupředu, na místě, kde stane a pojde, jest poklad.

 

Na sv. Jakuba nahý má jíti motykou kopat, najde poklad.

 

Had hospodáříček má příbuzného hada — strážce pokladů. Spatří-li někdo tyto dva hady pohromadě, nechť rozdělá oheň. Hadi polezou kolem plamene a strážce pokladů bude jmenovati místa, kde se poklady nalézají.

 

Kdo se vyspí beze strachu šestkráte po sobě na márách, na kterých jen samé poctivé panny byly neseny, najde na hřbitově zlatý klíč od pekla; žádný mu neublíží a může si nabrati pokladů, co chce. Vycházeje, musí hoditi klíč za sebe, sice ho čerti na kusy roztrhají.

 

Kdo vezme na poli med čmelákům, aby to nikdo neviděl, a přinese ho na oltář, nalezne veliký poklad.

 

Zakopaný poklad se projevuje v podvečer plaménky na různých místech: na poli, v zahradě i ve stavení. Kdo by chtěl takový poklad vyzvednout, musel by večer, hned ale po západu slunce, po plaménku hodit růžencem tak, aby byl jím plamének zcela obtočen. Pak se poklad již nemůže ztratit a lze jej snadno příštího dne vyzdvihnout.

 

Na sv. Jana Křtitele kvete kapradí zlatým květem, jenž září jako oheň; kdo se nebojí přístrachů nočních, může takového květu dosáhnout. Nesmí se ho však dotknout, nýbrž setřást jej na podestřenou bílou roušku. Kdo má takový kapraďový květ, má klíč ke všem pokladům a štěstí ve všem svém podnikání.

Kdo by chtěl poklad vyzdvihnout, musel by si v novou neděli před sluncem východem ve jménu Boha Otce, Boha Syna a Boha Ducha svatého uříznout třemi řezy proutek z bílé lísky, drže proutek rukou ovinutou bílým šatem; k uříznutí by musel být nůž zcela nový, dosud neupotřebený. Pak by pokřtil proutek jménem některého ze tří králů, podle toho, co by chtěl hledat. Proutkem pokřtěným na jméno Kašpar se hledá zlato, Baltazarem stříbro a Melicharem se pátrá po skrytých pramenech vodních.

 

Malý poklad chodí podzemními stružkami, které sám si vyryje, za pokladem větším, a zůstane při něm. Kdo takovou stružku nalezne a jde po ní, přijde k velkému pokladu.

 

Vyřež z tykve umrlčí hlavu, rozsvěť v ní svíčku a postav doprostřed světnice; pak udělej kolem svěcenou křídou kruh a pokrop svěcenou vodou. Objeví se šotek a bude chtíti světlo zhasiti, do kruhu však nevejde. Po malé chvíli se dá do křiku:

„Světýlko, zhasni,

pálíš mne v dásni!“

Člověk ve světnici skrytý má pak říci: „Pověz mně o pokladech“, a šotek mu je vyzradí.

 

Na Štědrý den mnohý čarodějník chytí černého kocoura, zadusí ho, aby žádná kůstka se neporouchala, pak ho vaří, až maso od kostí odpadá. Z kostí si vybere sanici, která vypadá jako dvourohá vidlice. Tu nosí při sobě a stává se jí neviditelný; zároveň nalezne každý poklad, ať kdekoli je zakopán.

 

Do sv. Jiří hleď dostati devět štírů, těch velikých a skluzkých, dej je do nového hrnce a přiklop devíti kameny obláskovými, aby nemohli ven vylézti, a dej to vše do mravenčího kopce a přikryj pokličkou taktéž novou, a potom běž domů proti větru a neohlížej se. Devátý den jdi, vezmi hrnec z toho kopce, a co v tom hrnci zůstane, tím pomaž mosaz aneb jiný sprostý kov, a budeš míti výborné zlato.

 

Chce-li někdo nalézti poklad, vezmi ploský kámen z proudivé vody, dej ho proti východu slunce pod hrušku rodící, klekni naň a modli se: očenáš a Zdrávas Maria! Pak si vlož kámen pod hlavu a lehni si naň. V noci přijde duch a zavolá tě tvým jménem vlastním, ale ty se neozývej! Potom duch promluví: „Pojď se mnou!“ Jdi, ale cestou ani slova nepromluv! Duch tě přivede k pokladu a řekne: „Tu ho máš, naber si co chceš!“ Po těch slovech zmizí, a ty si můžeš poklad odnésti.

 

Kdo se dopídí květu byliny „močeráku“, jenž má květ modrý, každým teprv sedmým rokem se ukazující, může sprosté kovy v zlato proměňovati.

 

Nemluvně, které se ve spaní usmívá a otevře oči, vidí prý poklad, ale nemůže žádnému o něm říci.

 

Chceš-li vědět čísla, která vyjdou z loterie, dej sobě umrlčí hlavu v noci pod polštář a ona ti je poví.

 

Jdi, když se zvoní klekání, ke kostnici a napiš, než přezvoní, všech devadesát čísel na dvéře. Nesmíš při tom ani mluvit, ani se ohlížet. Která čísla do rána jsou smazána, ta jistě vyjdou. Nejsi-li s napsáním hotov, zdráv domů nedojdeš.

 

Spolkne-li někdo nevědomky kost z hlavy nějaké ryby, vyhraje za deset let v týž den, kdy kost spolkl, veliký los.

 

Pavouk křižák přináší štěstí. Dávají jej do sklenice, kamž všech devadesát čísel nandali na kousky papíru napsaných, a která křižák vytáhne do pavučiny ve sklenici udělané, ta zajisté vyjdou v loterii.

 

Kdo chce jedním penízem mnoho koupiti, učiň takto: Stříbrným dvacetníkem uřízni hadu hlavu; chceš-li pak něco koupit, dej si ho mezi zuby a pak udej.

 

Když půjdeš s koupenou věcí domů, octne se ti dvacetník ten opět v kapse.

 

Chyt bílého motýle — ale ne holou rukou! — vsaď datum (kdybys ho chytil) a počet černých skvrn, které má na křídlech, vyhraješ jistě.

 

Kdo chce býti bohatým, ať na Velký pátek dá pod velkou mísu bílou holubici a nakrmí ji a říčnou vodou pokropí. Potom ať ji zabije a usmaží, ale nic více s ní nesní než-li srdce. Každý ráno nalezne 10 dukátů pod hlavou, ale jen do Velkého pátku.

 

Zámek zloděje. Stane-li se že by někdo tobě chtěl v noci něco ukradnouti, a ty to zpozoroval, ven vyjíti ale bys se obával, aby tobě nemohlo býti na zdraví nebo na těle ublíženo, můžeš zloděje přimraziti a zadržeti tak dlouho, až přijdeš a bezpečně k němu přistoupíš a se přesvědčíš, kdo jest, i věc odňatou opět mu vezmeš. Říkej následující slova, jež zovou se zámek zloděje: „Všechen můj statek a všechno jmění mé nechť je svázáno skrze pět ran Krista Ježíše ukřižovaného. Co Kristus ve městách a vesnicích čítal na pokání, to já čtu všem zlodějům a zlodějkám k pokání, aby nemohli hnouti ani rukama, ani nohama. Ve jménu Boha Otce † Boha Syna † Boha Ducha † svatého. Pokánlivá (kající) žena, všemožná matka šla cestou, vedouc své dítě milé za ruku. I přišli tři zloději a chtěli její milé dítě ukradnouti. Matka řekla: ,Svaž, svatý Pavle, jako byl svázán svatý bratr tvůj Petr provazy železnými, svaž zloděje ty božíma rukama, božími slovy pravého Pánaboha,' a zlodějové byli svázáni. Tak i já prosím, aby zloděj neb zlodějka svázáni stáli a nikam se nemohli hnouti. Ať stojí jako štok (pařez) a hledí jako kozel, a musí mi sčítati všecky pařezy a koly, které jsou mezi nebem a zemí po všem světě. Musí ještě déle státi a se neohlížeti, státi jako štoka hleděti jako kozel, musí mi sčítati všecky hvězdy na obloze nebeské, které svítí, a musí ještě déle státi a se neohlížeti, se nehýbati a neodejíti, musí státi jako štok a hleděti jako kozel, a musí mi sčítati všecky krůpěje deště, které z nebe padají, všecko listí, které na stromech roste. Ty, zloději, musíš ještě déle státi, ani se neohlížeti, ani odcházeti, státi jako štok a hleděti jako kozel, a musíš ještě déle státi a mně sčísti všechen písek na břehách mořských a v hlubokosti mořské. Musíš ještě déle státi a nikam neodcházeti, státi jako štok a hleděti jako kozel, až já tě svýma očima uhlídám a svým jazykem tobě odpuštění dám. Stůj tu ve jménu ďábla, aby byl do nebe poslem, ve jménu čertově. To já čtu tobě k polepšení ve jménu Boha Otce † Boha Syna † i Ducha svatého † Amen." — Zloděj je nyní přimrazen a stojí jako zkamenělý. Když je zaklínač spatřil a poznal, kdo jest, a věci své mu odňal, propustí jej slovy: „Stojíš tu ve jménu všech ďáblů a ve všech svazcích ďáblíků; i jdi a odejdi ve jménu všech ďáblů a ďáblíků ve způsobách ďábla!“

                                        

Chceš-li zloděje, jenž ti byl něco ukradl, poznati a potrestati, a on nějaký šat nebo cos jiného co známku své přítomnosti zanechal, učiň takto. Vezmi ten šat a do kusu košile, v nížto člověk umřel, jej zaobal a přidej tři vršky jednoročního prutu hlohového, tři vršky jednoročního prutu šípkového, devět špendlíků, tři kousky nepotřebovaného skla od sklenáře, zatoč to vše do koule a pověs do komína. Zloděj tvůj bude náramné bolesti snášeti pícháním ve všech oudech a sám se vyzradí.— Aneb chceš-li, aby pokoje neměl, uvaž to mezi ramena vodního kola, a když se počne mleti, bude on jako posedlý sem tam běhati, žádného nemaje stání.

 

Svíčky lité z oudů dítek nedošlých slouží zlodějům, neboť je rozžehují, aby vloupivše se někam do domu obyvatele jeho v tvrdém spánku udrželi.

 

Zloději si rozříznou dlaň, vloží do rány bylinu otvírací a nechají pak zarůsti, aby ji neztratili; čeho se pak dotknou, všechno se jim otevře.

 

Zloděj uřízne mrtvému dítěti prstíček, dá ho vyschnout, až hoří, a pak může při světýlku tom krásti co chce a nikdo ho nezbudí a řemeslo mu nepokazí.

 

 

Voda v podání prostonárodním; hastrman

 

 

 

Kdo pije v noci vodu, má do ní dříve třikráte dýchnouti; neboť sedí ďábel u vody a má nad každým moc, kdo se napije.

 

Kdo se po někom napije, zví jeho myšlenky.

¨

Aby člověk se zbavil „tesknice“ (touhy po osobě milé), seškrab z podešve pravého střevíce bláto, dej ho do obuvi a jdi k vodě na lávku; tam vhoď bláto přes hlavu do vody; pak odejdi a nikam se neohlížej; nemoc tě opustí.

 

Naberou se tři plné lžíce vody do nádoby a vrátí se do stavení, kde vodu přeměřují.

 

Nechybí.-li nic, povede se jim v novém roce dobře; chybí-li trochu, musí v novém roce nedostávající se vodu naplakati.

 

Kdo do vody močí, má hřích, z něhož toliko čert se raduje.

 

Naber do nové nádoby vody studničné, polij jí umrlčí hlavu, a sice směrem od ucha k uchu, a dej několik kapek do kořalky; zošklivíš pijákovi.

 

Mrtvou vodou jmenují tu, kterou byla mrtvola do rakve obmyta. V domácnosti nemá nikdy chyběti trochu vody mrtvé, jest dobrá při omdlení a padoucí nemoci.

 

Mrtvá voda zahubí ty, kteří ji často užívají.

 

O půlnoci před sv. Filipem a Jakubem, když duchové mají moc lidem škoditi, může si, kdo má kořen kapradí, natočiti nebo nabrati vína z kašen, ze studní, z řek, co chce, neboť se mění voda v tu hodinu ve víno.

 

Kdo při sobě nosí rebarboru, nikdy neutone.

 

Kdo chce hodně ryb nachytati: Vezmi růže jednu hrst, tolik též hořčice, vlož s nožkou kolčavy do vrše, to přivábí mnoho ryb.

 

Když má ryba zemříti, vymrskne se nad vodu, podívá se k modrému nebi a vypustí dušičku; z každé rybí dušičky vykvete krásný modrý kvítek, jenž jmenuje se „rybí očko“.

 

Sní-li někdo oko štičí, toho štika kousne.

 

Úhoře chyceného musí člověk bedlivě střežiti, aby se okolo jeho těla neovinul a nedostal ocas do huby, sice se úží neustále, až člověka udusí nebo jako niť přestřihne.

 

Úhoři vylézají v noci z vody a plazí se popásati ve hrachoru.

 

Spatříš-li vodníka blížícího se k tobě, měj připravené tkanice barevné a vhoď je do rybníka. Vodník dychtiv jsa věděti, cos vhodil do vody, vskočí za tím a zaplete si nohy do tkanic, že nemůže ven a ty můžeš snadno ujíti.

 

Potká-li kdo hastrmana, ať jen na něho zavolá: „Kdes ty, mamono, byl, jak sv. Jan Krista Pána v Jordáně křtil? Vpravo z chodníka!“ — hastrman z daleka se mu vyhne.

 

Vodník, chtě oběti k sobě přilákati, sedává v podobě pacholátka na lávce, s nížto pak s velkým pláčem spadne do vody.

 

Vodníka lze nejlépe upoutati lýkovým provazem a to tak, že se ani hnouti nemůže.

 

Kdo se jde koupat, neopomeň s sebou vzíti kousek Černobýlu; vodník nebude míti k tobě žádné moci.

 

Když se člověk topí, rybář mu nepomůže; neměl by pokoje od hastrmana.

 

Nemůže-li se dlouho tělo utopencovo naleznouti, vezme se novopečený bochník chleba, a do spodní kůrky vyřízne se dirka, kamž se rozsvícená svíčka vosková a svěcená upevní. Bochník takto připravený pustí se na vodu, a kde se zastaví, na tom místě utopenec leží.

 

Klokočem na květnou neděli svěceným utlučeš vodníka.

 

 

Uhranutí a uřknutí; strašidla, čarodějnice, duchové a jiné rozkřičené osoby

 

 

 

Cizí žena vstoupí do světnice a spatří na zemi si hrající buclaté dítě, zdravé jako řípa; kdyby řekla z čistá jasná: „To je hezké děťátko!“ uřkla by jej, a matce by nezbývalo než vylízati mu očička a při tom odplivovati; cítí-li při tom na jazyku chuť hořko slanou, jest přesvědčena, že dítko bylo uřknuto. Kdyby však žena, než dítko pochválila, byla řekla: „Požehnej Pán Bůh!" a potom třikrát odplivla, byla by ho neuřkla.

 

Uhranouti může každý, kdo ze strany nebo s neumytým obličejem na člověka se podívá. Řekne-li uhranutý uhraniteli zrovna do očí, že jej uhranul, zmizí uhranutí. Neví-li se, kdo koho uhranul, vezme se vody do sklenice a hodí se tam čtyry uhlíčky. Potopí-li se jeden, uhranul nemocného muž, při dvou žena, při třech mládenec, při čtyřech panna. Zároveň se říká: „Uhranula-li tě žena, pomoz ti sv. Anna; uhranul-li tě muž, pomoz ti sv. Duch; uhranul-li tě mládenec, pomoz ti sv. Vavřinec; uhranula-li tě panna, pomoz ti sv. Máří Magdaléna. Zdrávas hvězdo mořská, my k tobě voláme, za pomoc žádáme, my tě prosíme, uslyš nás a svého syna pros za nás.“ Nyní se učiní nemocnému kříž na čele, temeně a v týle.

 

Když se ví, který člověk dítě uřkl, vezmou se z něho konce vlasů, nehtův a šňůrek od košile pod krkem, a dítě se tím nakouří.

 

Od ouřku pomáhá se čistcem a uhlovou vodou.Čistec se uvaří a voda sleje na tři talířky; z jednoho umyje uřklýtvář, z druhého ruce, z třetího nohy (pokud je viděti šatemnepokryty). Na kterém talířku jest voda pokryta zvláštnímjakýmsi povlakem, tam jest nejvíce uřklý. Voda z talířků se vylejedo soumezního plotu, kde se nechodí.

Uhlová voda připravuje se takto: devět žižlivých uhlů jasanovýchhodí se do vody; čím více jich vyplyne na vrch, tím více jestuřklý; pakli žádný nevyplyne, není uřklý. Uhlové vody nemocnýse třikrát napije a umyje si jí ruce, tvář a nohy.

 

K léčení uhranutí též vody devaterky třeba. Devět řeřavých uhlíků se hází do nádoby s vodou tím způsobem, že zpátečně se čítají: nedevět, neosm, nesedm atd. Touto „hašenou" devaterkou dítě se umývá nebo se jí třikráte napije. Dospělí omývají se močí a rubem podolku se utírají, nebo si vytírají zamhouřené oči kotníky takto: obě pěstě pevně sevřené tak se na oči přiloží, aby prsty nad palcem sehnuty proti diváku byly postaveny; třetím, totiž nejnižším kloubem malíku počne se oko přetírati směrem od nosu k spánkům a ukončí se tření toto kloubem palce; i to se dělá třikráte.

 

Kdo chce býti bezpečen před uhranutím, a sám aby nikoho neuhranul, nemrzí-li tě zajíti si někam do kouta a plivnouti si za ňadra, pomůžeš si snadno.

 

Uhodí-li tě někdo z nenadání v plec, zvláště jestli to člověk neznámý nebo podezřelý, nelenuj ránu vrátit, sice by ti mohlo ranou zasaženou učarováno býti.

 

Uřknouti se může také duha, což jest velmi nebezpečno, neboť se může roztrhnouti a zaliti celou krajinu. Když tedy dítě spatřivši duhu křičí: „Ehe, ne, hen duha!“ matka je okřikuje: „Nedívaj se na tu duhu a nekřič, abys ju neuřkel, može sa roztrhnut a neščestí udělat!“

 

Chce-li která žena uviděti čarodenice na Boží narození, ať plete od sv. Lucie až do Božího narození punčochu, ale nesmí ji zavřít (v prstech). Zároveň musí si dělati v téže době stoličku. Na Boží narození vezme tedy stoličku a punčochu, jde do kostela, sedne si pod pavlač a derou v punčoše se dívajíc uvidí čarodenice ha „ohřeblech“ a na „ometloch" jezdit kolem oltáře.

 

Na sv. Jana Křtitele před východem slunce chodí čarodenice nahé válať se po rose na luka.

 

Kdo potká čarodějnici, má na ni dříve promluviti, než ona jej osloví, pak mu nemůže učarovati.

 

Čarodějné baby chodí před sluncem východem do trávy v pasekách stírat rosu do loktuši, a tím nabudou moci, že mohou z nich vydojiti mléko těch krav, jež na oněch pasekách se pásly.

 

Kdo uřízne kus provazu od zvonu, kterým se zvoní klekání, může dojiti krávy z celého okolí, kam až hlas toho zvonu zaznívá.

 

Když kráva mléko ztratí, udělá černokněžník (starý muž ve vsi) z tisového dřeva kříž, vloží ho pod práh u vrat, potom ježka živého zakopá pod práh chlíva a živého netopýra ve vepřovém sádle rozetře a tím prahy, přes které dobytek chodí, a žlaby, z kterých píci požívá, tajně o půlnoci potře, střemchou krávě rohy ováže, psím lejnem suchým, na prášek roztlučeným, které se syřištěm v nové nádobě rozmíchá, vemeno a slabiny krávě potírá tak dlouho, až mléko dostane.

 

Kdo chce čarovati, ať hodí do mléka hrst soli. Kdo se chce komu pomstiti, může naň vši poslati. Ať vezme kus hovězího masa, dá do hrnce, zamaže hrnec hlínou a postaví do mraveniště. Při tom musí jmenovat člověka, na kterého je chce poslati. Za krátký čas dostane ten člověk tolik vší, že se na váhu vyrovnají váze masa zakopaného. Člověk potrestaný nemůže se jich na žádný způsob zprostit, neboť i do kůže zalezou; vezme-li ale jednu a uvázav ji na nit pověsí do komína, samy se mu co nevidět vytratí.

 

Rarášek přichází k čarodějnicím ve způsobe černého kocoura nebo kohouta neboli draka. Drak krade kravám máslo a nosí je babám, s nimižto stojí ve spojení. Přihodí-li se, že letí přes ovčí hnůj nebo tříslo, vypustí ono ukradené máslo. To se sbírá a nápravy u vozů se jím mažou, a člověk nebo baba, která s tím drakem ve spolku jest, po celý ten čas, dokud jen kousek másla na nápravě, náramně trpí bolesti.

 

Na Podluží nevymřel dosud ještě rod čarodějnic, jimž tu říkají bosorky, bobonice a újemnice, poněvadž ujímají kravám užitku. Vedle bosorek jsou tu též mužští bosoráci a boboníci. Která ženská na Veliký pátek perouc obrácena je zadkem proti vodě, ta jest bosorka.

 

Z prostopášné bujnosti bobonica sedne si také na krávu, tváří vzad, chytne se ocasu a pobádajíc krávu do trysku prozpěvuje si bosoráckou píseň: „Osasa, osasa, já sa držím ocasa.“

 

V lesnatých krajinách zdržují se až posud divé čili lesní ženy (polúdnice, polednice), které přicházejí do vsí o to neb o ono prosit. Mluví česky, avšak vyjadřují všechno záporně, na př. „Neprosím vás, nepůjčte mi ne-díži atp.“ Která selka dá divé ženě, oč žádá, shledá brzy zisk na statku, na dobytku nebo jinak. Táže-li se však selka ze zvědavosti: „Načpak?“ odpoví divá žena: „Když jste si to načala, tedy si to nechtě!“ a odejdouc nepřičaruje štěstí.

 

Divých lidí den ode dne ubývá. Jindy jich bývalo množství veliké, kteří vesměs vysokého stáří se dočkávali. Tázal-li se jich kdo, proč tolik let žijí, odpovídali: „Jídej polívku s bedrníkem; budeš také dlouho živ.“

 

Vidíš-li na cestě nějaké strašidlo, nemluv, neohlížej se a neodpovídej, volá-li tě něco. Nejlépe učiníš, zastavíš-lí se, sice ti strašidlo skočí na hřbet, utíkáš-li. Abys strašidlo zahnal, dělej kříže přes sebe, nikoliv na sobě, a hleď vkročiti na křižovatku, kdež nemá zlý duch moci k tobě.

 

U večer před sv. Filipem a Jakubem ulomí se od každého ovocného stromu proutek, zastrčí se do hnoje, a po zápraží i před prahem nasype se písek, aby čarodějnice přes tu noc nemohly čarovat. Ráno pak, když jde někdo do kostela a má u sebe klokočový prut devětkráte svěcený, může poznat každého čarodějníka, jenž chtěl domu škoditi; bude on míti totiž nohu koňskou nebo nohu jiného zvířete místo nohy své.

 

Domnívá-li se někdo, že má učarováno, dá do hrnečku ropuchu a zavěsí ji do komína. Praskne-li žába, zahyne také ten, kdo učaroval.

 

Bludičky čili světýlka jsou duše dítek přede křtem zemřelých. Kdo se jim posmívá, toho na zem porazí a po něm dupají, že pak po mnoho dní ani sebou hýbati nemůže. Zahvízdne-li někdo na ně, dostane políček, až mu tvář oteče.

 

Kdo jest můrou nebo murákem, toho duch v noci obchází děsit lidi; budí-li kdo muráka, tehdy jeho duch hned přiletí v podobě pápěrky neb stébla.

 

Kdo můrou v noci týrán bývá, jídej učouzená jídla, nejlépe přičmoudlé mléko, a můru tím zažene.

 

Vezme-li mužský na hlavu ženský čepec, bude na něho chodit můra.

Můra, jdouc mořit lidi, bére na sebe podobu černé mouchy s černým obojkem kolem krku.

 

Na koho můra v noci chodí, ať říká před spaním třikráte po sobě:

„Můro, můro, můro moří, nepřistupuj k mému loži, pokud nespočítáš písek v moři, hvězdy na nebi, šlaky na zemi.“

 

Můry chodí v noci na člověka, tlačí jej a krev z něho sají. Prostředek proti nim: Ať člověk lapne rukou po tíži jej tísnící, a ať co lapne hřebem ke stěně přibije; ráno uzří kdo ta můra jest. Tak učinil jeden kovář, lapnul stéblo, přibil je hřebem ke vratům a ráno spatřil tam kmotru svou za šat přibitou.

 

Kdo chce čerta vidět, ať se v noci do zrcadla podívá.

 

Kdo chce poznat v kostele, která žena je čarodějnice, musí jít na Velký pátek na hřbitov, kdežto vezme z umrlčí truhly prkno, kde je suk, ten vyrazí a skrz tu díru se po kostele dívá; čarodějka každá má dížku na hlavě.

 

Černá slepice promění se ve stáří v černého kohouta, který snese černé vejce a do hnoje je pustí. Tam se z něho vylíhne bazalíček, který do domu štěstí přináší, na koho ale pohlédne, ten umříti musí. Jdouce tedy do sklepů, berou lidé s sebou zrcadlo, aby se bazalíček prvé sám v něm spatřil, tudíž pošel a člověku neuškodil.

Bazilišek vzniká z vejce, jež snáší černý had do rozpuklin skalních. Jakmile had vejce snese, pukne, a to vejce zahřáto jeho krví rozpukne se a bazilišek z něho vyletí s velkým šramotem.

 

Dvanácte mil za hodinu! K dosáhnutí takové moci volí se den před sv. Janem Křtitelem. V noční dobu odeber se na místo osamělé, které se ti pro tvé čáry příhodným býti zdá, a přichystej si hromádku dříví k rozděláni ohně. Když bije hodina jedenáctá, uděláš kolem sebe svěcenou křídou kolo a zapálíš dříví, postaviv na ně nový, posud nepotřebovaný hrnec. Nyní vezmi člověčí sádlo a ještěrku, jižtos ráno před sluncem východem chytil, a dělaje kříže hodiž oboje s následujícími slovy do hrnce: „Ve jménu Boha Otce † Boha Syna † Boha Ducha svatého  †  buďtež mi duchové věterní nápomocni, by se práce moje zdařila.“ Po těchto slovech setrváš v mlčení, nikam se neohlédaje, ať se děje vůkol tebe cokoli, až do hodiny dvanácté, kdež — zdařila-li se ti práce — oheň musí náhle vyhasnouti. Pokropiv se svěcenou vodou, můžeš bezstarostně z kouzelného kruhu vystoupiti. Tekutinou, jež v hrnci pozůstala, pomaž podlouhlé kusy kamzicí kůže, a přiloživ jeden takový divotvorný přílepek na nahé tělo, poletíš po cestách jako šíp a v každé hodině dvanácte mil vykonáš.

 

Lískovým prutem možno nepřítomného mrskati: Na Velký pátek před východem slunce uřízni na tři rázy prut lískový ve jménu nejsvětější Trojice, ani slova nemluv a tvář k východu obrať. Pak vezmi starý oděv, vyslov nad ním jméno toho, komu chceš vymrskati, a šlehej do něho. Jmenovaný — buď on kde

buď — ucítí rány velmi bolestné.

 

Za kterým člověkem stín nechodí, ten spáchal nějaký zločin.

 

Na Moravě v okolí rožnovském říká se skřítkovi špiritus, špírek, luček, rarášek. Špiritusa člověk dostane, vezme-li od slepice černé vejce, dá-li si je pod levé paždí a sedne-li za pec. Po devět dní nesmí se ani mýti, ani česati, ani modliti, ani nehty sobě stříhati. Za devět dní se mu z toho vejce vy líhne špiritus a udělá mu, cokoliv člověk chce. Nosí mu peníze, vypravuje mu noviny ze všech končin a z celého světa. Takový člověk však zaprodá svou duši. Kdo si od něho chce pomoci, musí chytiti divokou černou slepici, přiváže jí špírka za ocas a pustí ji. Anebo vezme lahvici, zacpe ji a pověsí ji se špírkem uvnitř na jedli nebo na buku, a uteče.

Kup si šestinedělní kuře, černé barvy, zabal je do černého sukna a nos je stále pod paždím; dej mu tam žráti i píti, a to po šest neděl, 6 dní, 6 hodin, 6 minut a 6 vteřin; při tom nezapomeň, že se nesmíš ani modliti, ani mýti, ani česati. Když jsi vše řádně vykonal — kuře promění se v šotka.

 

Šotek bydlí za dne ve studánkách, odkud ho možno vylákati tím, že se nalije do vody vína nebo oleje, což je mu velmi vzácné. Ihned se objeví a sbírá oboje malou nádobkou; do práce své je tak zabrán, že ho možno dobře pozorovati neb i chytiti.

 

Kdo se chce zbaviti šotka, nechť mu obšije hadí kozí hlavu a šlápne mu na ni před východem slunce na rozcestí, při čemž má říkati třikráte:

„V hada tebe zaklínám, k čertu tebe posílám.“ Šotek počne křídlama třepati, ale ty se neohlížej, jinak by se vrátil.

 

V každém hospodářství je had „domovníček“ neboli „hospodáříček“, který ve stavení štěstí udržuje a dům od škodlivých výparů čistí. Před deštěm ho bývá cítit.

 

Had hospodáříček bydlí ve stáji, kam se každý den mu má dáti miska mléka s chlebem, aby nebyl nucen sám mléko kravám vyssávati. Vedle toho není radno ve stáji nic se smolou dělati; had domovníček nesnese zápach smolný a raději se z domu vystěhuje.

 

Má-li míti rulík čarovnou moc, nutno jej takto kopati: Vyhlídni si místo v lese, kde bylina roste; na Štědrý večer právě vil hodin jeď pro něj párem koní. Musíš s sebou míti tyto věci: Radlici, jíž se má kořen vyorati, a slepici úplně černou. Slepici dej do pytle a zavaž na 99 uzlů. Jakmile do lesa přijedeš, seskoč z koně, odhoď pytel se slepicí čertu, který číhá pod stromem, a dej se s radlicí k rulíku. Nežli ďábel pytel rozváže, nutno rulík vyrýpnouti, pak vsedni rychle na koně a uháněj s rulíkem domů, kde mají býti dvéře do konírny otevřeny, aby se do nich bez překážky vjeti mohlo.

 

Kdo rulík kopá, má udělati kolem sebe kruh, aby mu zlý duch, který bylinu tu hlídá, neuškodil. Když jest rulík vykopán, hodí člověk, dříve nežli z kruhu vystoupí, zlému duchu černou slepici, aby myslil, že uchvátil duši kopajícího. Potom se dá co nejrychleji na útěk, neboť čert poznav, že nedostal duše, nýbrž černou slepici, pustí se za ním — a roztrhal by ho, kdyby ho dohonil.

 

Mužík neboli mandragora vyrůstá pod šibenicí z moči nevinně odsouzeného, a kořen má podobu lidského těla. Kdo chce se zmocniti kořene jeho, musí uvázati bylinu tu černému psu za ocas a lákati ho kusem masa; pes se žene za masem a vytrhne kořen ze země; v tom se strhne strašný křik, který psa v tu chvíli usmrtí. Člověk si má zacpati uši, aby též zahuben nebyl.

 

Vezmi černou slepici, která posud žádného vejce nesnesla, ale tak, aby od sebe žádného hlasu nevydala, což se ti nejlépe podaří v noci, když drůbež spí. Pak pospěš na rozcestí, udělej svěcenou křídou kruh kolem sebe, postav se doprostřed, rozetni slepici novým nožem na polovice, přičemž třikrát opakovati musíš slova: „Eli Essaim, frugativi et appelativi!“ Na to obrať obličej k východní straně, poklekni a pomodli se následovně: „Propůjčte mi, Adonai Eloime, Arieli a Jehovo, tu moc, bych zvítězil nad duchy pekelnými a moje práce aby nebyla nazmar!“ Nato se ti objeví duch v krvavém, zlatem protkaném rouchu; na jeho hlavě točiti se budou dva rohy a místo nohou bude míti kopyta koňská. Ten se otáže hrubým hlasem, co žádáš, a ty rozkážeš jemu, aby tobě opatřil slepici se zlatými vejci, načež on náhle zmizí. Tu běž domů, a přijda nalezneš někde v koutku slepici černou, která ti každý den snese zlaté vajíčko.

 

Aby mel moc nad 50 zvitezity: žabí černú slepicu, vypitvaj ju pekne a ošklub ji a upeč, jako bys ji měl jísti; potom když se upeče, vezmi novy hrnec, v kterém ještě nic nevařily, sprav ju do toho hrnca a prikry pokrivkú a zakopaj v neděli ráno, kde lide nejvíce chodja, ale neohledej na žádnu stranu a nechaj ju zakopánu až do devátého dne, a potom gdy na devati den v tu hodinu, v kteru si zakopal, najdeš s toho toliar, prsten a zrcadlo. Z těch třech vocy vezmi jednu, co se ti bude libit; jestli vezmež toliar, vždy se k tobě navrati, jestli zrcadlo, kterejkoli se daš nahlédnut, bude te milovaty, a jestli prsten, polož na prst a žáden zbojník nebude te moci zabity, když půjdeš přes hory a budeš moci mity nad padesatmi lidmy zvitezity.

 

Černá slepice — donosička — pojímá se s domácím hadem a vejce, jemuž „hadí vajíčko“ říkají, má moc čarodějnou. Takové vajíčko nos po tři neděle za ňadry; po celou dobu nesmíš je vytáhnouti a na ně se podívati. Po čase uplynulém vylíhne se kuře celé černé, které neroste a přinese ti obilí a peníze.

 

 

 

Štědrý den

 

 

 

Ráno o Štědrém dnu chodívají hospodáři vkošili na zahradu a křičí: „Kde se můj hlas

rozejde, všady ovoce bude.“

 

Kdo se o Štědrém dnu nepostí; vykuchá ho v noci Peruta

 

Na Boží narození přede dnem děvčata ve schodnicích (kde se vody stékají) prorubou si led a okoupají se, aby „sa šišly“ se svými odsúdzenci. Jiné chodí do struhy mlýnské, vytáhnou západku (stavidlo) a omývají se jí,„že je ze ščaslivej vody.“  Téhož dne ráno vezme dívka vdolek, který se na Štědrý den první upeče, vykrojí ho uprostřed, výkrojek rozkrájí na kousky, z nich jeden sama sní, ostatními dobytek podělí. Vykrojenou derou hledí na dobytek a oknem do světa. Taktostane se ona i s dobytkem neviditelnou,kdyby na cizím pásla nebo trávu trhala.

 

Do vzduchu nebo na vítr hází se hrsť mouky,aby Meluzina měla z čeho uvařiti svým

dětem kasičku.

 

Koním, aby nebyli bujní, kouří hospodář odrána do chřípí, klada na uhlí síru

a koru březovou.

 

Lejno kraví do nějaké nádoby zachycenéa koštětem, kterýmž se chlív vymetá, rozmíchané, slouží k divotvornému kouřeníve chlévě a okolo stavení, začarujíc zlé

duchy; i močí kraví vykropují ten den vše sestejným úmyslem.

 

Aby pes nebyl běsný, dávají mu jménoněkteré řeky, nebo mu o Štědrý večír křeší

ocílkou a kamenem do očí.

 

Je-li svobodná dívka v domě, vezme vařechu, kterou se míchal lektvar, jde ke studánce,míchá vodou a poslouchá: když slyšípanenky zpívati, vdá se, pakli zvony zvoniti,umře.

 

Na Moravě se dovídalo děvčeo své budoucnosti u prasečího chlívku.Čeledín donesl děvče na zádech ke chlévu,kde zabušiv na dveře říkal:

Milá plemenico,

povíš nám něco;

přinesl jsem dívku

ke tvojemu chlívku,

kolik dáš rochotů,

za tolik se vdá roků!

 

U chudého souseda budou míti množstvíblech, pakli se u nich na Štědrý den dříve

rozsvítí než u bohatého.

 

Kdo chodí do lesa na dříví a chce, aby naňhajný nepřišel, prostře o Štědrém večeru

prostěradlo na stůl, postaví na ně bezednýhrnec a jí pod stolem podmáslí.

 

Jdi s tekutinou, která o večeři nejdříve na stůlpřišla, o půlnoci na křižovatku, podívej se doní a uvidíš v ní, co tě potká.

 

Také se zbytky a drobty od večeře se čaruje.Kosti a drobty, jež po večeři zbyly, vloží dívkado ubrusu, zaobalí se doň a lehne si tak podstůl, kdež svého nastávajícího uzří.

 

Kdo chce znáti budoucnost jde o Štědrém večeru na hřbitov, vezme tam prkno z rakve, a když se večeří, dívá se dirkou od suku na svět. I vidí všecky lidi, za čím talířem máry, ten toho roku jistě umře.

 

Kdo nechce míti nohy bolavé, šlápne naŠtědrý večer, dřív než jde k večeři, bosou

nohou na sekyru u stolu ležící.

 

Hospodyně sedí při večeři na čepici, aby slepice dobře na vejcích seděly.Aby slepice hodně nesly a nezanášely,vyleze některá ženská na střechu a sype ječmen dolů komínem. Pod komínemdruhá nastaví zástěru a chytajíc do ní ječmen, ptá se: „Co to sypeš?“ „Vajca!“ odpovíona. Když má ječmen v klíně, odtočí si červený pás, zatočí jej v jizbě do kola, vysypedo něj ječmen a dá slepicím sezobati.

 

Na noc ustele matka dceři na zemi a přivážejí ruce ke stolu, má-li souzeného sobě

ženicha, sní se jí o něm a bude do ránaodvázána.

 

Hospodář zvláštní dolky medem namažea všem, již k večeři se sešli, k požití podá.To musí každý stoje sníst; pak omočídva prsty pravé ruky do medu,udělá každému na čele kříž. Komu ten křížnejdříve oschne, ten do roka umře.

 

Děvče vstrčí toho dne groš do jablka, položí je v posteli pod podušku a tři dni je tamnechá. Potom groš za tři krejcary vymění atřem žebrákům dá. Jméno jednoho ze tří

bude míti její nastávající.Kdo drže se kliky u dveří a přes hlavu dívá sena večeřící, spatří toho, kdo nastávajícímrokem umře, bezhlavého.

 

Když si někdo o Štědrém večeru lehne do pšenice, slyší všecko, co si lidé povídají.

 

Děvčata moravská kráčejí obnažená nahumence do stodol, kdežto pokleknuvše

praví: „S toho humna nevstanu, až znamenídostanu; z které strany vítr fouká, odtud se

můj milý kouká.“

 

Děvčata česká obracují nádobí, z něhož pomeje o svatvečeru vylévaly, dnem nahoru

a položivše ucha na dno poslouchají,jaký šramot z něho vychází. Slyší-li sekat,bude manžel tesařem, buší-li, kovářem,troubit-li, pastýřem.

 

Bude-li suchý nebo mokrý rok, o tom sepřesvědčuje hospodář takto. Sloupe z cibule

dvanáct lupenů, postaví je řadou a dádo každého špetku soli. Každý lupenpředstavuje měsíc v roce: na kterém se sůldo rána rozpustí, v tom měsíci bude mnohodeštů, kde zůstane, v tom bude sucho.

 

Na nůž uváže se z jedné strany kousekhousky, z druhé kousek chleba. V jedněch

místech zabodne se nůž do stropu;zrezovatí-li při chlebě, urodí se žito,zrezovatí-li při housce, povede se pšenice.

 

Na večer bílek z vejce do vody vlej a ráno, co se stalo, se podívej.Drobty, které na Štědrý den od večeře a naBoží hod od oběda zbyly, rozházejí sepo stodole myším s tím doložením:„Myši, snězte si ty drobtya nechtě obilí na pokoji.“

 

Někde vezmou na Štědrý den trdlicia klapou; kam je zvuk slyšeti, tak daleko

nemůže liška slepicím škoditi, kdyby i mezinimi chodila.

 

Po večeři klepají děvčata na dvířka kurníku;ozve-li se slepice, ostane děvče ten rok

pannou, kohout-li, ztratí věnec.

 

Někde, když usednou ke stolu, strkají prvnísousta do úst ne obyčejným způsobem,ale ruku pravou okolo hlavy ovinouce.

 

Možno-li připraviti sousto snadno do úst,bude ten rok láce; jinak ale drahota a hlad.

 

Je-li několik svobodných děvčat ve stavení,aby zvěděli, která z nich nejprve se vdá,

gazdina nakrájí tolik skyvek chleba, kolik jestdívek, položí je na lopatu a podává kočce: čískyvku kočka uchytne, ta se nejspíš vdá.

 

Česnek, který o Štědrém večeru na stoleležel, má tuto moc: Natři jím sekyru a tni

do stromu, který má do tří dníuschnouti: zbavíš se ho jistě.

 

Hospodář vezme česnek a zapíchne jej dochleba, kterýžto psu hodí. Na to popadne psaa vyhodí jej oknem ven a to třikráte; takovýpes se potom ani čerta nebojí.

 

Dej na stůl seno a nejstarší žena z domunechť vleze pod stůl a napodobuje kdákání

slepičí — slepice po celý rok hodněponesou.

 

Na Štědrý den vstrčí hospodyně kohoutu,houserovi a kačeru do huby od večere kousek chleba, ryby a kousek česneku. Pak jim obváže tkaničku kolem krku a zavěsí nani větvičku trnovou. Hospodář udělá takpsovi, s kterým okolo stavení třikrát obejde,aby hospodářství opatroval. Za ním jdehospodyně majíc housera za nohu

uvázaného, pak vede kohouta a konečněkačera, aby se domu drželi, své mladé hájili a

zlými se stali. Nakonec je vyhodí ze světniceoknem pozpátku.

 

 

Doslov

 

Co má lidová pověra společného s poezií? Pověry nejspíše vznikaly jako reakce na strach a úzkost z neznáma. Animální strach ze smrti provází lidstvo od počátku. Jitřen fantazií, byl zdrojem bájí, šamanských obřadů a přirozeně i pověr. Poezie se zřejmě vyvíjela ze zaříkávadel kmenových kou­zelníků. Dobrý recitátor je také tak trochu čaroděj, daří-li se mu vyvolat v nás silný zážitek. To se mu povede jen tehdy, jestliže skrze text a své umění otevře cestu do nitra poslu­chačů, surrealisté říkají: do podvědomí. Fantazie je klíčem. Proto také sugestivnost pověr je právě v jejich ireálnosti. Jejich fantasknost dávala lidem jakousi naději, tím víc, čím byly příčiny přírodních úkazů, chorob atd. rozumem nepo­chopitelné a nevyložitelné.

Uvažoval jsem, proč barvitá obraznost lidových pověr nezaujala surrealisty. Ve svých manifestech se hlásili ke „gotickým“ románům, ke knížkám tzv. „lidového čtení“ z přelomu18. a19. stol., vzrušovaly je kramářské písně o „strašných mordech" apod. Domnívám se, že v době, kdy česká surrealistická skupina formulovala svou koncepci umění, byla pověra ještě příliš „živá“. Dá se předpokládat, že měli z dětství osobní zkušenosti s pověrčivostí a nejspíše také s neutěšenými výsledky pověrečného léčení. (Vždyť ještě v devadesátých letech minulého století léčili na Slánsku záškrt tak, že dávali dětem na krk jako obklad slanečka. V jedné rodině, když dítě zemřelo, ostatní tři děti slanečka snědly a v krátké době zemřely také. Černý kašel se léčil očima ze slanečků; dítě muselo snísti denně oči ze čtyř ryb.) Obdobné zážitky zřejmě vedly k tomu, že byla přehlédnuta literární hodnota lidových pověr. V padesátých letech byl pověrčivosti vyhlášen nekompromisní boj, byla pokládána za mravní rakovinu společnosti. Rozvoj vědy, medicíny a způsob života moderní civilizace odsunul většinu pověr do zapomnění. Naštěstí však byla tato národopisná tematika dopodrobna zpracována vynikajícími odborníky už v devatenáctém století. Tyto práce jsou však roztroušené v nepře­hledném množství publikací a časopisů. Část jich je uložena pouze jako rukopisy v trezoru Klementina. Po některých kni­hách jsem přesto pátral marně, protože byly v registraturách označeny razítkem ZTRÁTA.

Lidové pověry mě zaujaly básnickou obrazností a zkratkou příběhového návodu. Mnohé z nich proměnil čas v grotesku. Posun z kontextu etnografického do kontextu literárního byl pro mne krásným dobrodružstvím. Radoval jsem se z kaž­dého nálezu „nové" pověry, jako se raduje kluk, když se mu podaří do rádiovky chytit čarokrásného motýla. V národo­pisných lučinách jsem poskakoval jako smyslů zbavený. Jedinou výzbrojí mi byla právě jenom ta čepice. Nejsem povolán odkrývat lidovou moudrost a zkušenost uloženou do pověr generacemi, nebo se zabývat jejich genezí, předkládat výsledky etnografických a folkloristických výzkumů a jakko­liv jinak pověry třídit a vysvětlovat. Můj výběr je založen pouze na intuici a na individuálním smyslu pro básnickou obraznost se specifickým důrazem na poetickou komiku. Z mnoha tisíc pověr jsem vybíral pouze ty, které na mne působily jako metafora, obraz, básnický artefakt...

Pokud to bylo možné, snažil jsem se zachovat nejstarší dostupný zápis pověr, v ojedinělých případech ponechávám i gramatické chyby lidových zapisovatelů, protože dotvářejí kolorit jejich vzniku. Jestliže jsem pověry přirovnal k pestro­barevným motýlům, je podle mého mínění archaizující jazyk motýlím pelem.

František Bartoš psal o krásném lidovém zvyku na Moravě.

Když se narodilo dítě, chodila bába zvát kmotry ke krtinám nesouc s sebou láhev „radostník". Tam kde pozvání přijali, tam také „radostník“ vypili.

Přijměte prosím tuto knížku též jako „radostník“ a zároveň přípitek na nevyčerpatelnou obraznost české řeči.

Miroslav Huptych

 

 

 

Literatura

 

 

knihy:

 

Adámek K. V.: O léčení lidovém. Praha, 1904                                         237

Bartoš F.: Lid a národ. Valašské Meziříčí, 1883—85

Bartoš F.: Naše děti. Brno, 1888

Bartoš F.: Moravský lid. Telč, 1892

Čečetka F. J.: Od kolébky do hrobu. Praha, 1902

Čečetka F. J.: Lidoví doktoři. Praha, 1909

Čelakovský F. L.: Mudrosloví národu slovanského ve příslovích.Praha, 1852

Čižmár J.: Lidové lékařství v Československu. Brno, 1946

Erben K. J.: Česká říkadla v nemocech.Prostonárodní písně a říkadla. Praha, 1886

Gála C: České lidové pověry a pranostiky o ženách a z porodnictví. Pardubice, 1940

Hanuš J. J.: Bájeslovný kalendář slovanský. Praha, 1860

Horák J.: Zvyky, obyčeje a výroční obřady našeho lidu. Praha, 1925

Horyna V.: Perly mezi kamením. Hradec Králové, 1980

Jakubíček M.: Nebojte se třináctky. Brno, 1960

Javornický J.: Lucyán, syn Fortunátův a obec Kalenská, anebo pověrách. Praha, 1827

Javornický J.: Duchové a strašidla aneb Knížka velmi utěšená.Praha, 1824

Kaizl L.: Jak se léčilo v Podkrkonoší. Nová Páka, 1938

Kaizl L.: Výroční zvyky a pověry na Novopacku. Železný Brod, 1941

Kampelík C: Jak si pomůžeme k dešťům, hojné rose, chtíce soběúrodu zemskou zvětšiti a jak bychom se proti přívalům a povodnichrániti měli. Hradec Králové, 1865

Komenský J. A.: Moudrost starých Čechů. Praha, 1954

Kubín J. Š.: České Kladsko. Praha, 1926

Kulda B. M.: Moravské národní pohádky, pověsti, obyčeje a pověry.Praha, 1874

Košfál J.: Dětský věk. Praha, 1891

Košťál J.: Čarodějnice a čaroděj v tradici lidové. Praha, 1920

Košťál J.: Ptactvo v názorech, pověrách a zvycích lidu českého.Velké Meziříčí, 1895

Košťál J.: Rostlinstvo v podání prostonárodním.Velké Meziříčí, 1902

Košťál J.: Živočišstvo v podání prostonárodním.Velké Meziříčí, 1898

Košťál J.: Nerosty v podání prostonárodním. Praha, 1928

Krolmus V.: Staročeské pověsti, zpěvy, hry, obyčeje, slavnosti a ná­pěvy s ohledem na bájesloví českoslovanské. Praha, 1845—57

Langer J.: České prostonárodní obyčeje a písně. Svatební obyčeje

a písně (Spisy J. Langera díl II. Praha, 1861)

Nahodil O.: České lidové pověry. Praha, 1959

Němcová B.: Obrazy z okolí domažlického. 1846

Máchal J.: Bájesloví slovanské. Praha, 1907

Pejml K.: Český lid ve svých názorech, obyčejích a pověrách. Praha,1941

Pejml K.: Pranostiky. Praha, 1941

Pejml K.: Rostlina průvodcem člověka od kolébky ke hrobu. Praha,1946

Sobotka P.: Rostlinstvo a jeho význam v národních písních, bájích,obřadech a pověrách slovanských. Praha, 1879

Pertold O.: Pověra a pověrčivost. Praha, 1959

Prokop A.: Kolo štěstěny. Královo Pole na Moravě, 1910

Vykoukal F. V.: O snech a výkladech snů. Praha, 1898

Vykoukal F. V.: Staročeské zvyky a obyčeje. Praha, 1919

Vykoukal F. V.: Česká svatba. Praha b. r.

Vykoukal F. V.: Z podání lidového. Praha, 1897

Vykoukal F. V.: Rok v starodávných slavnostech našeho lidu. Praha,1901

Wolf M.: Zápisky z Lužan

Zíbrt Č.:Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti, a zábavy. Praha 1889

Zíbrt Č.: Snář velmi pěkný

Zíbrt Č.: Staročeské obyčeje a pověry pivovarské. Praha, 1896

Zíbrt Č.: Sladovnické obyčeje. Praha, 1910

Zíbrt Č.: Myslivecké čáry a pověry. Písek, 1889

Zíbrt Č.: Veselé chvíle lidu českého. 8 sv. Praha, 1909—11

Zíbrt Č.: Obžínky. Praha, 1928

Zíbrt Č.: Skřítek v lidovém podání. Praha, 1891

Žalud A.: Česká vesnice. Praha, 1919

 

Časopisy:

 

Časopis musea Království českého, 1853,  Houška J. V.: Pověry národní v Čechách

Časopis musea Království českého, 1854,  Houška J. V.: Druhá sbírka pověr národních v Čechách

Časopis musea Království českého, 1856,  Houška J. V.: Třetí sbírka pověr národních v Čechách

Časopis musea Království českého, 1856,  Houška J. V.: Dodatek ke třetí sbírce pověr národních v Čechách

Zlatá Praha, Světozor, Lumír, Květy, Krakonoš, Morav­ská hvězda, Beseda učitelská, Slavia, Podřipan, Otavan, Časopis přátel starožitnictví, Slánský obzor, Bese­dy lidu, Niva, Zábavné listy, Ruch, Lada, Osvěta, Česká včela, sbor­ník Český lid — vše převážně ročníky z minulého století.

 

 

Obsah

 

1.  Těhotenství; porod a šestinedělí; dětský věk

2.  Nemoci a jich léčení; zaříkací formule

3.  Štěstí a neštěstí

4.  Pověry hospodářství se týkající

5.   Kterak lásku získati; svatba

6.  Smrt a hrob

7.   Myslivecké pověry a čáry

8.  Sladovnické pověry

9.  Pověry o věcech přírodních a živlech

10.  Poklad: kterak k penězům si pomoci; zámek zloděje

11.  Voda v podání prostonárodním; hastrman

12.  Uhranutí a uřknutí; strašidla, čarodějnice, duchové a jiné rozkřičené osoby

13.  Štědrý den

Doslov (Miroslav Huptych) Literatura