Nezabolí jazyk od dobrého slova

Nezabolí jazyk od dobrého slova

Antologie českého aforismu
Uspořádali Miroslav Huptych a Jiří Žáček
Vydala Euromedia Group k. s. - Knižní klub v roce 2004

Uspořádali Miroslav Huptych a Jiří Žáček
(Ilustrace Jiří Jirásek) 

Vydal Knižní klub, Eromedia Group 2004

 

Úvodem

Uspěchaná doba by měla mít zálibu nikoli v románech, nýbrž v aforismech, jejichž předností je stručnost. Pro milovníky nekonečných ság a seriálů je ovšem stručnost nedostatkem: než se čtenář stačí soustředit, aforismus je u konce. Ani sami spisovatelé zpravidla nepovažují aforismy za víc než poznámky na okraj, v lepším případě za koření vhodné k pikantnímu ochucení rozměrnějších děl. 

Poetika definuje aforismus, jehož původ bývá hledán v lakonických poučkách starořecké hippokratovské medicíny, jako krátkou pregnantní větu, vyjadřující nějaký postřeh. Nemusí nutně být „příslovím vzdělanců“ či satiricko-filozofickým paradoxem. Volný rámec umožňuje považovat za aforismus i vážnou myšlenku, stejně jako výrok parodický či mystifikační. A rovněž poetickou gregerii, kterou bychom mohli definovat jako „metaforu, která se udělala sama pro sebe“, pro niž V. Kubín nalezl šťastný ekvivalent „metaforismus“. 
Ale definicí aforismu a jeho proměnami v dobovém literárním kontextu ať se zabývají literární vědci; pro nás je podstatné, že aforismus může mít tvář veselou i vážnou, ironickou i patetickou, bláznivou i skeptickou. 

Pracovním nástrojem aforisty je nejspíš „básnické střevo“. To napovídá výběr autorů této antologie, většina z nich psala nebo píše verše.
Aforismy se jim často vylíhly pod rukama při psaní básní. Někdy, jako to dělávají kukačky, vyhodily ostatní verše z hnízda. Zná to každý sebekritický básník. Za čas mu z nejedné básně zůstane jediný verš – aforismus.
K podobnému efektu zřejmě dochází i při psaní prózy. Klasik českého aforismu Gabriel Laub, který se jako jediný dočkal cizojazyčných knižních vydání svých „zkušeností“, proslul i jako prozaik. Ryzích prozaiků zde však uvádíme víc. Specializovaní aforisté tvoří mezi autory naší antologie pouhý hlouček. Ale ať už vznikají aforismy tak či onak, stručně a vynalézavě formulovaná myšlenka je vždy opěrným bodem tvořivého myšlení -–v literatuře, vědě i v životě. 

Počátky aforismu bychom v české literatuře mohli hledat u myslitelů 14. až 17. století. Namátkou vybíráme: „Kdo zlu nebrání, dobru škodí.“ Tomáš ze Štítného. „Ohně nelze upáliti, vody utopiti, větru zadusiti a pravdě zahynouti.“ Jošt z Rožmberka. „ Kdo nemá smělé srdce, měj rychlé nohy!“ Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. – „Kdyby hlupáků nebylo, kde by se brala moudrost?“ Jan Amos Komenský. – Co věta to maxima hodna vytesání do mramoru. Během staletí se aforismus proměňuje. Přibývá skepse, ironie, pocitů absurdity, vědomí relativnosti absolutních pravd. Novodobá česká literatura by mohla být zlatým dolem aforismů. Vydloubávat věty či verše z básní, próz či dramat by nám však připadalo poněkud nekorektní, na to má právo jen autor. Proč také připravovat čtenáře o radost z vlastních objevů? Trpělivý pátrač bude odměněn kolekcí pozoruhodných miniatur, mezi nimiž nebudou nejspíš chybět ani tyto: „Láska se podobá nečekaně ulovené opici.“ Ladislav Stroupežnický. – „Pleš je dialektická přeměna horní části těla v dolní, nejprve co do vzhledu a později i co do obsahu.“ Zdeněk Matěj Kuděj. „Jsi bez rozporů? Jsi bez možností.“ Vladimír Holan - Člověk velkoměsta musí mít šatník představ, aby pro krásu nespáchal vraždu z vilnosti.“ Bohumil Hrabal - „Dětství je zadarmo, k senilitě se musíme tvrdě propracovat.“ Miroslav Švandrlík.
-Minulost každého z nás je možnost stejně dobře upravit v životopis milovaného státníka jako v životopis zločince.“ Milan kundera. – Blbost je velký dar přírody. Činí člověka šťastným.“ Vladimír Komárek 

Zvažovali jsme, zda do antologie zařadit lidová rčení a přísloví. Má-li však být aforistická benefice úplná, nebylo by spravedlivé pominout bezpočet dávných anonymních aforistů, jejichž myšlenky zlidověly. Jejich jadrné a metaforicky překvapivé postřehy a glosy, laděné moralistně i rozverně, se staly ponornou řekou fantazie, z níž čerpáme dodnes. 

Perličky ze školních lavic, soudních síní a krematorií těží především z kouzla nechtěného. Při troše dobré vůle je můžeme považovat za soudobou mutaci lidových přísloví v nezamýšlené parodické a groteskní masce. Bylo by škoda tyto potměšilé průniky života do literatury nepřipomenout alespoň letmým výběrem. 

„U aforismu je všechno nejisté“, píše J.R. Pick. „Nikdy nevíš, kolikrát bude čten, a dokonce ani to, kolikrát už byl napsán.“ Snad každý autor aforismů zažil trapas, když objevil vlastní nápad u jiného autora, pohříchu i u dávno mrtvých klasiků. Málokdo se dopustí vědomého plagiátu, spíš jde o případ zrádné paměti, která časem přestane rozlišovat myšlenky vlastní a cizí. Riziko aforismu je také v tom, že stejný nápad, jak parafrázovat zavedené rčení nebo úsloví, na jehož formulaci máme rozměr jediné věty, si zpravidla sám zvolí obdobná slova.
Berme tedy autorství s jistým nadhledem. Jako u lidí. Nezáleží ani tak na tom, kdo je otcem, jako spíš na tom, aby potomek byl k světu. 

Aforisté neměli a nikdy nebudou mít ustláno na růžích, natož na vavřínech. Humor je lehkonohá múza, jež na kritické decimálce váží pár legračních gramů. Je-li Haškův Švejk na kritickém Parnase dodnes přijímán s jistými rozpaky, žádný div, že pozoruhodní aforisté z přelomu 19. a 20. století – František Vymazal a Jaroslav Dvořáček byli na rozdíl od řady autorů kýčovitých románů odsouzeni téměř k zapomenutí.
Přehlížený outsider aforismus však úbytěmi netrpí, rozmarně vegetuje na periferii literatury a nezájmem krasoduchů se příliš netrápí. Není-li ctěn, je nepochybně čten: nenápadné knížečky aforismů nápadně rychle mizí z knihkupeckých pultů, ať již jsou to rozličně uspořádané „inspiromaty“, „perly ducha“, „murphologie“ anebo samostatné autorské soubory. Přehledná antologie českého aforismu mezi nimi zatím chyběla.
K satisfakci nejkratšího žánru, zdá se, přispívá rozšíření počítačů a mobilních telefonů, jejichž prostřednictvím si zvláště mladí a nejmladší posílají přátelské a milostné vzkazy, které jsou čímsi mezi aforismem a lyrickou miniaturou.
Také v dívčích památníčcích se už dávno neobjevují pouze sentimentální morality z časů prababiček, ale pointované žerty: „Láska bez hubičky je jako cyklista bez pumpičky.“ „Co je lepšího než sex? – Dva sexy“. Co jiného je to než aforismy? Šaškovský převlek ostatně aforismu sluší odjakživa víc než roucho mudrcovo. Neboť, slovy klasika, „humor je jediný důstojný způsob, jak být smuten“. 

Přes sympatie k nejkratšímu žánru bychom jej nechtěli přeceňovat. Vnímejte, prosím, tuto antologii jako rej jisker, které nemají sílu plamene, ale jsou ve své jiskřivé pomíjivosti krásné, jako pestrá kytice ohňostroje hasnoucí na nočním nebi. Hvězdná obloha budiž autorům nedostižnou inspirací. 

Miroslav Huptych a Jiří Žáček



Obsah

Úvodem.........................5
Česká přísloví.....................11
Lidová rčení.....................16
Karel Havlíček Borovský: Aforismy........22
Jan Neruda: Skromné myšlénky..........24
František Vymazal: Zrnka .............28
Ladislav Klíma: Sentence..............35
Jaromír John: Nový Demokritos..........37
Jaroslav Dvořáček: Kytička kopřiv.........42
Josef Čapek: Psáno do mraků...........44
Karel Čapek: Útržky, Bajky ............48
Vlasta Burian: Páté přes deváté..........56
Vladimír Vondráček: Diagnózy ..........58
Karel Konrád: Krůpěje...............60
Jan Werich: Útržky.................62
Oldřich Fišer: Nápady................64
Václav Kubín: Metaforismy.............66
Cyril Šedý: Chuťovky................ 71
Zdeněk Janík: Zásloví a podsloví......... 73
Jaroslav Putík: Jednou větou, Ze života zvířat ................. 75
Miroslav Holub: Nápady, Z nových zákonů přírody............ 78
Eduard Petiška: Věty o lásce, štěstí a umění ... 82
Jiří Robert Pick: Pickantérie ........... 85
Josef Poláček: Postřehy.............. 87
Miroslav Zůna: Černé myšlenky ......... 89
Milan Růžička: Nevhodná slova ......... 91
Gabriel Laub: Zkušenosti............. 96
Ladislav Muška: Postřehy.............110
Alexandr Kliment: Věčný návrat.........114
Pavel Grym: Uvěřitelná dobrodružství pana G........119
Jiří Suchý: Z Většího lexikonu pro zamilované......123
Karel Trinkewitz: České aforismy.........128
Eduard Světlík: Aforismy.............131
Jaroslav Boček: Zaříkávání diblíků........133
Jiří Jirásek: Sběrné surovosti ...........138
Stanislav Komenda: Veřejné tajnosti.......141
František Uher: Člověk - to zní tvrdě...... 148
Milan Novotný: 777................ 150
Josef Fousek: Fouskoviny............. 152
Ivan Kraus: Telegramy.............. 156
Jiří Faltus: Euforismy............... 158
Stanislav Brožek: Jadýrka............. 163
Jindřich Konečný: Nápadíky........... 167
Jiří Just: Zkušenosti nezkušeného........ 173
Jan Vodňanský: Důvěrná sdělení ........ 175
Jan Lukáš: Ecce homo .............. 177
Eugen Brikcius: Tak pravil Brikcius....... 181
Václav Vojáček: Překlady z češtiny ....... 184
Rudolf Křesťan: Aforismy............ 188
Jan Bernat: Duševní kulturismus ........ 190
Jan Sobotka: Aforismy z tehdy i nyní a možná i pro příště........... 192
Jiří Žáček: Hovory s mým horším já....... 200
Ivan Fontána: Klobouk myšlenek........ 210
Karel Sýs: K. ještě po deseti letech ....... 217
Zdeněk Bednář: Harakikirikí........... 219
Jiří Olič: Velký Strážce.............. 222
Daniela Fischerova: Skoky o tyči na nočním stolečku............... 226
Stanislav Minařík: Bolehlav pijme na ex.....229
Lubomír Brožek: Úlety ..............232
Patricie Holečková: Polibky M(ed)úzy......236
Eduard Martin: Lov slov..............241
Miroslav Huptych: Hodinky s ohňostrojem . . . 244
Otakar Matušek: Duše je perla..........250
Lubomír Martínek: Doznání vynucené polehčujícími okolnostmi............252
Kamil Kovář: Halabala...............256
Lech Przeczek: Střípky...............258
Zdeňka Ortová: Dámská volenka.........260
Školní perličky....................265
Perličky ze soudních síní a předsíní.........268
Vážení truchlící a ostatní hosté...........272
Ediční poznámka..................275
Literatura......................276



Ukázky z antologie českého aforismu a použitá literatura

 

Větší část lidí by měla lepší srdce, kdyby měli špatnější žaludek. 

Karel Havlíček Borovský /1821 – 1856/

Nade mnou nebe pověry, pode mnou moře zvyku, a já mezi nimi na slabé loďce zdravého rozumu.
Karel Havlíček Borovský /1821 – 1856/

Básníkem se musíš narodit, ale hrubiánem taktéž; jsi-li tak šťasten, že jsi básníkem i hrubiánem, staneš se velkým básníkem.
Jan Neruda /1834 –1891/

Literatuře naší vadí skoro každý pokrok v ostatním životě národním učiněný, ač by jí vlastně prospět měl. Jsem přesvědčen, kdybychom se v svobodomyslnosti povznesli až na požívání koňského masa, že řezníkovi nejdřív povedou českého Pegasa.
Jan Neruda /1834 –1891/

Že jsou ženy hezky, je sice hezké od nich, takto ale pouhý luxus. Když nám nadejde ta jistá doba, mohly by vypadat jako paviáni, a nám by to bylo také jedno.
Jan Neruda /1834 –1891/

Divé zvíře ukazuje svou povahu, když spatří krev, a člověk, když uvidí peníze.
František Vymazal /1841 –1917/

Jak krásný je život plavce, jenž si svou cestu na nebi čte!
František Vymazal /1841 –1917/

Mezi paragrafy se procházejí největší darebáci.
František Vymazal /1841 –1917/

Velká města žerou lidi.
František Vymazal /1841 –1917/

Nejvíce bacilů zabije kořalka.
František Vymazal /1841 –1917/

Jenom přetvářka dělá lidi trochu snesitelnějšími.
František Vymazal /1841 –1917/

Buďme rádi, že žijeme v této době. Přijdou horší časy.
František Vymazal /1841 –1917/

Hlupákovi je hej – kam se podívá, vidí kolegu.
František Vymazal /1841 –1917/

Všechno poznávání jest jen rozpomínání se procitnuvšího ožraly: z které to jen asi hospody byl jsem včera vyhozen?
Ladislav Klíma /1878-1928/

Co je prvotní neřest?: těkání. – Kdo těká, ten štěká.
Ladislav Klíma /1878-1928/

Krása je políbení se lásky s hrůzností.
Ladislav Klíma /1878-1928/

Největší neslušností ve Filosofii je delikátnost; stejnou jako při soirée vysrat se na stůl. 
Ladislav Klíma /1878-1928/

Neschopní staří, ustupte neschopným mladým!
Jaromír John /1882 – 1952/

Nevěřte, že z ničeho se dá udělat něco. To se poprvé a naposledy povedlo Bohu.
Jaromír John /1882 – 1952/

Ideální milenka je ta, kterou je možno beztrestně opustiti.
Jaromír John /1882 – 1952/

Devadesát devět procent mužských hovorů má jediný cíl: uvésti ženu, která je doposud v poloze svislé, do polohy vodorovné.
Jaromír John /1882 – 1952/

Lidská vytrvalost proti vytrvalosti much nestojí za řeč.
Jaromír John /1882 – 1952/

Slyšeli jste někdy radostný zpěv ze shromáždění sodovkářů?
Jaromír John /1882 – 1952/

Příroda, i když ji zaženeš klackem, přece se ti vrátí.
Jaromír John /1882 – 1952/

Největší síla ženy je nedaleko slabin.
Jaroslav Dvořáček /1883 -1933/

Malých strastí zbavuje nás osud tím, že na nás posílá - větší.
Jaroslav Dvořáček /1883 -1933/

Čím větší hovado, tím hruběji našlapuje.
Josef Čapek /1887- 1945/

Neúspěšná pitomost je ovšem tomuto světu náramně komická, ale zato pitomost, která se setkala s úspěchem, mu velice imponuje.
Josef Čapek /1887- 1945/

Hlava, do které se vejde jen já-já-já, je opravdu jen malá hlava.
Josef Čapek /1887- 1945/

Jsou lidé, na nichž na celých jen zadnice je nezáludná a neškodná.
Josef Čapek /1887- 1945/

Humor je nejdemokratičtější z lidských zvyků.
Karel Čapek /1890 – 1938/

I na spáleništi si někdo ohřívá svou polévku.
Karel Čapek /1890 – 1938/

Romantismus je, když řeznický pes štěká na měsíc.
Vlasta Burian /1891 –1962/

V dívčí válce řádily nejvíce tchýně.
Vlasta Burian /1891 –1962/

K narozeninám je ustáleným zvykem přáti si především zdraví. Já ale myslím, že je lepší být mírně churav a šťasten, než být zdráv a nešťasten.
Vladimír Vondráček /1895 –1978/

Příroda vybírá ze zábavy daň daleko vyšší, než by se odvážil vybírat stát.
Vladimír Vondráček /1895 –1978/

Nic na světě, kromě náušnic a cti, se nemůže ztratit nadobro.
Karel Konrád /1899 –1971/

Muchomůrka je krásná! To je houba pro stůl boháčů!
Karel Konrád /1899 –1971/

Ach, kam se poděly ty staré, překrásné časy, kdy se v románech vytečkovávalo slovo prdel!
Karel Konrád /1899 –1971/

Klec nehledá ptáka. Pták nehledá klec. Proč je tedy tolik ptáků v klecích?
Otto František Babler /1901 –1984/

Svět se stává čím dál horším. Nemůžeš proti tomu dělat nic jiného, než že se ty sám budeš stávat stále lepším a lepším.
Otto František Babler /1901 –1984/

Básně jsou tajné vzkazy, které si posílají samotáři, místem i časem si vzdálení.
Otto František Babler /1901 –1984/

Raději být slepcem, než někým, kdo všechno vidí jen černě.
Otto František Babler /1901 –1984/

Jediná zbraň, která nerezaví: láska.
Otto František Babler /1901 –1984/

Buďto člověk má, nebo nemá. Ono je to jako v tý starý cirkusácký anekdotě, jak říká ředitel klaunovi: “Klaune, proč ten kůň nezpívá?“ A klaun odpoví: “Není mu dáno.“ A ten ředitel řekne: “Tak mu dejte!“ A v tom je celej vtip umění: komu není dáno, tomu se dát nedá.
Jan Werich /1905 –1980/

Jsme jako olivy; teprve když jsme drceni, vydáváme ze sebe to nejlepší.
Jan Werich /1905 –1980/

Není sprostý ten, kdo sprostě mluví, ale ten, kdo sprostě myslí.
Jan Werich /1905 –1980/

Čím parádnější flaška, čím barvitější viněta, tím mizernější víno.
Jan Werich /1905 –1980/

Automobil změnil u spousty lidí způsob života a u spousty způsob umírání.
Oldřich Fišer /1919 – 1974/

Mouchy jsou aerobusy bacilů.
Václav Kubín /1920/

Sněhulák je z mála těch, kteří vědí přesně, kdy odejít.
Václav Kubín /1920/

Strašák v poli je odložené dítě lidské fantazie.
Václav Kubín /1920/

Vítr lomcující dveřmi je také host.
Václav Kubín /1920/

Ukradený tamtam je tentam.
Václav Kubín /1920/

Benzínová pumpa je kojná automobilů.
Václav Kubín /1920/

Návštěva je vždycky dobrá. Buď je člověk šťastný, když přichází, anebo když odchází.
Cyril Šedý /1922 –1998/

Kdo neumí svítit, ať aspoň nezaclání.
Cyril Šedý /1922 –1998/

Tam, kde se za všechno platí, je i dar často jen úplatkem.
Zdeněk Janík /1923/

Rokoko: Čí že jsem dítě? No přece baroka, jen trochu koktám.
Zdeněk Janík /1923/

Laskavé poselství historie je, že bývalo ještě hůře.
Miroslav Holub /1923 –1998/

Zeptejte se básníka. Ví taky starou belu, ale umí to podat.
Miroslav Holub /1923 –1998/

Nejdřív se musíte naučit hrát, pak se musíte naučit prohrávat. Ostatní už přijde eventuálně samo.
Miroslav Holub /1923 –1998/

Někteří liberální intelektuálové jsou jako vlaštovky: Hezky švitoří, vychytají něco much, mají čmelíky a podělají fasádu.
Miroslav Holub /1923 –1998/

Výkřik uprostřed noci: To není domov, to je polepšovna!
Jaroslav Putík /1923/

Nerad jezdím vlakem; s lesy za oknem ubíhá i můj život.
Ivan Diviš /1924 - 1999 /

Člověka lze definovat také jako zvíře toužící po moci, jako tvora, který nemůže po moci netoužit. Úporně pohrabovačný vepř.
Ivan Diviš /1924 - 1999 /

Ďábel je starý unavený kretén. Jeho funkci převzal člověk, jeho nejučenlivější a dosud velmi svěží učeň.
Ivan Diviš /1924 - 1999 /

Ne všechny následky mívají zjevné příčiny. Některé příčiny se umí náramně schovat. Jako cvrčci v trávě. Slyšíš je, víš, že na téhle louce jsou, ale komu se podaří objevit je?
Eduard Petiška /1924 - 1987/

Je to neuvěřitelné, kolika proměnami člověk za život projde, kolikrát se zakukluje a kolikrát z kukly vyletí málem jiný druh člověka.
Eduard Petiška /1924 - 1987/

Když člověk ví, co bude dělat, je hned všechno lepší. Je jednou nohou v budoucnosti a kde jinde člověk žije než právě tam?
Eduard Petiška /1924 - 1987/

Odvážnému štěstí přeje. Ale jinak nikdo.
Jiří Robert Pick /1925 –1983/

Nechval dne před večerem. Večer to nerad slyší.
Jiří Robert Pick /1925 –1983/

Slovo dělá muže. A věta ženu.
Jiří Robert Pick /1925 –1983/

Je to rozkoš, být malý a práskat velkým bičem.
Josef Poláček /1925/

Mnohý ti dá radu, jak přeplavat moře, ale málokterý tě vytáhne z louže.
Josef Poláček /1925/

Sláva je plevel, kterému se daří na každém hnoji.
Josef Poláček /1925/

Menší lumpové mění adresy. Větší – dresy.
Milan Růžička /1927/

Soupeříme-li ve svém oboru se stejně zdatnou ženou, býváme předstiženi. Obvykle – o prsa.
Milan Růžička /1927/

Nejchytřejší věci vymysleli ti, kteří myslili do zblbnutí.
Milan Růžička /1927/

Nemám rád prázdná slova, prázdné hlavy a prázdnou láhev. Nejhorší ovšem je, když se to tak všechno sejde pohromadě.
Milan Růžička /1927/

Dokázal být blbý ve třech jazycích.
Milan Růžička /1927/

Věděl nejen před kým se ohnout, ale i s kým si přihnout.
Milan Růžička /1927/

Nevěř tomu, kdo ti dává přednost. Možná tě chce kopnout do zadku.
Milan Růžička /1927/

Některého autora by bylo vhodnější označit jako pachatele.
Milan Růžička /1927/

Aforismus: literární útvar, který proti jiným útvarům dokazuje, že voloviny lze psát i stručně.
Milan Růžička /1927/

Chceš-li držet krok, nesmíš se bát někdy šlápnout do kravince.
Gabriel Laub /1928 –1998/

Život dovede občas být milý, ale dělá to nerad.
Gabriel Laub /1928 –1998/

Život není pes. Život je vůl a my ho musíme dojit.
Gabriel Laub /1928 –1998/

Vážené lidstvo, udělej mi tu laskavost: co není sýr, ať nesmrdí!
Gabriel Laub /1928 –1998/

Dobré myšlenky jsou jako krásné ženy: když přicházejí, je nám jedno, odkud se vzaly.
Gabriel Laub /1928 –1998/

Dinosauři vyhynuli, protože měli příliš malý mozek. Člověk si zvolil opačnou cestu k záhubě.
Gabriel Laub /1928 –1998/

Reklama se dělá výhradně pro blbce. Proto je tak úspěšná.
Gabriel Laub /1928 –1998/

Svědomí a přátele máme tak dlouho, dokud je nepotřebujeme.
Gabriel Laub /1928 –1998/

Čím vyšší piedestal, na který se trpaslík vyšplhá, tím lépe je vidět, jaký je to trpaslík.
Gabriel Laub /1928 –1998/

Prostitutky mají vážný důvod, aby se snažily před každým vypadat hezky.
Gabriel Laub /1928 –1998/

Někdo zápasí s bouří, někdo s větrnými mlýny, někdo jen s větry.
Gabriel Laub /1928 –1998/

Dospělý: Člověk, který už ví, že proti blbcům nic nezmůže.
Gabriel Laub /1928 –1998/

Nejhorší spojení: duševní impotence s pracovní potencí.
Gabriel Laub /1928 –1998/

Budoucnosti nikdo živý neujde.
Gabriel Laub /1928 –1998/

Lidé, kteří si své nejlepší víno nechávají pro lepší příležitosti, jsou optimisté; pesimisté je pro jistotu vypijí hned. Realisté své nejlepší víno nechávají na dárek pro nadřízeného.
Gabriel Laub /1928 –1998/

S cizími ženami se nemá spát. Správně! Ale ženy, s nimiž spíme, nejsou přece tak docela cizí!
Gabriel Laub /1928 –1998/

Norské přísloví říká: „Věrná láska, sáňkování a lov na ptáky netrvá nikdy dlouho.“
Zaplať pánbůh! Jaká by to byla nuda, třicet let sáňkovat!

Gabriel Laub /1928 –1998/

Láska dává člověku křídla – praktičtější a levnější by bylo, kdyby rozdávala letenky.
Manželka: daň z přepychu mít děti.

Gabriel Laub /1928 –1998/

„Fuj – skupinový sex!“ rozčílil se onanista, když spatřil objímající se dvojici.
Diktátoři ucpávají kritikům ústa roubíkem, demokraté kaviárem.

Gabriel Laub /1928 –1998/

V totalitních režimech se idioti dostávají k moci intrikami a násilím, v demokracii – svobodnou volbou.
Gabriel Laub /1928 –1998/

Pravda vždycky zvítězí, protože pravda je to, co zvítězí.
Gabriel Laub /1928 –1998/

Nejvhodnější objekty pro padělatele: víno a pravda.
Gabriel Laub /1928 –1998/

Psaní je jediný zločin, při němž se pachatel snaží zanechat stopy.
Gabriel Laub /1928 –1998/

Vzdálenosti mezi lidmi se stále zmenšují, může se tedy rychleji šířit hloupost.
Gabriel Laub /1928 –1998/

Potomci nemilovaných žen? Pomluvy.
Ladislav Muška /1928/

Láska je výsadou romantiků. Realistům stačí milostný akt.
Ladislav Muška /1928/

Žena může muže zničit dvojím způsobem. Když od něho odejde, nebo když u něho zůstane.
Ladislav Muška /1928/

Dokážete-li být za všech okolností sám sebou, jste osobnost. Nebo idiot.
Ladislav Muška /1928/

Když si vám známá stěžuje na nevěrného manžela, přicházíte v úvahu jako mstitel.
Ladislav Muška /1928/

Muži jsou sentimentální, když si ponechají milenčin dopis? A co ženy, které si ponechají milencovo dítě…?
Ladislav Muška /1928/

Podívejte se na svět střízlivýma očima a budete se muset opít.
Ladislav Muška /1928/

Řešení krize. Má děvky. Tak mu taky zahnu. Ale aby věděl, s nějakým šmejdem.
Alexandr Kliment /1929/

Speciální teorie relativity. Je to velký básník, ale malý charakter, řekl malý básník, ale velký charakter.
Alexandr Kliment /1929/

Cesta k dokonalosti. Umělče! Aspoň jednou neuměj. Ale pozor! Čekají na tvoji chybu. Dokážeš předvést svoje selhání jako nejvyšší záměr?
Alexandr Kliment /1929/

Vada na kráse. Velmi půvabná, mladá a úspěšná žena. K dokonalosti jí chybí jedna nešťastná láska.
Alexandr Kliment /1929/

Když pěstujeme trávník, pěstujeme také sebe. To je princip víry. Zalévat Pána Boha znamená růst.
Alexandr Kliment /1929/

„Nechoďte nikdy na hřbitov!“ varoval pan G. své přátele. „Mohlo by vás tam napadnout, že už nemá smysl vracet se domů.“
Pavel Grym /1930/

„Tomu říkám neštěstí!“ zvolal pan G., mávaje před přáteli úmrtním oznámením. „Opustil nás milovaný dědeček, otec, bratr, strýc, švagr a bratranec… Celá rodina na prkně!“
Pavel Grym /1930/

Když se oženil jistý přítel pana G., ptali se ho, co soudí o zvolené dívce.
„Pohybuje se zcela samostatně z místa na místo,“ pokyvoval pan G. hlavou. „Aspoň v tom předčí automatickou pračku.“

Pavel Grym /1930/
Chlípnost je nekontrolovaná náklonnost k osobám druhého pohlaví.
Přehnaně kontrolovaná náklonnost viz pod heslem ňouma.

Jiří Suchý /1931/

Ňouma- muž, který osloví dívku deset minut po jejím odchodu.
Jiří Suchý /1931/

Svůdce je muž, který dokáže pomocí rafinovaného úsilí získat dívku pro něco, co by možná udělala i beztak.
Jiří Suchý /1931/

Žárlivost - neúčinný způsob boje proti konkurenci.
Jiří Suchý /1931/

Ženich je bytost oblečená do tmavých šatů a zapletená do souvislostí, které vrcholí sňatkem. Vyskytuje se hlavně na radnicích a v chrámech, říká ano a přijímá gratulace. To vše pro pobavení přátel.
Jiří Suchý /1931/

Někteří mluví podle pravdy. Někteří jen podle.
Karel Trinkewitz /1931/

Na otázku, zda je inteligentní život na jiných planetách, odpovídám, že na jiných snad ano.
Karel Trinkewitz /1931/

Zločinci se někdy vracejí na místa svých zločinů. Politici bývají znovuzvolení.
Karel Trinkewitz /1931/

Zlé není, když člověk zpozoruje, že blbne, ale když to nezpozoruje.
Karel Trinkewitz /1931/

Pravda vítězí. Lidi prohrávají.
Karel Trinkewitz /1931/

Manželský trojúhelník je stav, kdy spolu dva spí a třetí z toho nespí.
Eduard Světlík /1931/

Blbost a hloupost nejsou synonyma. Hloupost je pasivní. Je v ní cosi nečinného a líného. Blbost je aktivní. Činorodá. Ráda se zaskví společenskou angažovaností. Blbové jsou proto nebezpečnější než hlupáci.
Jaroslav Boček /1932/

Když se chvástají jedinci, je to k smíchu. Když se chvástají státy a velké instituce, přestaň se smát a zdrhej. Tady končí sranda.
Jaroslav Boček /1932/

Ti, co se posírají předem, se obvykle poserou i potom.
Jaroslav Boček /1932/

Jak ošklivě zní, když řekneme kurevník, děvkař, holkař nebo sviňák. Sukničkář nebo milovník hebké pleti, to už je lepší. Kdežto playboy, to je rovnou lichotka.
Jaroslav Boček /1932/

Kráva, která chce udělat kariéru, musí mít pořádné vemeno.
Jaroslav Boček /1932/

Jen v politice je možné troubit halali, když jelen běhá po lese.
Jaroslav Boček /1932/

Kdo jedná se sviní jako s džentlmenem, ani nezpozoruje, že začíná páchnout prasečincem.
Jaroslav Boček /1932/

Moře nudy se dá docela dobře přeplavat v neckách fantazie.
Jiří Jirásek /1932/

Zdá se, že čím dál víc dětí se rodí jen proto, aby mohly říci rodičům – Jste kreténi!
Jiří Jirásek /1932/

Věřím, že člověk netouží po svobodě a pravdě méně, než po kufrech naditých věcmi. Bere si jenom, co je snazší.
Jiří Jirásek /1932/

Štěstí tě může potkat – úspěchu musíš chodit naproti.
Stanislav Komenda /1936/

Jsou lidé, s nimiž je potěšení se vítat – a jiní, se kterými je radost se loučit.
Stanislav Komenda /1936/

Základní ženské životní dilema: Aby se mohla oblékat, jak se sluší a patří, musí se svlékat, kde se nesluší a nepatří.
Stanislav Komenda /1936/

Jediný spolehlivý způsob, jak přežít vedle blbce, je zblbnout.
Stanislav Komenda /1936/

Pro dobré pití se vždycky kousek žízně najde.
Stanislav Komenda /1936/

Nikdy neodpustíme těm, na nichž jsme se provinili a skrze ně zatížili svá svědomí.
Stanislav Komenda /1936/

Sobě je každý nesmělým žalobcem, vášnivým obhájcem a laskavým soudcem.
Stanislav Komenda /1936/

Otazník je demokrat, vykřičník despota.
Stanislav Komenda /1936/

Nestačí, že člověku pijou krev – ještě mu vytýkají, že moc pění.
Stanislav Komenda /1936/

K těžkým chvílím v životě lidském patří také ta, kdy prodejný zjistí, že je neprodejný.
Stanislav Komenda /1936/

Úspěch má dlouhou řadu otců. Nezdar bývá sirotek.
Stanislav Komenda /1936/

Až ti bude líto, že tě nikdo nemá rád, vzpomeň si, jak rádo by si to s tebou vyměnilo třeba takové kuře, které má rád kdekdo.
Stanislav Komenda /1936/

S krásnými ženami a krásnými knihami je to obdobné, vždycky nás o ně někdo připraví.
František Uher /1936/

Ideální manžel – rozprášený manžel.
František Uher /1936/

Dva moudří se dohodnou vždycky. Dva blbci nikdy, ale mohou mít společné cíle.
Prostituce je láska bez ideologie. 

Josef Fousek /1939/

Moudrost je podezřelá. Hlupák chce mít jasno.
Josef Fousek /1939/

Politik je kouzelník, který dokáže z abstraktních slibů vytvořit konkrétní hovno.
Josef Fousek /1939/

Postel je rezervace fantazie.
Josef Fousek /1939/

Pro člověka, který umí dát rozum do úschovny a neztratit lístek, je život zajímavý.
Josef Fousek /1939/

Dudlík je přípravou na roubík.
Josef Fousek /1939/

Svobodou se nejvíce ohánějí otroci, demokracií diktátoři, láskou impotenti, pravdou lháři, poctivostí zloději, odvahou zbabělci, něžností surovci, štědrostí lakomci a moudrostí hlupáci. Jediný, kdo se něčím ohání poctivě, je vůl. Oháňkou, když ho otravují hovada.
Josef Fousek /1939/

Žijí na jiných planetách inteligentní bytosti? Ovšem. Důkazem je to, že se s námi nepokusily navázat kontakt.
Ivan Kraus /1939/

Nejlépe se prodávají ti, kteří nestojí za nic.
Ivan Kraus /1939/

Nejstarší řemeslo uživí pouze ty nejmladší.
Jiří Faltus /1939/

Milenec má všechno lepší než manžel. I impotenci.
Jiří Faltus /1939/

Správná sekretářka musí umět uvařit kávu v jakékoliv poloze.
Jiří Faltus /1939/

Pijeme-li na zdraví, neměla by to hradit zdravotní pojišťovna?
Jiří Faltus /1939/

Z moudrosti stáří si nic nedělejte, je to nemoc jako každá jiná.
Jiří Faltus /1939/


Tak dlouho se připravujeme na budoucnost, až je z ní najednou minulost.
Stanislav Brožek /1940/

Jsme-li blbí, ještě to není tak zlé. Horší je, když jsme na to hrdí.
Stanislav Brožek /1940/

Bůh obdařil ženu půvaby, aby zakryl její největší nedostatky.
Stanislav Brožek /1940/

V životě na rozdíl od pohádek býváme trestáni i za dobré skutky.
Stanislav Brožek /1940/

Bylo by na světě mnohem méně lhářů, kdyby neměli tolik ochotných posluchačů.
Stanislav Brožek /1940/

Jdi za hlasem svého srdce. Alespoň máš důvod zabloudit.
Jindřich Konečný / 1940/

Ráno je dítě, které uprchlo z domova noci.
Jindřich Konečný / 1940/

Prase je způsob bytí. Svině je způsob charakteru.
Jindřich Konečný / 1940/

Některé ženy pilují nehty tak usilovně, jako když pilují mříže.
Jindřich Konečný / 1940/

Něžnost je pohlazení věčnosti.
Jindřich Konečný / 1940/

Každý alkoholik si myslí, že je Prometheus, a tak chce mít játra co nejtvrdší.
Jindřich Konečný / 1940/

Někteří muži mají tak malou fantazii, že mohou fungovat jedině jako manželé.
Jindřich Konečný / 1940/

Nebojte se bláznovství. Blázni jsou ozdobou světa.
Jindřich Konečný / 1940/

Ochutnali jsme ze stromu poznání – a blbnem. Až ochutnáme ze stromu blbnutí, zmoudříme. Člověk vždycky udělá opak toho, než se od něj čeká.
Jiří Just /1941/

Kdo je víc než podnikatel? – Nadnikatel. Za pakatel podniká, vyniká, pak zaniká.
Jiří Just /1941/

Sobotní televizní zábava vás rozptýlí lépe než Pohřební ústav!
Jiří Just /1941/

Pragmatik věří jen tomu, co vidí. Fanatik vidí jen to, čemu věří. Ideální manžel nevidí, neslyší a věří všemu.
Jiří Just /1941/

Vzruší ji už jen, když se jí dotkne neviditelná ruka trhu. To pak neovladatelně zatouží mít platební styk.
Jiří Just /1941/

Nic mě tak neodpuzuje jako hřích. A nic mne tak nepřitahuje jako hříšnice.
Jiří Just /1941/

Mám-li hlavu velikosti tykve, nač mi na ní mají měřit I Kvé?
Jan Vodňanský /1941/

Konverzace kavárenských intošů: Jednou o Nietschem, jindy o ničem.
Jan Vodňanský /1941/

Dvě želízka v ohni? Jdi a jedno šlohni!
Jan Vodňanský /1941/

Nejspravedlivější k ženám je rentgen. Všechny jsou pod ním stejně krásné.
Jan Vodňanský /1941/

Kdo si hodně nakrade, toho nežerou výčitky svědomí; má na to, aby je živil.
Jan Lukáš /1942/

Obětovat se pro jiné je tím nejhorším způsobem sebevraždy.
Jan Lukáš /1942/

Co je život? Boj o život.
Jan Lukáš /1942/

Kdo lže, ten krade – volají ti, kteří lžou, že nekradou.
Jan Lukáš /1942/

Ideály revoluce končí v okamžiku, když si vítězové začínají rozdělovat statky poražených.
Jan Lukáš /1942/

Náhrobní kameny jsou pojistky, aby nás předci nechodili kontrolovat.
Jan Lukáš /1942/

Politici jsou jako ovoce: Postupně se vybarvují, ale než dozrají, většina z nich se zkazí.
Jan Lukáš /1942/

Moudří lidé, bděte! Blbcům se zdá, že zmoudřeli!
Jan Lukáš /1942/

Když jsem přežil srdeční příhodu, navštívil mne v nemocnici malíř Otakar Slavík, který si potrpí na stejný neduh a pravil: „Prosím tě, vydrž to ještě měsíc, aby ses mohl zúčastnit mé posmrtné výstavy.“
Eugen Brikcius /1942 /

Pozor, život škodí zdraví!
Nejkrásnější dechové cvičení je francouzský polibek.

Václav Vojáček /1943/

Tchoře, který nesmrdí, se ostatní tchoři štítí.
Václav Vojáček /1943/

Vášnivá čtenářka si bere do postele milovaného autora.
Václav Vojáček /1943/

Pěšinka uprostřed hlavy svádí sekeru.
Václav Vojáček /1943/

Muž je nejmilejší těžítko žen, které jsou do větru.
Václav Vojáček /1943/

Platonická láska je dálkové studium sexu.
Václav Vojáček /1943/

Jednotkou protekce je jeden strýček.
Václav Vojáček /1943/

Hlaveň děla je dalekohled smrti.
Václav Vojáček /1943/

Ideální manžel pro sexbombu je pyrotechnik.
Václav Vojáček /1943/

Prázdná hlava je trestaneckou koulí blbce.
Václav Vojáček /1943/

Tikot hodin je potlesk odcházejícímu času.
Václav Vojáček /1943/

Zbavuj se iluzí, abys nepřišel o ideály.
Rudolf Křesťan /1943/

Prozaikové píší někdy do šuplíku, aforisté do šuplíčku.
Rudolf Křesťan /1943/

Polibek je nejpříjemnější způsob přenášení bacilů.
Jan Bernat /1943/

Pořádek je pro blbce. Inteligent ovládá chaos.
Jan Bernat /1943/

Sex-appeal způsobuje přelidnění – buďme škaredí!
Jan Bernat /1943/

Děti musejí bojovat s naší blbostí. Než se k nám přidají…
Jan Bernat /1943/

Světská sláva – polní tráva. Leč ze sena jsou živi ještě potomci.
Jan Sobotka /1944/

Hodný člověk sype ptáčkům, aby kočky měly co chytat.
Jan Sobotka /1944/

Propůjčit se k tomu nemohu. Snad prodat.
Jan Sobotka /1944/

Už jsme pravdu odhalili. Zbývá ji jenom usvědčit.
Jan Sobotka /1944/

Dříve kradli jen zloději. Dnes kradou i slušní lidé.
Jan Sobotka /1944/

Ke slovu génius neexistuje ženská podoba. Ale neexistuje ani ke slovu blbec.
Jan Sobotka /1944/

Láska má tisíce podob. Pro souseda může mít dokonce podobu vaší manželky.
Jan Sobotka /1944/

Na rozdíl od přátel si ode mne nepřátelé nepůjčují knihy ani peníze a neflirtují s mou ženou. Jsou to zkrátka sympatičtí lidé.
Jan Sobotka /1944/

Kde bychom mohli být, kdyby si mladí z nás starých nebrali příklad!
Jan Sobotka /1944/

V politice bývá čisto. Myjí se tam ruce, umývají hlavy, jeden druhého utře, mydlí se schody a leští kliky.
Jan Sobotka /1944/

Zamyslel bych se sám nad sebou, ale připadá mi to sobecké.
Jan Sobotka /1944/

Nevadí, vsadíme-li na špatného koně. Jen nesmíme vsadit na vola.
Jan Sobotka /1944/

Květinou řekneš vše a zlatem to upřesníš.
Jan Sobotka /1944/

Krajním prostředkem ženy, jak zvítězit, je podlehnout.
Jan Sobotka /1944/

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Nejlehčeji na pohřebišti.
Jan Sobotka /1944/

Jsou dva druhy idiotů. Na jedněch je to vidět.
Jan Sobotka /1944/

Na rozdíl od čtenáře knih žádá čtenář novin krev stále čerstvou.
Jan Sobotka /1944/

Pohřební ústav je cestovní kancelář specializovaná na výlety do neznáma, s níž ušetříte za zpáteční cestu.
Jan Sobotka /1944/

Největší energetické rezervy lidstva jsou v hlavách idiotů.
Jiří Žáček /1945/

Prase na humanismus nenachytáš.
Jiří Žáček /1945/

Prosím, ať žije XY. Ale ne na můj účet!
Jiří Žáček /1945/

Šetrné národy stavějí místo pomníků sněhuláky.
Jiří Žáček /1945/

Někteří lidé mají tak přízemní vědomí, že už se pod něj nevejde žádné podvědomí.
Jiří Žáček /1945/

Chceš být vůl jen proto, aby na tě sedalo štěstí?
Jiří Žáček /1945/

Bezzubé svědomí nehryže, jen žužlá.
Jiří Žáček /1945/

Někteří lidé jsou jako zažívací trakt: ze všeho vyprodukují hovno.
Jiří Žáček /1945/

Když ti žena v posteli vyká, ber to jako uznání, že vydáš za celý kolektiv.
Jiří Žáček /1945/

Se svým lepším já mám samé horší zkušenosti.
Jiří Žáček /1945/

Láska hory přenáší, ale s blbostí ani nehne. 
Jiří Žáček /1945/

Kulový blesk lásky dohořívá léta v rodinném krbu.
Jiří Žáček /1945/

Policista je muž se ztopořeným pendrekem. A přitom se mu vždycky odkrví mozek.
Jiří Žáček /1945/

„Pít, když ti to chutná, umí každý vůl,“ pravil přítel po páté vodce. „Hrdinství je pít, když ti to nechutná!“ A se životem je to zrovna tak.
Jiří Žáček /1945/

Ženy při líbání přivírají oči jako střelec, který tě má na mušce.
Jiří Žáček /1945/

Ženu je nutné žádat o ruku i v případě, že tě na ní více zajímají jiné orgány.
Jiří Žáček /1945/

Láska je jízda z kopce s porouchanými brzdami. Manželství je jízda do kopce se zablokovanými brzdami.
Jiří Žáček /1945/

Manžel je muž, který si při každé výplatě předplácí vše, co dostává milenec zdarma.
Jiří Žáček /1945/

Na počátku byl Velký třesk, na konci bude Velký plesk.
Jiří Žáček /1945/

Co vlastně ženy chtějí? Něco jiného!
Jiří Žáček /1945/

Ideály můžeš ztratit, ale nesmíš je prodat.
Jiří Žáček /1945/

Světská sláva – polní tráva. A čím větší vůl, tím větší porci spase.
Jiří Žáček /1945/

Aby si uchoval zranitelnou duši, musí mít umělec hroší kůži.
Jiří Žáček /1945/

Nejnesnesitelnější ze všech lhářů jsou ti, co mají pravdu.
Jiří Žáček /1945/

Rozmařilé ženy chodí do salonu krásy na pleťové masáže, šetrným stačí pár facek od manžela.
Jiří Žáček /1945/

Život ředěný vínem má lepší chuť.
Jiří Žáček /1945/

Hlupák si vezme slovo, kdykoliv se naskytne vhodná chvíle k mlčení.
Ivan Fontana /1946/

Důkazem mimozemského původu člověka jsou hemeroidy.
Ivan Fontana /1946/

Vše, co čas přinese, je schopen též odnést.
Ivan Fontana /1946/

Hloupost mnohdy vítězí proto, že odzbrojuje.
Ivan Fontana /1946/

Každý si myslí, že je moudrý už tím, že zestárnul; jenom moudrost je věčně mladá.
Ivan Fontana /1946/

Úspěch, toť váhy, na jejichž jedno rameno usedá štěstí a na druhé zpívající pták.
Ivan Fontana /1946/

Kdy se rodí bubeníci? Když rodičky běží do porodnice pod deštníkem.
Ivan Fontana /1946/

Příroda ustupuje, protože je moudřejší.
Ivan Fontana /1946/

Když se rozejdou koleje, tak vždycky ve zlém.
Ivan Fontana /1946/

Reprezentativní žena patří všem, jen žárlivost je věrná manželovi.
Ivan Fontana /1946/

Humor nevysychá, protože pramení z hory pláče.
Ivan Fontana /1946/

„Víte, co je ráj? Když si poručím kávu s mlékem, a číšnice přijde s nahým prsem v šálku,“ snil K.
Karel Sýs /1946/

Každý si myslí, že je Lordem Strážcem Tajné Pečeti, a přitom je (nanejvýš) portýrem u vchodu do vlastní prdele.
Karel Sýs /1946/

Teprve smrt rozváže nerozbornou jednotu pravé a levé nohy. 
Karel Sýs /1946/

Náš kohout spáchal harakikirikí.
Zdeněk Bednář /1946/

Je odvážné předpokládat, že stará bota a mladý mravenečník někdy naleznou společný jazyk.
Zdeněk Bednář /1946/

Když se kácí vepř, létají řízky.
Zdeněk Bednář /1946/

Byl tak chudý, že neměl ani vlastního strejdu.
Zdeněk Bednář /1946/

Díky kolektivnímu úsilí budíků byla zdolána noc a nastalo jitro.
Zdeněk Bednář /1946/

Ženista, česky gynekolog…
Zdeněk Bednář /1946/

Do stanice metra Dejvická přijel vyděšený rychlík Paříž –Praha.
Zdeněk Bednář /1946/

Očima člověka se vesmír nedůvěřivě dívá sám na sebe.
Zdeněk Bednář /1946/

Kladivo. Kladivo má důvody, o nichž hřebík neví.
Jiří Olič /1947/

Růže. Růže se, bohužel, přespříliš často stávají svědky nechutných mileneckých scén.
Jiří Olič /1947/

Granát. Granát se většinu času nudí.
Jiří Olič /1947/

Cesta. Učitelé česající se na pěšinku ukazují skromnou sice, ale přece jen cestu.
Jiří Olič /1947/

Večeře. Přijdou-li k večeři kostlivci, nikdy není dostatek příborů.
Jiří Olič /1947/

Myšlenka v pravý čas a na správném místě, to je jiskra v sudu střelného prachu.
Stanislav Minařík / 1948-1992/

Je možné, že vlci, s kterými jsme vyli, nás také sežerou.
Stanislav Minařík / 1948-1992/

Čest vítězům, práci poraženým.
Stanislav Minařík / 1948-1992/

Zlý člověk ubližuje nám, hodný sám sobě.
Stanislav Minařík / 1948-1992/

Nejhorší je blbec, který je monumentální.
Stanislav Minařík / 1948-1992/

Upřímný člověk aby na potkání hned fackoval.
Stanislav Minařík / 1948-1992/

Štěstí, to je příliš náhod pohromadě.
Stanislav Minařík / 1948-1992/

Řeč plyne, voda teče, ale víno zraje.
Stanislav Minařík / 1948-1992/

Myslím si své, tedy jsem.
Stanislav Minařík / 1948-1992/

Bolehlav pijme na ex.
Stanislav Minařík / 1948-1992/

Ucho je nádoba určená k vylévání srdce.
Lubomír Brožek /1949/

Domovem starých lvů je osamělost.
Lubomír Brožek /1949/

V mládí chytal lelky, v stáří tloukl špačky.
Lubomír Brožek /1949/

Přistřižená křídla neudělají z muže anděla…Spíš záletníka.
Lubomír Brožek /1949/

Láska je jako horečka: Vážný důvod zůstat v posteli.
Lubomír Brožek /1949/

Když si spolu lidé nemají co říci, vždycky spolu ještě můžou jít do postele.
Lubomír Brožek /1949/

Opravdu se skvěle doplňovali: Co se jí nedostávalo na kráse, to jemu chybělo na rozumu.
Lubomír Brožek /1949/

Šeří se, ze stromu noci padají první zralí opilci.
Lubomír Brožek /1949/

Konečně se mu rozsvítilo v hlavě…Z bordelu, který spatřil, se už nevzpamatoval.
Lubomír Brožek /1949/

Představa, že ztratím paměť, není tak hrozná, jako to, že by ji někdo našel.
Lubomír Brožek /1949/

chlastu se dá zblbnout, ale z blbosti se nedá vystřízlivět.
Lubomír Brožek /1949/

Peníze lidi nekazí, pouze každému umožní lépe projevit svoji přirozenost.
Patricie Holečková /1950/

K čemu dnes nemáme dost odvahy, k tomu zítra nebudeme mít dost sil.
Patricie Holečková /1950/

Nejvíc si lichotíme, když se domníváme, že si upřímnosti ceníme víc než lichocení.
Patricie Holečková /1950/

Láska je jediná nemoc, která se přenáší pohledem.
Patricie Holečková /1950/

Nejtěžší břemeno, které máme celý život na krku, je vlastní hlava.
Patricie Holečková /1950/

Člověk chce jenom jedno – všechno!
Patricie Holečková /1950/

Neprodejní lidé v tržní ekonomice nemají žádnou cenu.
Patricie Holečková /1950/

Vylepšováním špatného vznikne horší.
Patricie Holečková /1950/

Vylepšováním dokonalého vznikne kýč.
Patricie Holečková /1950/

Lidé bez vlastního názoru tvoří veřejné mínění.
Patricie Holečková /1950/

Kdyby bůh neměl monopolní postavení, nemohl by si dovolit vyrábět takové zmetky. 
Patricie Holečková /1950/

Opakováním se blbec učí a chytrý blbne.
Patricie Holečková /1950/

Statečný je ten, kdo dokáže mlčet, když druzí mluví, a mluvit, když ostatní mlčí.
Patricie Holečková /1950/

Lidé nejvíc pohrdají těmi, které přestali obdivovat.
Patricie Holečková /1950/

Hlupák zůstane celý život hlupákem, ale blbec to vždy někam dotáhne.
Patricie Holečková /1950/

Dobrý autor má hodně myšlenek, dobrá myšlenka má hodně autorů.
Patricie Holečková /1950/

Blbec je člověk, který nedostatek inteligence kompenzuje nedostatkem charakteru.
Patricie Holečková /1950/

Kdo si nejlepší nechává na konec, je optimista.
Patricie Holečková /1950/

Nejvíc touží spojit svůj život s vykřičníky – nuly.
Eduard Martin /1951/

Lidé, kteří ničemu nevěří, umějí pojmenovat nicotu těmi nejvznešenějšími jmény.
Eduard Martin /1951/

V některých dobách nelze získat uznání jinak – lze si je jenom vyhýkat…
Eduard Martin /1951/

Nejvíc vykonali ti, kdo do svého pluhu zapřáhli sen.
Eduard Martin /1951/

Aby obhájil to, že mu leze do zadku, říkal: „Vyženu mu roupy z těla!“
Miroslav Huptych /1952/ 

Spřádal pavučiny snů a chytal do nich – anděly.
Miroslav Huptych /1952/ 

Kam uklidíš mrtvolu, až zvítězíš sám nad sebou?
Miroslav Huptych /1952/ 

Skryté rezervy mozku? – Kolečko navíc!
Miroslav Huptych /1952/ 

Neklesej na duchnu!
Miroslav Huptych /1952/ 

Básníci krmí Pegasa senem z vlastní hlavy.
Miroslav Huptych /1952/ 

Když mám v hlavě okno, možná tam mám i květiny.
Miroslav Huptych /1952/ 

Kdo v životě nic nepohnojí, ten také nemá právo očekávat slušnou úrodu.
Miroslav Huptych /1952/ 

Paroháči se nedostanou do pekla. Vzbuzovali by v čertech komplexy.
Miroslav Huptych /1952/ 

Láhev je přechodným bydlištěm vína. Trvale se usazuje v játrech.
Miroslav Huptych /1952/ 

Vzdušné zámky nelze stavět z prdů.
Miroslav Huptych /1952/ 

Optimista? – I v želízkách si mne ruce!
Miroslav Huptych /1952/ 

Tolerantní muž nazývá přelétavou ženu – andělem.
Miroslav Huptych /1952/ 

Ke zlaté svatbě – zlaté parohy!
Miroslav Huptych /1952/ 

Výkon mozku se neměří v koních, ale v koninách.
Miroslav Huptych /1952/ 

Když se vám zdá, že vás život míjí, nastavte mu nohu.
Miroslav Huptych /1952/ 

Mám se tak dobře, že než jsem si toho všimnul, tak jsem se málem uchlastal.
Lubomír Martínek /1954/

Narodil jsem se pod šťastnou, třebaže neobydlenou hvězdou.
Lubomír Martínek /1954/

Když jsem vyšel z mateřské školky, spletl jsem si cestu.
Lubomír Martínek /1954/

Moje originální myšlenka napadla souseda a úplně jej rozcupovala.
Lubomír Martínek /1954/

Kdybych měl tři nohy, tak si stejně budu mýt jen dvě.
Lubomír Martínek /1954/

To by v tom byl čert, abych z tolika příběhů, zážitků, dojmů a zkušeností neudělal jedno slušné mlčení.
Lubomír Martínek /1954/

Já na stranu chodím, já do strany nevstupuji.
Lubomír Martínek /1954/

Asi jsem skutečně nepoučitelný. Opět jsem dělal dvě věci zároveň: spal a při tom snil.
Lubomír Martínek /1954/

Je špatné, když se do vedení dostanou lidé s dlouhým vedením.
Kamil Kovář /1955/

Více hlav – více blbosti.
Kamil Kovář /1955/

Všichni jsme ze stejného těsta. Jenom někteří déle kynuli.
Zdeňka Ortová /1961/

Myšlenkové bohatství je jediný majetek, který nám nikdo nezávidí, neboť moudří lidé mají své vlastní a hlupáci je nepostrádají.
Zdeňka Ortová /1961/

Je určitě příjemnější, zkazit si v posteli nevěrou pověst, nežli čtením oči.
Zdeňka Ortová /1961/

Největším nepřítelem některých žen je dobře seřízená osobní váha.
Zdeňka Ortová /1961/

Na staré dobré časy se nejlíp vzpomíná s nějakou mladou zkaženou slečnou.
Zdeňka Ortová /1961/

Zásadně lezl do zadku těm lidem, kterým se bál přijít na oči.
Zdeňka Ortová /1961/

Smolař je muž, který jen jednou ženu svlékne a pak ji musí celý život šatit.
Zdeňka Ortová /1961/

Definice nevěry: Tvrdí-li muž, že mu žena po sexuální stránce nerozumí, začne si hledat tlumočnici.
Zdeňka Ortová /1961/

Nejspolehlivější vysoušeč ženských slzí je malý kapesník či velká bankovka.
Zdeňka Ortová /1961/

Žádný průšvih neuhasíme tím, že nám vytečou nervy.
Zdeňka Ortová /1961/

Pro vdanou ženu jsou nesnesitelné dvě věci: suchý krajíc a namazaný manžel.
Zdeňka Ortová /1961/

Opije-li se jeden den muž do němoty, pak většinou druhý den mlčí manželka.
Zdeňka Ortová /1961/

Jestliže je ve víně pravda, proč většina mužů po návratu z vinárny svojí ženě lže?
Zdeňka Ortová /1961/

Výzva alkoholikům: když jste jako dělo, může si z vás kdekdo vystřelit.
Zdeňka Ortová /1961/

Dobré víno je jako dobrý aforismus. Obojímu je třeba napřed porozumět, neboť teprve pak je lze správně vychutnat.
Zdeňka Ortová /1961/

 

Literatura

 

Bernat, Jan: Opět několik dalších vět. Dolmen, Praha 1991.

Boček, Jaroslav: Zaříkávání diblíků čili Aforismy ze šuplíku.

Svět v obrazech, Praha 1991.

Brožek, Stanislav: Jadýrka. Nakl. neuveden, 1992.

Brožek, Stanislav. Hrst jadýrek II. Nakl. neuveden, 1995.

Dvořáček, Jaroslav: Kytička kopřiv. Kypr, Pardubice 1917.

Dvořáček, Jaroslav: Kytička kopřiv. Vyd. 2, změn. a rozš.,

Fencl 1925.

Čapek, Josef: Psáno do mraků. Pražská edice, Praha 1993.

Čapek, Karel: Bajky a podpovídky. Čs. spisovatel, Praha 1970.

Faltus, Jiří: Stříbrným příborem. Oftis, Ústí n. Orl. 2003.

Fischerova, Daniela: Přísudek v této větě je podmět. Petrov, Brno 1996.

Fontána, Ivan: Kostky v letu. Středočeské nakl. a knihkup.,

Praha 1989.

Fontána, Ivan: Lidské stíny. Petrklíč, Praha 1994.

Fontána, Ivan: Klobouk myšlenek. Petrklíč, Praha 1995.

Fontána, Ivan: Bonmoty a posměšky. Arista, Praha 2003.

Fousek, Josef: Fouskoviny. Pragoline, Praha 2000.

Fousek, Josef: Fouskoviny 2001. Pragoline, Praha 2001.

Grym, Pavel: Uvěřitelná dobrodružství pana G. Nejmenší

nezávislé nakl., Praha 1994.

Havlíček Borovský, Karel: Dílo I. Čs. spisovatel, Praha 1986.

Holub, Miroslav: nePATRNĚne. Čs. spisovatel, Praha 1989.

Huptych, Miroslav: Názorný přírodopis tajnokřídlých. Čs.

spisovatel. Praha 1989.

Jirásek, Jiří: U nás. Evropský kulturní klub + Česká expe­dice, Praha 1992.

John, Jaromír: Nový Demokritos. Čs. spisovatel, Praha 1986.

Klíma, Ladislav: Vteřiny věčnosti. Odeon, Praha 1967.

Komenda, Stanislav: Jména podstatná a ta ostatní. Aida,

Olomouc 1999.

Komenda, Stanislav: Občané a páni. Aida, Olomouc 1999.

Komenda, Stanislav: Předpověď v čase Býka. Aida, Olo­mouc 1999.

Komenda, Stanislav: Veřejné tajnosti. Aida, Olomouc 1999.

Komenda, Stanislav: Úvahy a aforismy křížem krážem. Aida, Olomouc 1999.

Komenda, Stanislav: Když krev neteče. Univerzita Palacké­ho, Olomouc 2001.

Konečný, Jindřich: Nápadíky Jindry Konečného. Petit, Kar­lovy Vary 1997.

Konečný, Jindřich: Nové nápadíky Jindry Konečného aneb Pokora vítězí. Petit, Karlovy Vary 1999.

Konrád, Karel: Postní krůpěje. Melantrich, Praha 1945.

Kubín, Václav: Mikrokaleidoskop. Čs. spisovatel, Praha 1983.

Kubín, Václav: Med a jed metafor. Čs. spisovatel, Praha 1989.

Laub, Gabriel: Zkušenosti (+ Milan Růžička: Nevhodná slova). Čs. spisovatel, Praha 1967.

Laub, Gabriel: Myšlení kazí charakter. Svépomoc, Praha 1991.

Lukáš, Jan: Aforismy. Rabasova galerie, Rakovník 1996.

Lukáš, Jan: Aforismy II. Rabasova galerie, Rakovník 1996.

Lukáš, Jan: Aforismy III. Rabasova galerie, Rakovník 1998.

Matušek, Otakar: Duše je perla. Žár, Ostrava 1997.

Minařík, Stanislav: Bolehlav pijme na ex. Ježek, Praha 1998.

Muška, Ladislav: Amorek má mušku. Milan Horák, Ústí n. L. 1991.

Muška, Ladislav: Dovolíte, signore Giacomo? Kapucín, Duchcov 1998.

Muška, Ladislav: Postřehy (též Poláček, J., Przczek, L.). Luděk Kovář - Gumruch, Praha 2000.

Muška, Ladislav: Co dům dal. Louč. Ústí n. O. 2001.

Neruda, Jan: Aforismy a dodatky. Odeon, Praha 1976.

Novotný, Milan: 777. Vlastní náklad, Praha 1999.

Olič, Jiří: Velký Strážce. Petrov, Brno 1995.

Ortová, Zdeňka: Život tropí aforismy. Nová inspirace, Pra­ha 1992.

Ortová, Zdeňka: Dámská volenka. Petrklíč, Praha 1999.

Petiška, Eduard: Věty o lásce, štěstí a umění. Labe, Brandýs nad Labem 1999.

Piek, Jiří R.: Pickantérie. Marsyas, Praha 1995.

Poláček, Josef: Postřehy (též Muška, L., Przeczek, L.). Lu­děk Kovář - Gumruch, Praha 2000.

Przeczek, Lech: Postřehy (též Muška, L., Poláček, J.). Luděk Kovář - Gumruch, Praha 2000.

Růžička, Milan: Nevhodná slova (+ Gabriel Laub: Zkuše­nosti). Čs. spisovatel, Praha 1967.

Sobotka, Jan: Aforismy z tehdy i nyní a možná i pro příště. Danal, Olomouc 1999.

Suchý, Jiří: Větší lexikon pro zamilované. Klokočí a Primus, Praha 1990.

Suchý, Ondřej: Vlasta Burian na každý pád. Melantrich,

Praha 1989.

Světlík, Eduard: Umění, nebo život!? Marsyas, Praha 1992.

Sýs, Karel: K. ještě po deseti letech. Mladá fronta 1989.

Vojáček, Václav: Léčivé blbinky. Vlastní náklad, 1996.

Vymazal, František: Zrnka. (1901, 1902, 1909).

Vymazal, František: Psí filosofie. Praha 1908.

Vymazal, František: Poslancem snadno a rychle. Brno 1909.

Vymazal, František: Hobliny a piliny. Brno 1909.

Vymazal, František: Nápady a výpady. Brno 1909.

Vymazal, František: Drobotina. Brno 1909.

Vymazal, František: Tisíc nových zrnek, Brno 1911.

Zuna, Miroslav: Černé myšlenky. Nakl. neuveden, 1992.

Žáček, Jiří: Hovory s mým horším já. Čs. spisovatel, Praha

1990.

Žáček, Jiří: Noční motýli. Primus, Praha 1996.

 

Výbory:

Ftákoviny - uspořádal Mužík, J., Moraviapress, Břeclav

1999.

Humor československých přísloví - uspořádal Čech, E.,

Jos. R. Vilímek, Praha 1925.

Jménem zákona, dopijte to pivo. - uspořádala Smržová, V.,

Vydavatelství Víkend, Praha 1993.

Lidová rčení - zpracoval Zaorálek, Jar., Fr. Borový, Praha

1947.

Mudrosloví národu slovanského ve příslovích - uspořádal

Čelakovský, F. L., Lika Klub, Praha 2000.

Medicína v aforismech - uspořádal Káš, Sv.,

Maxdorf, Pra­ha 1997.

Moudří stále mezi námi - uspořádal Jílek, J., Trizonia,

Praha 1996.

Myšlenky 3-7 - Fin, Olomouc 1994-95.

Pětsetkrát s Janem Werichem - uspořádal Chromý, Z., Werichovci Zlín, Zlín 1995.

Smějeme se době i sobě - uspořádal Vašák, P. a Žáček, J.,

Impreso Plus, Žďár n. S. 1994.

Školní perličky 1, 2 - uspořádal Richter V., Fin, Olomouc

1994.

Vážení truchlící a ostatní hosté - uspořádal Muška, L.,

Fabio, Louny 1999.