Názorný přírodopis tajnokřídlých

Názorný přírodopis tajnokřídlých

Sbírka vyšla v nakladatelství Československý spisovatel v roce 1989
48 básní 178 stran 

 

 

 

 

 

ČÁP BÍLÝ
FLÉTNÁK
LABUŤ ČERNÁ NEBO-LI SMUTKOVÁ
KANÁREK
VELECHVOST NÁDHERNÝ
BAŽANT OBECNÝ
KÁNĚ LESNÍ NEBO-LI MYŠILOV
NOH ŠEDOHLAVÝ
HUS NEB HUSA DIVOKÁ
SÝKORA KOŇADRA
LELEK PRAPOROVÝ NEBO-I DVOUKŘÍDLÝ, TAKÉ ČTVEROKŘÍDLEC
VOLAVKA POPELAVÁ
RORÝS ALPSKY NEBO-LI PODHORNÍ
KŘEPELKA
KOLIBŘÍK TŘPYTIVÝ
KOZLÍČEK STEPNÍ
LELEK ŽABOTLAMÝ NEBO-LI UŠATÝ
SALANGANY
SOKOL LOVECKÝ
HOLUBI
CHŘÁSTAL KROPENATÝ
SOVA SNĚŽNÁ
DATEL KNÍŽECÍ NEBO SLONOZOBEC
KOUR DOMÁCÍ
SKŘIVAN KALANDRA
BUŘŇÁK OBECNÝ
LŽIČÁK
DROZD HEBKOPERÝ
LELEK KOZODOJ
KRAHULEC
BLBOUN NEJAPNÝ
LUŇÁK ČERVENÝ NEBO-LI KRÁLOVSKÝ
HAVRAN POLNÍ
HOKKO POSPOLITÝ

 

ČÁP BÍLÝ
(Ciconia alba)

Také jedovaté zmije jsou mu lahůdkou; ale dříve než je
polýká, tepe je zobákem tak často a prudce do hlavy, že
jim přechází zrak i sluch.
A. E. BREHM ~ ŽIVOT ZVÍŘAT

Básníci hnízdí na stromech
na věžích ano i na domech
kam jim musí mládenec za pomoci dívky
vytáhnout kolo
aby si mohl básník hnízdo upravit

Ani blesk nezapálí stavení
na kterém básník své hnízdo má
A kdyby přece ve stavení tom
vyšel oheň
básník učiní hromový povyk a volá: Hohohoho!
Až lid se probudí

Šlehá-li velký oheň z komína
básník usednuv naň
křídloma jej zakryje
a plamen udusí

Kdo by zboural hnízdo básníkovo
nebo ideály jeho o zem rozbíjel
či jeho zabíti se opovažoval
tomu se básník hrozně pomstí

Odletěv
přivede si zanedlouho
hejno jiných básníků
a všichni nesouce v zobácích žhavé uhly
z několika stran
zapalují dům

Není pravdou
že básníci nosí ženám děti
sic je to pěkná a prastará legenda

Avšak pokud se narodí dítě
v domě
kde na komíně klekla zobákem básník
dostane robátko do vínku
tak jemný sluch
že rozumí šepotům
i kvílení

Jen škoda
že básníků je méně
než komínů

Možná by se obecněji víc vědělo
co tím chce básník říci
když na naší střeše
melancholickou meluzínu
vysedí

 

FLÉTNÁK
(Gymnorhina tibicen)

Již tich jsa; pták ten zasluhuje povšimnutím
A. E. BREHM – ŽIVOT ZVÍŘAT

Měl pověst přelétavého člověka
a proto nikoho zvlášť nepřekvapilo
když se rozhodl
že se stane ptákem

Týden potom co si podal žádost
byl pozván Převtělovacím úřadem

Tělolog jej vyzval: Podívejte se pozorně
na dno
tohoto oprýskaného hrnce
a sdělte nám
co v těch skvrnách spatříte

— Hvězdné nebe…

— Ve vašem nitru je morální zákon
oproti většině
která vidí místo hvězd
zrní
a proto vaše proměna bude jedinečná
neboť bude spojena s posláním

Narazil mu hrnec na hlavu
až po ramena
— Jen klid
uvidíte
že vaše metamorfóza
nebude postrádat rozmachu

Vzal ho za ruku
a odvedl do městských zahrad
— Až zaslechnete šum křídel
a ptačí křik
mávejte rukama —

On si pomyslel: A stanu se ptákem…

Neslyšel povzdech: Mnoha lidem jsme dali křidla
ale v zájmu zelí makovic
jakož i dýní
musí
zvlášť vhodný jedinec
dostat hrnec

 

LABUŤ ČERNÁ NEBO-LI SMUTKOVÁ
(Cygnus atratus)

Když táhne, letí velmi vysoko a vydává silný hlas, který
zdaleka uchu příjemnější jest, než-li zblízka.
A. E. BREHM – ŽIVOT ZVÍRAT

Do řeky vstoupila noc
a mráz

Osamělá labuť
začíná tušit
že všechno přechází
a nic netrvá
protože dvakrát nelze zamrznout
v téže řece

Po ledě tenkém jako sklo
kterým se zasklívají rytiny vln
a verše psané do vody
přišla k labuti...

Smrt: Naučím tě písničku

Labuť: Není mi do zpěvu

Smrt: Ale píseň je minaretem v království Mizérie

Labuť: Co kdybys raděj dupla
led prorazila
snad bych ještě mohla uletět

Smrt: Jsem lehká...

Labuť: Když jsi děvka
tak zmiz padej
noční bary máš plné hus
co se jen třesou na ten tvůj doják
o labutím umírání

Ono to zřejmě jde
vzít slzu do pinzety
nechat kolovat
tak jako lze jednoho moudřejšího rána
uchopit mrtvý sen za ocásek
spláchnout to
velkým rumem
jenž játra tňcátníků potěší
lépe než báseň

Čím dál víc
se ten můj dutý sval podobá
míchačce na beton

takže se vidím
kterak se opírám svým skeptickým pajšlem o dveře
a tluču: Otevřete mi kozlové dvířka
štoudev syrovátky jsem vám přinesl…

Do řeky vstoupila noc
a mráz

Osamělá černá labuť naposledy zakřičela do tmy
sklonila šiji
a přikryla hlavu křídlem

Jestliže někdo zaslechl zdaleka její křik
mohl jej shledat
docela příjemným

 

KANÁREK
(Fringilla canaria)

Chováme ptáka v kleci, aby i za třeskutého mrazu připomínal nám libodeché vesny a ve příjemný
uvozoval nás klam.
A. E. BREHM — ŽIVOT ZVÍŘAT

Klec: Kampak bys letěl?
Tady máš misku s vodou semenec
Zobni si a zpívej

Kanárek: Nelíbí se mi že tu musím kadit pod sebe
Chci letět někam daleko
až tam kde srůstá křídlo noci s křídlem dne

Klec: U mne jsi v bezpečí
Svět je plný koček
Svět je samý pařát

Kanárek: Mám přece křídla
uletím!

Klec: Zabíjejí v noci
Tmě neuletíš

Kanárek: Nechci tyhle čtyři stěny
za okny slýchávám jiný zpěv
Obzor se prý vzpírá
jakékoliv představivosti

Klec: Obzor není nic jiného
než trochu tenčí drát
který se značně odchyluje
od estetických pravidel

Kanárek: Chci se toulat s dobrodružnými oblaky
Chci houpacího koně větru
tam kde růže a jasmíny
ovíjejí cypřiše
Otevři dvířka!

Klec: Nikdo nepřekročí beztrestně svůj práh
Dveře osudu
mají místo kliky
chryzantému

Kanárek: Lež jako klec!
Moc dobře vím že s potěšením hledáš vlasaticím
ve vlasech hnidy
moc dobře vím že strach chodí v roztrhaném
kabátě
Ale já nemám v žilách marmeládu
Nechci bejt chcíplej zaživa!
Otevři ty stará drátenice!

Klec: Až projde jehla uchem velblouda
a velbloudi budou nosit náušnice!
A najust neotevřu!

Nezřídka vrací se nám mnohá představa
jiného života
po kterém jsme marně lapali
Vznáší se nám nad hlavou
krouží kolem dokola
a pohlíží neohroženě
a zároveň s jakousi důvěrou
do našich očí

 

VELECHVOST NÁDHERNÝ
(Menura superba)

Chybný krok, a chodec zmizí neb uvázne jako klín ve
slujích skalních. Štěstí pro něho, může-li užíti ještě
zbraň, aby kulkou prohnal si hlavu a osvobodil se tak
od zdlouhavé smrti hladem, neboť pomoc je nemožná.
Na místech takových uslyšíš velechvosta všude, ale
pravím, jen uslyšíš! A. E. BREHM – ŽIVOT ZVÍŘAT

Na starém bohnickém hřbitově choromyslných
v polozbořené kapli
seděl na márách anděl s modrými křídly

— Je tu moc velká přitažlivost zemská řekl
nemáš cigáro? —

Zahalil se v blankytný dým
myslel jsem že ještě něco řekne
ale nic
jen se tvářil jako blahoslavený

Zašlápl vajgla bosou nohou
a vzdálil se dýchavičně
směrem vzhůru

Volali z porodnice: Dochází nám kyslík
potřebujeme vyměnit bombu
Volali z interny: Mládenci zas nám tu jeden letálista
zátah podvozek
přijeďte si pro něj

Volali z krčního: Někdo nám ukrad moučníky
No já přece netvrdím že jste je sežral vy!
A pak jsi zavolala ty
Na kočičích tlapách přišel večer
Nebe bylo plné hvězd
jako když rozhází kardiotonika

Nahoře na rozhledně točil navijákem
Měsíc
táhlo nás to na Petřín
kde stromy nejspíš pod drogama
šílely do květů

Jen zdálky a tichounce skučela nemocnice
nás však přivítal nebešťan
mísou ambrózie a flaškou nektaru

Pan Nemotorný vyhrnoval tvé tričko
když na prsou náhle zazářily bradavky
jako prsteny

A později
snad jestli mi to kamennými rty Hynek našeptával
(zavři oči zavři oči zavři oči
projdeš-li pod stromem
a podaří-Ii se ti utrhnout rozkvetlou snílku
bude to znamenat…)

Kdesi v koruně jak v trafice
seděl velechvost nádherný
a svým modrým zpěvem
mě navigoval

 

BAŽANT OBECNÝ
(Phasianus colchicus)

Nic není životu jeho nebezpečnější, než-li rozvodní-li
se voda tekoucí nablízku jeho bydliště. Přijde-li k ní,
stane nepohnut, hledí zrakem upřeným přímo do ní, až
peří se mu promáčí, a tím tolik mu přibude tíže, že nemůže
se vznésti. l hyne vlastně jenom svou pošetilostí.
A. E. BREHM – ŽIVOT ZVÍŘAT

Odpoledne odešel na vycházku do zahrady. Musel být
z přiveden zpět jiným pacientem, protože dostal strach,
že nedojde zpátky na oddělení. K večeru byl úzkostný,
ve 22 hodin dostal na vlastní požádání 1 dražé plegomazinu.
Po té si natřel nohy silikonovou pěnou, napsal báseň MUDr. Dufkové
a ve 22.45 se pokusil o sebevraždu strangulací na WC.
Z PSYCHIATRICKÉHO CHOROBOPISU

Chcete-li mohu opakovat po vás: Život je krásný
Jenom kdyby praskáním v korunách stromů
nezačínalo pukáni země
Jenom kdyby nebylo nebe tak hluboké
abych se musel držet drnů
a šlapat vzduch jako vodu

Avšak mohu podat zprávu o mravencích
putujících po stéblu
o prohnutí stonku
o bezradnosti na nejzazším konci

Na rány jitrocel
ale slova?

Ukažte mi takového psychiatra
který přikládá ucho k pokosené trávě
aby vyslechl nářek
zatímco se kolem prohánějí stáda
řvoucích kombajnů

Kameny
ač docela dobře létají
zpívat nedovedou

a to je předpoklad
aby mohl přijít Deimós
Deimós kuřák polních remízků
Deimós pijan mlhy
Deimós vydávených dálek
Deimós dýka bodající do dveří domova
Deimós džber drásající žebra nitra
Deimós studna bezedná
Deimós dlaň s prázdnem

Lehněte do trávy
třeba vám tráva něco legračního zašimrá
jako: Hydra pije jenom z hydrantu
nebo: Sejdou-li se gumáky s lodičkami
povídají si o potopě
a ještě: Pozor na stesk z čistého nebe
(V trávě leží smaragdových per
stačí se jen sehnout
ukousnout si stéblo…)

Ale možná vám bude stačit když budu opakovat po vás:
Život je krásný…
zvlášť když ti z květináčů rostou kompasy
které ukazují – za holkama
zvlášť když máš ve vlasech červeného kohouta
zvlášť když máš třešně za ušima
a táhneš za sebou na provázku traverzu:
-Tak pojď tlavajzničko pojď…

Někdy si Deimós zapálí doutník
a s despektem dodá: Dokud dýchám doufám!

Tlama molocha chřtán postele
otevírající se nad ránem
roztlemená velrybí huba zamřížovaných oken
zející držka dveří nicoty

Sem? Tam! Tam? Sem!
Tam???

Deimós třískne oknem
začenichá pod postelí: áá deprese…
A pak se vymočí do bačkor
značkujíc tak svůj rajón
těch jimž beztak do bot teče

Třeba to jde: Chuť do života naporcovat
do tabletek…

Ale najde se nespavec který je nepolyká
Jednu po druhé skrývá pod jazyk
jako obol pro Charóna
až jich bude mít hrst
zaplatí najednou

Proč v rádiu nehlásí stav vody na řece Léthé?

— Nejsi ty takhle náhodou praštěnej violou?
Koho asi tak zajímá stav vody
na českých mozcích?
Pípa na to narazit nejde
halušky v tom neuvaříš
a když uvaříš řeknou ti že jsou to halucinace
a anděl s očima angoráka
už nikdy nepřijde — — —

Bude zima bude mráz
před diagnózou se neschováš

Kdes čapnul toho ojdipáka?
Jo vy to máte v rodině
Ale klid to nic není – opravdový svinstvo
když se na tebe anděl strážnej vykašle
z těch jeho bacilů
se ti v hlavě zažehne nová galaxie
a je z tebe Mesiáš

Pravdou chceš léčit
tenhle uhozenej svět

S takovejma je kříž
jdou rovnou do kurtů
a na samotku

V neděli přijde na návštěvu Bůh Otec
vezme tě kolem ramen
zaťuká deštěm na čelo: Žes něco neřek'
kdybych věděl že tě to bude tak
bolet…

Co ti mám říct? – Nestarej se fotr už je to fajnový

Máš pravdu tatínku
vždycky jsi měl pravdu tatínku

Buď tak laskav Svatý Otče
a strč si tu svou dobrou vůli za klobouk!

Mezi námi je čára
prasklá zem puklina
kde Deimós mění všechno v dým

— Na co džus? Nechci džus! Odnes si domů džus!
Dej mi pokoj s džusem!
Strč si ten svůj džus do prdele!

Tak aby bylo jasno: Po džusu mám ten samý průjem
jako po dětství!

Kdyby šlo škubnout splachovadlem
a Léthé mohla propláchnout
tenhle hajzl
snad by se ještě dalo žít

Vodo! Rybníčku s ocúny!
Čertovo jezero!
Tichý oceáne!
Vem si mě vodo!
Pochovej v náruči pohoupej úzkost mou
můj strach a hrůzu
vem k sobě koťátka
krysí nekřtěňátka
děsu holátka
Vem si mě vodo
jako strašáka ze slámy
jako věneček uvitý z kopřiv
jako podemletý břeh

vodo voděnko vodo široká …

 

KÁNĚ LESNÍ NEBO-LI MYŠILOV
(Buteo vulgaris)

(Janu Skácelovi)

Pouze káním vedlo se hůře v r. 1848. Roku téhož a následujícího sedláci,
postřílevše neobyčejné množství velmi neškodných těchto dravců na hnízdě
nebo na číhané, přibíjeli je z chlouby na vrata u stodol, a to pouze proto, že tvorové tito
příliš byli velcí, aby ostali nepovšimnuti.
A. E. BREHM – ŽIVOT ZVÍŘAT

Hleděli jsme podzimním směrem

Lovci stříleli divoké husy
Každým rokem se hloubily
nové a nové
jámy v nebi

až jsme cítili docela hmatatelnou prázdnotu

Někdo řekl: Proč divoké husy neletí tmou
černější než naše svědomí?

A náhle bylo zřejmé
že i kdyby andělé snášeli
vejce
nebudou to ta vejce

Náhle bylo patrné
že i kdybych třikrát denně
kloktal déšť
neočistím svůj jazyk

Protože už provždy bude slovo
tak trochu vejdumek
tak trochu podkladek
tak trochu kraslice

Někdo z nás řekl: Ale vždyť my byli slušní …
a byl cítit pukavec

„bývá zle a bývá hůře
po dvoře chodí černé kuře“

a oknem měsíc
jako kuna
jako nespavost

Zejí vrata od stodoly
v prázdné slámě krysy
a v bukových křídlech
díry po hřebech

 

NOH ŠEDOHLAVÝ
(Vultur fulvus)

Je náramně hltavý a mnohdy tak dlouho žere, až ani
z místa, kde zdechlinu nalezl, odletět nemůže. Mrtvým
koňům a hovězímu dobytku dává přednost před zdech
linou prasat.
P. JEHLIČKA – NÁZORNÝ PŘÍRODOPIS PTACTVA

Tady chcíp' Pegas!

I slétli se Nohové
z břicha rvali noetiku
vyklovávali z hlavy sofismata
srkali metafory žvýkali kantilény
mlaskali jambicky chlemstali realisticky

Kojoti a hyjeni
tu a tam urvali cancourek
smutný epigram srandovní epitaf
zatímco Nohové pracovali svými zobáky
až nezbyl ani přechodník z mimochodníka
ani háček z kližky
jen hrudní klec

Poslechni si vítr
jak hraje Davidovy písničky
na harfu žeberní
poslechni si přesýpání písku v koňské hlavě
slyš temné orákulum: Kopati sobě hrob budeš
abys v něm nakonec brambory
skladoval…

Aj aj na Parnasu
chřestýše s chřestem vaří
snad i prasečí hlavu

Z nejkvalitnějšího černého svědomí vyrábějí brikety
Na zimu třicet metráků sebraných spisů
a není to k ničemu
studí to jako čumák vlka

Když schází vnitřní oheň
nepomůže ani živočišné uhlí

Bejvávalo
že když si smrt brousila kosu
básník jí plival do ksichtu
nikoliv na brousek

A když už se lhalo
tak snad s větším zápalem

Kdepak ty loňské laviny jsou — — —
Dost dlouho padal sníh
Dost dlouho si válelo nebe oblačné šunky
Dost dlouho básník Nimra
páchal na sobě v tichosti
samohanu

Ale teď už na to má
za dva zlatý koupil sekeru
tužku si přitesal
a píše a tvoří a trápí se a mučí se
a vida: na šimla si vydělal

O půlnoci v paneláku
tancuje s ním maděru

Copak tohle se smí?

Co se furt nimrá při zemi
ať už nám konečně ukáže
tu svoji bejkárnu
ať letí!

Odedávna povzbuzuji Nohové
básníky
k létání
nakopnutím

je jen podivuhodné
že někteří opravdu vzlétnou
a letí — — —

 

HUS NEB HUSA DIVOKÁ
(Anser cinereus)

Pronásledováním stanou se brzo neobyčejně opatrnými a zlé zkušenosti nezapomenou nikdy.
A. E. BREHM - ŽIVOT ZVÍŘAT

Zřídka se stává
že i u nás
si udělá hnízdo
na nepřístupných místech
— pravda divoká —

Je to velmi chytrý a ostražitý pták

Každé zařízení k jejímu oklamání
ukáže se zpravidla marným
každý pokus ji přelstíti
pochybeným

Pravda divoká rozeznává střelce
velmi dobře od pastevce nebo rolníka
ale nedůvěřuje nikomu
a má vždy jisté
za nejisté

Kdo jí nasypal potravy tam
kde pravidelně odpočívá
zaplaší ji zaručeně

Pravda divoká se živí zrním a osením
a činívá na polích škody

Z této pravdy divoké
pochází naše krotká
— pravda domácí —

která v dlouhodobém zajetí
nejen změnila barvu
ale také ztratila na schopnostech těla i ducha

Je nemotorná v létání
a platí za vzor hlouposti

Přesto všechno je pravda domácí
jedním z nejužitečnějších ptáků

Poskytuje nám peří do peřin
brky ku psaní
chutné maso

a výborné sádlo

 

SÝKORA KOŇADRA
(Parus major)

Tak dovede v zimě přece lapiti včely, v úli skryté. Přilítne k česlům a zaklepe zobákem, jako se klepá na dveře. Uvnitř nastane bzučení, a brzo objeví se obyvatelé buď po jednom, nebo několik najednou.
A. E. BREHM — ŽIVOT ZVÍŘAT

Někdo klepe ťukyťuk

Mohla by to vesna
ale i kloub mrazu
nebo budoucnost na rubínovém koni
a ovšemže i temno v kápi s píšťalou krysaře

Možná réva o vycházkové holi
na kus řeči
na doušek rovnosti
v bezelstné ojínělosti poháru
i hebké kůže

Někdo klepe ťukyťuk

Snad listonoš přišel vzbudit paní Důvěru:
Svoboda je poznaná nutnost 
Věřte mi dneska to přišlo telegrafem

Nebo snad klepe náměsíčník
jenž přináší květináč s rozkvetlým Amaryllisem?

Někdo klepe ťukyťuk

Dejme tomu že přišly dvě boty
bratrství a rovnost 
opřít si hlavu o dřevo 
pro slzu medu 
pro slovo: tkanička

Někdo klepe ťukyťuk

Co když je to pravda co když pravda klepe

Moudrá
s květinovou šachovnicí v podpaždí

nebo krutá 
vyzbrojená skalpely 
posílá napřed drápy 
vizitky své reality

Někdo klepe ťukyťuk

Koneckonců třeba nás navštívila lež jako věž
lež ze slonové kosti
za lubem nádrž velkých slov
plovoucí v čiré lhostejnosti

Někdo klepe buchybuch!

Trubci a lyrici ven!

 

LELEK PRAPOROVÝ NEBO-I DVOUKŘÍDLÝ, TAKÉ ČTVEROKŘÍDLEC

Jakým podivným tvorem je létající čtverokřídlec; kdybych vychován býval v haréme, byl bych věřil té chvíle v ďábly a kouzla; neboť to co jsme viděli ve vzduchu, bylo podivuhodné.
A. E. BREHM — ŽIVOT ZVÍŘAT

Poprchávalo
už třetí den
drobně neúnavně pořád

Jak jinak než pokládat
za archu předpotopní
tramvaj
která mě vezla Sokolovskou
domů

Seděl tam pan Hroch
slečna Veverka Jezevčík s Chrticí
jeden jakoby s koněm oves jídal
druhý od pohledu Šakal
jen jak člověk se tváří

Nevím proč zrovna u pošty se musely tramvaje potkat 
normálně tam nestaví
linka 8 a linka 19 zastavily

Křehká lodivodka a vousatý Noe
venku 
na dešti 
se políbili

A ještě cosi v rybí řeči
v nesrozumitelném jazyce
lásky
tam v mrholivém venku

zatímco uvnitř začínala zvířata mručet

 

VOLAVKA POPELAVÁ
(Ardea cinerea)

U tekoucích vod stavívají se u proudu tak, aby stín jejich nepadal na vodu, a čekají, majíce krk jako S zakrouce-ný, na ryby, jež rychlým mrštěním uchvacují.
P. JEHLIČKA — NÁZORNÝ PŘÍRODOPIS PTACTVA

1. Ve třetím patře motolské nemocnice šelestí moře
Děti by rády lízaly mořskou pěnu 
ale musí polykat hořká digitália 
aby příliv a odliv v jejich srdcích 
byl pravidelný 
bez příboje

2. Některé smějí popoběhnout po vlnách 
jiné musí ležet v hlubinách lůžka 
odkud světélkují očima
Také by chtěly do sítě 
kterou rozhazuje sestřička Marta
— kšá rybičky kšá
ještě mě rozcucháte —

3. Děti malují dopisy maminkám 
Sluníčko a domeček
v domečku stoleček
na stolečku mistička
a z misky žere vlk...
...Anička je hodná holčička 
a brzo půjde domů k mamince
maminka ji má moc ráda 
a nikám ji už nedá 
Červená Karkulka není hodná
a půjde sem místo Aničky...

Některé dopisy
by měly doručovat sýkorky

3. (Základ lůžka tvoří žíněnky z koňských žíní 
nebo mořské trávy)

Hladina je tyrkysová oblaka zarostla chrpami
mořští koníci se pasou v modrých plavuních
i dálka je blankytná
a tak ani není divu
že malí kardiaci na svých cestách
malinko promodrávají

5. Když večer zatahuje den zdrhovadlem spánku 
jen jedna hvězda svítí u dveří
Z ničeho nic vylomí dveře
vesmírný vítr
a na šelestících vodách
kymácí se vor
Dítě se drží za kliku
a slyší
jak na něj volá Volavka Popelavá rozená Anemická:
Ke mně popluj ke mně!
Lampióny už jsou zapáleny
Na zvonkovou dráhu chceš?
Podívej — prskavky! Bleší cirkus právě začíná
Toboganem do cukrové vaty džžž dž!
Tygr dá pac a pusu
Čarodějný stan je nachystán
Ke mně maličký ke mně!

6. Volavka má krk zakroucený do S

Děti říkají: Na písmeno S začínají slova: Sen
Sestřička Studánka Sůl
Slunce Stéblo Sušenka
a přidávají Srdce a Slza 
dokonce i Sírius a Salamandr
zatímco za rohem číhají slova Slabost Stenóza Selhání
Strach a Stesk
a ještě o kus dál
v černých klecích závorek
dvě zlá slova (Smrt) a (Spalovna)

7. Volavka je toho mínění
že ryby také nepotřebují ke svému příslovečnému zdraví
transfúze
natož strkat katetrem balónek do srdce
Příroda ví co dělá
když si vymyslí transpozici velkých cév
a vy hned na to se skalpelem
Kadidlo už vám nevoní?

7. Přikládají na dětské hrudníčky 
studené hrníčky a poslouchají hlas za stěnou

(Nápadným příznakem bývá třecí šelest znějící
blízko ucha při poslechu
nebo hmatný při položení ruky na krajinu srdeční 
Chrupavý zvuk bývá přirovnáván k chrupání zmrzlého sněhu při chůzi)

8. Některé děti odcházejí 
nekonečnou sněhovou plání
zamrzlého moře

Před nimi letí volavka popelavá
za nimi blázni táhnou dřevěnou velrybu s plynovýma očima
pak cupitají myši s píšťalkami
a dál už nic
nic za průvodem
nic
jako ledově modravé prázdno
dětského pokoje

10. (Pohybová hra pro děti do 2—3 let: Děti sedí na židličkách podél stěny. Přistoupíme k některému z dětí a pozveme je, aby šlo s námi „na procházku". Dítě vstane a jde se sestrou. Obě přicházejí k dalšímu dítěti a pozvou je s sebou. Vyzveme takto celou skupinu dětí a obejdeme s nimi jednou až dvakrát hernu. A pak řekneme: „A ted, děti, utíkejte domů...)

ale děti si nesednou zpátky na židličky
některým narostou křidýlka
jiní si obují sedmimílové boty 

jedni oknem
druzí po schodech

Dopravního strážníka
letící hejno
zlyrizuje
že spolkne píšťalku
a v meluzínu se promění

Staříci na lavičkách pokyvují hlavami: Tak už je to zas tady 
zas táhnou hejna
zas bude zima honit vrabce vidličkou 
sochy se vrátí do skal
jó dřív smrt foukla 
a svíčka zhasla
a bylo
dneska aby hledala po bytě vypínač 

Všechna přítomná auta zastavila 
a v neskutečném tichu 
pronásleduje děti
(proti všem dopravním a lidským předpisům) 

kvílení volavky popelavé

 

RORÝS ALPSKY NEBO-LI PODHORNÍ
(Cypselus melba)

„Pročpak,“ táží se obyvatelé ostrova Capri chytrácky,
„pochytají rorýsi za dne tolik much, jež odnášejí do
svých děr, nemajíce tam mladých?“
A. E. BREHM – ŽIVOT ZVÍŘAT

Pacientka Vránová se tváří po přijmu na oddělení přívětivě
Celý den se domlouvala posunky
až večer tiše pronesla
tři slova

Pacientka Čejková pořád hledí do stropu
a rozmlouvá
s neviditelnými bytostmi

— Nemám hlavu nemám hlavu! —
křičela pacientka Skřivánková

— Hlava uletěla uletěla mi hlava! —

— Prodala jsem svět! —
plakala pacientka Čermáková
a chodila celý den s dlaněmi na očích

Pacientka Holubová při vizitě tvrdila
že má vinu na špatné ekonomické situaci státu
neboť prý za úplňku stínala hlavy ondatrám
jinak se chová klidně
(existenci potoka s okouny v obývacím pokoji už popírá)

K večeru se pacientka Skřivánková cítila lépe
jenom prý nemá hlavu

Po večeři pacientka Čermáková
na otázku jak se jí daří
odpověděla: Fajn!
Za chvíli však volaly pacientky
že pije vodu ze záchodu

Pacientka Sovová nemohla usnout
je lítostivá a opakuje:
Život končí konec života


Pacientka Čejková se svěřila sestře:
Ten profesor Vondráček je moc vysoký a starý
není to ten hvězdář
kterého jsem hledala…

Pacientka Skřivánková spala přerušovaně
a rušila ostatní opakováním:
Kde je moje hlava?
Kam mi hlava uletěla?

Od tří hodin
byl na oddělení klid

V půl páté začaly listy v klinické zahradě
setřásat tmu
a ševelit: Neklepej na dveře úsměvem
netluč do dveří pláčem
neštěstí přijde samo!

V pět přilétl k oknu první vrabčák

(U zamřížovaných oken
je vždycky nejvíc drobků)

 

KŘEPELKA
(Coturnix dactylisonans)

Je nejmenší ze všech hrabavých a jediný stěhovavý pták mezi nimi. Jest známý voláním, které si lidé všelijak vykládají, některému zní jako „pět peněz", jinému „vlez pod mez" a opět jinému „Bůh pomoz".
P. JEHLIČKA — NÁZORNÝ PŘÍRODOPIS PTACTVA

Vlak otlouká kolejnice 
jako se otlouká píšťalička

Opakuji si sám sebe v klapotu kol 
v rachotu velmi důvěrném 
jak šepot do vrby

-oslí-uši-oslí-uši-oslí-uši-
-tak-ať-tak-ať-tak-ať-tak-ať-
-dej-si-bacha-dej-si-bacha-dej-

Vlak otlouká kolejnice 
jako se otlouká píšťalička

Nůž zajede do masa
někdo si ustele na kolejích

Já jsem pouhý cestující
já nic já muzikant
I já přece můžu položit špatně bříško prstu
na fujaře
a dech nabere faleš

A proto: tichounce si pískám

Dějiny se na nás podepsaly 
dějiny naplivaly do sádry 
a loktem míchají hmotu 
tak dobrou na busty

Jen jestli mne vedou oči tam 
kam chci jít 
Jen jestli není moje cesta zarubaná

avšak vlakům se v dálce sbíhají kola 
kdo neudrží rovnováhu 
ať zůstane doma

moc dobře vím že cesta básníka
nejde učesat
jako pěšinka na hlavě

zvláště když do vlasů padá sádra z rozbíjených bust 
popílek radioaktivní déšť 
trakaře žebřiňáky plné závažných slov

moc dobře vím že to není to pravé
přitrouble si pohvizdovat 
do rachotu kol vlaku: 
-žít-užít-žít-prožít-žít-zažít-žít-přežít-žít-

Hlásili městským rozhlasem: ...jedna ...jedna ...jedna ...
žádáme všechny občany kteří si ještě nenechali nasadit
brouka do hlavy nechť tak učiní do tří dnů! Po tomto
termínů se budou nasazovat pouze parohy... jedna...
jedna ...jedna... konec zkoušky občanské odvahy... tři... tři...
tři

Nejsem dnešní
nejsem zítřejší
ani včerejší
jestliže je vyhlášena povinná kontumace myšlenek
zalígruju je ve špajzu
svoboda to sice není 
ale špatně se také nemají

Jen kdyby nepovykovaly z okénka
kdyže náš dům připojí k lokomotivě blázince
jen kdyby v noci tolik neplakaly
takhle vyjou psi
jak má potom člověk spát

Já vím řeknete si: Podojí si prsty
srandiček plný krajáč 
ale kdy už někdo řekne něco opravdového 
něco čemu se dá věřit 
něco co chytne u srdce 
aby to mělo jiskru...

A máte pravdu: Je načase se pro něco zapálit 
v krematoriu je už pozdě

V polích je slyšet archaický zpěv ptáků
roste tam pilát lékařský
zběhovec plazivý
rozchodník bílý

Kdo by si ty botanické názvy pamatoval 
ještě tak Žitná Ječná Národní 
Pročpak žádná ulice nenese název Aloe?

Tam bych možná nalezl odvahu 
oslovit vás
— Promiňte slečno ale toto luční kvítí
jen pro vás jsem natrhal
tohle bleděmodré je laskavec přítula
což je také jediná trvalka
v poezii —

Když jsem v polích
položil svou velkou hlavu koně
na tvá nahá prsa
křepelka srdce volala: Ještě dnes... ještě dnes...

 

KOLIBŘÍK TŘPYTIVÝ
(Lampornis mango)

Kolibřík překvapuje vždy, neboť objevení jeho má do sebe vždy cosi čarovného. Náhle jest tu, aniž vlastně dobře víme, odkud přilétl, a mizí rovněž tak rychle.
A. E. BREHM — ŽIVOT ZVÍRAT

Jednoho jitra jsem byl probuzen výkřikem: 
Kolibříci jsou tu!

Nejdřív jsem je pozoroval na stromě tulipánovém 
později přilétlo celé hejno z háje citlivkového 
tetelili se ve vzduchu nízko nad klokaní trávou 
kde hledali květiny medonosné

A pak přišli čihaři
větve stromů melounových namazali lepem
v loubí bikají kladli konopná oka
mezi kmeny smokvoní natáhli padací sítě
jakož i nalíčili špruhlí

Po několika dnech
kdy kolibříků pozvolna ubývalo
vyskytl se sotva tu a tam některý

Nakonec šly po městečku
jen zvěsti
o osamoceném a zbloudilém ptáčku

Jednoho jitra jsem se probudil
s šerosvitnou vzpomínkou na dětství:
Vánoční stromek zdobilo
i několik křehkých
pestře malovaných kolibříků 
jejichž hebké sylfí ocásky 
sváděly k dotýkání

Železný stojan se zachoval 
kolibříci zmizeli

Původně jsem chtěl začít básničku o kolibřících takto:
Jednoho jitra jsem se probudil
se svíráním na prsou... 
ale jak jsem váhal 
jestli mám prsa 
nebo hruď 
prst ťuknul vedle 
a já se
jednoho jitra probudil
se svítáním na prsou

Po krku mi sáhla průsvitná dětská ruka a svírala

 

 

KOZLÍČEK STEPNÍ

(Oxypogon lindeni)

Jakási dáma vložila si jej za ňadra, a když byl se zotavil, vzala do úst rozpuštěný cukr a nechala ho ssáti. Tak byl odchován, až mohl býti dán do klece.
A. E. BREHM — ŽIVOT ZVÍŘAT

Láska dává všemu smysl
zejména smyslnosti
a proto je třeba si uvědomit
že v podprsence a v kalhotkách
je žena
vždy jen na návštěvě
teprve nahá
se cítí jako doma

Pokleknutím a pugétem zvyšujete jen jejich dráždivost

Většina žen má co dělat 
aby v sobě potlačily chuť
nesníst karafiáty i s asparágem
hned na místě
(Doma už si tak nepochutnají)

Ženu umí pochopit jen muž
který v listopadu padl na hlavu
a čtyři tuleni
kteří neustále opakují: Ano polární záře
a vaše krása
proniká do všech jelenovitých duší jako troubení křídlovky

ó ano! ó ano! ó ano!

pořád ještě ňadra způsobují 
zaúpění brzd na cestě po tvém těle 
kde klopýtám o knoflíky
jako opilec na schodech 
ale teprve zip na džínech 
je jízdou po zábradlí

Ale obraťme fíkový list...

a už je tu večer
který mi nasazuje výraz raněného jelena 
Ale miláčku vždyť já přece nejsem ten 
kdo by si myslel
že ženské srdce je akumulátorem
dobíjeným dynamem klína

ale miláčku vždyť já přece věřím na průvan 
v kterém poletují hedvábné šátky 
s ručně vyšívanými kolibříky

Pst! Utiš dech!
Slyšíš?
Kdosi v sametových botách
v botách s drápy
přešlapuje za dveřmi

Možná je to prodavač oblaků 
možná vycpavač ptáků 
třeba... láskonoš

Pod těžítkem srdce dopis leží 
pečetěný bradavkou

nechtěj ho čísti nechtěj všechno vědět!

Raděj si nedávej pozor 
raděj zakopni 
do ňader padni 
rovnou po hubě

 

LELEK ŽABOTLAMÝ NEBO-LI UŠATÝ 
(Batrachostomus auritus)

Dotčený pozorovatel zastihl ptáka na pastvišti, kde seděl na větvi, jak se zdálo, úplně tiše. Pozoruje ho lépe, shledal, že otvíral čas od času tlamu, a vábil tím mouchy, které mu usedaly hojně na lepkavou sliznici. Když se mu zdálo, že cizopasníci už stojí za to, zavřel velikou svou tlamu a spolkl tak nabytou kořisť.
A. E. BREHM — ŽIVOT ZVÍRAT

1. O tom jak se chytají mouchy 
jak lelci
kterak slova
a zejména malé děti a jiní tajnokřídlí

2. Mocnářům jsou mouchy šumafuk
znervózní je leda zabzučení (kulky) 
když šlapou do pedálů dějin

Avšak fízlové musí dbát na čistotu obrazů 
podělanej císař je pro smích 
a smích je nedisciplinovaný 
smích odmítá předpisově zdravit 
smích si příliš otvírá hubu

3. Avšak naší výzbrojí budiž špendlíčky! 
Kdekdo si rád popíchne: splaskni náfuko! 
V tom spočívá naše duchovní síla 
nikoliv v tom něco na někoho píchnout... 
Když už udeřit
tak žerdí vlasteneckého praporu 

Probuď se chlape! Zpíváme! 
A po furiantsku! A po našem!

...my spát nepudem
až ráno až bude bílý den 
až to všechno vypijem...

A ještě
...spi Havlíčku v svém hrobečku...

4. ...šelma sedlák se přichomýtne k trůnu
kde mocnář chrápe
pích špendlíčkem do hermelínu!
Hahaha — tytyty!
No nic sak se známe Franc
nic ve zlým
já už su taký ferina...

4. Duchovní podnikatel slovutný pan Špendlíkář 
vyvolává: Kupte si špendlíček
páni buditelé 
kupte si špendlíček 
ať máte čím hrabat 
hrobeček

6. Postřeh z dětství: Nejlépe se zabíjejí mouchy
které sedí na sobě

Postřeh z dospělosti: Nejsnadněji si lze poradit s těmi 
co hlásají lásku

7. Ne rmen
ale obilí se sklízí 
Rétorikou neposečeš
slovem mandel neobrátíš

Obrozenecká snídaně v libosadu 
je docela něco jiného 
než nosit pytle na špejchar 
v zadku osiny

8. Poslyšte: Vychytáme tomu mouchy
a máme perfektní model 
šťastného člověka!

...Prozatím náš prototyp sedí na bobku 
škub křidýlko škub nožička 
a žvatlá: a teď ukaž kam poletíz
do nebíčka nebo do peklícka?

9. Pochopte vážený
nejdřív se musí sejít Levitační komis
K vaší žádosti se vyjádří Oškubávač
Razítko a podpis připojí Odkrouhávač
Posudek sepíše Zakopávač
Nezapomeňte přiložit potvrzení o bezinfekčnosti
rodný list pradědečka
průkaz o přeočkování proti vzteklině...

...Zvláštní že tihle utopisté 
se furt chtějí učit létat 
a ne plavat...

10.Historik Seutonius uvádí 
jak se hrála hra o Ikarovi:
Herec se na závěr pokusil přeletět amfiteátr
Zřítil se při prvním rozmachu křídel
poblíž přihlížejícího císaře Nerona
a potřísnil
celé sedadlo krví

11. Když to chceš slyšet: jo! 
Nejlepší držet se při zemi
čím vejš 
tím větší držkopád 

Básník přece říká: Co je štěstí?
Muška jenom zlatá!

A těch příteli
těch je na kupce hnoje
jen si umět nachytat!

12. Postřeh z dětství při pohledu na mucholapku:
Mami hvězdičky na nebi jsou taky přilepený?

Postřeh z dospělosti: Ten kdo nosí hvězdu v srdci 
nelepí si ji na čelo

13. Pst ticho pst!
Ticho v chrámu páně!
— bzz — bzz — bzz — 
i tady jsou mouchy 
i tady serou

Když si nechám duši vymáchat ve svěcené 
ještě víc se mi zdrcne 

Takhle je ve mně malá dušička 
pro samé pohvizdování: Já jsem lovec much
a kdo je víc

Však dočkám času
jako husa... posvícení

Obrození má velký náustek
a silný dech
zas budu mít duši jako vzducholoď

Jenže církev měla obavy
aby balóny nevygumovaly nebesa

jenže když andělé jedí ananasový kompot 
křídly odhánějí vosy

jenže pořád špatně spím
poslouchám praskám parket — malé výbuchy
které načasovaly
zrůdné nohy

Když zavřu oči je tu
a vyčkává...

Šikovatel masařek-----------

 

SALANGANY
(Collocalia)

Hnízda sklízejí se třikrát nebo čtyřikrát do roka. Hnízda, v nichž leží mláďata s pučícím peřím jsou nejlepší a dávají zboží prvé jakosti; Hnízda s mláďaty ještě zcela nahými jsou jakosti druhé, a na třetím jsou pak hnízda, v nichž jsou teprve vejce. Hnízda s mláďaty dospělými jsou černá a nepotřebná.
A. E. BREHM — ŽIVOT ZVÍŘAT

Někdo se prostě umí narodit
jeden do orlího druhý pod okap
Na sandálky sněžnice
a běž
přes bábovkové hory přes jogurtové řeky
do Babičkové země

Vždycky můžu vzít roha
obědvat svatojánský chléb přikusovat šťovík
na okarínu meruzalce hrát
Jakej psotník? Co kecáš!
Tak proč mi vylejval skaláry?

Ale to přece není tvůj tatínek
tvůj tatínek má mnohem větší oči
a ještě větší uši
a tesáky vůbec největší na celém světě

Tak vidíš
v příjmení jak v přezůvkách
Buďte zdrávy louže rybího tuku

Buď zdráv starý klokane 
Něco ti vypadlo z kapsy 
asi zrcátko

Podíváš se a vida: zase klokan 
sice ještě kapesní 
ale už se umí tvářit ublíženě 
jakože někde na mezi

Jen si na něj posviť
posviť mu do očí
ty co chodíváš přes pole s baterkou

A co řekne co řekne ten spratek v žitě schovaný?
— Stejně se jednou zabiju! —

A pak zaťuká na ty oprýskané dveře
a jak dvacet let čeká
než se přišourají bačkory
napadne ho metafora: plot je předkus domu
(může se hodit do básně)
ale co říct když se ten pán v teplákách
zeptá: Kohopak hledáte?

A tak mu to povíš-----------

Kdyby byl stromem 
pryskyřice by se v něm nedořezal 
ale že je to tvůj otec 
odkašle si: Tak pojďte dál 
V lednici je lahvové pivo
v televizi hokej Vy radši kafe?
To byl pěknej gól Dvě kostky
Naši už nemůžou prohrát
Nechcete štrůdl?
No viděl jste to jak ho vzal hokejkou po
hlavě?
To pivo je plzeň aspoň skleničku
když jsme se
Cože? on ho vyloučil ze hry?
Až do konce

Když vyhoštěnec ze spánku
do tmy hledí
dřív nebo později
slyší
jak vedle gauče sklouzává
spodní prádlo noci

Přilehne samota 
kolem krku obejme 
až se špatně dýchá

a to je nejlépe vstát
zapálit si cigaretu
a koukat z okna
jak poprchává
jak na chodníku vzniká
nebeský rybník
rybník bez pramene
a bez přítoku 
napájený jen shora
takzvaný nebesák ------------

 

SOKOL LOVECKÝ
(Falco candicans)

Jaká úcta chována k sokolům, toho důkazem jsou události, že obyvatelé měst, prve než při obléhání vzdali se nepřátelům vítězným, svých sokolů pouštívali na svobodu.
A. E. BREHM — ŽIVOT ZVÍŘAT

Báseň ustupuje jako ledovec

Z nepopsaného papíru skládám vlaštovku jménem Falko 
a vystupuji po točitém schodišti vlastních aminokyselin
na věž z lebeční kosti

Když zavřu oči
mám pokoj plný perutnatců
Na lustru sedí na policích na obrazech
malinko se pošťuchují chtějí dobře vidět
co se bude dít
Švitoří: Poteče krev? Nebo bude mlátit
jitrnicí do stolu? Zaboří do básně celou kudlu
nebo jen průsvitný valčíček abstrakcí?

Zavírám oči
ve snaze chytit pod víčka
stín letícího ptáka

Někdy se chytím na velmi temný háček
a letím------------

Ještě mi bůh Skepse 
nenalámal vánočku do krve 
pořád si rád hraju 
třeba na ptakopravce 
kterému nic ptačího není cizí:

Namaloval jsem mapu Ptákystánu
s hlavním městem Ptakohrad
Hodlám se co nejdřív prohlásit
Ptakomilem Dobrotivým
a ptákovinu ustanovit
jako hlavní dorozumívací prostředek
mezi bláhovými ptakovíny
a zbrklými ptakovidly
Přitom všem nesmím však zapomínat
na svého milovaného ptakoře
taktéž ptakuzie bez pohlazení neusne

Asi budu doopravdy pták
protože si trvám na křídlech
i kdyby jimi měl být uzlík na holi

Na jednom moskevském hřbitově
nedaleko hrobu Vladimíra Vysockého
jsem objevil v koruně stromu
dvoupatrovou ptačí budku
a ještě o kus dál
pomník s vrtulí
na hrobě válečného pilota
Zkusil jsem — neotáčela se

Tak mi napadlo že by bylo pěkné 
mít na hrobě také něco okřídleného
— alespoň komára
jak nějakému volovi pije krev —

 

HOLUBI
(Columbae)

Holubi mají velmi dobrou místní paměť, a poněvadž také velmi rychle létají, používáno jich k donášení psaní, v novější době jmenovitě v Severní Americe. Malé rychle plovoucí parolodě vyjíždívají vstříc velkým z Evropy plovoucím lodím, majíce s sebou holuby, když obdržely zprávy z korábu, posílají tyto v listech po holubech domů a tak se dozvídají na břehu lidé o lodi důležité věci dříve, nežli loď sama přistane.
P. JEHLIČKA — NÁZORNÝ PŘÍRODOPIS PTACTVA

1. Náš dům je starobylý
krátce poté co jsme se nastěhovali
odešly
tři staré paní
(jako by smrt za rohem prodávala banány)

2. Noc první na matracích
láhev Kláštorné červené
Lípa za oknem rozechvělá zvědavostí
cpala nám zelené až na parapet: Však vy jich užijete
Telegrafovali jsme:
mame pytel penez stop pozadujeme kus vesmiru ale bez trpasliku stop 
sdelte jakou znackou vina zalevat koberec aby vyrostl vinovy nabytek

3. Běžel jsem dolů schody po dvou po třech 
v přízemí 
jako na dně láhve
stála opřená o hůl: Pošťačka za mnou nechce chodit a tak tu čekám
A neřekla: jako prapor na půl žerdi 
jako vylomená schránka 
jako adresát z první světové...

(Víš, jak se těším na zprávy od Vás, jako vy na moje, jenom to dlouho trvá, já Ti píši každý druhý den)

4. Tramvaj je tramvaj
a ne žádná paralela se životem
Na konečné to otočí
a po cestě vyzvání
aby někoho nevykostila
Jenomže mi zvoní v hlavě

(Sestra mi oznámila nový přírůstek, mají štěstí na kluky. Dnes ráno před čtvrtou hodinou se zase střílelo, ale k páté byl klid)

Halóó to je duch svatý
Ale jo králíci nám dupou
to není jako panelák Trochu vržou parkety
Jestli to tam dole slyší?

Vyšeptaný hlas domu? To zas budou k večeři
věčné otázky: Kdopak to jsme a kam kvačíme?

(Dnes ráno nad námi přeletěla vzducholoď Zeppelin)

5. Umřela
v bytě pod námi
pár metrů vzdušnou čarou
My v sedmém nebi
a u ní Smrt
u všech přítelkyň už byla Dáš si čaj?
To víš mládí to nadělá hluku 
děkuju nesladím řekne Smrt 
a ukáže palcem nahoru: Už vidím jak to jejich cukrování
přechází do skupenství vzkazů
— Zase si nekoupila hajzlpapír! —

(Píši Ti lístek a pak si lehnu na pryčnu, která jest kolem zdí a budu dřímati a vzpomínati na vás)

Tak ji tam našli
zalila hořkým čajem šeříky vyšité na ubruse 
a když ji brali ze země 
vypadla jí lžička z ruky
Funebrák podotkl: Taková bandaska! A ještě by se cpala
hahaha

Na dveřích zůstala cedulka:
ZVOŇTE NĚKOLIKRÁT NESLYŠÍM!

(Nasuš mi trochu listí višňového a ořechového, mícháme to s tabákem, déle to alespoň vydrží)

6. Myslíval jsem si
že láska je specialistka
na kradení kytek
a rozepínání knoflíků
Myslel jsem že když trochu nesmrdí spáleninou
když není poněkud cákla
když netrápí
že to vlastně ani láska není

Letos jsem zryl záhon na dvorku zasadil modřence astry čajové růže 
a zalévám odraženou vodou

(Sestra mi poslala suché růže, tak to nyní míchám, kuřivo je to silné...)

7. Náš dům je starobylý 
a má pod čepicí střechy
každým rokem vyklubané holuby 
Kadí sice na sochy 
ale květinám trus prospívá

(Má drahá, nebudeme si již nic vyčítati, jenom mi častěji piš a bude to dobré, vidy se těším na Tvůj dopis, to jest to jediné, co zde v poli mám, to víš, nemáme zde na růžích ustláno)

9. Otevřel jsem dveře na půdu 
hejno holubů poplašeně tlouklo křídly 
Znělo to jako potlesk
aplaus pro myšlenku: Holubi jsou divoké sny budov
a jak ubývá pokrývačů 
přibývá pokrytců 
kteří jsou ochotni vydávat díru ve střeše 
za díru do světa

(Píšu to na koleně. Jsme samé bláto, ať sáhnu kam chci. Dovolili nám sice rozdělat ohně, jabloňové dřevo však špatně hoří)

9. Co si představovat na půdě
kam jsem šel
abych nasbíral lopatkou do kbelíku
holubí trus
v růžové naději
že ve stínu dvorku
vykvete stolistá
Co si tedy domýšlet na půdě
kde kromě trusu a opelichaného peří
není nic Pouze
osamělá
stařecká hůl
odložená u otevřeného vikýře

(leh bin gesund und es geht mír gut. Egészséges vagyok és jól érzem magamat. Jsem zdráv a daří se mně dobře. Jestem zdrów i powodzi mi sie dobrze. Soňo sáno e sto bene. Jaz sem zdrav in se mi dobro godi. Auf dieser Kartě darf sonst nichts mitgeteilt werden. Ezen a levelezólapon mást nem szabad kózólni. Na tomto lístku nesmí se nic jiného sděliti.)

10. Smysly nás klamou
Hůl ponořená do vody se nezlomí
Básník sice mává perutěmi
ale neletí
ovívá intelektuálním vějířem Velkomožné
Některé jedy krásně voní

(Jsem zdráv a daří se mně dobře.
Na tomto lístku nesmí se nic jiného sděliti)

Proč podtrhl inkoustovou tužkou jenom půlku věty?
— Na tomto lístku nesmí se nic jiného sděliti! —

Smyslům nelze věřit 
syslům také ne 
natož oslům!

Báseň může mít pravdu ale také nemusí
Studna může mít okov ale lepší je čerpadlo
Možná básně bez pravdy jsou krásnější
jako je krásná ozvěna nahé fialové ženy
kráčející opuštěným městem
jako je krásný hořčicový rybník
na jehož březích se opalují
svlečené párky
Krása je smysluplně nesmyslná
a pružně proměnlivá
Kdežto pravda
stálým opakováním ztrácí břink
Po tisíce let pořád stejná obyčejná jednoduchá
jako kus klacku Hůl
o kterou se můžeš opřít
ale i bránit udeřit

A nelze ji odhodit — vrací se jako bumerang

(Počasí máme krásné, škoda těch dnů...)

11. Pojďme na panáka
s koněm
má větší hlavu
a všemu se řehtá

(Posílám Ti knížku, co jsme dostávali na vánoce. 
Lahvička rumu by byla každému milejší)

12. Po holubech se posílaly listy
i já jsem dostal hromadu dopisů 
Vyzdvihl jsem si je v mrtvé schránce:
v popelnici

Kdyby mi je měl doručit poštovní holub 
musel by letět s batohem: přes dvě stě obálek a lístků
tři válečné roky 

Kdyby slovo 
— stýská — 
mělo nějakou váhu 
ale nemá

Na dvorku jsem nařezal pugét 
vlastnoručně vypěstovaných růží 
a dal je sežrat koňovi

Podíval se na mě modrýma očima
a řekl černým hlasem: Kdekdo si myslí
že může dělat meluzínu 
Ty ses vyučil podzimem? 
Tak co si hraješ na chytráka 
který se umí vciťovat...

(...v náprsní tobolce bude prstýnek válečný hliníkový,
pro Jiřinku malý psíček skleněný...)

12. Ale čemu docela rozumím 
je zavařování
Když si nevím rady ani pomoci jdu 
a zavařuji: houby s octem
hodinky s rumem
roky do sádla
chvilky do lítosti

Nosím na stůl

Podej mi Maruško 
klíční kost 
ať to můžu otevřít ----

(...Poslední dny svého života jevil velikou zádumčivost, která posléze projevila se tím, že on trpěl stihomamem. Jakmile jsme uznali, že takovou nemocí trpí, což dlouho se u něj nepoznalo, udělali jsme kroky, aby byl demobilizován, v té době jeho nemoc dospěla nejvyššího stupně, před tím byl jen málomluvný, což mohla být touha po domově. V záchvatu nemoci vzal pušku, aby se usmrtil. Kule prošla ohbí krku, ústní dutinou a vyšla při kořenu nosu mezi očima...)

14. Můžeme střídat postoje 
tak jako střídáme polohy v posteli 
Slunce nám jde příkladem 
jakož i voda v řece

V poloze ležícího střelce 
se trefuji

Odstřelovač v hrudním koši 
vykřikl: Zase vedle!
Asi budeš potřebovat brýle
a hůlčičku
Sníh saze a plno jiných krámů
ti padá do očí
Rozhodně potřebuješ okuláry
abys viděl
že je nejvyšší čas prásknout do bot
než to tu vykropíš slzami

Hijóó vlkodlaci hijóó

15. Pařátky holubic šramotí na parapetech

Copak si to asi pěstujeme v truhlíku?

I kdyby si hlavičky ukroutily 
olivovou ratolest 
ne a ne utrhnout

Ťukají zobáčky ťukají na okno

Sypejte ptáčkům!
Dokud z toho máte nějaký pocit

dokud nám nějaký dobrák shůry

taky nenadrobí ------------

 

CHŘÁSTAL KROPENATÝ

Výraz něžnosti, jímž ozývá se, jak se zdá, pohlaví obojí, je krátké „uit" přirovnatelné k zvuku, jež působí kapka, do naplněné nádoby padající.
A. E. BREHM — ŽIVOT ZVÍŘAT

Co ti mám dát

Dal bych ti prsten 
ale musel bych ho najít 
kupovaný nechci 
znám cenu 
dlouho jsem tě hledal

S růžemi je to stejné 
Březen je nosí na holém těle 
pod skleníkovým pláštěm 
Moje zlodějské schopnosti 
se rozvíjejí až v květnu

Nemůžu ani slíbit
že je to poslední cigareta
i když mám duši zakouřenou
až černo

Ale ty jsi kdysi řekla
že ti černá barva sluší
Budiž ti alespoň nějakou útěchou
až se budeš strojit
na můj funus

Ležím vedle tebe
bůh ve mně explodoval
ňadernou energií
a v prázdnu nitra
se rozjíždí odstředivka úzkosti

Co ti mám dát?

Snad přesýpací hodiny 
naplněné polibky?

Nebo bleděmodré jablko? 

Dřevoryt od mistra červotoče?

Bude to ono?
Může být básnička ono?

Básnička je vodotrysk 
který prozrazuje přítomnost 
podzemních velryb

a proto ještě dnes
naberu do půllitru neředěnou půlnoc
i s půlměsícem

Budeme pomalinku upíjet
a ze svých sbírek brát
a navzájem si vyměňovat
své sny

Za okny se vystřídají souhvězdí 
půjde tamtudy život 
a bude dupat jako slon

Slon zřejmě zas tak nedupe 
ale to nevadí

protože jen pokáceným sochám
může růst
z očí úst a uší
z výstřihů a klínů
nostalgická tráva

 

 

SOVA SNĚŽNÁ

(Nictea nivea)

Lovíc létá za každým předmětem, který vidí ve vzduchu se vznášeti. Přiměl jsem kdysi sovu takovou k tomu, že mne následovala za svitu měsíce téměř čtvrt hodiny cesty, a to tím, že jsem házel opět a opět čepici do výšky.
A. E. BREHM — ŽIVOT ZVÍŘAT

Stát na hlavě
počínat si bezhlavě
nacházet svou hlavu i svou patu
radovat se vyhazováním hlavy do výšky
chytat ji na vztyčený ukazovák
roztočenou rozesmátou větrnou
svou hlavu

Hlava je cosi velmi krásného 
hlava si rozhodně zaslouží maják 
nebo oblak

Hlava je cestovním kufrem na blesky
hlava je síťovkou na hromy
hlava je tobolkou plnou neskutečného ticha

Básníkova hlava je dvouuchým džbánem 
plným šplouchání mléčných hvězd 
Za nocí jasných křišťálových chodí tam laně pít 
do zobáčku si nabírá i lelek kozodoj

— Dej básníkovi do držky 
a on ti dá měsíčního světla 
do dížky —

Podívej kdopak nám to v putýnce
plave motýlka?

To básníkovo srdce 
závodí o tvou přízeň!

Jakpak dopadá poeta 
jenž na svou hlavu 
blesky hromy svolává?

— Z hvězdného mléka
mu utlučou
Sanu rodnou to sestru másla —

Hlavouni a pohlaváři
činí návrhy: Dejte hlavy dohromady

Jsou roztodivné překážky na cestách 
ale proč tak často v dějinách 
překáží hromady hlav?

Rád dám hlavu dohromady 
za účelem líbání

Rád dám hlavu dohromady
za předpokladu
že nebude kdosi hlídat
aby někdo nepřerostl komusi přes hlavu
a pak v zájmu rovnosti
nutit
k pokleknutí
Řekneš: tak s těmi praktikami já nemohu souhlasit 

Až dojde k hlasování
ruku možná nezdvihneš
Avšak vlasy tě zradí
jaksi až trapně pudově
samy se zježí: nastotisíckrát ano ano ano!

Někdy se mi zdá o nalezené rovnováze
kdy mozkové hemisféry
jsou křídly
ptáka imaginace
který sedí na vejci srdce

Co jiného by se mělo vyklubat 
než láska?

Ale to bych nesměl mít tak často
hlavu v pejru
hlavu jako škopek
v kterém si myje Rozum svoje nádobíčko
po andělíčkářském zákroku

Něco je ve vzduchu
a nikdo pořádně neví co
každý ale uhýbá
aby to na něj nespadlo

Začíná poprchávat

rozpálené hlavy syčí: toto je nedotknutelné
jsou v tom uložena naše nejlepší léta
máme v sobě vyrubané sloje
a kde je uhlí
kde je to útulné tepličko budoucnosti?
To si máme teď hlavu popelem posypat?

poprchává

kdopak se to drží u zdi
kterou se mladíčci snaží prorazit hlavou?
Nejsou to náhodou prďolové
není to náhodou zeď hřbitovní?

poprchává

kdopak to nad vším kroutí hlavou 
aniž ví že má nůž na krku?

Tak kdo nám řekne 
oč tu vlastně běží? Vy?
Co kdybyste se raděj nad sebou zamyslel?
To je nějaká kloudná řeč
do šaškovské čepice se vyzvracet?

Prší prší jen se leje

Tolik hlav v helmách

Vlna jde za vlnou v šedivém jezeře
Kdyby se chtělo stát něco nádherně prevertovského
kdyby si jedna hlava usmyslela lodičku
to by byla paráda!

Kdyby kdyby kdyby
v hrudích plavaly perleťové ryby
a ne žraloci
pak by byla ještě naděje
tak jako Noemova lodička
byla nadějí
na starozákonních vodách

Nebe je epigonem moře

Ale co je tam nahoře napsáno?

Nebudou se lámat pánubohu
od oka
rampouchy?

Jaká slova na naše hlavy padat budou

Co o nás poví ti co se teprv narodí?

— A babičko pročpak máte tak velké slzy?
— Abych tě mohla lépe utopit!

Komupak to vyschlo v krku 
po tom velkém jásání 
kdo to sípe: pst!

Prší prší jen se leje 
kam koníčci pojedeme?

Vím snad já? Já jsem přece pil!
Já v hlavě okno mám!
Já nejsem jediný
kdo si v hlavě pěstuje květiny...

Ještě že milencům je fuk 
že pukají nebesa

ani v dešti se nepřestávají líbat

polibky lépe kloužou po růžovém tobogánu 
do skladiště v srdci

a to je ten sklad naděje pro všechny časy

Křídla mých rtů se pomalu zdvíhají k odletu 
je podzim devatenáctistý osmdesátý sedmý 
z jeskyně nosu mi fičí kysličník uhličitý

Přijde zima bude mráz
kam své ptáčky kam schovám?

Teď právě venku zavyl pes
což je v Praze
(tímhle vlčím způsobem)
neslýchané

Něco je ve vzduchu a psi to cítí

a mně těžkne hlava nad stolem 
a já pokládám svou hlavu do dlaní
jak na máry

Je čím dál těžší ta moje hlava 
přibývá na váze 
jako každý nebožtík 
Už to asi dlouho nevydržím
po spáncích mi sklouznou ruce 
na stůl padnu frňákem

Nic na tomto světě není tak černé
aby to ještě nemohlo být krvavé------------

(Ve dvanáctém století, kdo by se opovážil mezník do pole sousedova přesaditi, ten po právu do jámy jest zakopán, tak aby mu hlava toliko vyčnívala; soused pak, jemuž se škoda učinila, přijeda s pluhem, do něhož dva koně byli zapraženi, brázdu vedl škůdci přese hlavu. Do třetice mohl brázdu táhnouti a uoral-li škůdci hlavu, dobře bylo; neuoral-li –škůdce byl prázden viny.)

 

 

DATEL KNÍŽECÍ NEBO SLONOZOBEC
(Picus principialis)

Podle té pověsti vyhledá se totiž ve stromě hnízdo datlovo, když má mladé, a zatluče se dřevěným klínem. Jakmile datel spatří hnízdo zamčeno, odletí a přinese si otvírací bylinu, jež má prý tu moc, že zotvírá všecky zámky a závory, zpřeráží všechna pouta a otevře vůbec vše, co zavřeného. Datel ji přiloží k hnízdu, a klín ihned z něho vyskočí. Drží-li pak člověk pod hnízdem červený šátek, datel domnívaje se, že je to oheň, upustí do něho otvírací bylinu, aby shořela.
A. E. BREHM — ŽIVOT ZVÍRAT

Doba trvání života: pět minut
Projevené životní známky: lapání po dechu
(Z PROTOKOLU O ÚMRTÍ NOVOROZENCE)

1. Na počátku je tma 
rajský plyn
a chaos krve

Na sál se jede nalačno
náušnice prstýnek jakož i hodinky
my vám to schováme Ptejte se v úschovně

Ano to souhlasí Kufr plenek
kartáček na vlásky Jízdenka do Radostína
nad Oslavou
jo a ty hodinky 
a vidíte: nezastavily se

2. Neboj se
bílý proužek po prstenu 
ti nikdo nesejme 
Malinko usneš zasyčí rajský plyn
jako když jantarová hvězda padne do vody

Pojď podíváme se 
jaké znamení
do dlaně nám ulila

4. Chtěla bych blázínka 
cvoka po tobě žádnýho bojínka 
ale sekáče

Na počátku je tma 
rajská hudba 
a chaos krve

5. Zhluboka dýchejte krajinu za oknem 
jeden vdech vejde les
druhý obzor dělá kruhy
hřích nehřích kroužení v tmu hroužení
a šepot rajský: Kde jsou má těšínská jablíčka?
Kdo pil z mých akvamarínových jezer?
Kdo se to válel v potměchuti
Mluv zeměplaze mluv! 
...a ozvěna doluje jeskyni... Eu-ry-di-ké-Eu-ry-di-ké...

6. Plodová voda už odešla? 
Na ultrazvuku to nevypadalo 
Konzilium ale presto Jak jsme na tom s kyslíkem?
Na transfúzce snad chrápou nebo co Odsávačku!

6. Neboj se
na chvíli zavřeš oči
jako když po tmě tápeš ložnicí:

samá voda samá voda
samá voda přihořívá
přihořívá
postýlka hoří

7. Na počátku je tma 
rajský plyn
a chaos krve

— Co jsem přišel spatřit? Hrůzu a neštěstí... 
pravil Horácio paní kolegyně Vemte z toho biopsii
možná vyfotit Vcestná placenta se už skoro nevidí

Chrčí vodovod 
jako by se dusil 
ruce dva delfíni hrají si s mýdlem

Samá voda samá voda
voda z břehů vylitá
potopa

Žádné pouštění ořechových lodiček
žádné lití olova
sfoukněte svíčky
plamínky v očích uhaste
ještě se ptejte čím------------

7. Ať jí to řekne primář krucifix 
já si myju ruce Aby si tu člověk
ještě připadal jak ňákej Herodes

Dýchejte si probuďte se! No tak! 
Bude to! Dýchejte! 
Řekněte jak se jmenujete!

9. Co vyrýt klíčem zvaným průběžák na stěnu výtahu?
— Prostěradlo je ubrus
na kterém noc servíruje milence...
nebo
— Když si naděje sundá růžové brýle 
hledí na vás smrt...

a nebo něco docela obyčejného: Nepřetěžujte lapiducha otázkami!

— Holka nebo kluk?

Ještě tak: To nic to se vám po rajčáku točí hlava 
ještě tak: Jedem jedem jak s tureckým medem

— Tak dobře já vám ze sesterny zavolám

Ale sluchátko není kropenka 
z druhého konce vesmíru jsou slyšet tupé nárazy 
při posunu hvězd

— Nikdo vám to tam nebere maminko...

10. Na začátku je slovo 
z kterého je cítit 
svítiplyn

10. Nádraží Samotov 
sněhem přidušené
pusto ani havrani

Zeď čekárny počmáraná 
Tam Sem Kdo S kým 
a kolik ještě dní

U kamen schoulená Eurydika
sešlá vrásčitá v kabátě ucouraném
Chová v náruči
v hadrech zabalenou
dětskou panenku

— My tu čekáme na vlak pane výpravčí 
musí k dochtorovi má černý kašel 
musí jí přece něco dát 
celý noci prokašle —

Přednosta stanice ví
že žádný vlak nepřijede
a že ta bláznivá bába se sem chodí
ohřát
Čert ji vem
jen kdyby už chtělo přestat sněžit

A sníh padá bez úlevy 
jako by se bůh na nebesích zadumal 
a bezděčně v prstech cupoval 
dětské plenky

11. Skončila mi noční služba 
Staniční řekla: chudák holka... a podala mi raneček převázaný mulem 
— Máš to při cestě-------

Celou noc padal sníh
moje stopy byly první
to ráno
a šly zkratkou
od porodnice — k patologii

Napadlo mne 
že se stopy podobají futrálům na housle 
na bílé housličky 
které kdosi rozšlapal

12. Rolnička v zubech tramvaje zacinkala 
kdepak konečná
Ani nevím proč jsem nenastoupil 
proč pěšky

Vánoce stály na Palmovce pod plynojemem 
který mi vždycky připomínal 
balón v brnění

Pod tím obrněncem
se musí člověk usmát
když vidí
jak si Vánoce marnivě zkouší
ve výloze
jak jim sluší náušnice mandarínek

A při tom sněhu
který na všechno padá
tváří se Vánoce
šťastně a vesele
i když mají v jedné ruce
roztavené olovo
a druhou

šátrají v kádi
po kaprech------------

 

 

KOUR DOMÁCÍ
(Gallus domesticus)

Hospodyně často podkládají slepici vejce kachní k vysezení a jest zajímavé pozorovati, jakou mívá starost' o kachňata, když tato podlé přirozenosti své se pouštějí na vodu, kam kvočna za nimi nemůže.
P. JEHLIČKA — NÁZORNÝ PŘÍRODOPIS PTACTVA

Že slepice jsou takové 
a s vejci k lidem jdou 
obeznámeni jsou všickni

Však kokrháči
nikterak si nezadají
jakmile Zora na obloze zhasne
oni v trávu zaběhnou
a jejich snůškou
budík jest
Lidé budíků nenajdou
z příčin těch
že krtové hned v zem je odnesou

Však jednou nastane
velké zemězvonění
a všickni lidé do luk vyběhnou
probuzeni
z života praktického

Tehdy na pažit občanské průkazy položí
a nikolivěk občané
ale poletuchové rozpaží ruce
a každým mávnutím
pozvednou se nad nivy
a mávaje pak jimi
od předu k zadu 
shora dolů 
vznesou se ještě výše 
a zároveň pohybují se 
vpřed

Dnešního dne bylo na zdejší součást VB oznámeno, že na Praze 2, Varšavské ul. před domem č. 19, uprostřed vozovky leží neznámý mladík. Na místě bylo zjištěno, že se jedná o shora uvedeného. Tento na ulici ležel, přitom kouřil cigaretu a na zemi měl svůj roztrhaný občanský průkaz. Vytěžením jmenovaného bylo zjištěno, že tento se vrátil nedávno z psychiatrické léčebny a že chce opět do psychiatrické léčebny. Šetřením bylo dále zjištěno, že jmenovaný byl již několikráte v psychiatrické léčebně léčen.
(zpráva o zadržení)

 

 

SKŘIVAN KALANDRA
(Melanocorypha calandra)

Pěvce toho, i ve Španělích nad míru oblíbeného, číhaři tamějši chytají tak, že vycházejí v noci na příhodná pole: někteří nesou dobytčí zvonce, jiní svítilničky, zlodějskými zvané, ostatní ruční síti. Skřivani bývají osle- pěni září, zvukem pak zvonců dobytčích tak pomateni, že domnívají se, že jsou nablízku nějakého stáda skotu neb ovec. I vyčkají klidně číhařů, přitiskujíce se k zemi; ti pak na ně hodí síti nebo je lapají také rukama.
A. E. BREHM — ŽIVOT ZVÍŘAT

Honili jsme blázna v polích

vždy když získal dostatečný náskok 
utrhl lístek třezalce tečkované
a díval se skrz něj
na nebe
dokud nezaslechl supění

Náš profesor pravil:
Toto není žádná psychoterapie 
musíme na něj od lesa 
a proměnil se v kukačku

Brzy se ozvalo v remízku 
zřetelné: frojde frojde frojde...

Blázen se zastavil 
a počítal na prstech 
U šestnáctého 
na něj padla síť

Když jsme ho odváděli na odluku
vykřikoval: A kdo teď bude dělat kurýra mezi květinami?

Kdo bude dávat bacha aby se nepřemnožily
čtyřlístky?

Kdo zavčas podojí bouřkové mraky? 

No? Máte snad na to někoho jiného?

Pánové prosím vás uvědomte si 
že lidská duše není talíř ústřic 
ani hromada listí!

A ještě malým okénkem ve dveřích za námi volal:
Pochopte proboha konečně
že žádný majitel bouře
nikdy neví dopředu
jestli blesk
nevypálí v hlíně
celýho vašeho Freuda

klínovým písmem...

 

 

BUŘŇÁK OBECNÝ
(Thalassidroma pelagica)

Bývá tak tučný, že obyvatelé Ostrovů Farských skrze jeho tělo knot protahují a tím způsobem kahánek si dělají. P. JEHLIČKA — NÁZORNÝ PŘÍRODOPIS PTACTVA

Farští vítají v přístavech 
lovce buřňáků 
fábory a fanglemi 
jakož i voláním: Vezou ftáky 
fajn fajn fajn

Na Farských ostrovech
je každý free
a filozofuje ostošest
ovšem pouze v rámci šibeničného písmena F
což předpokládá filipa
fantazii
a fintu fň

Každý chce někam patřit 
a hlásí se k fikcionalistům fideistům filantropům 
kdekdo hrdě říká: já jsem filištín 
já zas farizej
já jsem fetišista a kdo je víc? 

Jiní křičí: My jsme fanatici
a co jste vy?
My jsme flegmatici
a co jste vy?
My jsme flagelanti
a co jste vy?

Sólo: Já jsem fatalista
přicházím k vám z farské země

sborově: My jsme fatalisté 
přicházíme k vám 

sólo: Já umím myslet 

sbor: My umíme taky

Myslimyslimyslimysli 
myslimysli myšlenka
myslimyslimyslimysli 
mysli — kam jsme přišli?

K nápisu: Fše je farnost a nic než farnost!

Denně jsou zapalováni ptáci .
při opakování fatálních frází
a střídavého vyhrávání fanfár a fug

Vážení beránci drahé ovečky
dovolte abych vyřídil mnoho srdečných pozdravů
od pánaboha
který se omlouvá že se nezjeví
neboť již delší dobu trpí pocitem
že neexistuje
Dokud se mu nepodaří trefit špičkou prstu
na špičku nosu
potud je třeba si přiznat drazí zklamaní
že smutek je balvanem soli
u napajedla víry
Přiznejme si konečně že přeškolování vlků na pastvu
pouze zvýšilo jejich rafinovanost
protože nikdy nepřestali považovat beránkoismus
za voloismus

O to však jde: Aby se už jednou říkalo vlku vlk 
a nikoliv vlčák
huse husa a ne labuť 

aby se počítalo: 1/ s více možnostmi 
2/ s každým jednotlivcem

Jakmile se totiž jednou začne skutečnost
zaokrouhlovat
zhusta to končívá odkrouháváním

Denně shoří tisíce ptáků 
denně je cosi vzletného předhozeno ohni

Věřme však že popelem zůstane jenom sajrajt
že pravda se ohněm očistí
a znovuzrozena
vzlétne nad krajinu
jako nádherný oslnivý zářící
pták fénix

Jen kdybych nemusel po prostěradle honit své sny
jako štěnice
jen kdybych si za košili nenatrhal
ještě nezralé hvězdy
jen kdyby se na ohni nesmahlo mé srdce
jako vuřt

jako obyčejný buřt

 

 

LŽIČÁK
/Spatula clypeata/

Byli jsme několikrát svědky, jak sameček lžičák přidal se ku kačerům divokým, kteří hnali se za svou
samičkou, a tak prudce s nimi ji pronásledoval, jako by všichni byli lžičáky.
A. E. BREHM – ŽIVOT ZVÍŘAT

Moje hlava je garáž
Vyjíždím na houpacím koni
do tmy kde hoří tvé nohy
kde ptáci kypří vzduch
kde na větvích rtů
dozrávají jablíčka rozkoše
A jak si z tvého těla vydlabávám loď
cítím jak se mi život ulamuje
Cítím jak se ze mne vyhrabává kostlivec
šátrá po tvém břiše jak po záchranném kruhu
Mám strach že přijde smrt a rozváže uzel mého pupečníku
Pořád mám dojem že už se mraky řadí do smutečního průvodu
Srdce mi zděšeně kvedlá v duši
do hlavy stoupá jiskřící sníh
V sněhových chrámech pak chladně promýšlím
jaké máme možnosti
Jakýpak potom div že mi z hlavy visí střechýly
z kterých si vydojuji v kooperaci s Měsícem
verše
a pak v ochromení zírám na právě vzniklý rybník
který se nápadně podobá hřbitovu
Místo ryb v něm plují rakve
víka se jim pohybují jako žábry
Na hladině se sice ještě zrcadlí stíny rybářů
ale rybáři už dávno odešli ve večerních šatech
Na zemi zůstaly rozšlapané hodinky
tryská z nich ještě pramínek vteřin
Napij se miláčku!
Báseň je dar teroristy
protože se může v kterémkoliv okamžiku
proměnit v nůž a říznout do srdce
Miluji samotu protože je ženského rodu
Naše společná dítka: slova
beru jako mušle jako staré plechovky
jako kolíčky na prádlo
a lepím na ně peří dýchám na ně
beru do úst cukr a nechávám je sáti
Sotva se jen trochu udrží ve vzduchu
posílám je do boje
Ale co zmůžou jarabáčci?
Historie stojí jako tlustý maják nad oceánem
je vyžraná lidským masem
A mě kdosi ťuká preclíkem na čelo
obdarovává mě batohem plným plastelíny:
Běž chlapče a zkus si nejdřív
ty svoje ideje nanečisto
Po Vltavě pluje hořící klavír
někdo mu utrhl druhé křídlo
Slyším čím dál úzkostnější hudbu
Čím dál víc mám pocit studny
v které pluje pořád dokola delfín
který je sice poslem Delf
jenže neví jak tu věštbu tlumočit
Jak varovat že straší na majáku?
Šploucháním?
Pořád je to plácání do vody
zatímco je zřejmé
že když Ofélie začne mluvit o novém klobouku
myslí už na leknín myslí už na leknín 

 

 

 

DROZD HEBKOPERÝ

(Turdus mollissimus)

Druh učí se také od druha: dobří pěvci odchovávají výtečné žáky, hudlaři kazí celá pokolení.
A. E. BREHM — ŽIVOT ZVÍŘAT

Dlouho do noci 
zpaměti recitoval Agogha 
krále lítosti a smutku

(Možná to ví jen křehoučký ptáček 
ve večerním křoví 
když zpívá, brka všech per svých 
zaťata v hrdle a pohroužena v krvi)

Jako když hořící prostěradla 
padají do studny

jako když objevíte v borovém lese 
hromadu melounů a 
kufr podprsenek

jako když křeslo pluje po řece moravského vína

až to jeden z nás nevydržel
odešel do koupelny sednout si na vanu
a opile opakoval: Kurva to je básník
kam se všichni na něj sereme
kam se sereme

Vezl jsem do Brna 
žlutou růži řečenou hýřivou 
jediná vykvetlá na mém záhonu 
to ráno

Růži v igelitovém sáčku 
sáček v porodnickém kufříku 
Ale nakonec jsem se zastyděl 
Chlapovi kytku

Až pozdě po půlnoci 
vzala Luna růži do zubů

Z nějaké knajpy jsme vyšli
Ludvík Němec nesl obezřetně v natažené ruce
popelník

a shora do něj padaly 
okvětní lístky 
žluté růže 
řečené hýřivé

aby také nepadaly
když Oldřich Mikulášek
hrál
na svou francouzskou berli
jak na fujaru
(sám Marsyas mu do ní dírky vyvrtal)

— Už přikrývají křídly ptáci
žal přikrývají peřím svým 
Pár mrtvých kůstek — píšťaliček 
už nezahřejí peřím svým 
a pod křídly je pohřbívají —)

 

 

LELEK KOZODOJ 
(Caprimulgus europaeus)

V osamělých lesích přibližuje se k poutníku a obletuje ho úzkými kruhy. Španělové nazývají ho Engaňa pastor, česky „klamatel pastýřův".
A. E. BREHM — ŽIVOT ZVÍRAT

Tři dny a tři noci 
maloval černou tuší

desítky provazochodců
na laně nataženém mezi dvěmi horami

V popředí nakreslil obrovského 
mrtvého ptáka

Přivázal k obrazu špagát 
a pověsil si ho na záda 
Uprostřed dne 
uprostřed města 
psal na zeď kostela fermeží:

EPINKLÁVNÍ ENERGIE PŮSOBÍ BŮH PROMLUVÍ

Na oddělení se chová klidně 
pomáhá krmit nemocné

Nad postel si pověsil
ručně malovanou mapu 
úplně jiných světů

Na závěr nočního rozhovoru
řekl: Čím chceš podepřít nebe
abys nemusel chodit s hlavou skloněnou?
Kdybych ho ráno neslyšel
jak v koupelně disputuje s neviditelnou bytostí
zřejmě bych si pocit zimníku
který spí ve skříni zimním spánkem
odnesl domů

Ó profesionálně nalezená rovnováho!

Stromy v parku vytřásaly z korun
rozespalé ptáky
a louže na cestě
byla
zdechlinou oblaku

 

 

KRAHULEC
(Astur nisus)

Jednoho dne viděl jsem na příkopech, jak mladý krahulec pronásledoval vrabce až za nápisní tabuli zlatnického krámu, a to v době, když tudy pohřeb se ubíral.
A. FRIC — PTACTVO MĚSTA PRAHY

Zmatený obluzený sklerotický
velmi starý muž
na sále
kde neklidně spalo čtyřiadvacet nemocných
celou noc tiše naříkal a volal:

— Maminko maminko moje —

— Hlavně ho zavodňujte
řekl asistent při večerní vizitě —

Těsně před svítáním 
pomalými tempy 
uplaval 
do neznáma

Přestože jsem přesně v časovém rozpisu
aplikoval ampicilin
I když jsem po dvou hodinách měřil krevní tlak
a tělesnou teplotu
i když jsem mu dával trubičkou sát čaj
aby nebyl dehydrovaný

A to je tak nejspíš všechno 
Mezitím jsem četl Kušnerův Pátý živel 
přidával nespavcům rohypnol 
díval se oknem do zahrady a napsal si do notýsku:

1. Podzim je holič přírody
2. Stromy se musejí dívat na lavičky jako na kostlivce
3. Proužkované pyžamo z nás dělá vězně noci

Přemýšlel jsem jak uchopit do hrsti vrabečka básně

— Maminko maminko moje —

A možná jsem byl na dosah
v té nepatrné chvilce zaváhání
kdy jsem si vzpomněl
na ruku
která mě kdysi držela
ve vlnobití horečky

Ale to už ledoborec jitra lámal ledovec tmy
Nejvyšší čas
postavit velký hrnec na sporák
a zavařit ranní čaj

Jedni se vzdalují jako list
do řeky hozený
druzí se budí
a pijí čaj
v kterém plavou citrónová slunce

 

 

BLBOUN NEJAPNÝ
(Didus ineptus)

Blbouni žili ještě v 17. století na ostrově Bourboně a na Madagaskaru, byli však vyhubeni evropskými plavci, kteří masem jejich zásobovali lodi. Ze čtyř známých zbytků po blbounu, české museum chová jako velkou vzácnost' hořejší čelist' zobáku blbouního.
A. E. BREHM — ŽIVOT ZVÍŘAT

Měl pověst blbouna
a proto kdekoho překvapilo
když se stal drakobijcem
Prvního draka zabil
vyřízl mu jazyk
Druhého draka zabil
vyloupl mu oči
Třetího draka zabil
uřízl mu uši
Čtvrtého draka zabil
vylámal mu zuby
Pátého draka zabil
stáhl z něho kůži
Šestého draka zabil
uřízl mu ...ehm... ehm
Sedmého draka zabil
a přemýšlel s kudlou v ruce...

— A co srdcouna?
napověděla dívka která nejspíš studovala
na princeznu

I když draka rozkrájel na nudličky
i když ze všech tkání odebral nekropsii 
i když provedl anatomický rozbor příčin a následků
srdcouna nenalezl
Protože neměl v náprsní kapse tymián 
protože necítil sennou vůni hvězdokup :
protože z ptáků měl nejraději brojlery 
protože nevzal trychtýř aby učinil vodu štíhlou 
protože i ve slově humor hypochondricky slyšel — mor 
protože v podstatě neměl zásadních výhrad k dějinám 
i když psaly uzlovým písmem: jho uzel oprátka pouta uzel jho
protože ospravedlňoval filozofii přízemnosti a malosti
analogií se studánkou
jež v noci odzrcadlí nebe plné hvězd 
protože když nemohl usnout
nepočítal ovečky
ale svině 
protože neuměl pohladit svítání

A má dnes problémy 
jako všichni drakobijci

namísto zubů moudrosti 
vyrostly mu kly

A kdyby se jimi nemohl opřít 
o řečnický pult
mohlo by se zdát 
že mu jenom překážejí

 

 

LUŇÁK ČERVENÝ NEBO-LI KRÁLOVSKÝ
(Milvus regalis)

Hnízdo luňáka bývá provždy na nejvyšších větvích stromů,
zvlášť na překrásných magnóliích a bílých dubech.
A. E. BREHM — ŽIVOT ZVÍŘAT

Na cestu nepouštíme žádné lidi domácky založené,žádné tlusťochy, žádné lidí zhýčkané. Vybíráme si
jen takové, kteří žijí neustále po způsobu kurýrů, nebo takové, kteří jezdí často na lodích do Indie
a kteří jsou zvyklí živit se suchary, česnekem, mraženými rybami a vůbec pokrmy, vzbuzujícími spíše
nechuť. Nejvhodnější pro takovou cestu jsou především vyschlé stařeny, které mají už od mládí protřelý
rozum a které po nocích dovedou jezdit na kozlech, na vidlích či na odřeném plášti – a prolétávat
na nich obrovské nadzemské prostory.
JAN KEPLER — SEN ANEB LUNÁRNÍ ASTRONOMIE

Volám tě na cestu do Luňánie

Vstaň náměsíčníku vstaň!
Raglán ušitý z listí a deště je nachystán
Schodiště jsou čelistmi domu
to není tvá cesta
to je cesta tašek plných žrádla
ty musíš po římse Pojď náměsíčníku
volám tě na cestu do Luňánie
Tato noc vykuchá tvůj život
tato noc tě obrátí naruby
vstoupí do tebe démonický pohrabáč
jakákoliv duchovní nádivka bude znehodnocena
spusť žaluzie víček a pojď
Všechny židle v domě netrpělivě hrabou nohama
jako koně kterým nalili do žlabu atropin
Tato noc rozšíří tvé zornice
vejde do nich
měsíční bůh v doprovodu ryb a vyjících psů
Bude to noc utrhaných antén
bude to noc která oškube chroustům krovky
bude to noc která ti podá na talíři netopýří oči
bude to noc zvrhlých dívek spouštějících se po svých vlasech
do studně rozkoší
bude to noc kdy namrzlé duše vyplují ze sklepů
kde vegetovaly na hromádce s brambory
bude to noc kdy hořící kolibříci
budou nalétávat osamělým chodcům do tváří
bude to noc kdy sestoupí na střechu tvého domu Tanit
fénická bohyně Luny
náruživá čichačka vůní
stoupajících se zápalných obětí
prvorozených dětí
Z tašek na střeše vylezou syčící zmije
Krutá bohyně Tanit vztyčena mezi hady
jako růže v rozevláté trávě
bude volat: Pojď náměsíčníku
ty se švestkovýma očima ty s ostružinovýma očima
vylez z toho pudingu malomyslnosti
roztrhni svůj polštář vyletí hejno much
pojď mám obětní nůž obsidián černější
než jakákoliv myslitelná tma
vnikne do tvé hrudi
vyhřezne všechno svinstvo
mrva zkurvených ideálů
staneš se lehkým vítr zapíská na tvé kosti
a bude to píseň vysmívající se fackám života
které ti dělají v hlavě šlehačku
bude to píseň která neuznává dobro jež se rozvaluje
jako lívanec na čele ředitele věznice
bude to píseň která pomyslnými jehlicemi
uháčkuje demokratickou osnovu nebe
v rámci plné realizace ptáků
kteří přinášejí bělostné dečky nejen nočním vázám
ale zejména jimi přikrývají ruce
do kterých ukládá svou hlavu melancholik
jenž si pohrává se sebevraždou jak s ochočenou krysou
Bude to píseň kterou Tanit zatančí mezi hady
Bude to píseň o otevřeném okně
bude to píseň vábení: Pojď náměsíčníku pojď
Volám tě na cestu do Luňánie!
Spusť žaluzie víček
a pojď –– –– --
Probudíš se v hromadě lilií
David na harfu bude hrát
a konečně pochopíš:
Klíč od stáje s Tragédií
nesvíráš pevně v kapse
Tragédie žere znuděně i herce
kteří se jí dívají zpříma do očí
Tragédie má nekonečně hluboké oči
pitomého dobytka
a dívá se na tebe
jako husa do flašky
a vidí že tam není ani víno ani pravda
jenom kocovina po utopencích
Utopenci plavou v mé hlavě
v souladu s Aristotelovou teorií
že mozek je nejvlhčí částí těla
Zrovna mám na mozku příliv Stojí tam u fosforeskujícího
moře fronta antilop čekají až moře napíše báseň o luňákovi
až moře prohlásí Měsíc za C vitamín poezie
a kurděje za národní chorobu
Moře píše pro každou antilopu zvláštní bezzubou báseň
a každá má jiný poločas rozpadu
některá se rozpadá ihned po přečtení
Zatím se pokouším provdat antilopy za vítr
promění se mezitím ve stádečko myšlenek
formou i obsahem podsvinčat

Vstaň náměsíčníku a pojď!
Volám tě na cestu do Luňánie!

Zas budu kouřit do rána jako krematorium
Kdybych byl pes
tak bych vyl
(V mexických chrámech obětovali měsíčnímu bohu psy)

Zase se najdu nad ránem
u okna
ó jak jsi krásná Luno!
jak něžně zhasínáš nebe
jehož vnitřní sekrecí se rodí jitřní oblaka
která se chystají porodit louže
co budou mateřským lůnem
dešťovek a slimáků

O jak je všechno propojeno abstraktními vlákny!

Opět se přistihnu
jak zarývám prsty do hlíny s pelargóniemi

S prvními ranními chodci
konečně pochopím
že si každý hledá sám
svou cestu
ke smrti

Za nehty
černé půlměsíce

 

 

HAVRAN POLNÍ 
(Corvus frugilegus)

(Karlu Uchytilovi)

S potěšením vzpomínám si úsilí, jehož užila velemoudrá rada města Lipska, aby se zbavila havranů, kteří se usadili na jedné procházce. Nejprve posláno bylo na ně ozbrojené mužstvo, po té vyzváni ostrostřelci, nic naplat. Tu užito, jak se zdá, ze zoufalství posledního prostředku: vytažen krvavý prapor revoluční. A není to smyšlenka: červené prapory vlály vesele vedle hnízd a nad nimi samými, k nemalému postrachu a hrůze všech mírumilovných občanův.
E. A. BREHM — ŽIVOT ZVÍŘAT

Vyndej zobák z mého srdce, opusť sochu, havrane! Havran dí: „už víckrát ne“.
E. A. POE — HAVRAN

Snadno též se ztratí hroby neoznačené pomníkem či deskou. Rez pokryje číslo na železném čísláku 
k nerozeznání a je konec.
E. A. HRUŠKA — ROMANTICKÉ OLŠANY

1. Noc udeřila den za uši 
z čumáku se řine tma 
tma lepkavá tma funerální

Noc si přetáhla přes hlavu černou punčochu 
noc tiše vklouzla do smolných dřeváků 
noc obula si rakve

dupe na schodech

Lampa je sasankou
která se ve tmě rozvíjí
jasným hlasem můry volá: 
Kde jste mé bekyně
ke mně lišajové 
áá pěkně vítám pane 
smrtihlav


Někomu nalévají lampy zlatý čaj
zatímco čeká
až potrubní pošta srdce
vypraví malinké novofundlanďáky
s telegramy v zubech

Mě se v telefonní centrále
usadil Havran
přechází z jedné komory do druhé
tu zobanem klovne tu krákorá do sluchátka

Halóó svítíte jim do očí? 
Hormony nenalévat! 
Rektoskopie nemá budoucnost! 
S cvrčkama si to vyřídím osobně 
a co soumračníkovití...?

Sanitky hasiči strážníci 
houkají jak na lesy 
Černý nákladní furgon 
poštovní auto smrti jede tiše

Černý balíky složte támhle dozadu 
všecky jsou adresovaný na Věčnost 
to se nedá splíst

Z krematoria stoupá černá stuha dýmu 
a převazuje nebesa 
Copak je bůh nějaký adresát? 
— Tady mi podepište příjem
za to já nemůžu že mu někdo ukrad sako 
reklamace na hlavním —

2. Havran kráčí sem a tam 
Havran se prochází v mém srdci
krok sun krok tik tak tik tak 
bim bam bim bam
mé srdce je hromadným hrobem 
kde v pánu hořce odpočívá 
1107260001 vteřin

Ale vážně něco mi v srdci šelestí
jestli Havran roztahuje křídla kdoví
Ale když zavřu oči
cosi tam v nitru leží
s nožkama nahoře
a žádá si pitevní kostotom

Tak vy byste rád prodal svoje tělo
k vědeckým účelům?
Hm — a co je na vás zajímavého?
A kolik byste za sebe chtěl jak se ceníte?
Poslyšte nechcete raděj u nás umejvat
oblíkat mrtvoly?

Na rakvi sedí funebrák: máš mindrák?
mindrák?

3. Na zarostlém hřbitově chovanců bohnického blázince 
jsme se líbali
Náhrobek byl stolem pro víno
a víno výtahem do oblačných oranišť
Kde romantický rozsévač rozhazoval slova
Kabala Zen Eucharistie
Víš že Tao se nachází i v odstřiženém nehtu?
i v třísce
i v tomhle knoflíku no jasně i v zipu 
především však v koánu: ...víš-li kam uvnitř
tíhne loutna
nač trápit se zvukem strun?

Říkali jsme: Co kdybychom si pustili plyn 
to by bylo krásné 
při milování umírat...

Zatímco jsme ze svých těl strhávali 
roušky tajemství
pouštěly nám stromy výživný kyslík 
s ptačím kvadrozpěvem

Ti dole
blázniví podzemníci 
natáčeli periskopy květin 
a šmírovali

O pár dnů později na mejdanu 
odešla s kýmsi vedle do pokoje 
a zamkla 
snad abych nešmíroval 

Ó ty krutá Irenie!
Díky vřelé díky za tvou milosrdnou přítelkyni

(Já opravdu nevím co pro tebe můžu udělat 
jestli chceš... pomilovat...)

Ó ty krutá Irenie!

(Slyším se jak koktám: Děkuju ti si hodná ale já
Nemůžu
já ji pořád ještě miluju...)

Ó ty krutá Irenie!

(Ještě slyším smutný smích nad ránem
smích který skoro vzlykal: Tak se běž bodnout 
tys ale pořádnej osel...)

Na rakvi sedí funebrák: dostals na frak?
na frňák?

4. Má jemně zkažená Irenie
z vína a z poezie prokletých básníků 
vymyslela nový literární směr: prosekturismus 
A hned psala nekrofilní manifest
— Soulož na prosektuře — 
A já se k němu ve vinárně U malířů hlásil 
jako se hlásí hořící varhany k vodě 
jako se milovník veršů 
hlásí ke knize: Oceánem lásky na kře ledové---------

5. Žebra nůžkami na drůbež
když se vyřežou z těla orgány a odloží na vozíček 
vybírá se obyčejnou kuchyňskou naběračkou
šarlatová tekutina z hrudníku
Tmavá hladina nitra 
odráží zářivky nad stolem 
i nahnutou tvář

— Ještě mi prosímvás zvažte mozek 
no jasně edém jako Brno!

Nesl jsem to v dlaních
nahlížel do šípového splavu
nepopluje-li alespoň přelomený šíp myšlenky

Nespatřil jsem na Varolově mostě 
postávat Ego v plášti arachnoideálním

Nádory infarkty embolie
žádné Tajemství smrti
po heroické bitvě lymfocytů
zmasakrované bojiště

Zbývá spočítat padlé vyfotit kavernové krátery
popsat šepot moře v místech
kde se potopily všechny koráby

Staří Egypťané při balzamování mrtvých
vkládali do jejich těl
místo vyňatého srdce
z kamene vytesaného skarabea
aby při posmrtném soudu
srdce nemohlo svědčit proti nebožtíkovi -

Tady než zpátky všechno zašijí 
občas se jim popletou vozíčky s orgány...
Tak co k tomu řeknete Slavný soude?

6. Na rakvi sedí funebrák: Už sis natrhal hřbitovní kvítí?
vaříš magorák? magorák?

Říkal jsem si: nachytám do batohu 
něco havraního krákání
Sezóna v pekle a pak adié
za sluncem
pracuje světlotiskem oproti smrti
tisknoucí na hruď kamenem

Chtěl jsem rimbaudovsky žít
pořád na cestě
po škarpách krmit žraloka v tenisce
rulíkem zeměblínem ale i smetankou lékařskou
a on by už něco zazpíval v žraločí řeči
o touze zahryznout se životu
třeba i do zadku

Ale pastelky které kroužily pod klenbou lebeční 
malujíce duhu... jsou z nich poštolky

Duchovní čistotu mi už nevrátí 
ani úklidová četa andělů

Kdepak jste? 
Kde jsou mé košíčky? 
A mé koše rozkoše? 
A mé cirkusy?

Kde jsou mé zámořské plavby? A kde je všechno mé a mé a mé... 

Kdo to tady mečí?

Na rakvi sedí funebrák: ujel ti motorák?
motorák?

Chtěl bys všechno vygumovat
na bílém slonu Hardtmuth KOH-I-NOOR
vrátit se zpět?

Jenže je to všechno už poněkud zamrzlé
Shora se můžu dívat
jak pod ledem
mrtví jeleni plují
jak zespodu parohama kreslí
výhružné rýhy

7. Na rakvi sedí funebrák: kup si montgomerák!
přijde severák! severák!

Kdopak mi to nanosil do postele sníh?

Kdopak mě to vlídně upozornil
že gauč má ty samé rozměry
jako hrob?
Kdo mi vyhrožoval
že už nebudu červených vajec jísti
leda tak s Meluzínou lízat sůl?

Kdo mi to zalil ibišek lyzolem
abych si lámal hlavu
proč chřadne
když přece každý den dostane svoji číš

Kdo vyšrouboval na mém Zenitu
objektiv
a zevnitř mázl kolomazí?

Kdo to otevřel moji klec: To je pěknej ptáček
jak mu říkáš? Albert? Chruplo to v dlani: Tady máš toho svýho Anštajna...!

8. Na rakvi sedí funebrák: musíš být chytrák
kdepak dobrák! chytrák!

Jakmile jitro zabrzdí u postele
ty naskoč
potřes vosím hnízdem v hlavě
a do útoku!
Svět je slaďoučká kořist
nachystaná jen pro tebe
Urvi si kam dosáhneš a sahej vysoko
chňapni modré z nebe
a uvař v něm prvního votroubka

Každej se nechá vopískovat 
jen musíš vědět 
z který strany na něj s tunelem

Výplatní sáček? Co to je?
To je takové to... co se jednou dvakrát za měsíc nafoukne
prásk u ucha... a zase nic nemáš!

Ty musíš mít jiný zdroje
i kdyby sis je měl tahat ze zadku
chechtáky jak známo smrad nedrží

Trpělivost možná nosí růže 
ale ty na každé ruce pořádnej kódr 
Pro někoho je tejden: sedm trpaslíků 
ale ty každý ráno povíš: čau lásko! 
pokaždý jiný Sněhurce

Až přijdou a budou mangelit 
oběšencův provaz
tady ve skříni je klubo kus ustřihni 
Talisman smrti je miláčkem kešeně!

Sypat popel z urny v rozptylovém háji?
A proč? Když to v zimě na nádvoří
tak klouže
div že se člověk s těma rakvema nepřerazí

Praktičnost příteli praktičnost!
Dokud dobrý člověk žije
musí se oškubávat
a když natáhne brka
naúčtuješ si holení
oblíknutí na poslední cestu
učesání pěšinky napudrování
květinovou oblohu

Chcete ustřihnout pramínek vlasů 
ze skráně maminčiny?
Plať! 
Chcete tatínkovy zlaté denty?
Plať! 
Chcete se na zesnulého ještě podívat?
Plať!
Chcete aby byla rakev zatlučena aby ho už nikdo neočumoval?
Plať! 
Chcete zahrát zamilovanou písničku na rozloučenou?
Plať!
Chcete aby řečník z lidu mluvil procítěně aby důstojně poděkoval za účast?
Plať!
Na hřbitově již není ani kousíček místa
kde by se i jen malíčkem o zem opřel váš nebožtík?
Plať! 
A co kameník? A zahradník? A já jsem vosk?
To myslíš že dělám tuhle fachu z lásky k bližnímu? 
Sem snad ujeťák? 
Ptáci zpívají nad hrobem pro něčí krásný voči? 
Kdopak je asi učí decentním trylkům he? 
Plať! Plať! Plať!

Za všechno se musí platit!
Ale prozradím ti příteli: červi co chálujou na mrtvole
červi sou gratis
Nepotřebuješ ani prut
stačí je vysypat na břeh
ryby úplně šílí
samy skáčou z vody...

Řeknu ti von ten člověk je ve svý podstatě i jádru 
velmi dobrý 
krákykrák! krákykrák!

9. Na rakvi sedí funebrák: z tvý lodě je vrak?
vrak?

Kam pádluješ v té truhle
truchlivče?

Ke dnu?

Byly dny
kdy jsem se plavil nazdařbůh
vplétaje červenou nit bolesti 
do lan
kterými se napínají plachty 
i tak to dost bolelo 
když plavčík v hrudním koši 
vykřikl: Země prsních bradavek a klínů na obzoru!

Byly dny
kdy jako racek chechtavý 
hnal jsem se za každým 
odhozeným vajglem

Na rakvi sedí funebrák: vytřela ti zrak?
zrak?

10. Někdo si svaří v duši 
zlé víno 
a koření 
hřebíčkem rakvářským

Někdo zatleská svému živobytí
a vidí: z mršiny se vznese hejno much
a do vzduchu tetují
černý podpis smrti
Nejhůř k ránu
když člověk drží minuty ticha
za své sny
a čeká na záchranku jitra

Co vám svěřit
vy světlounké chloupky v uchu psychiatra?
Vylít vaničku nitra?

... áá tady máme to utopené dítě! 
Copak to svírá v pěstičkách?

Ruce pryč dejte ty pracky pryč! 
Nechtě mě nedotýkejte-----------

... notak notak! 
Pochopte laskavě
že sebevražda je nepřiměřená sebeobrana! 
Vy chcete s životem boxovat anebo hrát na piáno?

Stačí otevřít skříň
přejet prstem po klávesách ramínek
vysoké cé: svatební
může však zaznít hlouběji: šaty do rakve!
Pak už je pozdě na bychy
když černým fixem
ti na stehno píší: jméno příjmení narozen a datum
s křížkem

Pak už je pozdě na: jednoutovšechnonapíšu

Když na nohu ti černým fixem píšou
smutný nápisy
je pozdě na bychy-----------

11. Když na vsi někdo umřel
pan řídící učitel nasadil jehlu do drážky
a z propastí tlampačů vzlétali
zvonihlásci
bim bam bim bam

Černý ptáček Umíráček na okno zaťukal
jako by chtěl ze skla
písek vyzobat bim bam
padaly švestky za plotem bim bam bim bam

Na starobylém velocipédu se širokými ráfky
přijížděl kůžičkář
zvonkem na řidítkách vyzváněl
— krááličíí kužéé krááličíí...

Když někdo na interně umře tři sestřičky nad ním stojí

já ti oči zatlačím
já ti bradu podvážu 
já ti sejmu prsten

A pak se jedna vrátí
ruce rozklepané je jí osmnáct
pětkrát škrtne než si zapálí
je jí osmnáct a koktá: pořád... slyšet... ten dutý zvuk 
na zadním schodišti... havrani 
za nohy ho táhli... bim bam hlava na schodech

Pověz nám srdce
jaké zvíře v tobě přebývá?

— já žába kuňkalka 
já zajíček ušáček...

ptám se a ptám
a je tam celá zoologická zahrada
a neusínám

To co tam vysoko ve tmě hučí
je letadlo
každou noc přes náš dům

malým zvonkem vyzváněl kůžičkář

— krááličííí — kužéé krááličííí —

Na konce svých vlasů
připoutám trudný myšlenky
budu se točit
točit se dokolečka až udělám bác
a ony se rozesmějí
dostanou chuť na cukrovou vatu
a navrhnou: Pojď utečeme Melancholii z lopaty

Na rakvi sedí funebrák: blbneš nakvadrát!
nakvadrát!

12. ...usínat ve tvých vlasech
usínat v hebkém moři
kde je sponka delfínem
kde v hlubinách plují
otakárkovité ryby travaříkovití koníci

Teprve ranní bouřka budíku
mě vyšplouchne
na skalnatý břeh jitra
Tisknout se k sobě 
spi už spi miláčku schoulený
tvůj dech poslouchám 
malinký vítr
který se o rameno láme 
a do klíční jamky jde spát

Pod tím hebkým tlakem 
je tištěna pro dnešní noc 
poslední básnička 
vázaná do vlastní kůže

Tam za zdí 
noc udeřila den za uši 
z čumáku se vyřinula tma 
tma lepkavá tma funerální

Noc si přetáhla přes hlavu černou punčochu 
noc tiše vklouzla do smolných dřeváků 
noc obula si rakve

dupe na schodech

V nakrvavělém jezeře pluje měsíc 
vlny ho zmenšují a zvětšují 
jak ústa ryby

Jak to říci? Jak...
když bolest bere rydla a řeže
posmrtnou masku v zimostrázu

Smrt je zlo absolutní 
ale jsou zla malá drobná
někdy stačí jenom mlčet...

a to jsou ty přihrávky 
na smeče smrti

Je jistě rozkošné když věty umí tančit kankán 
Ovšem pravdivá věta 
může mít ten samý dopad 
jako kopanec do rozkroku

Na rakvi sedí funebrák: pochcal tě mrak?
mrak? 

Očistná lázeň bolesti?
že teprv majoránka rozemnutá v prstech zavoní?

Ale kdo dnes nebere analgetika?
Kdo raděj nevolí oblbováky?
Není v bolesti larvovaná lest?
Raděj to zaspat! Raděj na to moc nemyslet!
Nikomu tím nepomůžeš! Jen sám se budeš trápit!
Tam na dně hryžou proudy hrany kamenům
Raděj to zaspat
raděj to zaspat

A kdo nás probudí? 
Havárie? Havrani?

(Kolony aut stály tiše uprostřed listopadových polí
přikryl jsem přítele dekou
Silnice plná skla
suchá tráva kolem krajnic
v čerstvém oraništi vůně hlíny
a havrani)

— kužéé krááličíí kužééé —

13. Do měst přilétají pterodaktylové
usedají na společné antény
a krákorají

Porucha bude na mém přijímači

V hlavě mi zuřivě vlaje 
černá vlajka svědomí
zaražená žerdí v srdci

13. Přiviň se miláčku i ve spánku 
celým tělem
ať přes kůži cítím 
jak tvá krev píše 
Braillovým písmem

Letos jsem nestihl zrýt záhony
shrabat listí
Dívám se často na náš ubohý karlínský dvorek
Kromě holubů a vrabců
snad jen pár sýkorek
Avšak minulý týden
na lípu pod okny
kde se vzal tu se vzal:

přiletěl a do kůry kloval 
strakapúd

 

HOKKO POSPOLITÝ
(Crax alector)

Všechny druhy nápadný jsou svým hlasem, jenž je vždy zvláštní, avšak dle druhu velmi různý. Některé bručí, jiné hvízdají, jiné vrčí, opět jiné křičí zhluboka „nu, hu, hu, hu“, jiné vyluzují zvuky, jež možno vyjádřiti slabikami „raka, raka“. Křičeti slyšíme je nejčastěji, když se pojímají, zejména záhy z rána, brzo potom, když procitli ze spánku a z lesů vyšli na mýtiny pří březích řek. Indiáni však vypravovali Schomburgkovi, že druh jeden (Crax tomentosa) pravidelně počíná křičeti, když souhvězdí Jižního kříže dospěje největší výšky, a Schomburgkovi udání to se potvrdilo. Dlouho smál se nedůvěřivě tomu ujišťování, ježto pozoroval, že souhvězdí ono, právě ve čtyři hodiny dospělo největší výše, kdy pták beztoho již ozývá se dutým, žalostivým hlasem. „Avšak čtvrtého dubna dosáhl kraj kříže dvacet pět minut po jedenácté hodině v noci právě meridianu, a týmž okamžením zavzněly duté zvuky hokka tichou nocí. Když uplynulo čtvrt hodiny, rozkládalo se opět hluboké ticho po našem okolí. Ježto pak tou dobou neslyšeli jsme hlasu ptáka toho nikdy, okázalo se udání to tak bezpečným a patrným, že v nás vymizela všeliká pochybnost' o podivuhodné té věci."

A. E. BREHM — ŽIVOT ZVÍŘAT

Křič a zpívej
podivuhodný ptáku

Křič a zpívej
nad touto modrou lagunou 
kde velké ryby polykají malé
i když si některé malé ryby
nechají narůst křídla

Křič a zpívej 
podivuhodný ptáku

Z černé gramofonové desky vesmíru
se line groteskní hudba
A když už není u kliky gramofonu
bůh
a když už nám zbývá
jen nekonečně černé svědomí
je pták na nebi
jehlou
která se zarývá

A řeka plyne
řeka nic zásadního nepošeptá
a jak také
když má ústa plná vody?

Poslední slovo má oceán 
nádherný nekonečný oceán