Srdcový střelec

Srdcový střelec

Sbírka vyšla v nakladatelství Mladá fronta /1984/
(41 básní, 108 stran)

 

 

 

 

 

Ambrózie

(Marii)

Na břehu českobrodského rybníka
(snad podemletém tichou vodou)

Na břehu (našeho dotýkání
vlnkami tak nepatrnými
že hladina zrcadlila
každou sobeckou vrásku)

jsme usedli

Loňskou trávu
lásek nepožatých
jsem přikryl svým černým kabátem

Ne rukávy se mu nevzepjaly
vždy táhl spíše k zemi

Až se to do básně zdráhá
ale ty labutě tam byly
v zimomřivé vodě
jara loudavého

Ne neodpustil jsem si záludný výpad
na tvůj cit
s příběhem o labutí písni

A jak jsme střídavě
chléb ulamovali
tys’ připomněla
že jen málo
neboť jim v útrobách nabobtná
a hynou

Pořád jsem myslel na lásku

 

 

Noční příběh

Vlak vytlouká jiskry z kolejí

Jsem cestující
a mám kdesi v daleké tmě
jakési řízení

Do kupé vstupuje krásná žena
Rozhodí dlouhé vlasy na opěradle
a řekne
že mě miluje
už dávno

Příští stanice jsou Brankopy

Vystupujeme spolu
a ona mne odvádí do svého bytečku
kde žije s kanárem
sama

Říkám jí: Ale já jsem cestující
a mám kdesi v daleké tmě
jakési řízení

Odpovídá: Já jsem ta Tma

 

 

Poškolák

Když třídu opustí všichni ti hodní žáci co se rukou hlásí a sedí zpříma
— zůstává poškolák —

Teď je mu třída velká 
jako oceán
Tak si na lavici namaluje kormidlo 
a pluje

Loď se houpe na vlnách
a on si z Vánočního ostrova ~
přiveze kanárky

Jak tak pluje
a slibuje si
přiletí velký černý pták
posadí se na příď
a nařizuje

Dávej pozor
Zpívej do noty
Uč se počítat dopředu

Jak tak mluví a mluví
klove
svým starým zobanem
do křehkého kýlu

Také jste nedopluli?

 

 

Pan učitel

Pana učitele studí peřina
sahá si na srdce…

Vezme kabát do deště
housle v podpaždí
a jde

– Sedněte si

– Jaký máš domácí úkol?

– Prát vařit děti hlídat
koktá Nováková
a schovává červené ruce do zástěry

Pan učitel si píše do notýsku

– Řekni nám vyjmenovaná slova po „b“

Čížek si urovná kravatu
– by býti bystrý dobyvatel
živobytí bydlo

Pan učitel si poznamenává
K tabuli jde Prchal
a počítá příklad se stavebním materiálem
ať počítá jak počítá
vždy mu něco zbyde

Pan učitel si píše

Nakonec se na stupínku uklání Hovorka
– Cestička do školy vyšlapaná
když jsem ji šlapával …

Dál neví
Hrdina napovídá
– brečel jsi blbečku

Pan učitel si zaznamenává
a potom vytáhne housle
a hraje

Hraje tak tesklivě
až kanou ze slabikářů písmena
a tabule sepne svá černá křídla
Všichni žáci jsou ve smutku
a jdou
za panem učitelem

který hraje
podle not
zapsaných v notýsku

 

 

Třída

Otevřou se dveře

Z dřevěných lavic 
tiše místo pozdravu 
vyrostou stromy

Jsou tu všichni

Platonický platan
s nakřivo vytetovaným srdcem

Třešeň
která své čerešničky již poztrácela na cestě

Dub má hlavu plnou ratolestí 
a už nevnímá vyjedenou jabloň se zaječími šrámy

Buk rozdává lístečky navštívenek 
nabízí bukvice jako by házel perly 

Jenom vrba 
jako vždy hledí z okna 
na zrcátkovou řeku
a myslí si: Oslí uši...

K tabuli přistupuje
osika
aby napsala datum
ale prsty jí zdřevěněly...

Všechny stromy se začnou třást
úzkostí
protože do učebny vstoupil
inspektor Podzim

a nikdo neumí napsat datum
po tolika letech kdy se sešla
stará třída

 

 

Poklesky otců

Kolik chlapců se právě nyní vzteká

Kopou do stěny
protože jim vybrali stračí kapsy

Slušně zdravit Nehrbit se Papat rybí tuk

To tak - - -

Kdyby se raděj housle proměnily v bumerang 
Kdyby raděj přijeli Indiáni 
Kdyby mi raději dali buldoka

A co s chlapcem který se vzteká?

Chytit za křídlo
a láskyplně vyškubávat
jedno bělostné
za druhým

Ostatně peří patří do polštáře
a na noc
si může nechat o létání zdát

A pak tu stojí
na ráně
poněkud rozechvělý mladík
s terčíkem uhru
uprostřed čela

Zdá se mu 
že ho opouští smysl pro čas 
a mává Sbohem vteřinovou ručičkou

Ve snaze vyslovit ten pocit 
říká: Odplivnu si a poletím...

To tak - - - 

Kdyby raděj pomoh' na parcele 
Kdyby raděj něco kloudnýho 
Kdyby se raděj nechal ostříhat

Ale mládence brní
a pak někde v nadhlavníku spatří hořící pravdu

Chce ji vzít do dlaně
Podívejte!

I vzlétne...

Stojí nad ním 
pokyvují hlavami: Nojo mládí
to se musí spálit To si nedá 

A hele... ještě zbylo pár pírek 
Vyškubnou si a strčí za klobouček

Když odcházejí do svých domovů: Nojo copak jsme ptáci? 
Nojo kdo s ohněm

Dívky pláčí nad oškubanými mládenci
ale posléze jim přijdou holé
a ostré lokte vhod

zabydlují se v nich
a ohrnují nos nad těmi
co jim ty slzy nevyschly

To víš holka
život není peříčko
Ten tvůj starej je holt
takovej neotrkanej neoškubanej

Doma otcové vypráví O jednom
co si myslel
až pohořel

Vytahují očouzené pírko na dlaň
— fjíííí...
takhle šel k zemi

Nechápou
že syn ucukne před pohlazením

Nevědí
že je z nich cítit spáleniště

Kolik chlapců se právě nyní vzteká 

Pusťte se do nich!

 

 

Nebezpečí

Leželi jsme v půlnoční trávě

Ze zaparkovaných stromů 
jak z lahví sodovky stoupaly 
obláčky kyslíku

Z našich úst
vyplouvaly koberečky kouře
s bíločernými pasažéry slov

Citoval jsi: Velké básně se neobejdou bez
kaluží krve
a na omluvu dodal: a bez špinavých ponožek

Potom
prázdné koberečky
zatahovaly do remízy

Bylo slyšel
jak vítr otravuje
půlnoční trávu

My si představovali tu Báseň
jak stojí ve špinavých ponožkách od krve
a vyhazuje do vzduchu
jako žonglér
dýky

Stačí
aby jediné slovo proklouzlo mezi prsty
a - - -

 

 

K problému

Naše hovory
o posunu hodnot
výhybkách rozumu
semaforech

Naše hovory
upíři cigaret škrticí filozofií
samovary vzteků zahradníci veršů
vrahové láhví
a čeť jsi tohle
a ty jsi nečeť Oslí ucho?
Ale to musíš!

A miláčku: Už to v tobě dozrálo?
A tatínku: Kdy už tomu natrhnete?
A dědečku: Kdy už tu díru do světa?
A pradědečku: Kdy už umřeš?

Těch kouřových signálů
toho bubnování

A ono se to pořád plazí při zemi
slaďoučká mlha
co všechno zahalí
zlyrizuje

Čtenář je posazen do auta
značky Superpegas
a je mu řečeno: Půvabná krajina
zapněte si mlhovky

Jedete a říkáte si: Vždyť nic nevidím
jen bílou pustinu
prázdno Nic

— Jste bez imaginace! Neumíte se dívat kolem sebe!

A tak tedy otočíte hlavu
a pochopíte
že to nesmrdí hnůj z polí
ale na zadním sedadle
básnická mrtvola

 

 

Potopa

Pršelo a pořád
nedalo se nic dělat než hledět do mraků a vzdychat

Pršelo
a pořád

voda se zavřela nad Araratem
kde pár zoufalců vylévalo vodu z loděk
ale blesky — prsty boží
zamačkávaly tato dřívka
jakoby bůh v záchvatu melancholie
hrál na varhany

Pršelo
a pořád
voda se přibližovala k nebi v hlubinách už to začalo:

— Sumci rozvážně vplouvají do katedrál zakládat nová náboženství

— V knihovnách se zahrabávají delfíni zatímco mloci úřadují

— Na burze cítí žraloci krev řinoucí se z akcií

— Na ministerstvu Války nad mapami
roztahují chapadla chobotnice

— Električtí úhoři dálnopisují:
„Mořské řasy jsou méněcenné rasy“

— Přežrané velryby jsou ochotny vyjednávat což je dobrá činnost k vytrávení

— Dezorientované sardinky sledi a makrely bloudí po ulicích
a zkoumají
do které plechovky zalézt

— Ale kapříci jsou klidní 
mají namířeno do divadla
na premiéru: Ze života žížal a červů

V parku
nad sochou generála
zlatá rybka
vyslovuje svá tři přání:

Chtěla bych 
— hrát si v zelených galeriích s mořskými koníky
a vplouvat do obrazů
— usínat v korálových jeskyních 
kde světélkují hvězdice Snít 
o dalekých podmořských krajinách
— nalézt cestu k pobřeží
kde sedí osamělý rybář Noe 
s hlavou v dlaních

 

 

Restaurátor

Vezme obraz 
Neznámého mistra

Pozorně provede průzkum tmavých skvrn

Tady zčernala slza dívce
která už dávno doběhla do trávy 

Tady zas někdo tak dlouho na lyru hrál
až jeho prsty odešly do tmy
co nezní 

Restaurátor domýšlí šerosvit
šustící závoj
cestu labutě s šípem v krku

Pracuje tiše
neboť couvá do minula 
kde je vše v náznaku a proto plaché

Tam
kde loktem řádil čas namaloval brnění...

Nechtě pod obraz napsat:
Neznámí mistři

 

 

Kde jsou mé oči? 

Po mostě jde dívka

— Co se děje? 
Říkají rybáři
když ryby samy skáčou do loděk

Proud řeky se otočí a voda
se vzdychnutím šplíchne až na dlažbu

Po mostě jde dívka

Z hnědých dvorců pod blůzkou
vyjíždějí husaři a na stříbrné šavle napichují 
strnulé oči

Kladou je
na rozechvělý podnos
letního odpoledne
kam
ta čarodějka
se zamyšlenou nepozorností
občas sáhne
pro slanou chuťovku

I sochy světců se otáčejí
a plechové hvězdy svatozáře
se jim zarývají do hlavy

Bruncvík se stydí 
Raděj místo meče mít růži 
a za brnění tričko vyšisované
a lva

lva v srdci

 

Vejce

Měl pověst velmi snášenlivého
člověka
a proto nikoho zvlášť nepřekvapilo
když snesl
vejce

Tento akt je sice zahalen
rouškou tajemnosti
ale jisté je
že počal
být vídán s vejcem
kterak trůní
na jeho zcela lyse hlavě

Jeho opatrná chůze
se stala ještě lehčí
ba dokonce někteří pozorovatele tvrdili
že se přímo vznáší

Našli se i ti
kteří v tom činu viděli příslib
nadějných proměn
z říše křídlatých

Z těchto perspektivních důvodů
mu byli přiděleni dva cherubíni
s plamennými meči
aby jej nejen střežili před lasičkovitostí
ale především zajišťovali tolik potřebnou
tepelnou energii
vejci

Bylo by nerozvážné zamlčovat hlas těch
co nabádali nadčasově:
Uvidíme co se z toho
Ne že bychom brali v potaz jeho dobré bydlo
ale ještě neodpověděl na základní otázku
která podmiňuje poskytnutí statutu
nejvyšších výhod

Vzali ho opatrně kolem ramen
stranou
a do jeho růžového ouška zařvali: Co bylo dřív
vejce?
a nebo — — —

a nebo - - -

a nebo…

To že řekl: Kolumbus
bylo velmi nerozumné