Tarot a trakaře

Tarot a trakaře

Sbírka vyšla v nakladatelství Mladá fronta v roce 1997
22 básní a 8 snů, autorské koláže k jednotlivým básním
55 stran 

 

 

 

 

 


Blázen


V každé mříži je plno křížů
Labyrint je dávno otevřený náhodám
Hobluji, vrtám
a pak opatrně nebozezem
dokončuji tvar
Dveře opřu o oleandr
a přiklekám ke špehýrce
Až oko přivykne tmě
uvidím
kdovíkolikátou komnatu
kde kdosi hobluje, vrtá, nebozezuje
a zajisté bude i přiklekat
aby uviděl
skrz slzy
tající vrcholky ledovce
kde zamrzla hejna tažných ptáků
i družiny tříkolek — — —

Stín nepadá tak daleko od stromu
aby se děti neptaly:
Kam jdou mravenci?
Držitel listovního tajemství říká:
Do nebíčka, do peklíčka…

Nebo snad zvířátka jdou jinam?

Volíme si cestu
a nebo jsme hozeni do vody?

V saku po prsa v bazénu
požádal o cigaretu
a z vody přednášel
cosi úsměvného k teorii her
Nám, kteří jsme ho tam hodili
dal lekci
jak ustát vodu v botách

V lýtkách prastaré mravenčení
Kam jdu?
V dešti svým i cizím lesem
za divokou zvěří
Je to zvěř průzračná
a kdyby tak neřvala
nikdo o ní ani neví

 

 

 

 

Kejklíř


Na řetízku vedu sedmibolestně
cvakající nůžky
V březnu zabřezly a nyní se
prostříhávají
k vyprázdněnosti podzimu
Z raného stadia kudlanky
do zralosti Urobora

Pomalu se plní rybník Stejskal
pomalu vjíždí pohřební kočár
do vody
veze myšlenky hubené i tučné

Nastejskal jsem si a budu je topit
lebedu v lebce vypálím

Při vizitě ukazoval primáři
triky s kartami
Večer jsme ho zabalili Na vozíčku
do kumbálu jako mumii Opatrně
byl to kouzelník
Čerti se zasmáli a třískli s ním
do penálu
Z prostěradla vypadla na zem karta
Jakejpak kouzelník? Karbaník!

Náhoda je kozel v čekance
Náhoda si umí počkat
Jsem to, co si myslím
a tedy dobrý i pro slepice
Berou všechno
nesmlouvají jako křepelky s Jidášem

Srdcové eso
je trumf
a má svoji váhu
i když s ním hraje mrtvý

Nevím, jestli je duše nájemce
nebo podnájemník
Pořád se nemůžu odpoutat od těla
a tedy jsem
po tenkém ledě pádící kůň

Trochu se bojím
že na stará a krvavá kolena
v uších mi bude zvonit
a za dveřmi
samá tvrdá Y

 

 

 

Sfinga

Většina poctivě smýšlejících občanů
si přeje
občanské průkazy
vyřezané z lipového dřeva
a požaduje čitelnost blesků
jako strategii vlády

Národ zkvádrovaný
dík křemeňákům
z buditelských výtrusnic
je norován jak ementál
Aspoň nezapaří
Peníze musí komínem
a popel na hlavu padat
Tyhle proměny
už od směnitelnosti pazourků

Že pazouři hrabou?
Někdo musí hrabat listí
Kdo ví, co je za lačností
V Thébách také netušili
co prosakuje z rubu na líc

Slepota předchází pád
Co Oidipus přehlížel?
Nedostal znamení?

Koupím loutky —
inzeroval jsem před lety
V domě dnes již zbořeném
zaplatil za otlučeného Mefistofela
Po několika dnech jsem se divil
na pitevně
té náhodě
Ten, co mi loutku prodal
zemřel náhle na ambulanci
o málo starší mě

„Ples kostlivců a plachých gejš
nad městem Nagasaki“
verš z básně Oldřicha Mikuláška
publikované patnáct let
před výbuchem

Po bílém oblaku přijde černý?
Jsou to opravdu hvězdy?
Nebo si na nás svítí baterkami?

Mám na dně talíře a zvoní telefon:
Ztratila jsem klíče při hledání hub
Jen tak nazdařbůh zpátky lesem
a představte si tu náhodu — — —

Dobrou noc na Lince důvěry

 

 

 

Císařovna

Houbařil jsem
a spočinul na vylámaném dně
zarostlého kamenolomu
Vysoko zakřičel dravec
hlasem žalmisty

Moucha se zastavila
na křižovatce dlaně
předníma nožkama Otčenáš,
zadníma Zdrávas

Marnost jak na Černý pátek
kdy popelnice se samy otvírají

Císařským řezem do varhan čediče
Co říkáš chrliči? Abych se usmíval?
Vyletí kostliváček? Usmívám se
a dírou v paměti nabírám vodu

V torpédované chrámové lodi
krystalizují zkameněliny
a rozsvěcují nové souvislosti
v pavučinách dětství
S křížky na zádech a po funusech
otvírám zaprášené škatulky
a nacházím mouchy už vycucané

Letos ve šlépějích Antonína Sovy
rozkvetly lotosy
za nimi až na Blaník
V noci jsem se budil na kamenech
před blýskavicí skryt
pod stříškou rozhledny
a myslel na vévodu,
jak ho vytesal Rolínek v pískovci

Zkamenělá bolest
časem zvětrá, sochy se vydrolí
a tancující majitel lapidária
se stane zakladatelem pískovišť — — —

Jak je to nedávno,
sotva jsem se držel lavičky
v srdci táli sněhuláci

A kde jsou mé sáňky?
Na půdě přece, říká maminka
a objímá ta malá dřevěná žebra

Cítím rozechvělé prázdno
ale to se třese zem
pod kopyty knížecího
Kůň mluví staroslověnsky
— nemusím všemu rozumět

Vysoko zakřičel dravec
hlasem žalmisty
Na cestě domů jsem našel
sivě žíhané pero
— kdepak z anděla

 

 

 

Císař

Za devaterými horami,
devaterými řekami,
devaterými lesy
král devaterák s devatero způsoby
jak trestat bídného syna
Jsi devětkrát blbej,
ale jedno si pamatuj:
Netahej lva za ocas!

Vycepovaný kralevic se vydal
s hráběmi přes rameno
založit vlastní županát
Na hrábě si spíš šlapal
a slyšel trny růst na trůnu

Gordický uzel?
Svůj pupečník rozpárat?

Babka od jablek řekla:
Chlapče, ty jsi hladový
potřebuješ hladit
a věř mi: hltavec je sice první
ale opravdový král si vychutná
Zastav se do trávy
do náruče

Pod lípou je tma, spí tam můj lev
něžně mu foukám kouř do ucha
Spi, můj drahý, sni chrabré sny
jak vylákat své i cizí viny
z myší díry — — —

Jen korunovanej se chvěje
o důstojnost
Strach schovávaný za bičem
Práskání do prázdna — — —
Vaše Imperativnosti
vykoledoval jsem si
jakože i Vy vyštěkaný na ledu
Ale štafetu žezlovitosti nepřijímám
čert ví jaký háček
Oceňuji potenci potentátů
zvyšují spotřebu kvasnic
na pecen světa

Také si stavím rozhlednu v rozkroku
Úzkostlivý pohled skrz generace
k poslednímu
v řadě — — —

Nevysmívám se
Chytám královského krkavce za nohu
a s ním krákám

 

 

 

Velekněz

V kalendáři oslavenci stáhli rolety
a zapálili svíčky
Podle meteorologických zpráv
se mám začít přesouvat
k severu a pozvolna rozpadat
Tolik jsem si přál modravá oblaka,
ne obludy

Hodiny si myjí špinavé ručičky
ve vodotrysku
a já na zemi zkouším
klepat bačkorami

Jablko
padlo na nůž ještě nezralé
Hlava
na dlažbu mostu Karlova
kde jsem na obrubni klimbal
zhavranělý špiritusem

Prohrabuji se v sobě vidlemi
Z tlejícího listí vyrůstá květina
která se ještě umí červenat

Kdo by si chtěl připálit cigaretu?
Psaním na stroji rozháním vlčí mlhu
Vytím přivolávám
do oken měsíční světlo
Po rozsvícení jako rybenka zdrhám
ve snaze udržet si svůj tvar skeptika
ve velké Tvarohárně
kde tvaruješ, tvoříš
tvory i netvory

Nejvyšší čas
abych podojeným kozám
rozdal zpěvníky
a pozval na své mudroslovné
záhumenky
kde šnytlikuji, sezonně okurkařím:
Kdo jinému nebesa otvírá
sám do nich padá

Tu máš čerte krumpáč
a vykopej jámu nahoře

 

 

 

Zamilovaný

Ženo, která přecházíš ulici
v černých přisátých šatech,
šatech tmy
vezmi mě k sobě spát
Uléhat ve visutých zahradách
tvých prsou
kojen vínem, konejšen vůněmi
zlomených magnolií
Uléhat a snít pomalu
ovíjen břečťanem
za tklivého zpěvu
k břehům mířících velryb

Vezmi mě k sobě spát
dřív než smutný kočí pan Trhlina
můj první mrtvý
najde svůj strom
Dřív než ho zelená náruč pohoupá
vezmi mě k sobě spát
pod mandlovník
ve kterém neroste kříž
nemít koho obejmout

Ať znovu zápasím se smrští
přibíjením na křížovou kost
Neopouštěj mě
a já se zas postavím
nicotě

Vezmi mě k sobě spát
Prstem malovat
v rozlitém víně vinohrad
i když bez slavíka
nepozorovaně zežloutne
i když židle vyhodí nahoru kopyta
a pinglové budou mávat
ohnivými meči
Náš stůl zdvihne levou zadní
na jejich ploty
rajské zdi

Vezmi mě k sobě spát
ženo, která přecházíš ulici
v černých přisátých šatech
šatech tmy

Vezmi mě k sobě spát
ať jsem jak Šebestián
jak jeřabinový strom z podzimu
rozjitřen uzráváním
ať jsem plný krásných ran
to ráno

Vezmi mě k sobě neusínat

 

 

 

Kočár

Hrdina ví, že státem dotované kozařství
je pro nějakého poetu nebo vesnické pošuky
to není živnost pro Hrdinu
který má Cíl
žádné Prčice
odkud přicházejí kulhavci
rozmnožení v sádře
Úředně syčí z bezmoci
že žlučovým kamenem hejla nesrazí

Čas hrdinských činů přichází s Augiášem
Radujte se a děkujte fanfárami volové
že nepůjdete do Němec v ujařmeném houfci
a když - - - tak jednotlivě a umytí
Hrdina nečeká až medvědář přivede mesiáše 
až přijde doba medová pro brtníky

Tak je to, milánkové
Hodit sem jeden handgranát
a vona by vás ta poézie žabince
omrzela

Hrdina se nebojí o kejhák
životy jiných nešanuje
jako by ani vlastní neměl valné ceny
Aby mu dodal lesku
kráčí středem sálu
drapsne ji za ruku
a už s ní rejdí
tělo na tělo

Ať letí pověsti mámivé
že už ji dostal, že už je jeho
Nesmrtelnost

Jestli se něčeho bojí?
- - - Na stupních vítězů dostat
jen hrst sena
a smích - - -

Hrdina praví: Na vaše hroby moje věnce buřtů

 

 

 

Spravedlnost

Je skleněná
Uvnitř hebkost peří
a venku sněží

Jakýsi něžný cililink, houpy hou
snese se na dlaň: Ty budeš žít
vyrůstat v hejhuláka nebo ploutvonohého pobratima
na formě nesejde
život je nespravedlivý dar

Někdo by si přál
aby Spravedlnost dojila lvice a krmila telátka
Stín toho dobráka obchází s šavlí v zubech

Co může vykuňkaný rybník
o moři hoře?

Pod hladinou žerou kreatury krvinky a děti
Spravedlnost říká: Bolest je to jediné
co nám opravdu patří
Jak jinak odlišit, co je boží a zboží?

Vychlastal studánku do dna
posléze přistižen s prackou v kaviáru
Svědek Fanouš říká: Ctihodnosti, prosím
a kdo si rád nesmlsne?
Copak to jde, utlouct v sobě smyslnost
jak máslo? Nechte na hlavě
dyť sme jen lidi - - -

Máte recht: Hromem blesk přizná barvu
ostatně i na trůnu se najde trus

K čemu je nám ale dobré
že i vladaři nakonec vylétne z dlaní jen pár much
Doživotí v kasematech
Na harmonium budem hrát?
Víno pít vytrysklé z dlaní?
A svlékat? 
Leda cibuli

Pohledy týraných
od dávna gumují nebesa
A nebe je velmi často
zrcadlově čisté

 

 

 

Poustevník

Dřevo je masem stromů
Některé maso přestáté už opadává
Stařec nakládá hnáty na trakař
Kdepak je vznětlivost? V srdci ještě blikotá
Laně psané stříbrem za světlem jdou
Hoř, světýlko, hoř

V ústraní ústavní zahrady šeptal mi Šedivák: 
Pracuji na Díle přes třicet let Blížím se ke konci 
Oni to vědí Čekají Pronajali si naproti
Deku pod dveře Rolety nevytahuju
Svítím si lampičkou
Mřenky světla plují mezi stíny na strmé zdi
Kolem polehávajících v psychotické trávě
obcházejí andělé s kostkami cukru
Daleký heretický řev motorů letícího kříže
Spí - - - evangelium nepřijímají
spí - - - v trnitých kabátcích jírovce

Prohrabuji se svými zteřelými hacafraky
V tomhle jsem chodil sbírat polibky
v tamtom u otelení metafor a v jiném do žurnálu
Snad už zrcadlo na půdu
a čelem ke zdi

Počasí konečně posvítí lampionem
do díry
Na dně houpacího koně
jsou tyrkysové podkovy
Až bude mytologický kentaur pozřen a vytráven
zůstane v trávě legenda
Z nakladených vajíček nové brebentění

Na observatoři řeknou: Boží milost?
Nejste, pane, od cirkusu?

Zas jedna cestovka nechala turisty na Marsu

Užij si, příteli, samotu - - - obracením vzhůru nohama
naruby - - - a proti sobě

 

 

 

Kolo štěstí

Zdravím tě, kapitáne s kohouty na ramenou
Já jsem ten klikař
co si nasyslil v širých rodných
a nemusel žebrat v medvědím

Trpělivost a štastná hvězda zasyčí
ve vodě nehoněné

Kdeže jsou mé vodokruhy?
V letokruzích červotoč postavil kolotoč
Pojďte se povozit, mám koníčky grošované
tygry ohněm žíhané a lamy
Ale pozor na ně: Plivou do portmonky
tihle převtělení lámové

To já bych v kole lámal pro své desetníky
Copak sis, chlapče, dost nenakradl v tátově kapse?
Nakradl, ale málo
kolečko se mi v hlavě polámalo

Pořád nemůžu chytit rytmus houpacího koně
a stáhnout peníze z krevního oběhu
Chtivost mi smaží volské oko na čele

Roztočte velký řetízkáč
ať psí boudy na řetězech letí
Jedem, jedem s medem i jedem
ať nám smůla v srdcích shoří
ať dolů prší štěstí kočičí
Nech se hladit, sloup jisker zasrší
Tmu, co dírou leze, Měsíc v okně rozsvítí
miláčku, terno - - -

Ten obrácený sotva z kola sleze, víc dolámaný
než nalámaný Na záchodě tahá za řetízek
jak zvoník - - - aby neslyšeli
jak do dubového prkýnka dáví jódlování

Nemůže se dopočítat, na dlani ani stéblo
neulpívá
Tam dole z té velké hromady
bažinatý brblavě: hovno, hovno, nic než hovno

Aspoň trochu větru do zad

 

 

 

Síla

Noční šramoty - - - Domy jsou obleky pro generace
Z nití a nicek vylézají prvoci Příčiny
proč strýc Karel si na půdě vzal život

Cizí bolest pochopitelná
jako zděděné brikety ve vaně
Noční šramoty - - - Tichošlápek klade přízračné
miny do dřeva

Chtivý rybožravý šepot, už zavinutý
Tichou poštou genů přicházejí chloupkatí třasořitkové

Hliněná opona padá Jitro rozsvítí
Na jevišti bůh ve stroji
mrtvolka přibitá pružinou
mašlička opravdové krve

Čtu na plakátku: Vládu silné ruky!
Čistotu - mravnost - pořádek - kontrolu!

Jdu a omývám nádobí
průlinčitost šálku i struhadla

Sbírám důvtip k odchytu jarabáčka
abych zcizil švitoření
k jásavosti
s jakou marškumpačka leze do vagonu
jak do vaginy

Lhostejno u jakých Waterloo jít tvrdě na varlata
dokud medaili na hruď nepřibije ta vachrlatá - - -

Nález z půdy psaný rukou otce:
Zteč v noci. Označení k rozpoznání vlastních příslušníků, skryté a bezhlučné přiblížení se do VZ, udržení směru, činnost při osvětlení terénu, příprava ke zteči, bezhlučné provádění zteče, bez palby, bez „hurá!“. Uspořádání družstva, zajištění dobytého terénu. Taktická příprava 5. 10. 1951

Nemohl jsem se dopumpovat
Po odkrytí - - - nabral jsem rovnou do kbelíku
ve vodě jakýsi rejsek v rozkladu
malý šavlozubý strach z vlastních třasovisk

a u studny stud

Proříznout hrdlo a jazyk protáhnout tou dírou ven
tak to dělá mafie těm

co moc mluví a málo píšou domů

 

 

 

Viselec

Až smažete z černé tabule veselé příhody ze života
otevře se temna tlama Erebu
chřtán nicoty

jablka na stromě se sama pozřou

Ze dna
půjdou bublinky
Ptát se proč - - - je hledáním rybárny
Vždy bude nablízku vřelý omáčkář
s nášupem ostatků
ale morek už vysrkán

Na každém rohu mávají chryzantémy zatykačem
Knížky marně natřásají sukně
Jaká moudrost vypadne na dlaň?

Fííí - - - a letí
k sezobnutí křídlatým

Rozsvítit lampu, zhasnout lampu
Přemístění světel? - - - Kam?

Zastav se, chrobáčku
v tom valícím se osudu chrastí oslí
kůstky - říká něžný revizor

A co takhle pověsit se - - - za nohu
podívat se ještě víc netopýrsky?

Ležím ve vaně jako mrtvola
Acherontská voda už odtekla
nezrcadlí
V odpadní rouře cosi chrochtavě recituje
mytologickou chytristiku

Až z černé tabule smažete veselé příklady ze života
otevře se temna tlama Erebu
chřtán nicoty

Bude už pozdě, tma na spadnutí
Marsyas na stromě
si dofouká

Kolemjdoucí bílý kůň
natolik zaujatý padáním
krvavého listí
už netrefí domů

 

 

 

Smrt

Ráno jsem kosil zahradu

Zrezivěla hřbitovní vrata mají kliku
jen z jedné strany
Hlemýžď na datu úmrtí
Smrt mouchy v pavučině mezi bodláky
předníma nohama ji hbitě zabalil
jak do povijanu

Kozičky, moje kozičky, volala stařenka
- Dobrý den - - - 
- usmála se a řekla: Dobrý večer - - -

Ve výloze vetešnictví bavlnkový sedlák
vyšívané šeptá selce: Jen jednou v žití láska - - -
A pak někdo na ulici řve: Mrdala s ním, svině jedna tlustá
kolo bych o ní neopřel…
Červené lodičky Snaha Brno 90 Kč
…Věro, kam deš, Věro…!
Pletací dráty a 10 Kč Dvě paličky na maso
jedna za 50 Kč, druhá za 40 Kč

Abych nezapomněl: ve zbytcích se urodili
malí bílí
v kamnech to jenom zasyčelo
Dvojramenné váhy 390 Kč

Ze tmy přilétá můra
plete si žárovku se světelným tunelem?
Padá na stůl a zalézá pod rozepsané básně
Vzlétá a sražena padá
na stehno mé levé nohy
Vzlétá a padá na druhé stehno
vzlétá a čím dál rychleji krouží kolem žárovky
kruh zvětšuje - - - už jsem v něm
třikrát mě obkrouží
a přistane mi na prsou
Chytám ji do hrsti a vyhazuji do tmy
zavírám okno

tikot hodin
ťuknutí křidel na sklo
jím jablko

 

 

 

Mírnost

Kdepak se tu vzaly na konci září berušky?
Tečkují za létem?
Kdepak jsem se na této louce vzal já - - -

Tráva píše zelenou cyrilicí, klínopisem lusků
průsvitnou morseovkou třezalky, bábel
smaragdové čtení
že dole se cosi děje nejinak než nahoře

Ochmýření parašutisté mi přistávají na svetru
směnili by koně za království
co by se za nehet vešlo
Uchytit se, vyklíčit, zakořenit
do zámku zapadne nebeklíč

Ovečka je mírná, vlk nemírný
Jestlipak ale broučci v lupení stačí utřít kusadla,
než budou kýmsi monstrózním spaseni?

- - - Spasiteli můj, jen přívětivé přivinutí, jen přivonět - - -
Je pro všechny nebe
nebo jen stejné nebezpečí?

Co je to hájemství?

Asi nejsem dost podsklepený
nebo mi chybí nadstavba

Ve vlasech mé pozorovatelny vítr všiváček se ptá:
Kdepak je ten rozvětvený věrozvěst
netluče špačky?

Psům ale fandí
v parku jich pobíhá víc než dětí

Něco planého je ve vzduchu
Je však smysl pláňat horší?
Jen naše chutě dávají smysl?

Avšak bez roubování, klonování, plemenitby
- - -je hlad - - - a ten povolává plukovníky
aby zkřížili
- - - aby kříže zasadili

Moje plané jablíčko poznání?

Říznout do vlastního 

Všechny předpoklady
kříže i hvězdy

 

 

 

Ďábel

Chraplavě ponouká: A proč by ses neprodal?
Kdo umí - - - ať čumí, bratři
že otec si tě posadil na klín

Ze strachu kouta ďábel žije a našeptává:
Ty taky umíš trhat mouchám nožičky
vždyť se stačí ohnout
i když je ožvejkaná, ukážeš bratru
jak se dělaj bubliny

Takhle já vypouštím draka
letí žertovně k nebi
ale je to jen špek
a už ho táhnu na provázku zamračeného
a trhám na kusy
že slunce mi zakryl

Do ucha dostávám příděl meluzíny
škvoři se tam hemží kolem rozpolceného pána
Usebral se, poslepoval půl morální zákon
půl bordel na kolečkách
nyní jak Kant na kancovi - - -

Srdce mi střílí do hlavy světlice
na něžných padáčcích loutky rodičů
jejich slzy skoro nevidět
ale jsou - - - už jim odpouštím
i sobě

Kdosi zatleskal: Hezky se dojímáš pod sukní
dejte mu za kdedomování putyku
tam ať omelduje

K půlnoci na venkovském hajzlíku
lezl po stěně Mnohanohý Obludný
Ale jen stínový trik
mušky na skle baterky

Trik promítnout své hajzlovství a malost

Čím dál - - - tím větší potvory

Vymítat promítače?

Stačí se otevřít - - - ať mouchy letí
a vyvětrává smrad

 

 

 

Věž

Smyslil jsem si funebrácký kvartýr pod nebesy
a tam baronil se špacírkou roztočenou
jako znalec cest žulíkářů

Umění jest
obléci tatrmana jinak

Zatřást flaškou: Probuď se, bouřko!
Ať se stěrače na sklech aut promění v malé kosy
ať oblohu otevře
vývrtka kouře z komína kremace

Když mastnými oky slepičí polévky nezírá umrlec
nemá to ten šmak

Zatleskali
a uvolnil se kámen
a chlapec padal z Panské skály
a měl z pekla štígro
chromajzl o holi - - -

Vrzal jsem zadními vrátky
vyhlížet zubatou
a vyvrzal si teplo

K uchu jsem přiložil lasturu
a uslyšel dračí řev oceánu

Jedu z kopečka
jsou to opravdové sáňky
ne mrazem přešlá mrtvola

Probuzená vlastní saňovitost
Nejen hlad po princeznách
ale také žízeň
spalující pohádkovost světa v prach - - -

Umění
může dojit starou lokomotivu
co se pásla v modrých dálavách
poteče z ní ryzí mléko nebo dryják

Čert ví, co teklo po bradě praotci na Řípu - - -

I když kulhám s nohou v sádře
pořád ještě nejsem trpaslík
do kterého stačí ťuknout holí

Když praštit, tak pořádně
ať se mi srdce rozbuší

 

 

 

Hvězda

Na konci tunelu je kočárkárna
na konci tunelu psi ve vojtěšce se pasou
na konci tunelu hvězdy hvizd
když padá z vesmírného ořešáku do ostřic

Štěstí mi na cestu hořící pláství svítí
a je vidět až na dušičky

Nic netrvá, všechno štěká čaučau
Limuzína trousí lilie
Nákladní vlak s mateřídouškou mi ale neujel
nohu Nepřeberné možnosti jak zestárnout

V aleji osudů
jsem spotřebitel spokojený s přidělenou větví

I teatrálnost podzimu má cosi do sebe
když v listech se bortí kulisy pro zpěváčky
a stromy marionetáři dál drží pracky vzhůru

Tak dlouho jsem volal do lesa
až z křoví vylezl houbař: Nerostou - - -

Nemusím vyrůstat
v rozcestník, boží muka
nemusím mít pravdu
ani klíčovou pozici
Stačí trafika na Měsíci, abych si pokouřil
než dolehne hlas zvonícího

Sveřepá pýcha v možnosti předělání
k obrazu svému
předchází pátý pád, kterým voláme o milosrdenství
když mužský střechýl odtaje od střechy ženy

Sňatek slunečníku s deštníkem
není nic neobvyklého
Proměnlivost počasí
zastřeší stálé dohady, jak spolu vyjít

Kdybychom se nemohli opřít
o vytrvalý průvan temnoty z tunelu
zplihly by naše naděje

 

 

 

Luna

Kdo slyší trubku ve vlastním sklepě, ten nezírá
že má v posteli kluziště
kde z krasobruslařů čouhají jen brusle

Čarodějnice Hekaté - - - tvá grácie
s jakou srážíš zralé hrušky
omámí i platonika
že vstoupl rovnou do platanu

To je tvé umění
tvá alchymie klína
Transmutace zlaté klícky
v řezem skřípající kartouzu

A kohoutek? Už nekokrhá
zobnul si a teď leží
Srdce si žádá krev místo vody

Pije jak tchoř z tratoliště
pije rabiátské šnapsy
aby se probouzel v tvém černém klíně Hekaté
v hlavě okno vysypané
a neví, co za tvář tam nahoře
jestli se právě narodil
nebo s vyplazeným jazykem
schází
v tvém černém klíně Hekaté

Tápe ranním příšeřím neznámého bytu
Když výtah dojede k úplňku
vyblije člověka

Ale ten, kdo slyší trubku ve vlastním sklepě
ten řekne: ovečky rozejděte se
ovečky běžte domů
to není podívaná hodná Štědrého dne

Tatínek se probouzí na koberci
u hlavy šupinatý v síťovce 
tatínek vidí
že velké rybí oko ho vidí 
tatínek nevěří svým uším 

Kulatá ústa - - - Otvírají a Zavírají - - -

 

 

 

Slunce

S Jaroslavem jsme se v dětství ztratili
ve slunečnicovém
Skoro dospělý náhle zmizel v cypřiších

Cesta protíná hranice
i hry

Cestář oči zaclání: nekonečný heřmánkový oceán
velbloudi se napijí do zásoby
než se vrátí na poušť

Cesta skrz propadliště
rekvizitárnou chlácholit štěky
Jádro pudla
mají uvaděčky v rendlíku
Kralevic tahá myšlenky z lebky
s trýznivosti vařeného
ve vlastní krvi

Než tím, co vybublává
stačí naplnit vzducholoď
je tu ten kord - - - nu což
vždyť jen čtveračení

Zamíchej hvězdný bujón
rozlej agar Petrovi na misky
snad konečně vyklíčí
petrklíče

Moje dítě kouká pořad špehýrkou polepšovny

Na pískovišti klohním polívčičku
z vody nabrané v Sarkastickém moři
a moje bábovičky nedrží tvar
Dokud ten dospělý
co si tak moudře s děckem hrál
nevyleze i na klouzačku

Holčička volá: Ještě jednou se svez, tatí

A on podruhé
klouže do včerejší řeky
kde zbyl jen písek

Krásný přesýpací písek

 

 

 

Soud

Už troubějí - - - zasvěcenci na mystickou svatbu

Budu si brát své vnitřní já
Ono mě chce
ale já si nejsem jistej - - -

Potřeboval bych něčím praštit
rozprostřít se od obzoru po obzor

Přiznávám se
překračoval jsem hranice s baťohem bakterií
abych se v tragedii udělal sám pro sebe
Taky jsem vybral hnízdo v kalhotkách
ale pěnkavám jednou i rozinky

Přiznávám se
k hřbitovnímu psaní
Vykopal jsem trosečnický model ponorky
a vyhrabal si kamaráda

Ačkoliv trénovaný v potápění
ztratil jsem víckrát rovnováhu na drátě Linky důvěry
a kamsi zahučel
ještě přisypávat šuměnky

Pravda, občas to zblbne slzotvora
chytím ho za ocas: Necháš ty ještěrky!
Sám vyštěrkovaný
hledám v sobě nějaké zákoutí
s jezírkem

Měsíčku na nebi vysokém
mít tvou vábivost šunky
S chutí se zakousne dušeznalec
pozře a donese mláďatům
a ještě něco zbyde na počmáranou hřbitovní

Při supervizním zmrtvýchvstání
to ve verších ožije
a jak na plastické mapě
budou prstem cestovat příští pionýři

Kdo hledá
rád si i zajde

 

 

 

Svět

Jsem na světě
k tanci
abych zanechal stopy v mořském písku
než je vlny zametou

Tancuji mezi vejci
skořápkář říká: Ano, prostonárodní tanec bzíkota
tančený na melodii: U panského dvora náš Vitoušek orá…

Ruchadluji v přiděleném rámu
trochu rámusím
když všechno zvorám

Dokud nedržím vlka za uši
nevím
kde stehna konči
kde je konec zvonění
kdy jsou šraňky nohou zdvíhány
na cestě vlaku do Mrákot

Co asi teď dělá stará paní letmo zahlednutá u trati?
Jak jsou dnes rozhozeny kamínky na cestě
kudy jsem šel včera?
Historie pučení pupenů
kudrnacení rouna, kutání rudy
posléze tlení, zpuchření, rezivění

tajné poluce evoluce
temnější magorie entropie

Jsem na světě
abych s Budulínkem trhal z pámelníku
bílé praskalky

Dupu jako slon na cestách mravenců

Nejvyšší čas
abych se pod kanonádu podepsal
ne že bych nevyčůral do sněhu
ne že bych nevycedil krev

Ale řečené platí

A zamlčené tuplem

 

 

 

Poháry
Jsem na cestě s kamarády. Stojím ve frontě na maso.
Budeme vařit svíčkovou. Promyslím kuchařsky postup.
Na vandru jsou s námi dva lidé, kteří jsou „odjinud“.
V jejich kmeni patří ke zvyklostem, že s sebou všude
vozí své mrtvé rodiče. Denně se jim musí hodinu dívat do
očí.

(SEN 5. 9. 1995)

Doma u rodičů. Nějaký neznámý muž tam chytá cvrčky.
Má zvláštní vábničku. V ruce drží hrozen cvrčků.
Jsou živí, cukají se, překvapuje mě, že mají podobu
kolibříků. Každý má jinak zbarvené peří.
Uvědomuji si, že za nábytkem jsou další.
Zpod toaletky vylézá červený had. Trochu se bojím.
Muž ho chytá druhou rukou, had není jedovatý, loví
tady cvrčky.

(SEN 2. 6. 1997)

 

 

 

Meče
S komunitou na výcviku. Je tam se mnou podivné zvíře.
Má obrovskou tlamu - hroší - a místo krku dvoumetrovou
průsvitnou hadici, tělo psí. Krmím to zvíře, má problém,
krk si zamotává kolem těla. Házím mu jídlo a pozoruji
sousto, jak prosviští hadicí.
Jdu se projít k řece. Na jednom břehu je zlatistvý úsvit,
na druhé straně stříbrné, zasněžené svítání. Je to nádherná
podívaná. Běžím za ostatními a říkám jim o té čarovné kráse.
Hrají karty a nechce se jim nikam chodit.

(SEN 1. 5. 1996)

Povodeň. Řeka vystoupila z břehů. Most se bortí.
Ještě na poslední chvíli po něm přecházím na druhou
stranu. Z vody se vynořil obrovský nestvůrný had
a cosi pojídá na břehu. Když mě spatří, mizí ve vodě.
Jakmile přijdu blíž, zjistím, že to, co jedl, je lejno.

(SEN 26. 11. 1994)

 

 

 

Mince
Bazén s kalnou vodou. Z přítokové roury teče špinavá voda.
Prohlížím si systém „vratných“ trubek. Mezitím vody v bazénu
podstatně přibylo. S úžasem zjišťuji, že voda je průzračná
a plují v ní velké ryby. Uchvacující pohled na tiché stíny
pod hladinou. Vstupuji po kolena do vody, ryby proplouvají
kolem mě Tu si všimnu spousty rybářů na břehu. Jeden
mi podává pistoli, mám dát výstřelem znamení, začne závod.
Střílím, strašná vřava, všichni se vrhají do vody, jde o život.

(SEN 23. 11. 1996)

Pluji na loďce s nějakou ženou podél pobřeží. Žena hází
do vody mořskou minu. Má strach z kontroly pobřežní stráží.
Snažím se tu bombu vylovit zpátky do loďky. Nedaleko nás
spadne z nebe provazový žebřík. Není vidět, kde nahoře
končí, je tam mlha. Tuším balon. Po žebříku sestupují dolů
děti.

(SEN 30. 4. 1995)

 

 

 

Hole
Pouť. Pojízdné „Anomálium“. Vstupuji do maringotky.
Provází mě chlapík v pitevní zástěře. Je to skladiště
nejrůznějších lidských podivností. Kosti se válejí po zemi.
Muž mi vysvětluje, že na člověku je jediný bod, kde
je za denního světla průsvitný. Otevírám ústa. Ukazuje
mi ten bod na měkkém patře.

(SEN 12. 12. 1996)

Jdu se starší ženou mezi skalami na Aljašce. Překvapuje
mě nedostatek sněhu. Šedivo a kalno. Zaslechnu hukot
mořských vln, blížíme se k pobřeží, velmi se těším.
Úchvatný pohled na nekonečně temný a silný oceán.
Dole zlověstně bije do skalisek příboj. V dáli vidím ostrov,
jsou na něm monstrózní těžební stroje. Průvodkyně mě vede
po čím dál užší cestě až na konec mysu. Dole bouří vodstvo,
bleskne mi hlavou, že to je „to“ příhodné místo, kde se
vrhnout dolů. V lomu na ostrově se urve obrovský balvan
a řítí se dolů, ničí při tom chudý porost ostrova. Průvodkyně
mi říká, že nemusím mít strach, že stříbrný dub zachránili.
Zavčas ho přesadili na jiné příhodné místo.
Mám vizi krásného ryzího stříbrného stromu.

(SEN 6.7. 1996)