Zvěrokruh

Zvěrokruh

Sbírka vyšla v roce 1984 jako bibliofilský tisk s 14 originálními grafikami Františka Králíka na ručním papíru z Velkých Losin v nákladu 120 číslovaných výtisků
13 básní, 47 stran
(Zvěrokruh je též součástí sbírky Srdcový střelec) 

 

 

 

 

 

Vodnář

Tma je v úplňku
Vodnář chodí od stěny ke stěně
listuje v kalendáři
a nemá nemá stání
Ale co!
Popadne sekyru
dveře jen zakřičí
a šlápoty ve sněhu lapají po dechu
Kam? Kam? Kam? Kam?

Rozkročí se nad řekou
a štípe led
až odletují sklenění ptáci
Nakloní se: Řeko! Řeko…spíš?
Voda se protáhne
zdvihne hřebínek
a čumáček vlnky zasténá

Vodnář se usměje: Tak pojď řeko polez ven
Na patě se otočí
a jak odchází
vyskočí pramínek
udělá kotrmelec
a už za ním běží potok a štěká
na balvany

U dveří se Vodnář otočí: Lehni a čekej!
Za stolem
pod svícnem
nasliní fialovou tužku
Na tvrdé čtvrtky
na průsvitné neděle
maluje
ryby
Malé i větší
zubaté i k sežrání

Složí papírovou loďku
a ryby do ní ukládá

A že je sám
usedá na záď
a pod praporkem vlajícího úplňku
s rukou ponořenou do vody

vyplouvá

 

 

 

Ryby 

Motto: Třetí způsob lovu se konal pomocí vrše, košatiny
podlouhlého tvaru, která měla trychtýřovitý otvor,
ale úzké hrdlo, dovnitř ryby lehce vklouzly,
ale ven nemohly. Ve vrších bylo možno ryby držet
živé i déle, popřípadě je vykrmovat . . .
(římské rybářství)

Až v katedrálách budou plouti ryby
tento básník
vyvolán bude jménem
F. Halas
(Za Jiřím Ortenem)

Jakub Jan Ryba
hladí klávesy
v katedrále
kde plují ryby

Některé vyvolává jménem: Jiří Františku Arthure
nebo ty Karle Hynku co říkáte tomuhle kusu...

Hraje
píšťaly se zalykají
a že je to tak smutná hudba
volají ryby:
Třesky plesky Jakube
je nám teskno
takhle ne

Udeří tedy do varhan a pěkně zhurta
až se nad píšťalami zavíří
Je veselo
ploutev tleská o ploutev — — —

Když tu ale z kazatelny vyleze chobotnice rozplizne se a syčí:
Ticho tady bude
Nejste v síti Sebranko
Vám nikdo neřekl že se nalézáte
ve svatostánku
v předpokoji pokorné Věčnosti?
Postavte se do pozoru
a koukejte honem rychle kamenět!
Nejdřív kamení srdce Jasné?
Kdo ještě tak neučinil?
Tak do toho do toho...

Zkameněla
Chapadla zůstala trčet
v rozmáchlém gestu

Jakub opět uhodil do kláves: Hej Mistře...

A ryby?
Prohánějí se dál katedrálou

Neplují světcům pod vousy 
Gabrielovi pouští bublinky do trubky 
Svatozáře jsou jim ohnivou obručí a oni skrz...

Nechtějí zkamenět Být na odiv
mít správnou míru
víry

Ne neberou sváteční rybáři!

I když shůry spuštěna šňůra 
s Věčným světlem 
coby vnadidlo...

 

 

Rak

Tma vylezla zpod postele
protáhla si sametovou kostru
a zatetelila se
sálající nahotou milenců

V šepotu a výkřicích
se vznášeli
jak dva míčky
v krvetrysku

Teď leží vedle sebe
dech se jim dosud vzpíná
ale pot už studí

Leží vedle sebe
dvě lipové sochy
čerstvě vyřezané
voňavé
bez puklin

Ještě v nich doznívá tvar
a tuhnou léta
když vylézá
z ohořelých šatů
rak

Zanechává na prostěradle černou čáru
a usazuje se v hlavě
postele

Zaklepe klepety na dřevo
a opakuje:

Stále je čas
Nerozmyslíš si to?

Necouvneš?

 

 

 

Panna

Pokoj se kymácí v panelovém moři
Pasažéři na sebe narážejí
v příboji bumpu
a plachty reproduktorů
praskají
ve smršti bubnového virblu

Tažní sklenění ptáci
nesou v zobáčcích cizokrajný líh
od úst k ústům

Pohoda

Červené světlo majáku
spasí stud
když ruka zabloudí

— Neboj se
pohovka je záchranný člun Ty jsi nečetla Rimbauda?
„Jsem poloostrovem, jenž. houpá na svých 
březích trus ptáků, křičících, když 
mají v noci hlad, a utopenci, jež vlekl
jsem na řetězích, sráženi vlnami 
ztráceli shnilý šat..."
— Jak se to rozepíná?
Sama?
Že samota je děsná
a láska — — — brouzdat listím v parku
líbat v šerém stínu altánku 
vítr vanoucí z hvězd — — — ?

Tys' o to ještě nepřišla?

Pokoj se kymácí v panelovém moři

Pasažéři na sebe narážejí 
Plachta stropu se vzdouvá 
a převrhá koráb 
na mys Dobré naděje

Šťastné ztroskotání?

Kdosi říká: Tady někdo rozlil červené
přineste sůl

Řekl jsem sůl 
ne slzy!