Úvodní řeč předsedy Českého svazu nakladatelů a knihkupců Vladimíra Pistoriuse / Eröffnungsrede des Vorsitzenden des Tschechischen Verläger-und Buchhändlerverbandes Vladimir Pistorius / Introductory speech to the vernissage given by Mr. Vladimir Pistorius

Vážené dámy, vážení pánové, vážení přátelé. 


Nevím, zda mi přísluší promlouvat na otevření výstavy. Jednak neumím o výtvarném umění mluvit, a pak – pro mne je pořád Mirek Huptych především básníkem. Dokonce nejvýraznějším básníkem mé vlastní generace, i když vlastně vydal všeho všudy jen tři básnické sbírky. 

Mirek se kolážím začal věnovat již před čtvrt stoletím, tedy zhruba ve stejné době, kdy napsal básně pro svou první básnickou sbírku Srdcový střelec (ta vyšla v roce 1984). A už jeho druhá sbírka Názorný přírodopis tajnokřídlých, vydaná o pět let později, byla ilustrovaná jeho vlastními skvělými kolážemi! Mirek pak střídavě psal a lepil – vlastně až do své třetí a poslední básnické sbírky – Tarot a trakaře, vydané v roce 1997. Pak jako by se váhy začaly převažovat k jedné straně. 

Ale ani během 13 let, jež nás dělí od vydání oné poslední sbírky, na slovesné umění nezanevřel – za posledních 8 let vydal výbor z podivuhodných textů starodávných léčebných návodů, pověr a zaříkávadel Kdo pije vlčí mlíko, aneb jak se léčilo za starodávna, společně s Jiřím Žáčkem připravil antologii českého aforismu Nezabolí jazyk od dobrého slova, s Janem Macháčkem připravil výbor z textů Václava Ryčla Život je hrozný společník, spolu s ním a také se mnou antologii české poezie 2. poloviny 20. století Pegasovo poučení a zcela nedávno vyšly jeho vlastní starší texty v antologii skupiny Gloret(http://www.huptych.cz/edit_cinnost_gloret.php). 

Slovo je tedy pro Mirka Huptycha stále důležité. Ale jako by jej vše táhlo čím dál víc k výtvarnému projevu, ke kolážím, které se stále více stávají dominantní oblastí jeho vyjádření. Nemohu si v této souvislosti nevzpomenout na pro mne dodnes tak trochu záhadný přerod Jiřího Koláře. 

Utěšuji se tím, že ono je to v Mirkově případě možná jedno – verše, koláže, kalendáře, komponované knížky – v mých očích (a myslím, že i v jeho) je vlastně vše, co dává z ruky, poezií. Poezií, která promlouvá o zvláštním ustrojení svého autora, o jeho fantazii, fascinaci realitou, humoru a čistotě. 

Když jsem se s Mirkem někdy před 17 lety seznámil, měl svůj pokoj, který mu sloužil jako pracovna, přeplněný deskami s tisíci výstřižky, pečlivě roztříděnými do jednotlivých složek. V jedná byly louky, v druhé oblohy, ve třetí ruce, ve čtvrté kočky, v páté kostlivci, v šesté blboun nejapný atd. Neustále se pídil po starých časopisech a obrazových knihách, které by mohl rozstříhat pro své budoucí koláže. To vše se ale změnilo, když si před 6 lety koupil počítač a digitální fotoaparát. Otevřely mu, jak sám říká, možnosti do té doby netušené. Složky výstřižků nahradily počítačové disky, v jejichž adresářích dnes katalogizuje přes 100 000 vlastních fotografií a různých motivů. A zhruba ve stejné době se také riskantně rozhodl věnovat se svým kolážím profesionálně. Již před tím jsme měli možnost vidět různé knihy, které ilustroval, nyní však se tento počet znásobil a dnes již jsou na světě takřka desítky knížek s jeho ilustracemi, nemluvě o řadě kalendářů a časopiseckých ilustrací. 

Mirek pomocí nové technologie, kterou pro sebe objevil, oddriftoval do virtuální reality. Ale – zvláštní věc – ona ho nepozřela, naopak on si ji ochočil. Každá technologie se musí odrazit na výsledku uměleckého díla. U Mirkových koláží je ale pozoruhodné, jak malý vliv výměna nůžek a lepidla za Photoshop vlastně přinesla. Ostatně můžete to posoudit sami na této retrospektivní výstavě, v níž jsou zastoupeny jak starší koláže lepené, tak novější, počítačové. Jeho základní výtvarný i poetický kód touto záměnou zůstal takřka nedotčen. Stále na nich můžeme obdivovat jeho nápady, díky nimž se v podivuhodném světě zázračně setkávají různé bytosti a objekty v nečekaných souvislostech a situacích, a můžeme se těšit jejich nezměněnou poezií, humorem i moudrostí. 

A tak bych Vám na závěr rád popřál, aby se Vám Mirkova výstava líbila. A pro sebe přidám ještě jedno přání, které opakuji již dva roky na každé jeho vernisáži – totiž aby Tarot a trakaře nebyly jeho sbírkou poslední, aby konečně přinesl rukopis nové sbírky, kterou mi už několik let slibuje…




Sehr geehrte Damen und Herren, liebe Freunde,

ich weiß nicht, ob es mir zusteht, eine Ausstellung zu eröffnen. Denn eigentlich kann ich über Bildende Kunst nicht reden und Mirek Huptych ist für mich in erster Linie ein Dichter, sogar einer der herausragendsten meiner Generation, auch wenn er bisher erst drei Gedichtsammlungen veröffentlicht hat. 

Mirek begann sich vor einem Vierteljahrhundert mit Collagen zu beschäftigen, ungefähr zu jener Zeit, als er auch an seinem ersten Gedichtband „Srdcový střelec“ (Herzenschütze) arbeitete, der 1984 erschien. Seine zweite, fünf Jahre später veröffentlichte Gedichtsammlung „Názorný přírodopis tajnokřídlých“ (Eingehende Studie geheimnisvoll Beflügelter) illustrierte er bereits selbst mit herrlichen Collagen. Mirek klebte und schrieb abwechselnd bis zu seinem dritten und bisher letzten Gedichtband – „Tarot a trakaře“ (Tarot und Schubkarren), herausgegeben 1997. Dann begann sich das Blatt jedoch zu wenden. 

In den 13 Jahren, die seit seiner letzten Veröffentlichung von Gedichten vergangen sind, wandte er sich nicht völlig von der Literatur ab. So gab er in den letzten acht Jahren eine Auswahl erstaunlicher Texte über traditionelle Heilmethoden und Aberglauben heraus „Kdo pije vlčí mlíko, aneb jak se léčilo za starodávna“ (Wer trinkt Wolfsmilch, oder wie man vor langer Zeit Krankheiten heilte), gestaltete gemeinsam mit Jiří Žáček eine Anthologie tschechischer Aphorismen „Nezabolí jazyk od dobrého slova“ (Die Zunge wird vom guten Wort nicht müd) und mit Jan Macháček eine Auswahl an Texten von Václav Ryčl – „Život je hrozný společník“ (Das Leben ist ein schrecklicher Kumpan). Zusammen mit Jan Macháček und mir entstand eine Anthologie der tschechischen Lyrik der 2. Hälfte des 20. Jahrhunderts mit dem Titel „Pegasovo poučení“ (Pegasus Belehrungen) und vor nicht allzu langer Zeit veröffentliche Mirek seine eigenen älteren Texte in der Anthologie „Gloret“. 

Das Wort ist für Mirek Huptych weiterhin wichtig, aber es zog ihn immer mehr zur Bildenden Kunst, zu den Collagen, die zu einer Dominante seines künstlerischen Wirkens wurden. In diesem Zusammenhang denke ich bis heute stets auch an die rätselhafte Wandlung Jiří Kolářs. 

Es freut mich sehr, dass völlig unwesentlich ist, was Mirek schafft – Verse, Collagen, Kalender, Buchillustrationen – in meinen Augen (und ich denke auch in seinen) ist alles, was aus seiner Hand stammt, Poesie. Poesie, die uns die Fantasie, Faszination, den Humor und die Brillanz ihres Autors vor Augen führt. 

Als ich Mirek vor ungefähr 17 Jahren kennenlernte, waren die Tische seines Arbeitszimmers voll mit tausenden von Zeitungs-, Zeitschriften- und Bildbandausschnitten, die sorgfältig sortiert in verschiedenen Ordnern Platz fanden. In einem befanden sich Wiesen, im zweiten Himmelsformationen, im dritten Hände, im vierten Katzen, im fünften Skelette usw. Unaufhörlich durchstöberte er für seine zukünftigen Collagen alte Zeitschriften und Bildbände. Als er vor sechs Jahren einen Computer und eine Digitalkamera kaufte, änderte sich das aber. Es erschlossen sich ihm bis dahin ungeahnte Möglichkeiten. Die Ordner mit Ausschnitten wurden durch CD-Roms ersetzt, auf seinem PC finden sich heute über 100.000 Fotografien und verschiedenste Motive katalogisiert. Ungefähr zur selben Zeit wagte er es, sich seinen Collagen beruflich zu widmen. Schon vor diesem Umstieg konnten wir zahlreiche von ihm illustrierte Bücher bestaunen, nun aber vervielfachte sich die Anzahl rapide. Heute stammen von ihm – abgesehen von den Kalenderreihen und Illustrationen in Zeitschriften – an die zehn illustrierte Bücher. 

Mirek triftete mithilfe der neuen Technologie in die virtuelle Realität ab. Sie verschluckte ihn jedoch nicht, sondern er machte sie sich untertänig. Jede Technologie lässt sich am künstlerischen Ergebnis messen. Bei Mireks Collagen ist beachtlich, welchen kleinen Einfluss der Wechsel von Schere und Kleber zu Photoshop hatte. Sie können das selbst in dieser Retrospektive-Ausstellung mit sowohl älteren geklebten als auch neueren, am Computer bearbeiteten Collagen betrachten. Sein grundlegender bildnerischer und poetischer Code blieb durch den Wechsel der Techniken unangetastet. Weiterhin können wir seine Ideen, die Wesen und Objekte in unerwarteten Zusammenhängen aufeinander treffen lassen, bewundern und uns an der unveränderten Poesie bzw. seinem Humor erfreuen. 

Abschließend wünsche ich Ihnen, dass Sie Gefallen an der Ausstellung finden. Und möchte noch einen persönlichen Wunsch, den ich bereits seit zwei Jahren von Vernissage zu Vernissage wiederhole, äußern: Möge „Tarot a trakaře“ (Tarot und Schubkarren) nicht der letzte Gedichtband sein und doch bald eine neue Sammlung erscheinen!




Dear Ladies and Gentlemen, Dear friends, 

I'm not sure if I am the right person to give an introductory speech to today's vernissage (opening exhibition). First of all, I can't speak about visual arts and secondly, Mirek Huptych remains in my eyes a poet above all. I would even say he is the most significant poet of my generation even though he has published only 3 poetry books. 

Mirek started to be enchanted by the art of collage a quarter of a century ago, at the same time he wrote his first book of poetry "Shooter of Hearts" (published in 1984). His second poetry book, "Book of Natural History of Secretly Winged Beings" which was published five years later, was already illustrated with his own collages! Since that time, Mirek was "writing and glueing" until his third (and for the moment the last one) poetry book was published in 1997 - Tarot and Barrow. After that, the scales of his artistic expression started to tip towards one side – the production of collage. 

It's been 13 years since Mirek published his last poems, however he hasn't lost all love for literary art. He edited a collection of extraordinary stories taken from old medical prescriptions, superstitions and magic formulas called "Drinkers wolf's milk or how people were cured in old times". In collaboration with Jiri Zacek, he prepared a selection of Czech aphorisms called "The Tongue does not hurt when speaking good words". Collaborating with Jan Machacek, he prepared a posthumous selection of the texts of Vaclav Rycl called "Life is unbearable company", and together with Jan Machacek, Mirek Huptych and myself, cooperated on a selection of Czech poetry covering the second half of the 20th century called "Pegase's guidance". Recently, his older poems were published in a almanac of a poetry coalition "Gloret". 

The written word has always been an important element of Mirek Huptych's artistic expression. But as I mentioned earlier, it seems that visual art (collage) has become the more dominant power in his work recently. In that sense, I have to mention a certain parallel with the fascinating rebirth of the poet Jiri Kolar into a famous collagist.. 

I often say to myself that in the case of Mirek Huptych, there is really no great difference - his poems, collages, calendars, books edited on particular topic, they are all in my eyes poetry. Poetry that is able to speak about the unique fantasy world of its author, about his fascination with the subconscious, his love for humor and pure expression. 

When I met Mirek 17 year's ago, his work room was loaded with files full of thousands of cut-out pictures which were carefully classified. Inside one file, there were pictures of marionettes, in another one - pictures of sky, hands, cats, skeletons, in another file, there were various pictures of an animal called Ineptus (Dodo) - which translates from Czech as "Daft Bugger". Mirek was literally foraging for old magazines and books that he could cut up and use in his future collages... All that changed about 6 years ago when he bought his first computer and a digital camera. Sudenly, totally new and unexpected possibilities of producing collages opened to him. Files full of cut-out pictures were replaced by memory disks where today, a large catalog of about 100 000 photos with various motives is stored. At the same time Mirek decided to become a freelancer and a professional artist, so he could pay full attention to his work. Up to then, he had already illustrated a few books with his collages, but since, his production has multiplied and there are already a few dozens of illustrated books by him, and also series of illustrated calendars and pictures published in magazines. 

Mirek, using a new technology that enchanted him, has shipped away to a virtual world... But strangely, the virtual reality hasn't swallowed him, on the contrary, he has tamed it to his benefit. You would say, that if you change the technology used to produce collage, it will be reflected in the final results. In the case of Mirek's art work, the replacement of scissors with a Photoshop program did not make much a difference at all. You can make your own mind up on that subject when you look at the retrospective exhibition of his work. There are old collages which were glued exhibited next to the new ones which were done on a computer. I think that Mirek's artistic and poetic style hasn't been changed by the replacement of a technology. We can still admire his original view of the world, where prodigious beings meet with objects in unexpected contexts and situations, and we can at the same time be pleased by his poetry visions, humor and wisdom. 

Finally, I would like to wish you an enjoyable evening at this exhibition of Mirek's work. And for myself, I have one more wish that I've kept repeating for last two years at openings of his exhibitions: I wish that his last poetry book called Tarot and Barrow was not his last one and that he would finally bring to me the manuscript that he promised to write....